Vznik a vývoj poválečného politického konsenzu ve Velké Británii (1945-1955)

Ing. et Bc. Karel PUČELÍK

Disertační práce

Anotace:

Tato disertační práce zkoumá vznik a vývoj poválečného politického konsensu ve Velké Británii v letech 1945-1955. Tento koncept předpokládá hluboký konsenzus v klíčových politických otázkách, jako je ekonomika, sociální a zdravotní politika nebo organizace odborů. Existují různé přístupy k chápání konsensu; někteří autoři tento pojem dokonce zcela odmítají. Tato studie analyzuje vznik a vývoj poválečného ekonomického a sociálního myšlení uvnitř hlavních britských politických stran. Zkoumané materiály zahrnují osobní korespondenci, vzpomínky předních politiků a archivní materiály. Autor tvrdí, že první poválečné desetiletí bylo klíčové pro vývoj britské ekonomiky a sociální politiky. Zásadní je však definice "poválečného konsensu". Attleeho labouristická vláda se dostala k moci s velkolepými plány hospodářského plánování a legislativy v oblasti sociálního zabezpečení. Nešlo však o žádnou revoluci v hospodářské politice. Nejdůležitější změny nastaly v sociální politice s novým systémem sociálního zabezpečení a Národní zdravotní služby. Tato práce se zabývá také vývojem politiky Konzervativní strany. Podle názoru autora nedošlo bezprostředně po skončení války k hluboké shodě. Nejdůležitějším dokumentem v rámci přizpůsobování Konzervativní strany na novou sociální politiku byla Průmyslová charta sepsaná v roce 1947, která vyústila v pozitivnější přístup ke keynesiánské ekonomice a sociálnímu státu a částečně znárodněnému průmyslu. Když však strana v roce 1952 sestavila vládu, razila jiný přístup než Labouristická strana. Z hlediska hospodářské politiky byly kroky nového konzervativního ministra financí Raba Butlera více laissez-faire než kroky předchozích labouristických ministrů, například Hugha Gaitskella. Proto je termín "butskellismus", složený ze jmen Butler a Gaitskell, nepřesný. Mnohem větší rozdíl spočíval v sociální politice. Kvůli těmto rozdílům autor tvrdí, že šlo pouze o široký konsenzus, který akceptoval keynesiánský rámec, ale v detailech přetrvalo mnoho rozdílů, zejména v sociální politice. Velmi důležité je také to, že Labouristická strana zformovala vládu a prováděla reformy dříve než konzervativci. Žádné prameny nedosvědčují, že konzervativci usilovali o vytvoření NHS a systému sociálního zabezpečení v podobě komplexních a univerzálních služeb. Přestože koncept poválečného politického konsensu má v britské historiografii své místo, je třeba jej zpřesnit, protože ve své současné podobě přesně nepopisuje hospodářský a sociální vývoj v období 1945-1955 a je často zavádějící.

Abstract:

This dissertation examines the emergence and development of the post-war political consensus in Britain from 1945 to 1955. This concept suggests a deep consensus on key political issues such as the economy, social and health policy, the organisation of trade unions. There are various approaches to understanding consensus; some authors may even reject the term altogether. This study analyses the emergence and development of post-war economic and social thought in Britain's main political parties. The materials examined include personal correspondence, the memoirs of leading politicians, and archival materials. The author argues that the first post-war decade was crucial to the development of the British economy and welfare policy. However, the definition of the 'post-war consensus' is crucial. The Attlee Labour government came to power with grand plans for economic planning and welfare legislation. There was no revolution in economic policy. The most important changes occurred in social policy with the new system of social security and National Health Service. This work also deals with the development of the Conservative Party's policy. In the author's opinion, there was no deep consensus immediately after the end of the war. The most important document in the adaptation of the Conservative Party to labour policy was the Industrial Charter written in 1947, which resulted in a more positive approach to Keynesian economics and the welfare state and partly nationalised industry. However, when the party formed a government in 1952, it had a different approach to that of the Labour Party. In terms of economic policy, the steps of new conservative Chancellor of Exchequer Rab Butler were more laissez-faire than the previous labour ministers, for example Hugh Gaitskell's. This is why the term 'Butskellism', made up of the names Butler and Gaitskell, is inaccurate. The much bigger difference was in welfare policy. Because of these differences, the author argues that the consensus was only a broad one, accepting the Keynesian framework, but with many differences in detail, especially in social policy. It is also very important that the Labour Party formed the post-war policy before the Conservatives. There is no evidence to suggest that the Conservatives aimed to create the NHS and social security system as complex and universal services. Although the concept of postwar political consensus has its place in British historiography, it needs to be refined because in its current form it does not accurately describe economic and social developments in the period 1945-1955 and is often misleading.

Klíčová slova

poválečný konsenzus, sociální stát, znárodňování, butskellismus, Labouristická strana, Konzervativní strana

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 22. 9. 2023

Zveřejnit od: 31. 12. 2999

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: Doc. PhDr. Lukáš Novotný, Ph.D.

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

Fakulta filozofická

Doktorský studijní program / obor:
Historické vědy / Moderní dějiny