Vybrané aspekty regulace televizního vysílání podpora nezávislé audiovizuální výroby

MgA. Richard NĚMEC

Bachelor's thesis

Selected aspects of the regulation of television broadcasting - support of independent audiovisual production

Abstract:

Tato práce se zabývá regulací televizního vysílání v České republice se zvláštním přihlédnutím k podpoře nezávislé výroby audiovizuálníchch děl. V úvodu práce je nastíněna systematizace mediálního práva v českém právu. Vedle televizniho vysílání jsou zde uvedené a katalogizované i další typy médií včetně jednotlivých zákonů, které je upravují. Další kapitola se věnuje obecně regulaci televizniho vysílání v České republice. Regulátorem televizního vysílání v České republice je ze zákona pověřená Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která je nezávislým orgánem, správním úřadem s kolektivním rozhodováním. Zákon pověřuje Radu k vykonávání státní správy v oblasti rozhlasového a televizního a převzatého vysílání. Dále ji pověřuje k dohledu nad zachováním a rozvojem plurality programové nabídky a informací. Vysílání veřejnoprávní České televize pak kontroluje Rada České televize. Přestože má vliv i na program, její funkce není regulací v pravém slova smyslu. Přestože Kodex a Statut České televize zmiňují spolupráci s nezávislými producenty audiovizuálního obsahu, jde spíše o deklaraci bez jakýchkoliv měřitelných závazků.Terminologie činí v této oblasti nejen v České republice problémy. Televizní vysílání je upraveno evropskou směrnicí Directive 2010/13/EU Audiovisual Media Services Directive. Tato směrnice byla transponována do českého práva, nikoliv však uspokojivě. Oproti směrnici český vysílácí zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání nedostatečně nebo nejasně definuje pojem nezávislý výrobce, kdy se odchyluje od znění směrnice tím, že vypouští kritérium "vlastnictví sekundárních práv". I přesto lze výkladem dojít k závěru, že toto kritérium je obsaženo již v samotném pojmu "výrobce". Velké problémy činí ve směrnici i ve vysílacím zákoně obsažený zpochybňující termín "where applicable". Český zákon v souladu se směrnicí stanovuje kvoty pro podporu výroby evropských, nezávislých a nových audivizuálních děl. Pro detailní seznámení s prostředím je obsahem práce také historický nástin vývoje médií a s nimi související právní zakotvení. Obraz doplňují zkušenosti českých nezávislých producentů. V kapitole zabývající se praxí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na základě studia dostupných dokumentů práce vyjadřuje pochybnost nad plněním základních úkolů Rady. Na případu vysílatele programu Prima love lze doložit problematické jednání a rozhodování Rady, které částečně plyne i z nekvalitní normy. Regulátor v ČR nedostatečně plní i svou kontrolní funkci, spoléhá se pouze na data dodaná jednotlivými vysílateli, kteří nepoužívají jednotnou metodiku. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání v aktuálním znění již neodpovídá plně požadavkům AVMSD, kterými je mimo jiné podpora evropské a nezávislé výroby. V současnosti se Rada domnívá, že na základě zákona nemá možnost licenci neudělit. Udělení licencí se zjevně neodpovídajícími podmínkami je porušením mezinárodní smlouvy a v takovém případě by licence k k televiznímu vysílání neměla být vůbec udělena.

Abstract:

This work deals with television broadcast regulations in the Czech Republic, taking into particular account support for the independent production of audiovisual works. The introduction to the work outlines the systematization of media law within Czech Jurisdiction. In addition to television broadcasting, other types of media are also presented and categorized, including the individual laws that govern them. Another chapter is devoted in general to the regulation of television broadcasting in the Czech Republic. Television production regulation in the Czech Republic is entrusted by law to the Council for Radio and Television Broadcasting, an independent body and administrative authority with collective decision-making. The law entrusts the Council with carrying out the state administration of radio and television and of re-broadcasting. Further, it entrusts the Council with overseeing the preservation and development of pluralism in program offerings and information. The broadcasting of public-service Czech Television is monitored by the Council of Czech Television. Despite its having an influence on programming, its function is not regulation in the true sense of the word. While the Czech Television Codex and Bylaws mention cooperation with independent producers of audiovisual content, it concerns rather a declaration without any quantifiable obligations. Terminology in this field is problematic and not only in the Czech Republic. Television broadcasting is governed by European Audiovisual Media Services Directive 2010/13/EU. This directive was transposed into Czech law, but not quite satisfactorily. In contrast to the directive, Czech broadcast law concerning the pursuance of radio and television broadcasting unclearly defines the term independent producer; it diverges from the wording of the directive by omitting the criterion for the "ownership of secondary rights." Nevertheless, by using the interpretation it is possible to conclude that this criterion is already contained within the term "producer" itself. A major problem occurs in the directive and in broadcast law containing the dubious term "where applicable." In harmony with the directive, Czech law fixes quotas for the support of independent European production and of new audiovisual works. For the purpose of acquainting the reader with the relevant background, the work also contains a historical outline of media development, including the attendant legal moorings. The experiences of Czech independent producers round out the overview. In the chapter treating the practices of the Council for Radio and Television Broadcasting, based on a study of available documents, the work expresses doubt regarding the fulfillment of the Council's basic tasks. Taking the broadcaster of the Prima love channel as an example, it is possible to document the Council's problematic dealings and decision-making, which in part stem from poor quality norms. The regulating body in the Czech Republic insufficiently carries out its controlling function, relying solely on data submitted by individual broadcasters who do not employ unified methodologies. In its current wording, the Radio and Television Broadcasting Act fails entirely to conform to the requirements of the AVMSD, which supports European and independent production, among others. On the basis of the law, the Council deems that at present it does not have the power not to issue licenses. The granting of licenses involving clearly nonconforming conditions is a violation of international agreements, and under such conditions broadcast license should not be granted at all.

Keywords

televize, televizní vysílání, regulace, správní právo, transpozice, směrnice, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, RPRTV, mediální právo, audiovize

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 1. 2. 2017

Accessible from:: 31. 12. 2999

Thesis defence

• Supervisor: JUDr. Tomáš Louda, CSc.

University of West Bohemia

Faculty of Law

Bachelor programme / field:
Legal Specialization / Public Administration