Nietzsche's Will to Power as the Principle of Revaluation: Toward a Power-Centered Ethics

Bc. Mohammad Ali Pour

Diplomová práce

Abstract:

Tato práce zkoumá Nietzscheho koncept vůle k moci jako ústředního principu jeho naturalismu a základu jeho projektu přehodnocení všech hodnot. Zatímco vůle k moci je často chápána buď jako ontologická teze o realitě jako celku, nebo jako psychologické tvrzení o lidské motivaci, její přesný status zůstává notoricky nejednoznačný. Moje studie si klade za cíl tyto nejednoznačnosti objasnit tím, že vůli k moci zasadí do vztahu k Schopenhauerově doktríně vůle k životu, z níž Nietzsche jak dědí, tak se od ní rozhodně odchyluje. Zatímco Schopenhauer chápe vůli jako slepé úsilí o zachování, Nietzsche nově chápe vůli jako vnitřně expanzivní a transformativní sílu, která se neprojevuje ve stagnaci nebo sebeudržování, ale v překonávání odporu a začlenění nových sil. Na tomto základě tato studie navrhuje rekonstrukci vůle k moci, která se vyhýbá její redukci buď na metafyzickou spekulaci, nebo na jediný empirický pud. Místo toho ji interpretuji jako dynamický princip organizace a hierarchie mezi pudy, který odhaluje hodnotící strukturu samotného života. Přeformulováním těchto afektivních stavů Nietzsche nově definuje význam rozkvětu jako aktivní zapojení do boje, spíše než hedonistické uspokojení nebo pouhé přežití. Dále analyzuji vztah vůle k moci k jiným pudům a ukazuji, jak funguje jako organizační princip prvního řádu, který řídí jejich souhru, integraci a sublimaci. Tato relační dynamika je základem Nietzscheho vize přehodnocení: hodnoty nejsou ani založeny na transcendentálních normách, ani redukovatelné na utilitární kritéria, ale vznikají z relativní síly, uspořádání a tvůrčího projevu moci. Vůle k moci tak poskytuje nejen naturalistický vysvětlující rámec pro lidskou motivaci, ale také normativní kritérium pro rozlišení život potvrzujících a život popírajících způsobů existence. Závěrem tvrdím, že Nietzscheho naturalismus vrcholí etikou zakořeněnou ve vůli k moci - pojetí hodnoty zakořeněné v imanentní dynamice života spíše než v transcendentních standardech. Taková etika se brání jak Schopenhauerově rezignaci, tak darwinovskému redukcionismu a místo toho zdůrazňuje kultivaci sebepřekonávání a potvrzení boje jako měřítka hodnoty. Zakotvením normativity v dynamice vůle k moci poskytuje Nietzsche rámec pro přehodnocení jednání, kreativity a hodnocení nad rámec metafyzických nebo hédonistických základů a nabízí radikálně novou orientaci pro filozofii po "smrti Boha".

Abstract:

This thesis investigates Nietzsche's concept of the will to power as the central principle of his naturalism and as the foundation of his project of revaluation of all values. While the will to power is often taken to be either an ontological thesis about reality as a whole or a psychological claim about human motivation, its precise status remains notoriously ambiguous. My study aims to clarify these ambiguities by situating the will to power in relation to Schopenhauer's doctrine of the will to life, from which Nietzsche both inherits and decisively departs. Whereas Schopenhauer conceives the will as a blind striving for preservation, Nietzsche reconceives willing as an intrinsically expansive and transformative force that manifests not in stasis or self-maintenance, but in the overcoming of resistance and the incorporation of new forces. On this basis, this study proposes a reconstruction of the will to power that avoids reducing it either to metaphysical speculation or to a single empirical drive. Instead, I interpret it as a dynamic principle of organization and hierarchy among drives, one that discloses the evaluative structure of life itself. By reframing these affective states, Nietzsche redefines the meaning of flourishing as active engagement in struggle, rather than hedonic satisfaction or mere survival. Furthermore, I analyze the relation of the will to power to other drives, showing how it operates as a first-order, organizing principle that governs their interplay, integration, and sublimation. This relational dynamic underpins Nietzsche's vision of revaluation: values are neither grounded in transcendental norms nor reducible to utilitarian criteria, but arise from the relative strength, ordering, and creative expression of power. Thus, the will to power provides not only a naturalistic explanatory framework for human motivation, but also a normative criterion for distinguishing life-affirming from life-denying modes of existence. In conclusion, I argue that Nietzsche's naturalism culminates in an ethics grounded in the will to powera conception of value rooted in the immanent dynamics of life rather than in transcendent standards. Such an ethics resists both Schopenhauerian resignation and Darwinian reductionism, emphasizing instead the cultivation of self-overcoming and the affirmation of struggle as the measure of worth. By grounding normativity in the dynamics of the will to power, Nietzsche provides a framework for rethinking agency, creativity, and evaluation beyond metaphysical or hedonistic foundations, offering a radically new orientation for philosophy after the 'death of God'.

Keywords

Nietzsche, will to power, revaluation of values, Schopenhauer, drives, ethics, self-overcoming.

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 28. 11. 2025

Zveřejnit od: 31. 12. 2999

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. Antony Fredriksson, Ph.D.

Univerzita Pardubice

Fakulta filozofická

Magisterský studijní program / obor:
Ethics and Political Philosophy / Ethics and Political Philosophy