UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta tělesné kultury Kinematická analýza cyklisty s různými typy transtibiální protézy Bakalářská práce Vedoucí práce: Vypracoval: Zdeněk Svoboda Mgr., Ph.D. Ondřej Doubravský Olomouc, 2012 Jméno a příjmení autora: Ondřej Doubravský Název diplomové práce: Kinematická analýza cyklisty s různými typy transtibiální protézy Pracoviště: Katedra přírodních věd v kinantropologii Vedoucí diplomové práce: Mgr. Zdeněk Svoboda, Ph.D Rok obhajoby diplomové práce: 2012 Abstrakt: V bakalářské práci je uvedena historie cyklistiky. Čtenář se dozví o samotných počátcích cyklistiky a jejího vývoje až po dnešní dobu. Je uváděno rozdělení cyklistiky mezi dráhovou silniční apod. V další části je obsahem funkce ať už domácích, ale i mezinárodních sportovních organizací, které se starají jak o cyklistiku, tak i o jiná sportovní odvětví. V závěru bakalářské práce jsou uvedeny výsledky handicapovaného cyklisty, který používá různé typy transtibiálních protéz. Cílem měření bylo zjistit, která varianta protézy je z hlediska výkonnosti nejúčinnější. Klíčová slova: biomechanika, cyklistika, podkolenní amputace, transtibiální protézy Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb. Author’s first name and surname: Ondřej Doubravský Title of the master thesis: Kinematic analysis of different types of cyclist with transtibial prosthesis Department: Department of Natural Sciences in Kinanthropology Supervisor: Mgr. Zdeněk Svoboda, Ph.D The year of presentation: 2012 Abstract: In the bachelor thesis the History of Cycling is presented. The reader learns about the beginnings of cycling and its evolution (from history) to present times. The content is a division of cycling between road cycling and track cycling etc. The content of the next part is the role of national or international organizations which are concerned with cycling and other sports industries. At the end of the bachelor thesis the results of measuring handicapped cyclists are shown, which use different types of transtibial prosthesis. The goal of this measuring was to determine which prosthesis is better from the performance point of view. Keywords: biomechanics, cycling, below-knee amputation, transtibial prosthesis I agree the thesis paper to be lent within the library service. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Olomouci dne: ………………………….. ……………………. Děkuji Mgr. Zdeňku Svobodovi Ph.D. za trpělivou spolupráci, poskytnutí cenných rad a čas věnovaný této bakalářské práci. Obsah Úvod ................................................................................................................................. 8 1. Historie cyklistiky ......................................................................................................... 9 2. Rozdělení závodní cyklistiky ...................................................................................... 10 2.1. Rychlostní cyklistika ............................................................................................ 10 2.1.1. Dráhová cyklistika ......................................................................................... 10 2.1.2. Silniční cyklistika .......................................................................................... 12 2.2. Terénní cyklistika ................................................................................................. 13 2.2.1. MTB .............................................................................................................. 13 2.2.2. Cyklokros ...................................................................................................... 15 2.2.3. BMX .............................................................................................................. 16 2.2.4. Biketrial ......................................................................................................... 17 2.3. Sálová cyklistika .................................................................................................. 18 2.3.1. Kolová ........................................................................................................... 18 2.3.2. Krasojízda ...................................................................................................... 18 3. Organizace zastřešující sport pro handicapované ....................................................... 20 3.1. Mezinárodní organizace zabývající se sportem handicapovaných ...................... 20 3.1.1. Mezinárodní paralympijský výbor ................................................................ 20 3.1.2. Mezinárodní rekreační a sportovní asociace pro spasticky postižené (CP-ISRA) ............................................................................................................... 21 3.1.3. Mezinárodní sportovní organizace pro osoby s postižením intelektu (INAS-FID) ............................................................................................................. 22 3.1.4. Mezinárodní deafllympijský výbor ............................................................... 22 3.2. Národní organizace zabývající se sportem handicapovaných .............................. 23 3.2.1. Český paralympijský výbor ........................................................................... 23 3.2.2. Unie zdravotně postižených sportovců České republiky ............................... 24 3.2.3. Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců ..................................... 24 3.2.4. Česká federace Spastic Handicap o. s. .......................................................... 25 3.2.5. Český svaz mentálně postižených sportovců o. s. ......................................... 27 3.2.6. Český svaz neslyšících sportovců ................................................................. 28 3.2.7. Český svaz zrakově postižených sportovců o. s. ........................................... 28 3.3. Významní čeští handicapovaní cyklisté: .............................................................. 29 4. Cyklistika handicapovaných ....................................................................................... 34 4.1. Historie cyklistiky osob s amputací ..................................................................... 34 4.2. Klasifikace postižení, kategorie pro závody a rozdělení závodních disciplín ..... 34 5. Historický přehled vývoje protéz ................................................................................ 37 6. Metodika ..................................................................................................................... 39 7. Výsledky a diskuse ..................................................................................................... 41 8. Závěry ......................................................................................................................... 47 9. Souhrn ......................................................................................................................... 48 10. Summary ................................................................................................................... 49 11. Referenční seznam .................................................................................................... 50 Úvod Jelikož se sám věnuji aktivně cyklistice, zvolil jsem si ji jako téma své bakalářské práce. Cyklistika je sama o sobě velmi rozšířený druh sportu. Když mluvíme o cyklistice, na rekreační úrovni, jedná se především o vytrvalostní sport s nízkou zátěží. Cyklistika je velmi blahodárná na organizmus, kdy při nízké zátěží dochází k bohatému prokrvení kloubů a svalů, a ke spalování tuků, tudíž je cyklistika doporučována jako vhodný pohyb při problémy s nadváhou nebo s kloubními potížemi. Rozvoj cyklistiky podporuje také výstavba nových cyklostezek, které jsou bezpečnější než jízda po cestách a mohou zde začínat i malé děti. Cyklistika není sport pouze pro zdravé lidi. Ve velké míře se cyklistice věnují i lidé s různými typy postižení. Na kole tráví svůj volný čas nejenom lidé, kteří přišli například po úrazu o končetinu, ale i vozíčkáři, pro které byla vyvinuta speciální