Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury VLIV BAŽENÍ PO JÍDLE NA VÝSLEDEK LÉČBY OBEZITY Diplomová práce (magisterská) Autor: Kateřina Báňová, Rekreologie Vedoucí práce: MUDr. et RNDr. Tomáš Brychta, Ph.D. Olomouc 2012 Jméno a příjmení autora: Kateřina Báňová Název diplomové práce: Vliv bažení po jídle na výsledek léčby obezity Pracoviště: Katedra rekreologie, Centrum pro léčbu diabetu a obezity. Vedoucí diplomové práce: MUDr. et RNDr. Tomáš Brychta, Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2012 Abstrakt: Diplomová práce se zabývá cravingem, tedy bažením po jídle a jeho vlivu na redukci hmotnosti po nastolení dietetického a pohybového programu. Práce popisuje specifika jednotlivých následků bažení po jídle, a to od nadváhy, psychogenního přejídání, až po nezvladatelné stavy, které nutí člověka neustále myslet na jídlo a na to, jak vypadají (body image). Šetření provedené na skupině obézních pacientů, či pacientů s nadváhou nám objasňuje vliv bažení, kuřáctví či pohlaví na redukci hmotnosti po absolvování individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního pohybového a dietetického programu. Práce by měla být přínosem pro zlepšení vnímání daného problému pacientů. Klíčová slova: bažení (craving), psychogenní přejídání, obezita, nadváha, pohybový režim, nutriční terapie. Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb. Author´s first name and surname: Kateřina Báňová Title of the master thesis: The influence of craving for food on the outcome of treatment of obesity Department: Recreology, Center for treatment of diabetes and obesity in Olomouc. Supervisor: MUDr. et RNDr. Tomáš Brychta, Ph.D. The year of presentation: 2012 Abstract: The diploma work deals with food cravings, i.e. desire for food, and its impact on weight reduction after implementation of a nutrition and motor programme. The work describes the particularities of individual impacts of food cravings, from overweight and psychogenic overeating to uncontrollable states of mind that force people to think of food and of their appearance (body image) permanently. Investigation performed in the group of obese patients or patients with overweight clarifies the effects of food cravings, smoking or sex on weight reduction after completing a three-month home nutrition and motor programme. The work should be a benefit for the improvement of the perception of the respective problem of these patients. Keywords: craving, obesity, diabetes, physical aktivity, nutritive therapy. I agree the thesis paper to be lent within the library service. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením MUDR. et RNDr. Tomáše Brychty, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. V Olomouci dne 20. 4. 2012 ….……………………... Děkuji MUDr., RNDr. Tomáši Brychtovi, PhD za vedení diplomové práce a doc. Mgr. Erikovi Sigmundovi Ph.D. za pomoc při zpracování statistických dat. OBSAH 1 ÚVOD .................................................................................................................................... 9 2 NADVÁHA A OBEZITA..................................................................................................... 11 2.1 Stavba a složení těla ....................................................................................................... 11 2.2 Nadváha .......................................................................................................................... 11 2.3 Obezita...........................................................................................................................12 2.3.1 Výskyt obezity ......................................................................................................... 12 2.3.2 Kroky proti obezitě.................................................................................................. 13 2.3.3 Typy obezity ............................................................................................................ 14 2.4 Indexy definující obezitu ................................................................................................ 15 2.4.1 Hmotnostní index.....................................................................................................15 2.4.2 Metody měření složení těla...................................................................................... 16 2.4.3 Metody založené na vodivosti těla........................................................................... 16 2.5 Rizika nadváhy a obezity................................................................................................ 17 2.5.1 Metabolismus tuků................................................................................................... 17 2.5.2 Kardiovaskulární komplikace .................................................................................. 17 2.5.3 Choroby pohybového aparátu .................................................................................. 18 2.5.4 Další rizika spojená s obezitou (dle Hainera, 2004) ................................................ 18 2.6 Obezita a kouření............................................................................................................ 20 2.7 Obezita a diabetes mellitus 2. typu.................................................................................20 3 CRAVING............................................................................................................................ 22 3.1 Co je craving................................................................................................................... 22 3.2 Vývoj cravingu ............................................................................................................... 23 3.3 Typy bažení .................................................................................................................... 24 3.4 Neurobiologické koreláty ............................................................................................... 24 3.5 Psychogenní přejídání..................................................................................................... 25 3.6 Poruchy příjmu potravy .................................................................................................. 26 3.6.1 Mentální anorexie .................................................................................................... 27 3.6.2 Bulimia nervosa ....................................................................................................... 27 4 BODY IMAGE ..................................................................................................................... 29 5 ZDRAVÍ ŽIVOTNÍ STYL.................................................................................................... 30 5.1 Životní styl...................................................................................................................... 30 5.2 Zásady zdravého stravování (dle Vítka, 2008)...............................................................30 5.3 Zdravotní význam fyzické aktivity.................................................................................31 5.4 Rizika kolísání hmotnosti ............................................................................................... 33 6 CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY, HYPOTÉZY..................................................................... 36 6.1 Hlavní cíl ........................................................................................................................ 36 6.2 Dílčí cíle ......................................................................................................................... 36 6.3 Výzkumné otázky ........................................................................................................... 36 6.4 Hypotézy........................................................................................................................ 37 7 METODIKA......................................................................................................................... 38 7.1 Dotazník......................................................................................................................... 38 7.2 TANITA, typ BC 418MA .............................................................................................. 39 7.3 Statistické zpracování dat ............................................................................................... 39 7.4 Individuální, samostatněřízený program na redukci hmotnosti..................................... 41 8 VÝSLEDKY ......................................................................................................................... 42 8.1 Dotazníkové šetření ........................................................................................................ 42 8.1.1 Míra vztahu mužů a žen k bažení po jídle ............................................................... 42 8.2 Výsledky během individuálního programu .................................................................... 44 8.2.1 Rozdíly v hmotnosti mužů a žen během programu ................................................. 44 8.2.2 Rozdíl v množství tělesného tuku u mužů a žen během programu.......................... 44 8.2.3 Rozdíl v množství svalové hmoty u mužů a žen během programu ......................... 45 8.2.4 Rozdíl v tělesné hmotnosti u mužů a žen během programu v závislosti na kouření46 8.2.5 Rozdíl v hodnotách pas/bok/index...........................................................................47 8.2.6 Rozdíly v hmotnosti po absolvování nastoleného programu v závislosti na baživosti po jídle .............................................................................................................................. 47 9 DISKUZE.............................................................................................................................49 9.1 Míra vztahu pohlaví k bažení po jídle ............................................................................ 49 9.2 Vliv nastoleného programu na redukci hmotnosti mužů a žen ...................................... 50 9.3 Vliv nastoleného programu na množství tělesného tuku u mužů a žen.......................... 51 9.4 Vliv nastoleného programu na množství svalové hmoty................................................ 52 9.5 Vliv nastoleného programu na redukci hmotnosti u kuřáků a nekuřáků........................ 52 9.6 Vliv baživosti po jídle na úbytek hmotnosti po absolvování programu ......................... 53 10 ZÁVĚR............................................................................................................................... 54 11 SOUHRN ............................................................................................................................ 55 12 SUMMARY ........................................................................................................................ 56 13 POUŽITÉ ZKRATKY ........................................................................................................ 57 14 REFERENČNÍ SEZNAM...................................................................................................58 15 PŘÍLOHY........................................................................................................................... 