Resocializace odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí.

Bc. Vendula HÁJKOVÁ

Diplomová práce

Resocialization of convicts sentenced to the life imprisonment.

Anotace:

Tato diplomová práce přináší informace o tom, zda je možná resocializace u odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí. V teoretické části se věnuji problematice výkonu trestu dále tomu, jaké důsledky má výkon trestu a ve spojení s vězeňským prostředím. Program zacházení s doživotně odsouzenými tvoří další kapitolu práce. S uložením výjimečného trestu bezpochyby souvisí i vysvětlení trestné činnosti, za kterou je tento trest ukládán. Poslední část teoretické části je zaměřena na resocializaci odsouzených a postpeniterciární péči. Výzkumnou část představuje kvantitativní a kvalitativní výzkum, který jsem realizovala prostřednictvím dotazníkového šetření a rozhovorů. V této části popisuji charakteristiku souboru a výzkumný vzorek. Dále v práci přináším výsledky získaných dat a informace o tom, zda je resocializace doživotně odsouzených reálná. Sběr dat proběhl v měsíci březnu a dubnu 2012 formou dotazníků a rozhovorů. Výzkum byl realizován ve věznici se zvýšenou ostrahou Valdice. V rámci věznice bylo vybráno oddělení E doživotně odsouzených vězňů včetně zaměstnanců této věznice. Celkem bylo rozdáno 20 dotazníků, kdy návratnost tvořila 100%. Osloveni byli čtyři zaměstnanci věznice. Pro výzkum bylo stanoveno 5 hypotéz a 2 výzkumné otázky. První hypotéza předpokládala, že více než 50% doživotně odsouzených se domnívá, že jejich odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí je nespravedlivé. Provedený výzkum tuto hypotézu vyvrátil. Druhá hypotéza tvrdila, že pracovní aktivity pomáhají odsouzeným zvládat pobyt ve věznici; tato hypotéza byla potvrzena. Třetí hypotéza uváděla, že více než 50% doživotně odsouzených považuje program zacházení za dostačující pro jejich resocializaci. Výzkum tuto hypotézu potvrdil. Čtvrtá hypotéza tvrdila, že více než 50% odsouzených pobyt ve věznici změnil; hypotéza byla potvrzena. Pátá hypotéza byla, že odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí netrpí výčitkami svědomí. Výzkumem byla tato hypotéza vyvrácena. Odpovědi na výzkumné otázky byly provedeny ve výzkumné části.

Abstract:

This diploma thesis provides information about the fact whether there is possible a social rehabilitation for convicted persons sentenced to the lifelong imprisonment. In the theoretical part I deal with an issue of a punishment, what consequences the punishment has and with a prison environment associated with it. The next chapter consists of the treatment programme. With an imposition of the exceptional sentence there is undoubtedly connected also an explanation of the criminal activity, for which this penalty has been imposed. The last part of the theoretical part is focused on the social rehabilitation of convicts and an after-sentence care.The research part presents a quantitative and qualitative research that I carried out through a questionnaire survey and interviews. There are described characteristics of the research population and sample in this part. Further I present results of the data obtained and information about the fact whether the social rehabilitation of the lifelong-sentenced prisoners is real. The data collection took place in the months of March and April 2012 through questionnaires and interviews. The research was conducted in the high-security prison in Valdice. There were chosen the prison department E for the lifelong-sentenced prisoners and this prison staff. In total 20 questionnaires were distributed, the return made up 100%. Four employees of the prison were addressed. There were determined 5 hypotheses and 2 research questions. The first hypothesis presumed that more than 50% of lifelong-sentenced believe that their conviction to the lifelong imprisonment is unfair. The performed research disproved this hypothesis. The second hypothesis stated that working activities helped prisoners to manage their stay in the prison, this hypothesis was confirmed. The third hypothesis stated that more than 50% of life-sentenced considered the treatment programme sufficient for their social rehabilitation. The research confirmed this hypothesis. The fourth hypothesis stated than more than 50% of the prisoners had been changed by their stay in the prison, the hypothesis was confirmed. The fifth hypothesis was that the lifelong-sentenced prisoners did not suffer by any remorses. This hypothesis was disproved in the research. Answers to research questions were carried out in the research section.

Klíčová slova

resocializace, doživotně odsouzený, program zacházení, dotazníkové šetření

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 21. 5. 2012

Zveřejnit od: 21. 5. 2012

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: JUDr. Ing. Daniel PROUZA, Ph.D.

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Zdravotně sociální fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Rehabilitace / Rehabilitační - psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory