Filosofické aspekty v díle C. G. Junga

Mgr. Boris Rafailov, Ph.D.

Disertační práce

Philosophical aspects in C. G. Jung's work

Anotace:

Práce je zaměřena na švýcarského psychologa C. G. Junga a analytickou psychologii. Zabývá se hlavními tématy Jungova teoretického díla a představuje jejich filosofické pozadí, obsah a kontext. Skrze analýzu jeho základního metodologického přístupu, srovnaného s nejvýznamnějšími filosofy vědy K. R. Popperem, T. S. Kuhnem a P. K. Feyerabendem, jsme C. G. Junga ukázali jako empirika a obhájce induktivních metodologických postupů, který považoval klasické před-teoretické pozorování za základ veškeré vědy. Při srovnání s dílem T. S. Kuhna jsme poukázali na Jungův významný vliv na formování nového vědeckého paradigmatu v psychologii a také, že všechny jeho teorie byly vybudovány v souladu s moderní fyzikou a fyziologií. Citované myšlenky P. K. Feyerabenda ukázaly shodu s Jungem v kritice jednostranného racionalismu ve vědě a také jsme zmínili preferenci vědeckého pragmatismu obou autorů. Všechny Jungovy výzkumné postupy byly označeny za veskrze vědecké, ovšem se závěrem, že pro takové tvrzení je třeba zastávat liberálnější pojetí vědy a jejích metod. Ve svých pracích založených na konkrétních empirických studiích (kasuistikách), Jung postupně stále více užíval hermeneutických metod interpretace, a své výklady původně empirických poznatků tak postupně obohacoval o rozsáhlý filosofický kontext. C. G. Jung postupem času zavrhl Freudův biomedicíncko-materialistický výchozí přístup k interpretaci vědeckých poznatků a místo něj prosazoval přístup sókratovsko-platónský, vždy však podpořený empirickými podklady. Tento poznatek je možné považovat ze jeden z nejvýznamnějších filosofických rozdílů mezi C. G. Jungem a S. Freudem. Dále jsme představili Jungovo pojetí procesu poznávání, které jsme postupně odhalovali jako spřízněné s filosofií Arthura Schopenhauera, ale hlavně opět s naukou Immanuela Kanta. C. G. Jung v Kantově duchu postupoval i v oblastech popisu kolektivního nevědomí a teorie archetypů a celá jeho další psychologie je vlastně svého druhu pokračováním a rozvíjením Kantových idejí. Pozornost byla také věnována Jungovu pojetí základní struktury osobnosti, jeho řešení problematiky vztahu těla a duše, vymezení duše, psýché a ducha, přičemž jsme zdůraznili Jungovu inspiraci antickými filosofickými texty, Platónem, A. Augustinem a dalšími významnými osobnostmi antické filosofie. Přesto jsme dokonalý popis vymezení základní struktury lidské osobnosti, ve shodě s C. G. Jungem, prohlásili za nemožný z důvodů s pojených s omezeností lidského poznání, genderovou problematikou, psychologickou typologií atd.. Zvláštní pozornost jsme také věnovali Jungově teorii komplexů a archetypů, kde jsme poukázali na významné souvislosti archetypů a Platónovy nauky o idejích, ale zároveň jsme upozornili na zásadní rozdíly, uvedené samotnými analytickými psychology.Teorii archetypů významně anticipoval A. Schopenhauer svou svéráznou interpretací Platónových idejí jako „pevného stupně objektivace vůle“, avšak především se nám potvrdilo dřívější tvrzení o naprosto rozhodujícím vlivu filosofie I. Kanta na Jungovo promýšlení této problematiky. Představili jsme Jungovu koncepci znaku a symbolu a poukázali na její odlišnost od dobově současných koncepcí S. Freuda a L. Wittgensteina. Poté jsme ukázali shodu s interpretací znaku a symbolu u M. Heideggera a především H.-G. Gadamera. Jestliže I. Kant měl největší vliv na Jungovo dílo, pak filosofie H.-G. Gadamera se ukázala být téměř ve všem s analytickou psychologií ve shodě. Při popisu individuačního procesu jsme představili jeho gnoseologický, dynamicko-etický a finální aspekt. Poukázali jsme na významné souvislosti zejména se Sokratovou filosofií. Takto byl individuační proces popsán jako

Anotace:

možná podstata filosofické péče o duši. Oprávněnost tohoto tvrzení byla představena pomocí interpretace Platónova podobenství o jeskyni jako metafory individuačního procesu.