62 1 ÚVOD Nadváha a obezita v dnešní době představuje závažný celosvětový problém. Je to nejčastěji se vyskytující metabolická choroba na světě. Onemocnění, která jsou s větší hmotností spojena, je hned několik. Velký problém zde představuje onemocnění pohybového aparátu, stejně jak i psychické poruchy, které začínají sebepodceňováním a končí depresemi. Zdravotní komplikace spolu se společenskou diskriminací velmi přispívají ke zhoršení kvality života obézního jedince. Je známo, že obezita je vnímána také jako estetický problém, avšak její zdravotní a psychosociální rizika a komplikace jsou daleko závažnější. Správně volená pohybová aktivita má pozitivní vliv jak na fyzické, tak na psychické zdraví člověka. Stejně jako pohyb jsou důležité i stravovací návyky každého jedince. Zdravé stravování není jednoduché, ale pokud se naučím určitým zvyklostem v jednotlivých částech dne, může být výživa jednoduchou a příjemnou součástí života. Problém se stravováním je značný, zvláště pokud jídlo bereme jako například odměnu po náročném dnu, či jako něco, co musíme za každou cenu mít. Pod slovem závislost či návykové chování si představíme chování člověka, který nutně potřebuje nějakou látku, většinou se jedná o alkohol či jiné návykové látky nebo to můžebýt i pouhý workoholismus. V dnešní době se ale jako závislý může nazývat i člověk, který nějakým způsobem touží po jídle. Bažení po jídle, neboli craving, o kterém je tato práce, má velmi blízký vztah k osobám, které se přejídají nebo k osobám, jenž mají stanovenou diagnózu bulimia nervosa apod. Tyto osoby mají dispozice k tomu, aby trpěly nadváhou či obezitou. Pokud však mají již diagnostikovanou nějakou nemoc (bulimia nervosa, anorexie) je to problém pro lékaře, především pro psychologa. Mezi námi jsou však lidé, kteří trpí závislostí po jídle a nic jiného, než zvyšování hmotnosti (a problémy s ní spojené) je netrápí. Závislost po jídle se může projevovat kdykoliv, nejčastějšípřípady jsou, pokud jsme ve stresu, chceme se za něco odměnit nebo se jen nudíme. Ukazuje se totiž, že intenzita cravingu je významným faktorem pro léčbu obezity či nadváhy. Bohužel doposud nebyl pro české podmínky zpřístupněn žádný validní nástroj pro měření této intenzity. Proto jsme pro tuto práci využili pouze dotazníkového šetření měřící bažení po jídle (neodolatelnou chuť po jídle), který představuje prozatím nejpřesněji měřící nástroj pro tuto oblast. Tato práce se zabývá lidmi, kteří se snaží zredukovat svoji hmotnost, jelikož trpí nadměrnou hmotností. Práce je psána nejen pro ty, kteří se zabývají léčbou obezity, což mohou být lékaři, sociální pracovníci i terapeuti, ale i pro osoby, které se s problémem 9 nadváhy setkaly či řeší návykový problém a hledají způsob, jak jej překonat. Program, který jsme nastavili, stále běží, je tedy možné se kdykoli přihlásit a začít se svoji hmotností bojovat. 10 2 NADVÁHA A OBEZITA 2.1 Stavba a složení těla Tělo je složeno zněkolika složek, které jsou děleny podle různých kritérií. Dnes je nejčastěji používaný tkáňově – systémový model, oproti atomickému, molekulárnímu a buněčnému modelu, který se v klinické praxi již běžně nevyužívá. Tkáňově-systémový model: Hmotnost = muskuloskeletální + trávící + vylučovací + reprodukční systém. Vběžné praxi stanovujeme u 4 složek těla jejich % z celkové hmotnosti. Tyto procenta se mění jak u mužů a žen, tak i v závislosti na věku. Kosterní složka: muži 16,5 – 21,0 % ženy 14,2 – 19,7 % Svalová složka: muži 40 – 48 % ženy 35,2 – 43 % Tuková složka: muži 11,5 – 16 % ženy 15,9 – 28,7 % + zbytek. Celotělový model – zde měříme jednotlivé ukazatele -výška, váha, BMI, obvodové, délkové a šířkové rozměry, kožní řasy, objem těla, díky kterým dokážeme stanovit denzitu těla a nepřímý odhad depotního tuku a tuku prosté aktivní hmoty (Placheta et al, 1999). 2.2 Nadváha V čem vlastně nebezpečí nadváhy a obezity spočívá? Většina lidí s vyšší hmotností se cítí zdraví, a proto nemají žádný důvod, pro který by měli váhu snížit. Hlavní nebezpečí spočívá v onemocněních, které s vyšší hmotností souvisejí. V první ř adě jde o cukrovku druhého typu. V mládí je spousta diabetikůštíhlých, avšak s přibývajícím věkem mezi 25 a 40 lety začínají tloustnout v horní polovině těla, převážně v oblasti břicha. Vznik vlastního 11 diabetu druhého typu je spojen s neschopností slinivky břišní vyprodukovat potřebné množství inzulínu a tím snížit hladinu krevního cukru (Stejskal, 2004). 2.3 Obezita Obezita je definována zmnožením tuku v organismu. Toto množství v organismu je určováno pohlavím, věkem a etnickým charakterem populace. S věkem stoupá podíl tuku vtěle (Kunešová & Hainer, 1997). Je to v dnešní době významný problém ve zdravotnictví, který má svůj socio-ekonomický rozměr. Obezita je spojená s rozvojem mnohých onemocnění, jako je diabetes, arteriální hypertenze či koronální ateroskleróza. Obézní lidé mají také zvýšené riziko úmrtí na nádorové onemocnění. (Jackuliak, Nagyová & Payer, 2010). Obezita vzniká díky pozitivní energetické bilanci. Z hlediska energetické rovnováhy došlo vsoučasné době ke zvýšení energetického příjmu a snížení jeho výdeje. Snížení energetického výdeje není jen důsledek poklesu času, ale převážně je důsledkem snížení habituální pohybové aktivity (Perušičová, 2007). 2.3.1 Výskyt obezity Pan Hainer (1997) se ve své knize zmiňuje o počátcích obezity. Nejedná se o problém, který by vznikl až v moderní civilizaci. První zmínky o obezitě nacházíme již véře paleolitu, což je více než 25 tisíc let. Důkazem toho je i Věstonická Venuše nalezena na území jižní Moravy. Avšak od 18. století se objevují nové poznatky, kdy například pan Flemyng roku 1760 poukazuje na sklon k obezitě v rodinách, či pan Quetelet roku 1836 definuje index tělesné hmotnosti, který je dodnes využívanou metodou pro zjištění obezity (viz tabulka 1). Zvýzkumu z let 2008 – 2009, který byl proveden na reprezentativním vzorku české populace vyplynulo, žev České Republice je asi 23% dospělé populace obézních a až 34% jedinců s nadváhou. Tento výzkum navazoval na podobný projekt z let 2001 a 2005 a proto můžeme říct, že obézních mužů i žen značně přibylo (Matoulek, Svačina, & Lajka, 2010). Podle WHO bylo na světě v roce 2005 kolem 1,6 miliardy dospělých lidí, kteří trpí nadváhou a asi 400 miliónů, kteří jsou obézní. Můžeme říci, že podvyživených osob je asi 800 miliónů. Nadváha postihuje i děti, dá se říci, že asi 20 miliónů již zvýšenou hmotností trpí. WHO dále odhaduje, že v roce 2015 bude nadváhou trpět kolem 2,3 miliardy lidí a více jak 700 miliónů již bude obézních. Na tomto datu se však Světová zdravotnická organizace nezastavila a uvádí, že v roce 2020 budou dvě třetiny všech nemocí souviset se stravovacími 12 návyky. Dokonce v jedné americké studii se odhaduje, že v roce 2030 budou všichni občané Spojených států obézní (Vítek, 2008). 2.3.2 Kroky proti obezitě Světová zdravotnická organizace přichází s návrhy, jak s obezitou bojovat. Tyto kroky by mohly snížit počet obézních jedinců, který byl odhadován pro rok 2015. WHO roku 2006 vydala v Istanbulu Evropskou chartu boje proti obezitě. V tomto dokumentu se udává, že je potřeba sjednotit celkovou strategii pro podporu zdraví. Velký význam proto bude kladen na podporu zdravější stravy a na zvýšení fyzické aktivity. Musí se nastolit rovnováha mezi tím, kdo je za obezitu odpovědný, protože je to problém jak jedince, tak i vlády a celé společnosti. Zvláštní pozornost bude soustředěna na ohrožené skupiny, jako jsou děti a dospívající, které mohou být snadno ovlivnitelné komerčními prostředky. Tato charta si klade za cíl posílit opatření proti obezitě, které by mělo ovlivnit vnitrostátní politik. Celý proces bude srovnatelný a společné údaje budou zaznamenávány do vnitrostátního systému. Dále by tedy tyto údaje mohly umožnit pravidelné vyhodnocování a tím se pak daly šířit pro celou veřejnost. Prvním krokem k léčbě je vždy kombinace pohybového a dietetického programu s individuálním přístupem (behaviorální složka). Teprve tehdy, když nevidíme žádné výsledky, můžeme sáhnout po farmakoterapii. Cílem léčby však není jen redukce hmotnosti, ale především redukce rizikových faktorů. Jak Hainer et al. (1997, 78) dále uvádí, redukce hmotnosti má vliv na distribuci tuku, metabolická a kardiovaskulární rizika či na depresi. 13 Tabulka 1. Vliv hmotnostní redukce o 9,8 ± 0,4 kg (8,5 %) u 456 obézních žen (BMI 38,9 ± 1,2 kg) na redukci některých zdravotních rizik dle Hainera & Kunešové, 1997 Redukční režim vyvolávající hmotnostní redukci o 9,8 kg (tj. 8,5 % iniciální hmotnosti) je provázen u obézních žen významným (p < 0,01) Poklesem Obvodu pasu o 10,5 % Sagitálního rozměru ve výši L4 – L5 o13,6 % Subskapulární řasy o 28,9 % Plochy na CT (n = 52) o 27,4 % Intraabdominálního tuku (na US) o 29,5 % Poklesem Systolického krevního tlaku o 9,8 % Diastolického krevního tlaku o 8,4 % Celkového cholesterolu o 14,9 % Triacylglycerolů o 25,6 % Apo B o 14,2 % Fibrinogenu o 13,5 % Glykémie nalačno o 12,5 % Inzulinémie nalačno o 29,0 % Ranní kortizolémie o 25,3 % Vzestupem Koncentrace SHBG (n = 48) Průměrné denní koncentrace GH (n = 38) o 70,0 % o 60,0 % Poklesem Skóre deprese podle Becka o 31,5 % 2.3.3 Typy obezity Nadměrný tělesný tuk se ne vždy ukládá v těle rovnoměrně a vyváženě. Projevují se určité disproporční tendence už při normální hmotnosti. Proto je v tomto směru vliv dědičnosti nepopiratelný. • Gynoidní typ obezity (řec. he gynos = žena) Tento typ je častějšíu žen a je také označován jako obezita typu hrušky, protože se tělesný tuk ukládá převážně v dolní polovině těla, od pas dolů, hlavně na hýždích, stehnech nebo v rozsahu celých dolních končetin. V horní polovině těla -do pasu, jsou tyto ženy štíhlé. Po nasazení redukčního režimu se tuková tkáň ztrácí z dolní poloviny těla velmi pomalu a k nežádoucímu zeštíhlení dochází v oblasti obličeje a prsou. 14 • Androidní typ obezity (řec. andros = muž) Abdominální či centrální typ obezity označován jako typ jablka, bývá častější u mužů. Tuk se ukládá převážně na břiše a v horní polovině těla. Horní i dolní končetiny zůstávají relativněštíhlé. Můžeme jej nazvat i jako viscerální typ (lat.viscera = útroba), protože se tuk ukládá ve zvýšené míře nejen v podkoží, ale také mezi orgány, v dutině břišní. Redukce hmotnosti bývá esteticky efektivní, protože se tuk ztrácí v nápadných partiích. Bohužel je tento typ rizikový vzhledem ke komplikacím srdečně-cévním a v oblasti látkové přeměny (Mastná, 2000) 2.4 Indexy definující obezitu 2.4.1 Hmotnostní index Nejpřesněji lze obezitu diagnostikovat změřením množství tukové tkáně v organismu. Metod pro stanovení množství tuku je více. Čím přesnějšívýsledek chceme, tím náročnější metody musíme využít. Jak uvádí doktorka Kunešová (2001), nejjednodušším a také obecně uznávaným ukazatelem je body mass index (BMI), neboli tzv. hmotnostní index, který hodnotí váhu v závislosti na výšce jedince, tedy: BMI = hmotnost v kg / (výška v m2) Tabulka 2. Klasifikace tělesné hmotnosti dle WHO (Pro 20 let a výše) Stupeň BMI (kg/m2) : riziko komplikací Podváha < 18,5 Vysoké riziko Normální váha 18,5 -24,9 Průměrné riziko Nadváha . 25,0 Zvýšené riziko Preobezita 25,0 -29,9 Mírně zvýšené Obezita . 30 Vysoké riziko Obezita I. stupně 30,1 – 34,9 Středně vysoké Obezita II. stupně 35,0 – 39, 9 Vysoké Obezita III. stupně . 40 Velmi vysoké BMI neodráží zcela přesně podíl tuku a beztukové hmoty. Při stejném BMI je rozdíl v podílu tuku u žen a mužů, i starší jedinci mají větší podíl tuku, než jedinci mladší. Rozdíl je 15 i u etnických skupin, kdy například Polynézané mají oproti bělochům menší podíl tuku při stejném BMI. Dle rozsáhlých epidemiologických studií vede vzestup BMI nad 27 obvykle k nárůstu mortality. Při obezitě I. a II. stupně je riziko vzniku zdravotních komplikací vysoké. Avšak při BMI nad 40, kdy je zdravotní riziko velmi vysoké, hovoříme o těžké, neboli morbidní obezitě (Kunešová & Heiner, 1997). Distribuci tuku také můžeme jednoduše změřit pomocí krejčovského metru. „V polovině vzdálenosti mezi dolním okrajem spodního žebra a horní hranou kosti pánevní na konci normálního výdechu“ (Stejskal, 2004, 23). Jak Stejskal (2004) dále uvádí, hodnoty by neměly být u mužů vyšší než 94 cm a u žen 80 cm, přičemž pokud překročíme hranici u mužů nad 102 cm a u žen 88 cm, jedná se o značné zdravotní riziko. Když přidáme k měření pasu ještě obvod boků a obě hodnoty podělíme, zjistíme tzv. WHR index. Obvod boků je potřeba změřit ve výši maximálního výklenku hýždí. Správné hodnoty jsou u mužů nižší než 0,8 a u žen 0,7, přičemž hodnoty 1,0 u mužů a 0,9 u žen jsou považovány za rizikové. 2.4.2 Metody měření složení těla Obsah tukové tkáně, beztukové hmoty, vody, kostních minerálů a dalších složek těla můžeme stanovit podle různých metod. Jelikož tuk a tuková tkáň vtěle znamená odlišné pojmy, je třeba přesných měření. Tuková tkáň je složena převážně z adipocitů, dále z extracelulární tekutiny, cév, nervových zakončení a pojivové tkáně, na rozdíl od tuku, který je tvořen lipidy v tukové tkáni (Hainer, 2004). Další možností je měření obvodu a tloušťky kožních řas, které můžeme provádět na 3, 4, 6 a 10 místech těla. Jedná se o antropometrické stanovení obsah tuku v těle. Příkladem můžebýtměření pomocí Bestova, Harpendenského nebo Holtainova kaliperu. Pro obézní je však nejlepší Bestův kaliper, který má větší maximální vzdálenosti měřících plošek. Hodnocení měření je při součtu řas s hodnocením absolutního čísla nebo regresivní rovnicí (Hainer & Kunešová, 1997). 2.4.3 Metody založené na vodivosti těla Tyto metody stanovují složení těla pomocí stanovení odporu těla při průchodu proudu o nízké intenzitě a vysoké frekvenci. Dostupné přístroje se mezi sebou lišípřevážně v možnosti umístění elektrod, mezi nimiž proud probíhá. Elektrody se dají umístit na zápěstí a nad hlezenní kloub pravostranných končetin. Takto pracuje Bodystat. 