kola, tzv. handbiky. Velké množství těchto lidí provozují cyklistiku pouze pro své potěšení, zdraví a pro svůj dobrý pocit z pohybu. Těmto lidem se věnuje mnoho organizací, kterým je věnována i část této práce. Jsou zde však i tací, kteří se cyklistikou živí, i o těchto sportovcích je pojednáváno v následujících řádcích. Naše práce je zaměřena jak teoreticky, kdy je představena historie cyklistiky, její různá odvětví silniční, dráhová, terénní cyklistika, tak prakticky, kdy jsou představena data z měření postiženého cyklisty, s transtibiální amputací. V měření jsou ukázány naměřené hodnoty, dosažené s různými typy protéz a s různou zátěží. Cílem měření a této práce je zjistit, která z obou typů protéz je pro cyklistu výhodnější z hlediska flexe v kyčelním a kolenním kloubu. Na základě nasbíraných dat budou doporučena určitá opatření, která pomohou optimalizovat nastavení protézy a tím pádem i optimalizuje cyklistův pohyb. 1. Historie cyklistiky Vývoj cyklistiky je velmi úzce spjato s vývojem jízdního kola. Postupem času, kdy se zlepšovaly vlastnosti kol a materiálů na nich používaných, tak se začal zvětšovat i okruh lidí, kteří aktivně kolo používali. S tímto obdobím je i spjat počátek prvních závodů. Jako vůbec první datum, které je s cyklistikou spojeno je 12. července 1817, kdy baron von Drais usedl na svůj velocipéd a urazil s ním vzdálenost dlouhou 15km. Tuto vzdálenost nepřekonal šlapáním, nýbrž odrážením se nohama od země (Soulek & Martínek, 2000). Na trase Paříž-Rouen se roku 1868 konal první závod na vysokých kolech. Později roku 1893 byla založena cyklistická federace (ICEA), která se dále přeměnila na organizaci, jak ji známe dnes a to Světovou cyklistickou unii (UCI). Cyklistika je také součástí programu Olympijských her. V roce 1983 bylo uspořádáno první mistrovství světa v dráhové cyklistice. V roce 1903 se konal první ročník světoznámého závodu Tour de France, o šest let později, roku 1909 přibývá Giro d´Italia. Roku 1921 bylo uspořádáno první mistrovství světa v silniční cyklistice (Sommer, 2003). 2. Rozdělení závodní cyklistiky Závodní cyklistika je rozdělena do několika odvětví. Dělí se podle mnoha faktorů. Mezi hlavní faktory patří typy kol, které jsou používány a dále terén a prostředí ve kterém se závodníci pohybují. 2.1. Rychlostní cyklistika Rychlostní cyklistika je typická jako vytrvalostní nebo silově vytrvalostní sport. Rychlostní cyklistika je velmi různorodá, cyklisté často mezi sebou soupeří při časovkách dlouhých jen několik kilometrů, ale také při závodech, které jsou dlouhé několik tisíc kilometrů. 2.1.1. Dráhová cyklistika Jako historicky první závod, který byl uskutečněn na dráze, je považován ten z 31. května 1868, který byl pořádán v pařížském parku St. Cloud a měřil 1200 metrů. Podle dnešních moderních měřítek se jednalo o sprint, v tehdejší době se však nezávodilo na čas, ale pouze na vítězství (Bakalář, Cihlář & Černý, 1984). Dráhová cyklistika je jedním z odvětví cyklistiky. Závodníci jezdí na speciálním oválu na tzv. velodromu. Dráhová cyklistika je atraktivní především díky své rozmanitosti. Závodí se v individuálních ale i týmových závodech. Jezdí se také sprinty, ale i vytrvalostní závody. Aby byl velodrom způsobilý pro závodění, musí splňovat různé podmínky. Je to uzavřený okruh o délce 150 m až 400 m, v dnešní době jsou nejvíce rozšířeny délky 250 m, 333 m nebo 400 m s šířkou 8 metrů. Specifikem pro velodrom jsou jeho klopené zatáčky, jejichž úhel dosahuje až 42 stupňů oproti rovinkám, které jsou stavěny přibližně v 10 stupňovém sklonu. Nejčastěji se pro stavbu používá dřevo, ale i beton zejména pro nezastřešené dráhy. První dráhy vznikaly na přelomu 60. a 70. let 19. století zejména ve Francii, Německu a USA. Kola, pro dráhovou cyklistiku jsou naprosto specifická a liší se od ostatních silničních kol. Největším rozdílem je absence jakékoli brzdy, pevný převod a náboj zadního kola. Na dráze se závodí v mnoha disciplínách. Hlavním cílem těchto závodů může být dosažení nejlepšího času, dojetí protivníka nebo například získání co největšího počtu bodů. Hlavní rozdělení jsou sprinterské a vytrvalostní závody (Pravidla cyklistiky pro závody na závodních drahách, 2012). 