Solovjov a Dostojevskij. Morální filosofie

Bc. et Bc. Markéta Poledníková

Diplomová práce

Solovyov and Dostoevsky. Moral philosophy

Anotace:

Práce se zabývá morální filosofií dvou ústředních postav ruského myšlení druhé poloviny 19. století - V. S. Solovjova a F. M. Dostojevského. Jejím cílem je srozumitelnou formou představit čtenáři nejdůležitější myšlenky autorů, kteří si jsou myšlenkově blízcí, nejedná se však o tradiční komparaci - pohledy obou autorů jsou provázány v jediném celku. Práce začíná zdůvodněním toho, proč o spisovateli Dostojevském můžeme hovořit jako o filosofovi a v jakém smyslu. Dále je představen krátký společný životopis obou autorů jako svědectví jejich kontaktu. Od soucitu, který oba autoři projevovali - dle četných svědectví - ve svém životě přechází práce k soucitu (či lítosti) jako k emoci zakládající morálku. Tato emoce hraje důležitou roli také v poslední části práce, věnované teodiceji, v níž nejsou analyzovány myšlenky Dostojevského, jako spíše myšlenky Ivana Karamazova, Dostojevského nejfilosofičtější postavy. Ivan Karamazov skrze uváhy o utrpení dětí dospívá k otázkám teodiceji.

Abstract:

The thesis is interested in the moral philosophy of two 19th-century cardinal Russian thinkers – V. S. Solovyov and F. M. Dostoevsky. The work aims to introduce the most important thoughts of these ideologically very close authors understandably. However, it is not supposed to be a traditional comparison; instead, viewpoints of those two authors are offered as the interlinked complex. First, it is justified that Dostoevsky could be considered to be a philosopher. Second, a brief conjoint biography of both authors is provided to document that they were in touch during their lives. The compassion that both thinkers expressed during their lives was mirrored as concepts of compassion and sympathy constituting building blocks of their moral philosophies. The emotion of compassion plays an essential role in the final part of the work which, in order to deal with the problem of theodicy, analyzes Dostoevsky’s thoughts through the Ivan Karamazov character who is considered the most philosophical of all Dostoevsky’s fictional characters. Karamazov realizes the problem of theodicy through during his contemplation of children suffering.

Klíčová slova

Dostojevskij, Solovjov, etika, teodicea, utrpení, základy morálky, emoce, Ospravedlnění dobra, Bratři Karamazovi, Výrostek, Tři rozhovory, Dostoevsky, Solovyov, ethics, theodicy, suffering, moral foundations, emotions, The Justification of the Good, The Brothers Karamazov, The Adolescent, The Three Conversations

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 2. 1. 2019

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 28. 1. 2019
• Vedoucí: PaedDr. Lenka Paučová
• Oponent: prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Filologie / Ruský jazyk a literatura