16 Další možností je bipedální či bimanuální lokalizace elektrod. Bimanuální umístění (Omron), jedná se o elektrody umístěné na madlech pro uchopení rukama. Bipedální umístění elektrod (Tanita), se rozumí lokalizace elektrod na ploskách nohou nášlapné váhy. Nebo se požívá kombinace úchopů rukou a plosek noh (InBody). Dále se dnes využívá multifrekvenčních přístrojů, které provádějí měření vrůzných pásmech frekvence elektrického proudu (Hainer, 2004) 2.5 Rizika nadváhy a obezity Obezita nám zhoršuje kvalitu života a to nejen v ohledu na fyzické zdraví, ale také na psychické zvládání běžných denních situací. Vše ovšem závisí na stupni nadváhy, pohlaví, věku. U mladších jedinců je ovlivněna více charakteristika fyzického nežli mentálního zdraví. Avšak u obézních žen jsou obezitou významně ovlivněny jak ukazatelé fyzického, tak i mentálního zdraví, především z hlediska estetického vnímání okolí. Morbidní obezita (BMI . 40) však negativně ovlivňuje všechny ukazatele kvality života (Hainer, 2004). 2.5.1 Metabolismus tuků Obezita je doprovázena řadou nemocí. Jedná se především o změny metabolismu tuků a sacharidů v tukové tkáni jak uvádí Hainer (2004). Projevuje se snížením citlivosti glukózy a jejího metabolismu k inzulinu. V tukové tkáni se tak utlumují všechny vlivy na inzulin. Příkladem můžebýt snížení oxidace glukózy, protože inzulin nedostatečně stimuluje vstup pyruvátu do Krebsova cyklu. Díky tomu vzniká více laktátu, který je transportován do jater, kde stimuluje glukoneogenezi. Avšak inzulinová rezistence má dalšídůsledky, a to pokles tvorby glycerol 3–fosfátu během glykolýzy. Proto mastným kyselinám chybí partner pro reesterifikaci do triacylglycerolů a mastné kyseliny jsou tak zvýšenou měrou vyplavovány z adipocitů. Dále vázne aktivace lipoproteinové lipázy inzulinem a tím se snižuje extrakce mastných kyselin z krve. 2.5.2 Kardiovaskulární komplikace Zmnožený tělesný tuk výrazně zvyšuje nároky na metabolismus, což vede k nárůstu srdečního výdeje, expanzi vaskulárního aparátu a pravděpodobně i ke změně průtoku krve některými orgány. Tím dochází k eufrekvenčnímu nárůstu tepového srdečního výdeje, které je spojeno se snížením vaskulární retence v periferii (pokud ovšem není přítomna hypertenze) (Hainer & Kunešová, 1997). 17 Kardiovaskulární onemocnění je dalším rizikovým faktorem obezity. Ischemická choroba srdeční (ICHS) je u žen z25 – 28 % a u mužů z 20 % zapříčiněna obezitou. Avšak nejen ICHS, ale také hypertenze, hypertrofie levé komory srdeční, arytmie, náhlá smrt či cévní mozkové příhody jsou velmi úzce spjaté s obezitou. Dále tito pacienti mají často chronické žilní insuficience, zvýšené riziko trombózy hlubokých žil dolních končetin s následnou plicní embolií (Perušičová, 2007). 2.5.3 Choroby pohybového aparátu Obezita se podílí i na řadě problémů s pohybovým aparátem. Nejen, že vysoká tělesná hmotnost působí negativně na klouby, ale může způsobit i osteoporotické zlomeniny. Byl prokázán pozitivní vztah k osteoporóze, klinické dněči artróze nosných kloubů (Perušičvá, 2007). Dalšími možnými ortopedickými onemocněními dle Hainera (2004) jsou různé degenerativní onemocnění kloubů (převážně gonartróza a coxartróza), tzv. vybočená holeňči u dětí je to zejména epifyzeolýza. 2.5.4 Další rizika spojená s obezitou (dle Hainera, 2004) • Endokrinní poruchy -Hyperestrogenismus (v důsledku zvýšené aromatizace androgenů v estrogeny v tukové tkáni) -Hyperandrogenismus u žen -Hypogonadismus u mužů stěžkou obezitou -Funkční hyperkortisolismus s následnou poruchou plasticity a supresibility sekrece kortizolu -Hyposekrece růstového hormonu -Pozměněná aktivita sympatoadrenálního systému • Respirační komplikace -Hypoventilace a restrikce (tzv. Pickwickův syndrom) - Syndrom spánkové apnoe – spojené s rizikem arytmií a náhlé smrti 18 • Gastrointestinální a hepatobiliární komplikace -Gastroezfageální reflex -Hiátová hernie -Cholelitiáza, cholecystitida, pankreatitida -Jaterní steatóza • Gynekologické komplikace -Poruchy cyklu, amenorea, infertilita (vliv zvýšené hladiny estrogenů) -Komplikace v těhotenství a při porodu -Pokles dělohy -Záněty rodidel • Onkologické komplikace -Gynekologické – výskyt u endometria, cervixu dělohy, vaječníku, prsu -Gastrointestinální – výskyt kolorektální, žlučníku a žlučových cest, pankreatu, jater -Urologické – výskyt u prostaty, ledvin • Kožní komplikace -Ekzémy a mykózy -Strie -Celulitida -Hypertrichóza, hirsutismus -Benigní papilomatóza • Psychosociální komplikace -Společenská diskriminace -Malé sebevědomí, motivační poruchy -Deprese, úzkost -Poruchy příjmu potravy • Chirurgická a anesteziologická rizika -Vliv kardiorespiračních komplikací -Horší hojení ran 19 • Iatrogenní poškození -Vliv inadekvátních diet -Vliv nevhodné farmakologie • Jiné -Edémy -Úrazy -Kýly -Pseudotumor cerebri u dětí. 2.6 Obezita a kouření Vztah mezi kouřením a obezitou je značný. Nikotinová závislost zvyšuje energetický výdej. Pokud pacient přestane kouřit, většinou několik kilogramů nabere. Bohužel ř ada obézních pacientů přibere více než je zdrávo a to může mít dva následky. Prvním je, že pacient sáhne po jídle a nikotin nahradí většinou sacharidy, nebo se vrátí zpět k cigaretám. (Svačina, 2008). Po zanechání kouření můžeme dosáhnout zvýšení energie přibližně 1250 kJ/den, což spolu s poklesem energetického výdeje může vést k váhovému přírůstku až o 0,45 kg týdně. Mírné kuřačky (24 cigaret nebo méně za den), které týdně 1-2 hodiny intenzivně cvičily, nebo se věnovaly obdobným aktivitám, přibraly ve sledovaném období v průměru 2,2 kg, zatímco silnější kuřačky (25 a více cigaret denně) přibraly téměř dvojnásobek, tj. 4,4. kg. Množství nabraných kilogramů je úměrný k počtu denně vykouřených cigaret, závažnosti obezity a fyzické aktivitě při zanechání kouření. Pokud se však kuřák, který přestal kouřit, vrátí zpět k cigaretám po jednom měsíci abstinence, dokáže snížit svoji hmotnost dokonce pod původní hodnotu, upravuje zvýšený energetický příjem a snížený energetický výdej, ale nekoriguje zvýšené procento tělesného tuku. Zvýšení tělesné hmotnosti po zanechání kuřáctví lze zabránit omezením denního příjmu energie o cca 880 kJ nebo mírným zvýšením fyzické aktivity (Retrived 12.1.2012 from the Worl Wide Web: http://www.stob.cz/odborne-clankymedicinska- temata/obezita-a-koureni). 2.7 Obezita a diabetes mellitus 2. typu Diabetes mellitus 2. typu je řada chronických metabolických chorob, jejichž společným znakem je hyperglykémie. Toto onemocnění je jedním z projevů metabolického syndromu neboli syndromu inzulínové rezistence (IR). Na vzniku IR se podílí jak genetická 20 predispozice, tak i řada exogenních faktorů, jako je například obezita, kouření, stres, malá fyzická aktivita (Pelikánová, 2007). O obezitě je již dlouho známo, že je často provázena s jinými nemocemi. Zcela silná vazba je tedy mezi obezitou a manifestací diabetu 2.typu. Ve skupině osob, které mají BMI nad 35 je uváděna prevalence diabetu 2.typu kolem 60% (Perušičová, 2007). 21 3 CRAVING 3.1 Co je craving Bažení po jídle neboli craving má jasný vztah k excesivním stravovacím návykům. Tyto návyky často pozorujeme u osob jak s nadváhou, tak také s diagnózou bulimia nervosa. Ukazuje se, že intenzita cravingu je významným prediktivním faktorem relapsu a jeho měření tak představuje důležitou etiologickou proměnnou, kterou nemůžeme brát na lehkou váhu při léčbě nadváhy a obezity. Bohužel zatím není v českých podmínkách validní nástroj intenzity bažení po jídle (Světlák & Černík, 2010). „Hodně jím“, to zní docela neškodně avětšinou to tak i je. Avšak neexistuje hranice mezi tím, co je ještě neškodné a co už začíná být problematické. Existují totiž zdravé a méně zdravější důvody, proč jídlo potřebujeme (Göckel, 2003). Jednou z možností určité obrany jak proti stresu, tak i proti různým konfliktním situacím všedního dne či pocitům vyčerpání fyzického i psychického je jídlo a pití. Na tento podnět reaguje mozek vyplavením blahodárné látky. Dříve člověk přijímal jídlo jen jako nutnou energii pro život. Avšak vdnešní době jsou potraviny kromě základní biologické funkce navíc funkcí společenskou a psychologickou. Výsledkem je tedy zvýšení tělesné hmotnosti na celém světě (Mastná, 1999). Jižř adu let se setkáváme s různými závislostmi. Podle Longmana v Anglickém výkladovém slovníku (Černík & Světlák, 2010), je craving definován jako “velmi silná touha” do češtiny bychom tedy toto slovo mohli přeložit jako „bažení“ či „dychtění“. Pomocí přejídání se snažíme čelit například apatii, záchvatům paniky, nechuti k životu, stresu apod. (Göckel, 2003). Chceme-li pochopit, proč se lidé stávají na něčem závislí, je potřeba porozumět důvodům, proč se takto chovají. Jak uvádí Virtue (2007), přejídání může mít několik příčin. Zde je příklad přejídání pod vlivem stresu: Během vánočních svátků musela Mandy s kolegy pracovat přesčas, aby mohli uspokojit zvýšený zájem zákazníků. Bylo vyčerpávající a velmi stresové jednat s nekonečným davem lidí po dobu deseti až dvanácti hodin denně. Mandy v tomto období každý rok přibrala pět kilogramů i víc, protože necvičila a neustále uždibovala z vánočních dobrot (Virtue, 2007, 79). 22 Většinou se však nejedná jen o jediný důvod, který by byl pro všechny společný. Je to celý komplex důvodů, jež jednotlivce vede k užívání návykových látek, i když mu tyto látky působí značné zdravotní problémy (Radimecký, 2007). Bažení je vždy provázeno nějakými podněty neboli spouštěči. Tyto spouštěče se dají rozdělit na zevní (neúspěch, konflikt, prostředí…) a vnitřní (nuda, bolest, únava...). Spouštěč vyvolá bažení, které pak může vést k recidivě, nebo může vyvolat prudký vnitřní konflikt. Jedinec se pak dostane do stavu, před kterým uniká k návykovému chování. Recidiva návykového chování bažení ještě zesílí (Csémy & Nešpor, 1999). Adiktologie je nově koncipovaný vědní multidisciplinární obor, který se zaměřuje na studium lidského konání, jež mohou vést k vytvoření závislého chování a opatření, jak toto chování ovlivňovat, řešit je či minimalizovat (Radimecký, 2007). Běžný jazyk udává stejný termín pro závislost na alkoholu či drogách stejně tak pro závislost na jídle. Návykové látky u léčiv či drog postihují stejná centra jako u potravin. U abstinentů je zřejmé, že vykazují zvýšený příjem sladkostí. Podobné je to i u kuřáků, ti používají žvýkačky, aby jim pomohly přestat kouřit (žvýkačky také poskytují kuřákům náhradu za aktivity, které jsou s kouřením spojeny). Proto můžeme touhu po jídle pozorovat v různé intenzitě chuti u konkrétní potraviny. Existují tedy dva aspekty chuti. Prvním z nich je touha po intenzivní chuti, díky níž můžeme rozlišovat jednotlivé potraviny. Druhým aspektem je specifičnost. Ta slouží jako kontrastní potravina k hladu. Pravděpodobně tedy některé potraviny uspokojí hlad na základě uspokojení chutě. Tyto potraviny se většinou lišípřevážně v senzorické kvalitě oproti normální, monotónní stravě. Příkladem těchto potravin můžebýt čokoláda, pizza či cukroví (Pelchat, 2002). 3.2 Vývoj cravingu Ve světě se postupně zkoumá a pracuje se závislostmi jako takovými. Latinský výraz ad-dico má více významů, jsou jimi třeba přiřknout či vydávat se závislostí. Z tohoto odvozujeme addictus jako závislá osoba. V angličtině je slovo addicted podstatné jméno znamenající závislý a addiction pak závislost, sklon. Odtud tedy pojem adiktologie. Oblast závislosti je však komplexní věda. Většinou se jedná o závislostech na alkoholu, drogách nebo na hracích automatech a podobně. Obecně lze tedy říci, žemůžeme být závislí takřka na čemkoliv. Je pozoruhodné, že patrně jen člověk si může uvědomovat sebe a reflektovat své jednání a tím pádem za něj nést i odpovědnost. Najděme tedy to, co nás motivuje k návykovému jednání a můžeme se těchto závislostí zbavit (Řehan, 2005). 23 3.3 Typy bažení Jak uvádí Radimecký (2007), adiktologie se tedy zaměřuje na takové formy chování, jež mohou vést k závislosti: • Látkové závislosti (v souvislosti s užíváním drog, kdy lze drogu definovat jako každou přírodní či syntetickou látku se schopností ovlivňovat vnímání člověka) • Nelátkové závislosti (např.gambling, workoholismus či závislost na počítači apod.). Bažení zkoumali američtí vědci za pomoci moderních metod, k nimž patří například magnetická resonance mozku, pozitronová emisní tomografie apod. Tyto metody umožňují vidět mozek živého člověka tak, jako by byl rozkrájen na jednotlivé ř ezy. Jiné metody poskytují poměrně přesný obraz o látkové výměně v různých částech mozku, z čehož lze usuzovat na jejich aktivitu. Při pozitronové emisní tomografii se během bažení prokázal zvýšený metabolismus glukózy v určitých částech mozku. Díky tomuto testu můžeme říci, že se nejedná jen o jedno bažení, ale o dvě (Csémy & Nešpor, 1999). Podle Stockera (Nešpor, 1999), je uváděn první typ „bažení, k němuž dochází po odeznívání intoxikace návykovou látkou. U závislých na kokainu se v této situaci objevil útlum aktivity řady mozkových center po jejich předchozí nadměrné aktivaci. Dle Isbella (Nešpor, 1999) se tento první typ dá označit jako „tělesné bažení“, druhým typem by potom bylo „psychické bažení“. Tento druhý typ je popsán autory Maas, Modell a Mountz,, Di Chiara, (Nešpor, 1999, 7) jako „bažení, které vzniká po delší abstinenci např. při pohledu na návykovou látku, při setkání s typickým prostředím, kde člověk dříve návykovou látku požíval, nebo při setkání s lidmi, kteří drogy berou. Při tomto typu bažení se objevuje aktivita v poměrně specifických oblastech mozku. Někteří vědci umísťují tento typ bažení na základě zmíněných vyšetření do dorsolaterálního nefrontálního kortexu, nucleus caudatus, nucleus accumbens, limbického systému včetně amygdaly a do mozečku.