2.1.1.1. Sprinterské disciplíny Sprint – tato disciplína se jezdí na tři kola. Začíná se individuální kvalifikací, kdy se závodníkovi měří posledních 200 metrů před cílem. Podle dosažených kvalifikačních časů jsou závodníci rozděleni do dvojic. Po tomto rozdělení již závod probíhá vyřazovacím systémem. Dále postupuje ten cyklista, který porazil svého soupeře ve dvou rozjížďkách. Keirin – Jezdí se na vzdálenost 2 km. Na začátku závodu jede skupina závodníků za motocyklem tzv. dernou, který postupně nabírá na rychlosti. Jakmile dosáhne 50km/h v předposledním kole, motorka uhýbá z dráhy a cyklisté spurtují do cíle. 1000 metrů, 500 metrů s pevným startem – jediným cílem cyklistů je dosáhnout co nejnižšího času. Na Mistrovství světa jezdí muži jeden kilometr, ženy půl kilometru. Týmový sprint – na startu jsou na protilehlých rovinkách nastoupeni cyklisté ve dvou týmech po třech jezdcích, závodí se na tři kola s pevným startem. Pravidlem je, že každý z členů družstva musí být na čele jedno kolo. Po prvním kole z čela odstupuje první jezdec, po druhém kole druhý, poslední jezdec musí dorazit do cíle v co nejkratším možném čase. Tato disciplína se také nazývá Olympijský sprint. 2.1.1.2. Vytrvalostní závody Stíhací závod – tato disciplína je vypsána pro muže na 4km, pro ženy na 3km s pevným startem. I v této disciplíně jsou závodnici rozděleni do dvojic podle svých kvalifikačních časů. Závodníci startují na protilehlých rovinkách s cílem zdolat trať v co nejkratším čase. Pokud jeden ze závodníků dostihne soupeře, závod automaticky končí jeho vítězstvím. Obdobný obraz najdeme i v stíhacím závodu družstev. V tomto závodě proti sobě nastupují čtyřčlenná družstva, tříčlenná ženská družstva, týmy stojí na protilehlých rovinách. Po startu se střídají ve vedení týmu s cílem dosáhnout co nejkratší čas. Není nutné, aby dojeli všichni tři z družstva, počítá se čas třetího závodníka. Bodovací závod – Bodovací závod je disciplina, při které se celkové pořadí stanoví podle součtu bodů získaných v průběžných bodovacích spurtech, závěrečném spurtu a při zisku okruhů závod je vypsaný na 30km pro muže nebo 20km pro ženy. Závodí větší skupina okolo třiceti závodníků. Jezdci se snaží získávat body na prémiových sprintech, které jsou vypsány po 2km nebo po 10 kolech. Vítězem se stává cyklista s nejvyšším počtem nasbíraných bodů. Při rovnosti bodů rozhoduje umístění v závěrečném sprintu. Tzv. body za okruh závodník získá tak, že o jedno kolo dojede peloton, jestliže bude úspěšný, získává dvacet bodů, ty může ztratit, jestliže je pelotonem dostihnut zpět. Závod dvojic – proti sobě nastupuje několik dvojčlenných týmů. Maximální počet závodníků na dráze je stanoven na 18. Cílem je ujet co nejdelší vzdálenost ve dvojici. V praxi to vypadá tak, že jeden z dvojice jede volným tempem a odpočívá, zatímco druhý člen týmu se ho snaží dojet o kolo. Jakmile se to stane, úlohy si vymění. Závod je prokládán bodovacími sprinty. Jestliže dojde k bodové shodě, rozhoduje umístění v posledním bodovacím spurtu. Šestidenní závody – tyto závody jsou převážně exhibičního charakteru. Závodí se zejména ve dvojčlenném týmu, často se však přidávají i jiné disciplíny. Závodí se ve večerních hodinách například od osmnácti do jedné ráno po dobu šesti dní (Pravidla cyklistiky pro závody na závodních drahách, 2012). 2.1.2. Silniční cyklistika Historické prameny se rozchází v přesnosti data, kdy vzniklo kolo, tehdy ještě odrážedlo. Jsou uváděny dva letopočty, jeden 1815 a druhý 1817, se vznikem prvních bicyklů je spjato jméno Karl von Drais, který je považován za vynálezce kola. Tento německý vynálezce zkonstruoval dřevěné kolo, přezdívalo se mu též drezína, a pro pohyb vpřed používal cyklista své nohy pro odrážení od země. V pozdějších etapách vývoje silniční cyklistiky se velmi rozmohl bicykl s velkým předním kolem, tato éra probíhala na konci osmdesátých let 19. století (Sommer, 2003). Silniční cyklistika spadá spolu s dráhovou