Abstract:

The work focuses on Swiss psychologist Carl Gustav Jung and Analytical psychology. It deals with main topics of C. G. Jung’s theoretical work and presents their philosophical background, contents and context. Through analysis of his basic methodological attitudes, compared with prominent philosophers of science K. R. Popper, T. S. Kuhn and P. K. Feyerabend, C. G. Jung was described as empiricist and apologist of inductive survey techniques, and that he regarded classical pre-theoretical observation as basis of all science. While compared with T. S. Kuhn’s work, Jung’s significant influence on formation of a new paradigm in psycholgy was shown, notwithstanding that all his theories were built up in accordance with modern physics and physiology. Quoted P. K. Feyerabend’s thoughts showed correspondence with Jung’s critique of boss-eyed rationalism in science and scientific pragmatism, peculiar to both of them. All of Jung discovery procedures were designated as truly scientific, but to admit it, we have to support more liberal concept of correct scientific attitudes. In his works, based on concrete empirical studies (casuistics), Jung gradually used hermeneutical methods of interpretation, so the originally empirical material was enriched by ample philosophical context. Gradually he rejected Freud’s bio-medical materialistic attitude to all of his scientific findings and changend his starting-point for all intepretations into well-founded Socrato-Platonic attitude. This was identified to be one of crucial philosophical differences between S. Freud and C. G. Jung, incident to all their conceptions.The work also deals with Jung’s concept of thinking and process of cognition, it depicts its significant connections with philosophy of A. Schopenhauer, but primarily of I. Kant. I. Kant’s philosophy is also adjudged to have decisive influence on Jung’s formulation of the theory of archetypes and the collective unconscious, therefore whole analytical psychology could be viewed as a certain continuing to Kant’s work and ideas. Attention was also turned upon Jung’s primary structuration of human personality – his solution of mind-body relation problem, definition of the soul, psyche and the spirit, whereas inspiration and connection with ancient philosophic texts, Plato, A. Augustinus and other ancient philosophic celebrities was presented. However the perfect definition of primary structuration of human personality is according to Jung impossible, because of problems connected with finitude of human cognition, gender problems or psychological typology etc. Special attention was also given to Jung’s complex and archetype theory, where considerable connections with Plato’s concept of ideas were found, nevertheles their difference was shown declared also by analytical psychologists themselves. The archetype theory significantly anticipated A. Shopenhauer by his interpretation of Plato’s ideas as ‘objectivated Will’, but above all Kant’s decisive influence on Jung’s formation of this theory was proved. Through the presentation of Jung’s conception of sign and symbol was depicted how it differs from Freud’s psychoanalysis and L. Wittgenstein’s conception, created at the same time. Afterwards the correspondency with M. Heidegger’s and especially with H.-G. Gadamer’s interpretation of sign and symbol was demonstrated. It was asserted that I. Kant had the most significant influence on Jung’s work, but H.-G. Gadamer’s philosophy was declared to be nearly totally in line with views of analytic psychology. Through the philosophical description of individuation process its gnoseologic, dynamic-ethic and final aspects were exposed. Their significant connections, primarily connected with philosophical activities of Socrates were depicted. With that the individuation process was pointed out as a possible true core of philosophical care of the soul. Advisability of this statement was presented by interp

Abstract:

retation of Plato’s cave parable as the metaphor of the individuation process.

Klíčová slova

C. G. Jung, analytická psychologie, filosofické aspekty, vědecká metodologie, K. R. Popper, T. S. Kuhn, P. K. Feyerabend, Jungova koncepce myšlení, pojetí jedince, struktura osobnosti, komplexy, archetypy, vliv I. Kanta, znak a symbol, individuace, shoda s H.-G. Gadamerem, metafora, Platónova jeskyně, péče o duši.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 7. 5. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 23. 10. 2009
• Vedoucí: prof. PhDr. Jaroslav Hroch, CSc.
• Oponent: prof. PhDr. Ivo Čermák, CSc., prof. PhDr. Břetislav Horyna, Ph.D., doc. RNDr. Ladislav Kvasz, Dr.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filozofie (čtyřleté) / Filozofie