“ 3.4 Neurobiologické koreláty Můžeme ř íct, že u lidí s nelátkovými závislostmi jsou jisté genetické predispozice k poruchám dopaminové, serotoninové a adrenergní neurotransmise. Dopaminový systém je spojený s odměnami po např. zdařené práci, zvládnutí nějakého problému apod. Tento zážitek z odměny je zprostředkovaný aktivitou dopaminu, endorfinu a enkefalínu. Podobně tedy jak u 24 závislosti na hracích automatech, je i u těchto lidí zvýšená vzrušivost, spojená s adrenergním neurotransmiterovým systémem (Benkovič, 2007). 3.5 Psychogenní přejídání Pocity hladu nebo chuti jsou dva různé pocity, které od sebe mnohdy nedokážeme rozlišit. Někdy hlad poznáme díky tomu, že nám kručív žaludku, ale mnohé ženy poznají, že mají hlad až v okamžiku, kdy jim je špatně. Což už může znamenat sníženou hladinu cukru v krvi (hypoglykémie). Chuť v sobě naopak skrývá pouze psychický hlad (Göeckel, 2008). Chuťové preference a bažení po jídle se vyskytují na dopaminergních a opoidních receptorech. Dopamin je látka, která ovlivňuje příjem potravy působením na motivaci (odměnu) v nukleus accumbens. Je to neuropřenašeč, který sehrává důležitou roli v navození příjemných pocitů uspokojení. U obézních osob bylo prokázáno snížené množství receptorů pro dopamin v mozku, což znamená, že porucha na úrovni centrální nervové soustavy může akcentovat úlohu jídla. Podle studií prováděných v Brookhaven National Laboratory pomocí pozitronové emisní tomografie se u obézních jedinců zjistila zvýšená metabolická aktivita v parietální oblasti mozku. Toto zvýšení bylo v místech, kde jsou nervová zakončení somatosenzorických nervů z oblasti rtů, úst a jazyka a kde je rovněž lokalizována oblast, která integruje chuťové vjemy. Tato zvýšená aktivita by mohla zodpovídat za větší citlivost obézních jedinců k vlastnostem jídla jako odměn a díky tomu být jednou z příčin přejídání (Hainer, 2004). Čokoláda je velmi chutná, ale i „nebezpečná“, proto by se měla jíst zdrženlivě. Bohužel omezování jejího příjmu vede k větší touze ji mít a díky tomu se zvyšuje vlastní zážitek a vede kpřejídání. Čokoláda je jen jednou z potravin, na kterých můžeme být závislí. Craving můžebýt vysvětlován i jako přítomnost přirozeně se vyskytujících psychoaktivních směsí v potravinách (Rogers & Smit, 2000). Jsou to převážně sacharidy, které nás nutí k přejídání, a to proto, že nám zlepšují náladu či je to jen doplněk mezi jídly. Díky této teorii můžeme předpokládat, že jídlo je něco jako forma samoléčby, která nám pomáhá řešit nepříjemné či afektivní stavy. To zaznamenáváme v důsledku zvyšování množství serotoninu v mozku, což má pozitivní vliv na náladu (Yanovski, 2002). Jídlo v našem životě může hrát psychologickou funkci. A to jak v mírně stresujících případech, tak i v různých složitostech života. V každém věku se tato funkce uplatňuje jinak silně, podle různých životních okolností. V dnešní době se jídlo používá jak k povzbuzení, tak ke zklidnění nějakého napětí, jako úniku od starostí. Jídlo můžebýt potěchou v samotě, stejně jako jej můžeme brát jako odměnu za to, co jsme dnes všechno splnili. Toto všechno vede 25 k občasnému přejídání, které se může stát zvykem. Následuje přibírání na váze, což vede, zvláště u žen, k depresím, které se dají zase zahnat jídlem. Je to začarovaný kruh, který místo aby byl řešen, se uzavírá (Mastná, 2000). Udává se, že každá pátá žena trpí přejídáním, které je charakterizováno jako záchvaty „binges“. Toto záchvatovité přejídání může mít jiná opodstatnění. Hlavním znakem je pocit ztráty kontroly. Během přejídání jíme rychleji. Navíc lidé, kteří pociťují neklid, jsou schopni i jídlo ukrást ostatním, aby nasytili svou touhu po jídle. Většina se snaží tuto touhu zatajit, avšak po určité době se záchvaty stanou součástí života bez pocitu ztráty kontroly (Papežová, 2003). Množství jídla snědené právě během těchto záchvatů můžebýtaž 20 000 kcal, což je mnohokrát více než přiběžné konzumaci potravin. Na cestě k návykůmbývá často jakákoliv dieta čipřejídání se sezónním ovocem – „konečně si mohu něčeho dosyta dopřát. Právě ovoce či zelenina nevzbuzuje žádný strach z tloušťky a proto to může vést k nadměrnému příjmu (Krch, 2008). 3.6 Poruchy příjmu potravy Hlavním rysem poruch příjmu potravy jsou poruchy myšlení a konání ve vztahu k jídlu a hlavně k vlastnímu tělu. Lidé se neustále zabývají jídlem na úkor jiných sociálních aktivit. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u dívek v dospívajícím věku. Mezi bulimií a anorexií je často nejasný rozdíl a často mohou přecházet jedna v druhou. Situaci zhoršuje i používání různých léčiv, stálé opakování různých diet či používání jiných návykových látek jako jsou drogy, alkohol ale i Coca Cola (Papežová, 2003). Na vzniku těchto onemocnění se podílejí i interpersonální vztahy v rodině. Pacienti jsou většinou nesamostatní a stále vyhledávají dominantní členy, ať už v rodiněči okolí. To je právě vede k jejich pocitům méněcennosti, které se snažínějak kompenzovat. U mentální bulimie se často vyskytuje i závislost na alkoholu či jiných návykových látkách (Dušek, 2010). Strach z tloušťky, nadměrná pozornost věnovaná vlastnímu vzhledu a tělesné hmotnosti, to vše vede k poruchám příjmu potravy. Nemocní se většinou zabývají hlavně tím, kolik váží a kolik toho snědli, proto se neustále snaží zhubnout. Bulimičky však mají problém, že po jisté době jedí víc, než je normální. Proto sahají po dietách, po nějaké době začnou s projímadly a začínají se nutit k zvracení. Většinou je zvracení pro ně jednouché, dlouho si odpírali jídlo a najednou ho snědí velké množství, což vede k tomu, že jim je špatně. Ztěchto zoufalých pokusů se najednou vytvoří návyk (Krch, 2008). 26 3.6.1 Mentální anorexie Podle Krcha (2008) se jedná o nemoc, kterou můžeme charakterizovat jako úmyslné snižování hmotnosti. Anorektičky nechtějí jíst, a proto odmítají jídlo. Diagnostika se dá shrnout do tří znaků: • Aktivní udržování nízké hmotnosti (BMI menší jak 17,5) • Velký strach z nabrání hmotnosti • U žen porucha menstruačního cyklu – amenorea Nespokojenost s vlastním tělem je ovlivňován několika faktory, jako je například pohlaví, hodnota BMI, vnímání vlastního těla či životní spokojenost. Na těchto faktorech má velký vliv společnost, zvláště pak reklama či jiné sdělovací prostředky. U dětí je třeba věnovat velkou pozornost při snižování váhy, musíme brát zřetel na jejich věk avýšku, a to zejména proto, že podvýživa u nich může mít vážně a trvalé následky (Marádová, 2007). 3.6.2 Bulimia nervosa Mentální bulimii můžeme charakterizovat jako záchvaty přejídání, které se neustále opakují a jsou spojené s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Po tomto záchvatovitém přejídání následuje zvracení, nadměrné cvičení a vněkterých případech může dojít i na projímadla (Kratochvíl, 2009). Paní Marádová (2007), dělí bulimii podle diagnostiky: • Opakované přejídání • Neustálé zabývání se jídlem a silná, neodolatelná touha po jídle • Snaha potlačit „výkrmný“účinek jídla například: zvracením, projímadly, léky, hladovění • Pocit přílišné tloušťky spojen s neodbytnou obavou z tloustnutí • Bulimii většinou přechází období anorexie 27 Tabulka 3. Srovnání anorexie a bulimie (dle Krcha, 2008) Srovnání anorexie a bulimie Mentální anorexie Mentální bulimie Pokles hmotnosti Výrazný nebo zastavení váhového přírůstku u dětí Mírný pokles nebo naopak zvýšení hmotnosti Amenorea 60 – 100 %, dle poklesu hmotnostní a hormonální substituce 10 – 30 % Navozené zvracení 15 – 30 % 75 – 90 % Sebekontrola Vystupňovaná oslabená Jídelní chování Pomalé tempo, malá sousta, vybíravost, nízký přísun tekutin Rychlejší tempo, velká sousta, velký příjem tekutin Počátek obtíží 13 – 20 rok, výjimečně později 14 – 30 rok, výjimečně dříve Pohlaví nemocných ženy: muži (10 – 15):1 20:1 Výskyt v rizikové populaci (ženy 15 – 30 let) 0,5-0,8 % 2,5-6 % Deprese 10-60 % 20-90 % Užívání alkoholu Výjimečně Často Významné zlepšení 20-75 % 60-85 % Náhled chorobnosti Minimální, vzrůstá s rostoucími obtížemi Zvýrazněný v případě přejídání, nízký v případě diet Motivace k léčbě Z donucení obtížemi nebo okolím Snaha zbavit se přejídání, někdy snaha zhubnout 28 4 BODY IMAGE Jako první se o body image zmiňuje Paul Schilder ve dvacátých letech 20. století, který se začal zabývat psychologickými a sociologickými aspekty vnímání těla. Schiller se nezabýval pouze percepcí těla narušené kvůli poškození mozku, jak tomu bylo do této doby, ale zkoumal jej do širších psychologických a sociologických souvislostí, ve kterých vnímáme a prožíváme lidské tělo (Grohan, 2000). Jak uvádí Chytka (2008) v dnešní době je ideální tvar těla zcela jiný, než tomu bylo dříve. Tento tělesný ideál je takříkajíc uměle vykonstruován. Současným ideálním tělem ženy je vysoká, velmi štíhlá postava často s perfektním a velkým poprsím, napjatou kůží, dlouhýma nohama a úzkými boky. Někdy je to i postava skoro až kostnatá, s velkýma očima a propadlými lícními kostmi. Tento ideál je většinou ženské populace nedosažitelný nejen proto, že zobrazuje nedosažitelnou štíhlost, ale také proto, že je chirurgicky a počítačově upravován. Přesto tento ideál stále považujeme za přirozený (Retrived 10.1.2012 from the Worl Wide Web: http://www.viafit.cz/clanek/008-pojem-body-image/). Biologické důvody zdůrazňují význam štíhlosti z hlediska zdraví a naopak. Při posuzování zdraví s nadváhou a obezitou je třeba rozlišovat mírnou nadváhu a obezitu. To, že obezita je zcela určitě zdraví škodlivá a je spojená s nemocemi srdce, vysokým tlakem apod., víme. Avšak mnoho autorů uvádí, že mírná nadváha nepředstavuje větší nebezpečí (Grohan, 2000). Ženy byly vždycky vedeny k tomu, aby své tělo přizpůsobily novodobým trendům. Avšak ne vždy jsme se setkali se zdravými postupy. Například, když si ženy povazovaly chodidla, nosily stahující korzety či držely drastické diety. Dnes tyto diety ženy oslabují či invalidizují a stejně jako plastické chirurgie ničítělo jenom proto, abychom dosáhli kulturně definované přitažlivé postavy. Není tomu však pouze u žen. Muži sice své tělo začali sledovat teprve nedávno, ale o to více je v dnešní kultuře zviditelňováno. Všeobecně by mělo mužské tělo být svalnaté, středně velké (mezomorfní), silné a mělo by mít štíhlý pas a boky. Zdá se tedy, že tato postava představuje v západním světě ideál mužnosti, který ztělesňuje moc, sílu a agresi (Grohan, 2000). 29 5 ZDRAVÍ ŽIVOTNÍ STYL 5.1 Životní styl Životní styl jako takový je v dnešní době velmi frekventované téma. Tento životní styl se týká pouze jedince. Názorů však na něj najdeme desítky, je to především vyjádření konkrétního člověka jako člena určité skupiny. Styl má svojí dynamiku, která mění jeho kvalitu. Z toho vyplývá, že se jedná o sociokulturní a filozofické určení a jeho konkretizace odpovídá jedné konkrétní době i společnosti. Jestliže hovoříme o stylu jednoho člověka, musíme brát v potaz i nastavenou normu, která je odrazem dané společnosti či skupiny. Pokud je tedy cílem společnosti rozvoj osobnosti, pak by to mělbýt i cíl životního stylu (Dohnal & Hodaň, 2008). Změna životního stylu nezbytně vyžaduje redukci hmotnosti, a to je značně obtížné. Dosud totiž nebyla nalezena metoda, která by mohla radikálně obrátit vzestupný trend jejího výskytu. Změnu dokáže pouze ten, kdo je o nezbytnosti této problematiky přesvědčen. To jsou převážně jedinci, kteří pochopí základní principy vzniku obezity a její prevence a léčby, ten kdo dokáže zakomponovat důležité, leč potřebné změny do svého života, a hlavně ten, kdo s realizací těchto změn začne a kdo v nich dokáže setrvat po celý zbytek života (Stejskal, 2004). Bohužel změna životního stylu je náročný proces. Je spojen jak s objektivními problémy, které souvisejí se samotným procesem změny, ale i se subjektivními problémy, které změnu stylu doprovázejí. Celý zásah, který vede k pozitivní změně, vede k tzv. optimálnímu životnímu stylu, za který považujeme ten, který umožňuje uspokojení všech našich potřeb. Avšak s technologickýmvývojem nášživot „zpohodlněl“, proto je významnou oblastí pohybová aktivita, její objem, obsah, intenzita i frekvence (Dohnal & Hodaň, 2008). 