mezi rychlostní cyklistiku. Tato oblast závodění je specifická tím, že výsledky jsou měřitelné pouze časem. Závody v silniční cyklistice lze rozdělit na dvě hlavní oblasti: klasické závody – v tomto závodě jezdci jedou pouze jednu trať, většinou 100 i více kilometrů. V České republice patří mezi nejznámější závod Brno – Velká Bíteš – Brno. Do klasických závodů také spadají časovky družstev i jednotlivců. etapové závody - etapové závody, jak již název napovídá, jsou rozděleny do několika etap. Tyto etapy jsou určovány pořadateli. Závody, mohou být třeba pět dnů dlouhé nebo, i tři týdny. Mezi nejprestižnější závody na světě se řadí Italský závod Giro d´Italia, ve Francii konaný Tour de France a Španělská Vuelta. Během těchto závodů se setkáváme s ohromnými distančními rozdíly. Vidíme časovku, která má 20km a další etapa která může mít téměř 200km. Nejdelší etapové závody měří kolem 3000 – 4000 km. Zajímavostí z Francouzské Tour de France je, že bylo původně zakázáno přijímat jakoukoli pomoc od okolních cyklistů, nebo mechaniků, jak to známe dnes. Každý závodník si s sebou vezl potřebné vybavení pro opravu kola. Ke zmírnění pravidel došlo až ve 40. letech 20. století, kdy už mohli přijímat pomoc od svých týmových kolegů. V tomto období začala také fungovat úloha tzv. domestiků, kteří v průběhu závodu pracují pro své stájové lídry (Soulek & Martínek, 2000). 2.2. Terénní cyklistika Do kategorie terénní cyklistika spadají různá odvětví tohoto sportu. Nalezneme zde závody Cross country, kdy se jezdci snaží dosáhnout co nejnižšího času na dané trati, ale také disciplíny vyloženě technického charakteru jako například biketrial, kdy závodníci překonávají trať za účelem co nejnižšího počtu doteků nohou nebo bez pádu z kola. 2.2.1. MTB V polovině 80. let proběhla malá cyklistická revoluce. Kdy se pouze jako módní výstřelek uchytilo tzv. horské kolo. Tento trend přišel ze Spojených států a v oblasti cyklistiky znamenal velký převrat, kdy se vedle silniční cyklistiky postavila i jízda v terénu (Plas, 1996). Horské kolo, nebo také často používané označení MTB. Tato zkratka vychází z anglických slov mountain bike. Tato kola jsou speciálně navržená nejen pro jízdu na asfaltu, ale také na nezpevněném povrchu a i v těžko prostupném terénu jako jsou skály, kameny, písek bláto apod. Horská kola jsou specifická i tím, že umožňují zvládat těžké sklony tratě, ať už nahoru, nebo dolů. Hlavním rozdílem mezi kolem do terénu a silničním je rám. MTB kola mají menší a robustnější rám, široké pneumatiky, často s drsným dezénem a lehčími převody pro překonávání velkých sklonů tratě. Dnešní kola jsou již navíc vybavena systémem odpružení. Podle velikosti zdvihu se dnešní kola řadí do několika kategorií: - biketrial – zásadně bez odpružení speciální kolo s úzkým rámem a velmi silnými brzdami - dirt – jump – 0-100 mm zdvihu kolo, které má nízké hodnoty zdvihu, aby se ,,neztrácela‘‘ cyklistova energie při odrazu, ale dostatečná, aby pohltila nejtvrdší nárazy při dopadu ze skoku apod. - cross country – 80 – 120 mm zdvihu kolo s velmi tuhým rámem pro maximální přenos síly z pedálů do pohybu vpřed, často bez zadního odpružení, v dnešní době jsou nejvíce rozšířena kola o rozměru 26 nebo 29 palců - trail, allmountain – 100 – 140 mm zdvihu univerzální kola, vhodná pro dlouhé vyjížďky, tato kola jsou však schopná zvládnout i těžší sjezdy díky hodnotám svého zdvihu - enduro – 140 – 160 mm zdvihu hodnoty zdvihu i geometrie rámu napomáhají jezdci k překonání velmi těžkých, ale spíše technických pasáží, s těmito koly již bývá problém urazit dlouhé vzdálenosti a nejsou tak rychlé jako kola s menšími zdvihy - freeride – 150 – 250 mm zdvihu kolo určené pro závody ve volném terénu, kdy jezdci ukazují různé triky při skoku s kolem, málokdy se v této disciplíně měří čas - downhill – 190 – 250 mm zdvihu cílem závodníka na tomto kole, je dostat se co nejrychleji dolů z kopce, k tomu mu dopomáhá ohromný zdvih kola, který dovoluje jezdci doslova letět přes kořeny, kameny a jiné překážky. Rámy těchto kol jsou velmi robustní, na tomto lze také pozorovat