5.2 Zásady zdravého stravování (dle Vítka, 2008) Zdravé stravování má dva aspekty. Tím prvním je kvantitativní aspekt, který nám říká, že i když budeme jíst zdravě, ale příliš, bude to mít stejný dopad na naše zdraví v podobě přibírání či negativního působení na náš organismus jako bychom jedli jídla nezdravá. Druhým aspektem je kvalita. Strava musí být po stránce svého složení vyvážená. • Snížení obsahu tuku -nekonzumovat plnotučné mléko, jíst margaríny s nízkým obsahem tuku místo másla, snížit vepřové a hovězí maso z jídelníčku, omezit smažené pokrmy, používat rostlinné oleje obsahující mono-a polynenasycené mastné kyseliny 30 nebo olivový olej, omezit dorty, zákusky, ale i brambůrky, vajíčka jen v malém množství (názory na využití vajec ve zdravé stravě se velmi liší, dříve byly zakázány zcela, ale dnes se tento názor postupně mění. Vejce jsou kvalitním zdrojem bílkovin ve stravě), ořechy jako důležitý zdroj mononenasycených tuků. Pozor jen na solené ořechy – obsahují velké množství solí, tuky by měly představovat asi 30% denního příjmu • Správný poměr sacharidů -snížit obsah jednotlivých cukrů ve sladkostech a nápojích, omezit potraviny s vysokým glykemickým indexem, zvýšit obsah komplexních sacharidů jako je škrob, brambory, cereálie, celozrnné pečivo, obsah vlákniny by měl být více jak 18 g na den • Konzumace ovoce a zeleniny -ovoce a zeleninu jíst každý den, zvýšit příjem listové zeleniny, karotenoidů (brokolice, mrkev, špenát či rajčata), flavonoidů (jablka, cibule, bobulové ovoce) • Mléko a mléčné výrobky -důležitý zdroj bílkovin, vitamín D a vápníku, preferovat však ty, které mají nižší obsah tuku • Alkohol -2 dl vína či jedno pivo denně je povoleno • Jíst často, ale menší porce -zabráníme tím pocitu hladu • Jíst pravidelně • Na každé jídlo mít dost času • Dodržovat pitný režim • Nespoléhat na „zázračné“ diety • Být fyzicky aktivní 5.3 Zdravotní význam fyzické aktivity Pravidelná fyzická aktivita je důležitou součástí zdravého životního stylu. Uplatňuje se jako prevence některých civilizačních onemocnění (primární prevence) a zároveň je i součástí léčby již projevených onemocnění (sekundární prevence). V dnešní době lékaři pokládají odborně vedené kardiofitness (aerobní) cvičení za nástroj, který zlepšuje zátěžovou toleranci a snižuje úmrtnost na srdeční (cévní) onemocnění. Tělesná aktivita také přispívá ke zvýšení efektivity aerobního metabolismu, zlepšení ekonomické práce srdce, snížení krevního tlaku, zlepšení metabolismu tuků a cukrů (Dýrová & Lepková, 2008). 31 Při léčbě obezity se upřednostňuje pravidelná pohybová aktivita, především díky tomu, že zvýšením množství pohybové aktivity se zvyšuje celkový energetický výdej. Velikost energetického výdeje závisí na objemu pohybové aktivity (doba trvání, intenzita zatížen a druh aktivity). Obvykle se doporučuje 45 minut, 3 – 4x týdně na úrovni 50 – 70 % maximální aerobní kapacity. Energetický výdej se udává v jednotkách MET (Hainer, 2004). 1MET je množství kyslíku, které se vztahuje na kilogram hmotnosti, které spotřebuje našetělo v klidu za jednu minutu. Tato jednotka nám poslouží k ohodnocení jakékoli tělesné aktivity jako násobek klidové hodnoty metabolismu, tedy násobek 1 MET. Pokud vyvineme činnost o hodnotě 5 MET, potom jsme proti klidovému stavu zvýšili spotřebu kyslíku pětkrát (Stejskal, 2004). Doporučovaná pohybová aktivita ve volném čase je především chůze, nordic walking (chůze spoužitím holí), plavání, cyklistika, v zimě běh či chůze na běžkách. Dále jsou samozřejmě vhodné i kolektivní hry jako například fotbal, volejbal, košíková či nohejbal. Tyto aktivity nejsou pro lidi se zvýšeným indexem obezity doporučovány, protože zde hrozí vyšší riziko úrazu vzhledem k jejich horší koordinaci a neobratnosti (Svačinová & Matoulek, 2010). 32 Tabulka 4. Hodnoty činnosti člověka (zaměstnání, mimopracovní aktivita, rekreační sport ), vyjádřené v metabolických jednotkách (MET) (dle Stejskal, 2004). Činnost MET Zdravotní sestra 3,4 Malíř pokojů 4,1 Kopáč 6,2 Zametání, vaření, mytí nádobí 2,9 Čištění oken, leštění podlahy, nákupy 3,7 Klepání koberce, leštění nábytku 4,5 Volné společenské tance 4,1 Lidové a moderní tance 6,5 Sběr lesních plodů 2,5 Hrabání listí 3,9 Práce s motorovou pilou 4,4 Rytí, okopávání 5,0 Štípání dřeva 6,7 Řezání ruční pilou 7,8 Chůze rychlostí 5 km/hod po rovině 4,1 Chůze rychlostí 5 km/hod do kopce 8,0 Běh rychlost 8 km/hod po rovině 7,3 Jízda na horském kole po rovině 21 km/hod 8,2 Tenis rekreační čtyřhra 5,5 Tenis rekreační dvouhra 8,6 Lyžařská turistika 6,5 Aerobic 5,6 Golf 3,1 Horolezectví 7,4 5.4 Rizika kolísání hmotnosti U každého jedince nelze přesně určit, jaký rozdíl kalorií potřebuje k přírůstku nebo k úbytku 1 kg tělesné váhy. Je to velmi složitý mechanismus, do kterého zasahují i individuální dispozice jedince. Obezitologové již před léty přišli na to, že u hubených lidí je 33 potřeba 8000 kcal k přibrání 1 kg tělesné hmotnosti, u lidí s normální váhou stačí pouze 6000 kcal a u obézních to bylo ještě méně. Při rozvoji obezity či nadváhy jde o individuální nepoměr mezi příjmem a výdejem energie pro daného jedince v daném čase (Mastná, 2000). Disinhibice charakterizující jídelní chování vedoucí ke kolísání hmotnosti (JO-JO efekt) je spojené s výskytem vysokého krevního tlaku, dalších kardiovaskulárních onemocnění a se zvýšením hladiny krevních tuků. Ve věkové kategorii 30 – 40 let zvyšuje tento typ jídelního chování riziko vzniku hypertenze téměř čtyřikrát a riziko hyperlipidémie více než pětkrát (Hainer, 2004). Jak uvádí Stejskal (2004, 20) „samostatná redukční dieta může snížit za pár týdnů klidovou látkovou výměnu o 10 % až 15 %. Proto člověk, který zredukoval svou hmotnost na základě nízkoenergetické diety a nezmění svůj životní styl, bude potřebovat k udržení základní látkové výměny méně energie. Energetický příjem, který před redukční dietou nevedl ke zvyšování hmotnosti, za několik týdnů po jejím ukončení ke zvyšování vede. Až vzestup hmotnosti zase dosáhne takového stupně, že bude motivovat k dalšímu kolu redukce energetického příjmu, dojde opět k redukci hmotnosti, ale také k poklesu klidové látkové výměny.“ Takhle se to všechno opakuje, hmotnost se střídavě zvyšuje a snižuje a redukce hmotnosti je čím dál obtížnější viz tabulka 5. 34 Tabulka 5. Retrieved 13.1.2012 from Worl Wide Web: http://www.sportnutrition2.cz/clanek/bazalni-metabolismus-vztah-redukcni-dieta-a pohybova-aktivita:26/ Poznámka ke grafu: EP červená barva = energetický příjem, BMR žlutá barva = bazální metabolismus, hmotnost zelená barva 35 6 CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY, HYPOTÉZY 6.1 Hlavní cíl Hlavním cílem práce je zjistit efektivitu individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti u dospělých jedinců, v závislosti na bažení po jídle vzhledem k jejich pohlaví, věku a kuřáctví. 6.2 Dílčí cíle • Zjistit míru vztahu mužů a žen kbažení po jídle prostřednictvím standardizovaného dotazníku. • Zjistit podobnosti či rozdíly v tělesné hmotnosti mužů a žen vprůběhu realizace individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu. • Posoudit změny v množství tělesného tuku mužů a žen vprůběhu realizace individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu. • Posoudit změny v množství svalové hmoty mužů a žen vprůběhu realizace individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu. 6.3 Výzkumné otázky V1 Jaký je vztah mužů a žen s nadváhou a obezitou k bažení po jídle? Vzhledem k vyššímu výskytu nadváhy a obezity u dospělých žen předpokládáme, žetěsnější vztah k bažení po jídle nalezneme u dospělých žen V2 Jaká část účastníků absolvovala intervenční program v tříměsíčním rozsahu? V3 Jaký je vztah změny tělesné hmotnosti po tříměsíčním absolvování individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu k „baživosti“ po jídle. 36 6.4 Hypotézy H1 Po třech měsících realizace individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti zaznamenáme u mužů i žen pokles tělesné hmotnosti účastníků. Komentář k hypotéze H1: Srovnávány budou párové hodnoty tělesné hmotnosti zjišťované v ordinaci lékařepři prvním a následném vyšetření za srovnatelných podmínek. Předpokládáme, že ke snížení tělesné hmotnosti dojde u skupiny žen i mužů. Hladinu statistické významnosti testovaných rozdílů stanovuji na p=0,01 H2 Po třech měsících realizace individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti zaznamenáme snížení procenta tělesného tuku u dospělých jedinců bažících po jídle. H3 Po třech měsících realizace individuálního, samostatně,tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti zaznamenáme zvýšení procenta svalové hmoty u dospělých jedinců bažících po jídle. Komentář k hypotézám H2-H3: Srovnávány budou párové hodnoty % tělesného tuku a % svalové hmoty zjišťované v ordinaci lékařepři prvním a následném vyšetření za srovnatelných podmínek. Předpokládáme, že ke snížení tělesné hmotnosti dojde u skupiny žen i mužů. Hladinu statistické významnosti testovaných rozdílů stanovuji na p=0,01 H4 Po třech měsících realizace individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti zaznamenáme signifikantní pokles tělesné hmotnosti u kuřáků i nekuřáků. Komentář k hypotéze H4: Srovnávány budou párové hodnoty tělesné hmotnosti zjišťované v ordinaci lékařepři prvním a následném vyšetření za srovnatelných podmínek. Proměnná kuřák byla kvantifikována na základě vlastního vyjádření respondenta při vyšetření lékařem. Hladinu statistické významnosti testovaných rozdílů stanovuji na p=0,01 37 7 METODIKA Tato část diplomové práce uvádí metod a techniky, které byly použity pro získání a vypracování dat. Teoretická část byla zpracována pomocí analýzy primárních a sekundárních zdrojů odborné literatury a jejich následné syntézy. V praktické části jsme využili standardizovaného dotazníku a data, která jsme naměřili pomocí lékařské váhy TANITA před i po ukončení individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti. Všechna měření se odehrávala v ordinaci lékaře za podobných podmínek, tzn. odpoledne, 2 hodiny po jídle, hydratovaní. Tato data byla následně sepsána a analyzována pomocí statistických programů. Programy, které jsme použili pro získání výsledků jsou popisná statistika, korelační analýza, analýza variace (ANOVA -ANalysis Of VAriance) pro opakované měření a Tukeyho post-hoc test pro určení rozdílů mezi jednotlivými kategoriemi testovaných faktorů. 7.1 Dotazník Metodika dotazníku je postup, kdy respondent sám vyplňuje dotazník. Standardizovaný dotazník je vytvořen standardními podmínkami pro všechny respondenty, tedy respondent má stejné otázky a na výběr i stejné odpovědi jako všichni ostatní. Data jsou sebrány buď na místě, kde respondent dotazník vyplnil, nebo jej vloží do anketní schránky (Novotná, 2009). Tento standardizovaný dotazník byl sestaven holandskými vědci za účelem vybudování indexu pro určení obecné potravinové touhy, namísto touhy po konkrétní potravině (Nijs, Franken & Muris, 2006) Dotazník obsahoval celkem 21 otázek. Otázky byly rozděleny do čtyř kategorií. První část se zabývala závislostí na jídle (posedlost neustále myslet na jídlo), druhá ztrátou kontroly při jídle (nezvladatelná touha po i při jídle), třetí pozitivním očekáváním během i po jídle (pozitivní i negativní očekávání z jídla) a čtvrtá emoční bilancí opětběhem i po jídle (touha po jídle, když procházím pozitivními či negativními emocemi). Všechny odpovědi byly na bodové škále 1-6, kdy bod 1 znamenal nikdy, netýká se mne to, 2 zřídkakdy, 3 někdy, 4 často, 5 téměř vždycky a bod 6 vždycky. Jednotlivé části měli různý počet otázek. Část zaměřená na závislost na jídle měla 6 otázek. Tedy možnost zisku bodů od 6 do 36, stejně jako část zaměřená na ztrátu kontroly. Část dotazníku zaměřená na pozitivní očekávání obsahuje 5 otázek, bodový zisk od 5 – 30 a poslední část, která se zabývala emoční bilancí, měla jen 4 otázky, tedy možnost získat jen 4 – 24 bodů. V našem výzkumu byl standardizovaný dotazník vyplňován buď v ordinaci lékaře, nebo jej vyplnil doma a přinesl jej na nejbližší kontrolu ke svému lékaři. 38 7.2 TANITA, typ BC 418MA Pro měření tělesného složení byl použit analyzátor od firmy Tanita, typ BC 418MA. Jedná se o osobní váhu s analyzérem, díky kterému můžeme použít monofrekvenční bioelektrické impedance (50 kHz). Přístroj má 8 kontaktních elektrod, podle kterých můžeme rozeznávat jednotlivé údaje o trupu a o všech 4 končetinách. Tyto elektrody jsou umístěny tak, aby přes ně procházel proud do špiček prstů na obou nohách a špiček prstů obou rukou, dále se na obou patách a v dlaních měří napětí. Proud prochází do horních či dolních končetin dle toho, které části těla měříme. Díky tomu můžeme provádětaž 5 různých měření impedancí (celé tělo, pravá a levá ruka či noha). Toto zařízení nám umožní zjistit procenta tuku vtěle, hmotnost tuku, hmotnost tkání bez tuku a odhadovanou hmotnost svalstva na základě analyzátoru bioelektrické impedance (BIA) a souboru dat získaných dvojitým rentgenovým měřením absorpce (DEXA – Dual Enery X-ray Absobtiometry). Ipedance je měřena v Ohmech a je založena na tom, že beztukové tkáně jako jsou svaly a krev, obsahují velké množství vody a elektrolytů a tak jsou dobrými vodiči elektrického proudu (Brychta, 2005). Maximální zatížení Tanity BC–418 MA je 200 kg. Korektnost měření u tělesného tuku je 0,1 %. Ve výsledném formuláři je uvedeno datum měření a základní údaje probanda. Dále se zde nachází informace o tělesných rozměrech respondenta: výška, váha, BMI, BMR. Výsledné hodnoty o tukové frakci informují o množství tělesného tuku v % (FAT %), o žádoucím rozsah tuku v %, o hmotnosti tuku v kilogramech (FAT MASS) a o množství tukuprosté hmoty v kilogramech (FFM) jedince. Výsledný formulářuvádí i stav vody v těle jedince. Hodnotí se celkové množství vody v těle (TBW), její normální obsah by se měl pohybovat v pásmu od 50 do 70 % z celkové tělesné hmotnosti (Retrived 03.01.2012 from the World Wide Web: http://www.tanita.co.uk/uploads/media/BC_418_MA_Instruction_ Manual_ and_Technical_Notes.pdf). 7.3 Statistické zpracování dat Data získaná pomocí lékařské váhy TANITA a dotazníkového šetření byla analyzována a vložena do softewervého prostředí Microsoft Excel. Abychom získali statistická data pro samotný popis, využili jsme popisnou statistiku, která nám dala výsledky pro: n – počet respondentů, M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka. Do popisné statistiky byly zahrnuty tyto proměnné: věk, kuřák, body z dotazníku celkem, body z dotazníku z jednotlivých částí, hmotnost I., BMI I., tělesný tuk I., svalová hmota I., pas/bok/index I., 39 hmotnost II., BMI II., tělesný tuk II., svalová hmota II., a pas/bok/index II. Věk byl rozlišen hodnotami 0-3 a to v rozmezí: 0 = 18-30 let, 1 = 31-40 let, 2 = 41-50 let, 3 = 51-62 let. Pohlaví bylo rozlišeno hodnotami 0 = ženy, 1 = muži. Index kouření jsme rozdělili opět podle číslic a to -0 = nekuřák, 1 = kuřák. Některé z těchto hodnot jsme využili i nadále v korelační analýze, analýze variací ANOVA a Tukeyho post-hoc testu pro určení rozdílů mezi jednotlivými kategoriemi testovaných faktorů. Pro zjištění hodnot (bodů) z dotazníkového šetření byla požita korelace, která je platná na hladině p < 0,05, korelační analýza rp – pearsovů korelační koeficient (-1, 0, 1). Tento koeficient determinace vyjadřuje procentuální podíl z celkové variace, a díky tomu můžeme vysvětlit vliv faktoru na sledovaný efekt a doplněk do 100 % vysvětlují ostatní faktory (Sigmund & Sigmundová, 2011) Platná proměnná bylo pohlaví, pro ženy N= 61, mužeN= 11. Další korelace byla použita pro získání výsledků jak z dotazníkového šetření, tak z naměřených hodnot z lékařské váhy TANITA. Zjišťovali jsme, zda mají nějakou souvislost jednotlivé body v dotazníku (tedy s mírou bažení) s poklesem hmotnosti po ukončení individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti. Korelace byla zjišťována pro platnou hladinu p < 0,05, při korelační analýze rp – pearsovu korelačním koeficientu (-1, 0, 1). Pro zjištění vlivu hodnot z lékařské váhy TANITA před a po ukončení individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti byla čtyřikrát použita jednofaktorová analýza variace (ANOVA) pro opakované měření. Jako závislé proměnné bylo použito pohlaví respondentů. K následné identifikaci rozdílů v celkové hmotnosti, svalové hmoty, tukové hmoty a pas-bok indexu byl použit Tukeyho post-hoc test, který je vhodný pro určení rozdílů mezi jednotlivými kategoriemi testovaných faktorů. Pro zajištění statistické významnosti platí hodnoty p < 0,01. Symbol F značí hodnoty testového kritéria, které porovnává dvojici modelů. Dále byla jedenkrát použita dvoufaktorová analýza variace (ANOVA) pro opakované měření. Jako závislé proměnné byly požity pohlaví a faktor kouření. K následné identifikaci rozdílů v celkové hmotnosti byl použit Tukeyho post-hoc test, jako vhodný statisticky věřitelný pro určení rozdílů mezi jednotlivými kategoriemi. Pro hladinu statistické významnosti bylo určeno p < 0,01, a symbolu F jako hodnoty testového kritéria. 40 7.4 Individuální, samostatněřízený program na redukci hmotnosti Program byl nastaven tak, aby jej byli respondenti schopni dodržet, bez větších finančních nároků a bez neustálé kontroly lékaře. Pohybový režim byl doporučen pro každého stejně. Každý měl mít 40 minut pohybové aktivit denně, nejlépe střídat aktivity typu nordic walking, domácí (i v posilovně) rotoped, orbitrek. Tyto aktivity měly být prováděné dle vlastního vnímání do submaxima (pacientům byl tento stav popsán). Dále jim byl doporučen program 5 Tibeťanů. Jedná se o cyklus cviků, které působí především na energetické úrovni tak, že stimuluje v našem těle žlázy s vnitřní sekrecí, které jsou zodpovědné za řízení procesů v našem těle. Tyto orgány jsou pak propojeny s energetickými centry těla – čakrami (Retrived 12.01.2012 from the World Wide Web: http://www.cakry.cz/cviceni-zdravotni/cviceni-5tibetanu). Pro posílení břišního svalstva jim byly předvedeny tři cviky, které by měli denně cvičit. Dietetický program byl rozlišen pro ženy a muže. Ženám bylo doporučeno sníst za den 4800 KJ a mužům 6000 KJ. Probandi dostali od lékaře brožuru „Talířky“ od společnosti STOB (Stop Obezitě), která učí, jak sestavit jídelníček tak, aby odpovídal zásadám správné výživy a zároveň i vyhovoval chuti každého jednotlivce. Brožura obsahuje více než 200 talířků s nafocenými fotografiemi, díky kterým lze lehce odhadnout množství potraviny (Retrived 15.01.2012 from the World Wide Web: http://www.stob.cz/pomucky-na-hubnutipomucky- na-hubnuti/talirky-jidelnicek-na-cely-den). 41 8 VÝSLEDKY 8.1 Dotazníkové šetření Dotazníkového šetření se pomocí standardizovaného dotazníku účastnilo celkem 72 osob. Z toho 61 žen a 11 mužů. Je zde velmi významný nepoměr mezi mužia ženami. I přes malé množství mužů, se nám podařilo výsledky statisticky vyhodnotit při hladině statistické významnosti p<0,01. Dotazník byl rozdělen do čtyřčástí, kdy každá část vypovídá o jiném důvodu bažení. 8.1.1 Míra vztahu mužů a žen k bažení po jídle Celkové hodnocení, tedy sečtení všech bodů nám ukazuje míru bažení po jídle, viz graf č. 1. Tohoto šetření se zúčastnilo 61 žen a 11 mužů. Graf č. 1. Bodové hodnocení míry vztahu mužů a žen k bažení po jídle před započetím nastoleného programu. 54,93 48,45 15,62 12,55 15,2 13,09 14,36 14,36 9,8 8,45 0102030405060body celkem zaujatost jídlem ztráta kontroly pozitivní emoční bilance očekávání ženy muži Ženy měly průměrně 53,93 bodů a muži průměrně 48,45 bodů, z celkového možného zisku bodů 126. Zde však jedna žena dosáhla až na 105 bodů, zatímco u mužů bylo maximum jen 93 bodů, viz graf č. 2 a 3. Vprvní části byly otázky v dotazníku změřeny na „zaujatost jídlem“. V této části měly ženy opět vyšší bodový průměr. Průměrně se dostaly na 15,62 bodů, zatímco muži měli jen 12,55 bodů. Celkem mohli získat až 36 bodů. Druhá část dotazníku byla věnována tzv. „ztrátě kontroly“, zde bylo také 6 otázek, tedy maximální počet bodů byl 36. Ženy dosáhly podobného bodového výsledku jako v první části. Průměrně dosáhly na 15,2 bodů. Muži získali 13,09 bodů. 42 „Pozitivní očekávání“ je předposlední částí dotazníku. Zde bylo pouze pět otázek, tedy maximální možný počet bodů byl 30. V této části se ženám i mužům podařilo mít stejný průměrný počet bodů a to 14,36. Avšak u žen dosáhla jedna respondentka na 25 bodů, zatímco u mužů byl maximální počet jen 24 bodů. V poslední části, která byla označena jako „emoční bilance“, mohli získat respondenti maximálně 24 bodů. Průměrně se ženy dostaly na pouhých 9,8 bodů a muži jen na 8,45 bodů. Maximum však u žen bylo 22 bodů a u mužů 19 bodů. Graf č. 2 Míra vztahu bažení po jídle u žen 020406080100120boceelkemzaujatostjíídlemztrátkonontrolypozitiníočekáváníemočbillanceprůměrpoččebodůdůmaximálpoččebodůdůminimálpččebodůdůpozn.: souhrn bodů z dotazníkového šetření pro ženy, účast: 61 žen. Graf č. 3. Míra vztahu bažení po jídle u mužů020406080100 body celkem zaujatost ztráta kontroly pozitivní emoční bilance jídlem očekávání průměrnýpočet bodů maximální počet bodů minimální počet bodů pozn.: souhrn bodů z dotazníkového šetření pro muže, účast: 11 mužů 43 8.2 Výsledky během individuálního programu 8.2.1 Rozdíly v hmotnosti mužů a žen během programu Během intervenčního pohybového a dietetického programu došlo k úbytku hmotnosti jak u mužů, tak i u žen. Druhého měření se zúčastnilo 46 respondentů. Z toho bylo 41 žen a pouze 5 mužů, což je velký nepoměr, ale i přes to nám vyšly statisticky významné výsledky. Pomocí TANITY jsme mohli zjistit jednoduše složení těla i hmotnost. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny a vyšlo nám, že ženy z průměrné hmotnosti 89,94 kg zhubly na 83,21 kg, což je o 6,73 kg. Muži svou váhu změnili z průměrných 125,48 kg na 112,18 kg, tedy o 13,3 kg. Výsledkem tedy je, že muži ztratili na hmotnosti o 6,53 kg více nežženy, viz graf č. 4. Graf č. 4. Hmotnostní rozdíly mužů a žen před a po předepsaném programu 050100150ženy* muži* hmotnost I. hmotnost II. hmotnost I. hmotnost II. *statisticky významný pokles tělesné hmotnosti při hladině statistické významnosti p<0,01 8.2.2 Rozdíl v množství tělesného tuku u mužů a žen během programu Během intervenčního program dokázaly ženy snížit množství tělesného tuku způvodních 37,42 % na 32,41 %, viz graf č. 5. Muži snížili % tělesného tuku z 37,72 % na 29,58 %. Můžeme tedy říct, že muži snížili % tělesného tuku během individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti o 7,21 % více než ženy. 44 Graf č. 5.% tělesný tuk u mužů a žen před a po předepsaném programu 40 30 20 10 0 ženy* muži* tělesnýtuk I. tělesnýtuk II. tělesnýtuk I. tělesnýtuk II. *statisticky významný pokles % tělesného tuku při hladině statistické významnosti p<0,01 8.2.3 Rozdíl v množství svalové hmoty u mužů a žen během programu Výsledky zjišťované po tříměsíčním individuálním, samostatněřízeným, intervenčním pohybovém a dietetickém programu zaměřeného na redukci hmotnosti nám prokázaly, žeu žen i u mužů došlo ke snížení procenta svalové hmoty, viz graf č. 6. Na začátku programu měly ženy průměrně 50,53 % svalové hmoty. Tuto hodnotu snížily na 48,81 % což je o 1,73 % méně, než tomu bylo na začátku. Mužipři stejných podmínkách snížili % svalové hmoty z 83,68 % na 78,78 %, tedy o 4,9 %. Výsledkem tedy je, že muži snížili procenta svalové hmoty o 2,6 % více nežženy. Graf č. 6. % svalové hmoty u mužů a žen před a po předepsaném programu 100 80 60 40 20 0 ženy* muži* svalová hmota I. svalová hmota II. svalová hmota I. svalová hmota II. *statisticky významný pokles svalové hmoty při hladině statistické významnosti p<0,01 45 8.2.4 Rozdíl v tělesné hmotnosti u mužů a žen během programu v závislosti na kouření Během individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti, jsme zjistili, že ze 41 žen jich 14 kouří, a z 5 mužů kouří 2. V závislosti na faktoru pohlaví a kouření jsme pomocí statistického testu ANOVA a Tukeyho post-hoc testu zjistili, že ženy nekuřačky způvodních průměrných 87,88 kilogramů, snížily svoji hmotnost na průměrných 81,9 kg. Oproti tomu ženy kuřačky z průměrných 94,47 kg snížily tělesnou hmotnost na 86,1 kg, což jeo 12 % vícenežženy nekuřačky. Muži nekuřáci z počáteční průměrné hmotnosti 114,47 kg snížili hmotnost na 97,87 kg a muži kuřáci dokázali z původních 142 kg snížit hmotnost na 133,65 kg. Bohužel však pro muže kuřáky nebyl výsledek statisticky významný. Můžeme tedy porovnat v rámci pohlaví pouze ženy a muže nekuřáky. Ženy nekuřačky snížily hmotnost pouze o 6 %, zatímco u mužů klesla hmotnost o celých 14,5 %, viz graf č. 7. Graf č. 7. Rozdíl v tělesné hmotnosti u mužů a žen během programu v závislosti na kouření 160 140 120 100 80 60 40 20 0 ženy nekuřačky* ženy kuřačky* muži nekuřáci* muži kuřáci hmotnost I. hmotnost II. hmotnost I. hmotnost II. *statistický významný pokles hmotnosti při hladině statistické významnosti p<0,01 46 8.2.5 Rozdíl v hodnotách pas/bok/index Hodnoty pas/bok/index byly měřeny v rámci individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti, pomocí lékařské váhy od firmy TANITA. Hodnoty se liší u mužů a žen. Ženám byla před zahájením programu naměřena hodnota 0,92, na konci byla o 4,35% nižší, tedy dosáhla hodnot 0,88. U mužů bylo na začátku programu naměřeno 1,07 a na konci se průměrně hodnoty dostaly na 1,00. Muži v tomto případě dokázali svoji hodnotu pas/bok/indexu snížit o 2,19 % více než ženy, viz graf č. 8. Graf č. 8. Hodnoty naměřené u mužů a žen před a po předepsaném programu 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 ženy* muži* pas/bok/index I. pas/bok/index II. pas/bok/index I. pas/bok/index II. *statisticky významný pokles pas/bok/index při hladině statistické významnosti p<0,01 8.2.6 Rozdíly v hmotnosti po absolvování nastoleného programu v závislosti na baživosti po jídle Vztah mezi mírou bažení a úbytkem hmotnosti nebyl dle statistické významnosti prokázán, viz tabulka č. 6. Jednotlivé bodové hodnoty v dotazníku, spolu souvisejí. Použili jsme korelaci pro hladinu statistické významnosti p < 0,05, jak je vidět v tabulce, jednotlivé body spolu úzce souvisejí, zatímco hodnota bažení nemá žádný vliv na úbytek hmotnosti. 