fakt, že sjezdové kolo se zdvihy okolo 200mm váží klidně přes 17kg, kdežto stroje pro Cross country mohou mít okolo 9kg. Jezdci v této disciplíně jsou také speciálně vybaveni, nejen svým kolem, ale i ochrannými prostředky, jako je integrální přilba, chrániče na lokty, kolena, páteřák, ale i speciální vysoká, pevná obuv (Štefanka, 2004). Závody na horských kolech V polovině 90. let přišel velký rozmach v cyklistice. Aktuálně existuje velké množství závodů ať již pro profesionální závodníky, tak i závody určené pro rekreační závodníky. Tento rozmach způsobil, že závody na horských kolech byly zařazeny roku 1996 v Atlantě na program Olympijských her (Ondráček & Hřebíčková, 2007). Mezi velmi populární závody na horských kolech patří zejména cross country maratony. Jedná se o delší verzi klasických cross country závodů. V mezinárodních pravidlech je dáno, že závodník by měl trať zdolávat alespoň čtyři hodiny. Mezi další závody, které jsou hojně rozšířené, řadíme i půl maratony a závody vypsané na podobnou délku. Trend těchto závodů však není typický pro všechny země. Například ve Francii jsou velmi oblíbené tzv. enduro závody, kdy jezdci musí brilantně ovládat techniku jízdy v náročném terénu. Závodů je tolik, že jsou vytvořeny seriály o několika závodech. Závodníci jsou rozdělováni do kategorií, jednak podle pohlaví, ale samozřejmě i podle věku. Není výjimkou, kdy se závodu účastní i 3000 závodníků, tento počet klade velký tlak na pořadatele závodu. V pravidlech pro závody kategorie MTB jsou dány délky závodů, určené časem vítěze a liší se podle věkových kategorií. Například nejkratší závod žákyň musí trvat alespoň 15 min, oproti tomu nejdelší mužské závody mohou trvat až 5 hodin. Tyto časy jsou určeny jednak rozdělením na muže a ženy, ale i podle věku (Soutěžní řád pro závody horských kol pro rok 2012). Mezi nejznámější české závody a seriály patří: Cross country maratony a půl maratony: - Král Šumavy – Klatovy - Rallye Sudety – Teplice Nad Metují - Author Šela Maraton – Lipník Nad Bečvou - Author Cyklo Maštale – Proseč - Přes dva kopce – Jedomělice - Malevil Cup – Jablonné V Podještědí Seriály závodů: - Kolo pro život - Cyklomaraton Tour - Galaxy série - Marathonman Europe 2.2.2. Cyklokros Počátky cyklokrosu jsou datovány okolo roku 1920. Původně byl cyklokros považován pouze jako doplněk k silniční cyklistice. Cyklokros byl původně odvozen od cykloturistiky, kdy cyklista musel slézt z kola, aby překonal překážku, která mu stála v cestě, od tohoto okamžiku se už jenom vyvíjela technika v této disciplíně (Bakalář, Cihlář & Černý, 1984). Závody v cyklokrosu se odehrávají na podzim a v zimě. Sezóna Světového poháru probíhá od září do ledna. Tyto závody probíhají na okruzích o délce 2,5 – 3,5 kilometru. V průběhu okruhu se střídají různé typy povrchu od hlíny, trávy, písku, dlažbou, překážkami, strmými stoupáními až po asfalt. Do okruhu jsou často zařazeny takové překážky nebo i schody, kdy jezdci musí seskakovat z kola, vynést jej a teprve pokračovat. Závody trvají většinou třicet minut až jednu hodinu. Cyklokros je nejvíce rozšířen v zemích s historií v silniční cyklistice jako například Belgie, Holandsko ale i Česká republika. Kola určená pro cyklokros mají také svá specifika. Velmi se podobají silničním kolům, mají úzké pláště, úzké ráfky, zahnutá řidítka. Některé prvky jsou ale více podobné horským kolům, jako například pláště s hrubým dezénem, aby kolo mělo dostatečnou přilnavost s povrchem, brzdy přichycené k rámu, což zabraňuje hromadění bláta. V cyklokrosu je povoleno přesedlat na jiné kolo v průběhu závodu. Mechanici tak jedno kolo ošetřují, zatímco závodník jede na druhém. Cyklista si může kola vyměnit při průjezdu boxem. V současnosti je nejlepším českým jezdcem Zdeněk Štybar, který se snaží zvýšit popularitu tohoto náročného sportu (Pravidla cyklistiky pro závody v cyklokrosu, 2011). 