47 Tabulka č. 6 Míra vztahu mezi úbytkem hmotnosti po absolvování individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu a baživostí po jídle Proměnná Korelace (statistika) Označ. korelace jsou významné na hlad. p < ,05000 N=50 (Celé případy vynechány u ChD) CELKEMbodyD OTAZNIK zjDIM zkDIM poDIM ebDIM UBYTEKhm CELKEMbodyDOTAZNIK 1,0000 ,8528 ,9025 ,7983 ,8405 -,0614 p=--p=, 000 p=0,00 p=,000 p=,000 p=,672 zjDIM ,8528 1,0000 ,7067 ,5410 ,6274 ,0223 p=,000 p=--p=, 000 p=,000 p=,000 p=,878 zkDIM ,9025 ,7067 1,0000 ,6356 ,6876 -,0256 p=0,00 p=,000 p= --p=, 000 p=,000 p=,860 poDIM ,7983 ,5410 ,6356 1,0000 ,5805 -,1366 p=,000 p=,000 p=,000 p=--p=, 000 p=,344 ebDIM ,8405 ,6274 ,6876 ,5805 1,0000 -,0875 p=,000 p=,000 p=,000 p=,000 p=--p=, 546 UBYTEKhm -,0614 ,0223 -,0256 -,1366 -,0875 1,0000 p=,672 p=,878 p=,860 p=,344 p=,546 p=--- Legenda: zj – zaujatost jídlem, zk – ztráta kontroly, po – pozitivní očekávání, eb – emoční bilance, UBYTEKhm – úbytek hmotnosti. Červené značení – statisticky významný výsledek při hladině statistické významnosti p<0,05. 48 9 DISKUZE V této části práce se budeme zabývat podrobnou interpretací výsledkůšetření, na základě vědomostí a informací získaných sběrem dat z odborné literatury, která se zabývá danou problematikou a je v souladu s cíly práce. Problematika nadváhy a obezity, je v současné době velmi aktuální téma a zabývá se jí celá řada autorů odborné literatury čivědeckých studií. Vztah nadváhy, obezity a přejídání souvisí s konkrétními zdravotními komplikacemi a stále dochází k prokazování nových souvislostí a poznatků. Celá ř ada odborných studií se zaměřuje na popis komplikací vznikajících díky nezdravému stravování čipřejídání a tato diplomová práce by tak vedle jiných mohla přispět k dalšímu vývoji v dané problematice. Výzkumu se zúčastnilo 72 respondentů (61 žen a 11 mužů). Hlavním cílem této práce bylo zjistit efektivitu daného programu zaměřeného na redukci hmotnosti bažících po jídle vzhledem k jejich pohlaví, věku a kuřáctví. Pro statistické zpracování dat jsme proto využili u hlavního cíle pouze 46 respondentů, kteří absolvovali i druhé měření. Pro toto druhé měření jsme použili výsledky od 41 žen a pouze od pěti mužů, což považuji za limit této práce, avšak i přes takto nízký počet se nám podařilo získat statisticky významný výsledek. 9.1 Míra vztahu pohlaví k bažení po jídle Našeho dotazníkového šetření se zúčastnilo 72 respondentů, z toho bylo 61 žen a 11 mužů. Ženy jak, jsme předpokládali, mají těsnější vztah k nadváze i obezitě, a díky šetření se prokázalo, že mají také bližší vztah k baživosti po jídle. V celkovém bodovém hodnocení dosáhly ženy vprůměru 53,93 bodů (celkem bylo možné získat 126 bodů). Toto hodnocení, tedy sečtení všech bodů nám ukazuje míru bažení po jídle, viz graf č. 1. Je to sice méně jak 50%, ale pokud se podíváme na jednotlivé respondentky, tak bodové hodnoty u některých dosahují alarmujících výsledků. Například jedna 45-letá žena měla 105 bodů. Tato hodnota je velmi vysoká a vypovídá o silné baživosti po jídle. V jednotlivých částech dotazníku se velmi lišili. V prvních dvou částech (ztráta kontroly a zaujatost jídlem), respondenti častěji na otázky odpovídali bodovými hodnotami 4 – 6, což znamená odpovědi, často, téměř vždycky a vždycky. 49 Pro ženy byla největší hodnota z dotazníku 34 bodů a to u části „ztráta kontroly“. Muži v celkovém hodnocení dosáhli 48,45 bodů, což je méně jak ženy. U jednotlivců však nikdo nepřekročil hranici 100 bodů. Nejblíže se dostal muž s 93 body. Stejně jako u žen, muži v prvních dvou částech měli většípřevahu bodů, tedy odpovědí světším počtem bodů, než například v poslední části. Můžeme tedy konstatovat, že co se týká „emoční bilance“ jsou lidé s nadváhou či obezitou na dobré úrovni. 9.2 Vliv nastoleného programu na redukci hmotnosti mužů a žen Program, se kterým byl každý respondent na začátku dobře obeznámen, byl složen ze dvou částí. Dietetická část, kde respondenti dostali brožury „Talířky – STOB“ a část praktická kde byl všem popsán pohybový režim, který by měli dodržovat. Pro výsledky z měření jsme použili 46 respondentů, kteřípřišli na druhé měření. Srovnávány byly párové hodnoty tělesné hmotnosti zjišťované v ordinaci lékařepři prvním a následném vyšetření za srovnatelných podmínek. Předpokládáme, že ke snížení tělesné hmotnosti dojde u skupiny žen i mužů. Hladinu statistické významnosti testovaných rozdílů stanovujeme na p=0,01 Obávali jsme se, že nízký počet mužů nám může snížit statistickou významnost, ale jak se ukázalo, i tak malé množství má určitou výpovědní hodnotu. Hmotnost po tříměsíční kontrole u všech respondentů klesla. Na začátku programu měli všichni nadváhu či mírnou až střední obezitu. Ženy měly v průměru 89,28 kg a BMI v průměru 32,38, což značí dle tabulek WHO v klasifikaci tělesné hmotnosti pro 20 let a výše obezitu I. stupně a středně vysoké riziko na zdraví jedince. Svoji hmotnost dokázaly snížit o 6,73 kg a BMI 29,87 což znamená, dle WHO preobezitu a mírně zvýšené riziko na zdraví jedince. Muži snížili svoji hmotnost o celých 13,3 kg. Na začátku programu měli průměrné BMI 36,4 a vprůměru 125,48 kg. Tyto hodnoty jsou alarmující a značí dle WHO II. stupeň obezity. Pro takovýto stupeň jsou rizika dopadu na zdravý velmi vysoké. Jedná se již o zvýšené riziko úmrtnosti nejen na ischemickou chorobu srdeční, ale také na jiná kardiovaskulární či nádorová onemocnění (Hainer, 2004). Snižování hmotnosti v rámci dietetického a pohybového programu by mělo činit 0,5 – 1 kg/týden. Pro pacienty jenž mají vyšší BMI by mohlo docházet i k větším úbytkům na váze (Hainer, 2004) 50 Hypotéza H1, kterou jsme si stanovili, tedy že po třech měsících realizace daného programu zaznamenáme u mužů i žen pokles tělesné hmotnosti účastníků byla potvrzena. Hladina statistické významnosti testovaných rozdílů byla stanovena a dodržena na p=0,01. 9.3 Vliv nastoleného programu na množství tělesného tuku u mužů a žen Nastolený program byl popsán v předchozí kapitole a podrobněji v metodice práce. Vliv tohoto programu na množství tělesného tuku byl značný. Ženy i muži dosáhli snížení svého množství tělesného tuku. Odborníci na zdravýživotní styl doporučují procenta tělesné tuku pro každou věkovou kategorii. Do našeho programu se zařadili mužia ženy od 18 let až do 62 let. Ženy měly na začátku svého programu průměrně 37,42 % tělesného tuku. Tato hodnota je velmi vysoká pro jakýkoliv věk. Avšak na konci programu tato hodnota klesla na 32,41 %. Průměrný věk žen byl 41 let, pro toto období je ideálním množstvím tělesného tuku 29,3 %. U žen se pohybuje ideální % těl. tuku ve 20 letech kolem 22 % a s přibývajícími léty tato procenta rostou. Pro šedesátileté a starší ženy by však hodnota neměla býtvětší jak 34 % (Kokaisl, 2007). Muži na začátku našeho programu měli 37,72 % tělesného tuku, což je alarmující. Tato hodnota nese obrovská rizika pro zdraví jedinců, zvláště když uvážíme, že muži mají sklon k androidnímu typu obezity (viz kapitola 2.3.3 typy obezity). Na konci programu se podařilo mužům snížit svoji hodnotu až na 29,58 % tělesného tuku. Tento výsledek je výborný, avšak je potřeba tuto hodnotu dále snižovat. Měli jsme pouze 5 respondentů, avšak výsledek byl statistickým programem ANOVA a následným Tukeyho post-hoc testem vyhodnocen jako statisticky významný. Odborná literatura se shoduje, že u mužů se hodnoty tělesného tuku pohybují již od 15 % a stejně jako u žen tato hodnota s věkem vzrůstá (Hainer, 2004). Hypotéza H2 kterou jsme stanovili, tedy že po třech měsících realizace individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti, zaznamenáme snížení procenta tělesného tuku u dospělých jedinců bažících po jídle, byla potvrzena. Hladina statistické významnosti testovaných rozdílů byla stanovena a dodržena na p=0,01. 51 9.4 Vliv nastoleného programu na množství svalové hmoty Součástí měření na lékařské váze TANITA bylo na začátku i na konci programu zaznamenáváno i množství svalové hmoty u mužů i žen. Jelikož byl program sestaven jak z dietetické, tak i z pohybové části předpokládali jsme mírný nárůst svalové hmoty. Svalová hmota se významně podílí jak na celkové tělesné hmotnosti, tak také na klidovém energetickém výdeji, proto jsme chtěli docílit zvýšení množství svalové hmoty. Ženy měly vprůměru před započetím programu 50,52 % svalové hmoty, avšak po tříměsíčním opětovném měření jsme zjistili mírný úbytek. Hodnota klesla na 48,81 %. U mužů byl výsledek podobný. Průměrně měli muži 83,68 % svalové hmoty a jejich další měření ukázalo hodnotu 78,78 %. Jak uvádí odborníci, jelikož se jednalo o respondenty s nadváhou či obezitou, snížení svalové hmoty na začátku dietního režimu je běžný. Důležitou úlohu zde hraje vyváženost stravy (poměr obsahu bílkovin), pohybový režim a individualita jedince (Hainer, 2004). Zvýšení této netučné hmoty, nastává po delší době. Jak se nám i potvrdilo u jedinců, kteří přišli na druhé kontrolní měření. Tohoto měření se neúčastnili všichni respondenti, ale u většiny došlo ke zvýšení % svalové hmoty. Hypotéza H3 kterou jsme stanovili, tedy že po třech měsících realizace individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti, zaznamenáme zvýšení procenta svalové hmoty u dospělých jedinců bažících po jídle, nebyla potvrzena. 9.5 Vliv nastoleného programu na redukci hmotnosti u kuřáků a nekuřáků Jak jsme popisovali v kapitole obezita a kouření, je známo, že vliv kouření a následná abstinence má výrazný vliv na udržení či snižování hmotnosti. V rámci dotazníkového šetření pro všechny pacienty jsme zjišťovali, zda jsou pacienti kuřáci či nekuřáci, jednalo se o vlastní vyjádření respondentů v laboratoři lékaře. Mohli jsme tedy výsledek statisticky zpracovat. Jako u všech parametrů jsme stanovili hladinu statistické významnosti na p=0,01. Zaznamenali jsme pokles hmotnosti u mužů i žen, kuřáků i nekuřáků. Ženy kuřačky však dokázaly svoji váhu snížit o 2,39 kg více, nežženy nekuřačky. Zatímco u mužů byl výsledek obrácený. Muži nekuřáci snížili svoji hmotnost o 8,61 kg více než muži kuřáci. Zde však musíme podotknout, že pro muže kuřáky nebyla potvrzena statistická významnost, proto tento výsledek nemůžeme brát jako relevantní. Avšak u žen tato významnost potvrzena byla, a shoduje se i s odbornou literaturou. 52 Jelikož lidé závislí na nikotinu mají zvýšený energetický výdej, je možné, že svoji váhu zvládnou snížit rychleji. Pokud pacient přestane kouřit, většinou několik kilogramů nabere. Musíme však zdůraznit, že kouření zhoršuje inzulínovou rezistenci, zvyšuje aktivitu sympatického nervového systému, a proto můžeme u kuřáků zaznamenat vyššívýskyt metabolicko kardiovaskulárního onemocnění, diabetes mellitus II. typu a více aterosklerotických komplikací než u nekuřáků (Štejfa, 2007). Hypotéza H4, kterou jsme stanovili, tedy že po ukončení nastoleného programu zaměřeného na redukci hmotnosti zaznamenáme signifikantní pokles tělesné hmotnosti u kuřáků i nekuřáků, byla potvrzena. 9.6 Vliv baživosti po jídle na úbytek hmotnosti po absolvování programu Hlavním cílem bylo zjistit efektivitu nastoleného programu na redukci hmotnosti u dospělých jedinců bažících po jídle. V rámci bažení po jídle se nám však neprokázala žádná souvislost s úbytkem hmotnosti. Tedy dle statistického programu není žádný vztah mezi bažením po jídle a redukcí hmotnosti. Nepodařilo se nám ani objasnit míru vztahu současné hmotnosti k bažení po jídle. Avšak pro lékařemůžebýt využití dotazníku velkou pomocí, například pro zjištění problému, který daný pacient má. Jak jsme se již zmiňovali, dotazník má čtyři části, pokud tedy pacient v jedné z těchto částí má více bodů, jezřejmé naco sepři volbě redukčního programu zaměřit. 53 10 ZÁVĚR Práce se zabývala vztahem k bažení po jídle u mužů a žen, kteří trpí nadváhou či obezitou. Cíle práce, které jsme si stanovili, byly splněny. Tyto cíle byly splněny na základě analýzy odborné literatury se zaměřením na komplikace, které mají úzký vztah k nadváze a obezitě, či k psychogennímu přejídání a možnosti jejich pozitivního ovlivnění po redukci tělesné hmotnosti vlivem individuálního, samostatněřízeného, tříměsíčního dietetického a pohybového programu. Spolu s odbornou literaturou jsme do výzkumu zařadili i dotazníkové šetření. Standardizovaný dotazník, který vznikl v Holandsku, je jediným validním měřítkem pro zjištění míry pro obě pohlaví k bažení po jídle. Tento dotazník nám umožnil zjistit míru bažení po jídle ve čtyřech úrovních. Díky těmto poznatkům jsme získali přehled o problémech v oblasti stravování pro jednotlivé pacienty. Tohoto šetření se účastnilo 61 žen a 11 mužů, všem byl nastolen individuální, samostatněř ízený, dietetický a pohybový program a za třiměsíce se měli dostavit na kontrolní měření. Díky podobným podmínkám, které byly nastaveny pro vyplnění dotazníku, jsme mohli vyhodnotit výsledky jako statisticky významné. Vztah k bažení po jídle, jak jsme předpokládali, byl těsnějšíu žen. Ženy mají k obezitěči nadváze těsnější vztah než muži, proto i konečné bodové hodnocení měly ženy vyšší než muži. Můžeme tedy konstatovat, že se ženy častěji setkávají s pocitem, který vyvolává bažení po jídle. Na začátku programu vyplnili všichni respondenti stejný dotazník, prošli vyšetřením a byl jim nastolen individuální, samostatněřízený,tříměsíční dietetický a pohybový režim. Velice nás překvapil počet respondentů, kteřípřišli i na druhé měření. Bylo to 43 žen a 5 mužů. U mužů mohl nastat problém při statistickém zpracování dat, avšak jak se nakonec ukázalo, nízký počet respondentů nijak neovlivnil statistickou významnost. Dále je velmi uspokojivé, že návratnost pacientů, kteří se rozhodli absolvovat nastolený program je u žen více jak 50 %. Jelikož nastolený program stále běží, můžeme kdykoli ověřit kolik pacientů (stávajících i nových) dále absolvuje daný program. Na otázku jaký je vztah změny tělesné hmotnosti po absolvování individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu k baživosti po jídle nelze jednoznačně odpovědět. Dle statistické významnosti se neprokázal žádný vztah mezi hmotností a baživostí po jídle. 54 11 SOUHRN Craving, neboli bažení po jídle je v dnešní době stále více diskutované téma. Jedná se o závislost na jídle. Toto bažení má různé příčiny a u každého jedince je specifické, kdy se projeví. Nejznámějším příkladem můžebýt bažení po jídle ve stresových situacích, když se nudíme či když se chceme za něco odměnit. Bažení nezkoumá jen touhu po konkrétní potravině, ale bere jídlo obecně. V teoretické části jsme se zabývali problematikou nadváhy a obezity všeobecně. Zaměřili jsme se také na otázku cravingu a psychogenním přejídáním. Popsali jsme příčiny vzniku i důsledky, které mohou nastat při problémech s bažením. Hlavním cílem práce bylo zjistit efektivit individuálního, samostatněř ízeného, tříměsíčního intervenčního pohybového a dietetického programu zaměřeného na redukci hmotnosti u dospělých jedinců bažících po jídle vzhledem k jejich pohlaví, věku a kuřáctví. Ke splnění tohoto cíle jsme využili standardizovaného dotazníku, lékařské váhy TANITA a statistických programů k určení statistické významnosti. Na základě statistického vyhodnocení jsme splnili všechny dílčí cíle. 55 12 SUMMARY Food cravings are currently a widely discussed issue; they practically represent a food addiction. Cravings have various causes and are specific in each individual as to when they become evident. The best known example can be food cravings in stress situations, when we are bored, or when we want to reward ourselves for something. The work does not only examine the desire for a specific food, but studies food in general. In the theoretical part of the work we dealt with overweight problems and obesity in general. We also focused on the question of food cravings and psychogenic overeating. We described the causes of both the development and the results that may come due to problems with food cravings. The main objective of the diploma work was to measure the efficiency of a three-month „home“ intervention motor and nutrition programme focused on weight reduction in adults desiring for food, with a view to their sex, age, and smoking. To achieve this aim we utilized a standardized questionnaire, medical scales TANITA, and statistical programmes to identify statistical relevance. On the basis of the statistical evaluation we covered all partial objectives. 56 13 POUŽITÉ ZKRATKY BMI – body mass index CT – computerová tomografie DM – diabetes mellitus GH – růstový globulin (growth hormone) IR – inzulinová rezistence Kcal – Kilo kalorie KJ – Kilo Joul SHBG – globulin vázající pohlavní hormony (sex hormon binding globulin) WHO – Word health oranizations 57 14 REFERENČNÍ SEZNAM Andersen, R. (2003). Obesity: etiology, assessment, treatment and preventiv. US: Human Kinetics. Burke, L. E., Wang, J. & Sevick, M. A. (2011). Self-monitoring in weigh loss: A systematic review of the literature. Journal of American Dieteic Association. 111, 92-102. Brychta, T. (2005). Spektrální analýza variabilit srdeční frekvence na pacienty s Diabetem Mellitus druhého typu. Disertační práce. Univerzita Palackého, Olomouc. Chytka, R. (2008). Pojem body image. Retrieved: 10. 1. 2012 from World Wide Web: http://www.viafit.cz/clanek/008-pojem-body-image/ Dušek, K. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada Publishing a.s. Dýrová, J., Lepková, H. et al. (2008). Kardiofitness. Praha: Grada Publishing. European Charter on counteracting obesity, Istanbul, 2006. Grohan, S. (2000). Body image. Praha: Grada Publishing. Göeckel, R. (2008). Místo činu lednička. Když se z jídla stane problém. Praha: Práh. Heiner, V. et al, (2004). Základy klinické obezitologie. Praha: Grada Publishing. Heiner, V., Kunešová, M. et al. (1997). Obezita. Praha: Galén. Hodaň, B., Dohnal, T. (2008). Rekreologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kokaisl, P. (2007). Základy antropologie. Praha: Nostalgie. Kukačka, V. (2010). Udržitelnost zdraví. (Vědecká monografie). Č eské Budějovice: Zemědělská fakulta JU. 58 Kunešová, M. (2001). Nadváha. Praha: Jan Vašut. Kratochvíl, S. (2009). Klinická hypnóza. Praha: Grada Publishing a.s. Krch, F. (2008). Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada Publishing, a.s. Machalová, M. (2010). Dialógy o závislostech. Tlač: TakeOff Advertising, s.r.o. Málková, I. (2009). Obezita a kouření. Retrived: 12.1.2012 from the Worl Wide Web: http://www.stob.cz/odborne-clanky-medicinska-temata/obezita-a-koureni Marádová, E. (2007). Poruchy příjmu potravy. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí. Mastná, B. (1999). Nadváha a obezita. Proč a jak tloustneme – boj s obezitou. Praha: TRITON, s.r.o. Mastná, B. (2000). Nadváha, obezita, výživa. Praha: TRITON, s.r.o. Matoulek, M., Svačina, Š. & Lajka, J. (2010). Výskyt obezity a jejích komplikací v České republice. Vnitř. Lék., 56, 1019-1027. Nijs, M., Franken, I. & Muris, P. (2007). The modified Trait and State Food-Cravings Questionnaires:Development and validation of a general index of food craving. Institute of Pschology: Appetite 49, 38–46. Novotná, E. (2010). Lokální ankety. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Ostřížková, L. (2011). Nadváha a obezita v denní praxi ženského lékaře – možnosti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací žen optimalizací tělesné hmotnosti. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Pelikánová, T., Zamrazil, V & et. al. (2007). Akutní stavy v endokrinologii a diabetologii. Praha: Galén. 59 Papežová, H. (2003). Bulimia nervosa. Praha: psychiatrické centrum. Perušičová, J. (2007). Od obezity po diabezitu. Praha: Medica Healthworld, a.s. Placheta, Z., Siegelová J., Štejfa, M. a spol. (1999). Zátěžová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. Praha: Grada Publishing. Radimecký, J. et al., (2007). Úvod do Adiktologie. Učební podklady ke kurzu. Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty a VFN. UK, Praha. Retrived 03.01.2012 from the World Wide Web: http://www.tanita.co.uk/uploads/media/BC_418_MA_Instruction_ Manual_and_Technical_ Notes.pdf Retrieved: 13.1.2012 from Worl Wide Web: http://www.sportnutrition2.cz/clanek/bazalni-metabolismus-vztah-redukcni-dieta-a-pohybova -aktivita:26/ Retrived: 15.01.2012 from the World Wide Web: http://www.stob.cz/pomucky-na-hubnuti-pomucky-na-hubnuti/talirky-jidelnicek-na-cely-den Retrieved: 18.2.2012 from World Wide Web: http://www.hellopro.fr/analyseur-bc-418-map-tanita-2003415-1521456-produit.html Reymond, W. (2008). Jedy, víme, co jíme? Obezita, nemoci, nezdravá strava. Český Těšín: Flammarion. Řehan, V. (2007). Adiktologie. Studijní texty pro distanční studium. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Olomouc. Ségar, M. (2010). Psychomotor therapy in the treatment of eating disorders University of J.E. Purkyně, Ústí nad Labem. 60 Sigmund, E. & Sigmundová, D. (2011). Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus. Svačina, Š. & kolektiv. (2008). Klinická dietoloie. Praha: Grada Publishing a.s. Svačinová, H. & Matoulek, M. (2010). Fyzická aktivita v léčbě obezity. Vnitř. Lék., 56, 1069 -1073. Ströhle, A. (2009). Physical aktivity, exercise, depression and anxiety disorders. J. Neural. Transm, 116, 777-784. Štejfa, M. (2007). Kardiologie. Praha: Grada publishing a.s. Venglářová, M. (2006). Psychiatrická ošetřovatelská péče. Praha: Grada publishing a.s. Vítek, L. (2008). Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Praha: Grada Publishing, a.s. Virtue, D. (2007). Zbavte se svých kil bolesti. EU: Synergie CZ. Zamrazil, V., Pelikánová, T. & et al. (2007). Akutní stavy v endokrinologii a diabetologii. Praha: Galén. 61 15 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Standardizovaný dotazník pro respondenty, před začátkem výzkumu Dotazník Vážená paní, Vážený pane děkujeme Vám za vyplnění tohoto dotazníku, který je zaměřen na sledování chuti k jídlu. Získaná data budou anonymně zpracována a použita pouze pro účely vědeckého zkoumání. Datum vyplnění dotazníku: Jméno a příjmení: Věk: Hmotnost: Výška: Pohlaví: mužžena Kouříte? ne, nikdy jsem nekouřil (a) ne, dříve jsem kouřila ano, příležitostně ano, kouřím pravidelně Nejvyšší dosažené vzdělání? ZŠ SŠ VŠ Počet obyvatel v mém bydlišti: 1 000 -29 30 000-100 do 1 000 900 000 nad 100 000 Jaká pohybová aktivita převažuje ve Vašem zaměstnání? Velmi lehká sedavé střední zaměstnání, chůze na vysoká -rychlá student, krátké chůze, nošení důchodce vzdálenosti břemen Máte psa? ano ne Užíváte pravidelně nějaké léky nebo potravinové doplňky? ano ne pokud ano, uveďte jaké…………………. 62 U jednotlivých otázek zaškrtněte tu, která nejvíce vypovídá o vašich pocitech: 1. Mám pocit, že nestále myslím na jídlo Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 2. Bez ohledu na to, jak těžce to zkouším, nemohu přestat myslet na jídlo. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 3. Uvědomil (a) jsem si, že jsem zcela zaujatý (á) jídlem. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 4. Když mám na něco neodolatelnou chuť, nemůžu se myšlenky na jídlo zbavit. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 5. Neodolatelná chuť na jídlo mě neustále nutí hledat způsoby, jak se k jídlu dostanu Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 6. Strávím hodněčasu nad tím, co budu jíst příště. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 7. Když jím něco, na co jsem měl (a) neodolatelnou chuť, přestanu se kontrolovat a sním příliš mnoho. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 8. Jakmile začnu jíst, mám potíže přestat. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 9. Když mám na něco neodolatelnou chuť, vím, že jakmile začnu jíst, nebudu schopen (a) přestat. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 10. Když dostanu na to, na co mám neodolatelnou chuť, nedokážu přestat jíst. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 11. Když jsem s někým, kdo se přejídá, přejídám se obvykle také. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 63 12. Kdykoliv jdu někam, kde je neomezené množství jídla, skončí to tak, že sním víc, než jsem potřeboval (a). Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 13. Když jím to, na co mám neodolatelnou chuť, cítím se lépe. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 14. Když jím to, na co mám neodolatelnou chuť, cítím se skvěle. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 15. Když jsem sytý (á), jsem méně napjatý (á), úzkostný (á). Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 16. Když se najím, cítím se spokojeně. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 17. Někdy když jím, zdá se mi, že svět je prostě perfektní. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 18. Mám neodolatelnou chuť na jídlo, když jsem rozrušený (á). Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 19. Mé emoce jsou často příčinou toho, že chci jíst. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 20. Když jsem ve stresu, mám neodolatelnou chuť na jídlo. Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 21. Mám neodolatelnou chuť na jídlo, když se cítím znuděný (á), naštvaný (á) nebo smutný (á). Nikdy, netýká se mě to Zřídkakdy Někdy Často Téměř vždycky Vždycky 64 Příloha č. 2: lékařská váha TANITA, typ BC 418MA Retrieved: 18.2.2012 from World Wide Web: http://www.hellopro.fr/analyseur-bc-418-maptanita- 2003415-1521456-produit.html 65