2.2.3. BMX Počátek BMX cyklistiky se datuje někdo do 70. let minulého století, kdy začala značka Schwinn vyrábět model kola Sting Ray. Jednalo se o jedno z prvních dostupných kol pro širší veřejnost. V té době chtělo mnoho mladých lidí napodobovat dospělé závodníky na motocyklech, ale protože byli příliš mladí, začali si sami stavět kola a svoje tratě. Většina této historie se odehrála v na jihu Kalifornie, odkud se tento sport rozšířil postupně do celého světa. Dříve se pojmem BMX označoval dnešní Bikros. Kdy jede několik závodníků na uzavřené trati s mnoha skoky a překážkami. Startují hromadně a vyhrává ten závodník, který se dostane jako první do cíle. Dnes se pod pojmem BMX nachází poněkud odlišná disciplína, kdy jezdci nezávodí na čas, ale na body. Je dána trať a jezdci podle předvedených triků, různé obtížnosti získávají body. Mezi nejznámější světové podniky tohoto odvětví cyklistiky patří tzv. X-games závody. Na Olympijských hrách v Číně byla zařazena do programu jedna z odvětví BMX a to právě Bikros. Kolo pro tuto disciplínu má také svá specifika. Jezdí se převážně na dvacetipalcových kolech. Od jiných kol se odlišují například tím, že nemají přehazovačku, odpružení, kotoučové brzdy. Trendem poslední doby je mít kolo co nejlehčí a co nejlépe ovladatelné, to znamená, že na kolech nenajdete ruční brzdu a velké převodníky, vše je podřízeno malé váze, ale zároveň tuhosti rámu. Dalšími prvky, které nebývají na jiných kolech obvyklé, jsou tzv. pegy, navařené ocelové trubky na předním a zadním kole. Umístěné jsou většinou podle jezdce, jak mu to více vyhovuje. Mezi další technické specifika na těchto kolech je tzv. twister, který zabraňuje zablokování brzd při protočení řidítek. 2.2.4. Biketrial Biketrial, dříve také nazývaný cyklotrial je odvětví cyklistiky, kdy jezdec překonává velmi náročnou technickou trať se snahou co nejméně se dotknout vlastním tělem země. V České republice má Biketrial přibližně dvacet let dlouhou tradici, i přes své mládí má v naší zemi velmi širokou členskou základnu. Kolo určené pro trial má úzký a protáhnutý rám s nízko položeným, častěji úplně chybějícím sedlem. Výraznými prvky jsou široké pedály a velmi výkonná brzdová soustava. Většina jezdců začíná na dvaceti palcovém kole, postupem času, kdy zlepšují svoji techniku, přecházejí až na velikost dvacet šest. Kola jsou tak specifická, že se na nich dá jen ztěžka provozovat jiný sport. (Pravidla cyklistiky pro disciplínu TRIAL, 2009) Česká republika patří v tomto oboru ke světové špičce. Za 21 let, kdy se závodníci z Česka účastní závodů, získali 20 titulů mistra a 53 titulů vicemistra světa. Mezi nejúspěšnější závodníky řadíme: - Josef Dressler - Václav Kolář - Roman Chvojka - Petr Kraus - Jan Musil 2.3. Sálová cyklistika Sálová cyklistika je speciální pro svoje umístění závodů, jak již napovídá samotný název, soutěže se většinou odehrávají v uzavřené hale. 2.3.1. Kolová Kolová je sport, který je velmi podobný sálovému fotbalu. Hráči však neběhají, nýbrž se po hřišti pohybují na kolech. Týmy po dvou hráčích proti sobě nastupují na speciálních kolech, která nemají brzdy a jsou vybaveny pouze pevným převodem. Hráči se během utkání mohou míče dotknout pouze kolem, nebo hlavou. Jedinou výjimku tvoří brankář, který může zasáhnout, jak chce, ale stále bez dotyku nohou země. Hra byla objevena poprvé roku 1893 mužem Nicholasem Edwardem Kaufmannem (Bakalář, Cihlář & Černý, 1984). První velká událost konaná v tomto sportu bylo mistrovství světa konané v roce 1929. Kolová jako sport je velmi populární v mnoha zemích, mluvíme například o Česku, Dánsku, Francii, Německu, Belgii a mnoho dalších. Nejúspěšnějšími hráči kolové v historii jsou bratři Pospíšilové, kterým se podařilo dvacetkrát získat titul mistrů světa. Jedná se o unikátní rekord i ve srovnání s ostatními sporty. Kola určená pro tento druh soutěže jsou velmi specifická. V pravidlech je zakotveno mnoho faktorů, které ovlivňují podobu těchto kol. Například určují, že mohou být použity jen drátová, nikoli disková kola. Guma na pedálech musí přesahovat kovové části apod. (Mezinárodní pravidla kolové dvojic, 2004). S kolovou je také velmi úzce spjata krasojízda, při které předvádějí soutěžící cviky různé obtížnosti právě na kolech. 2.3.2. Krasojízda Mezi jedny z nejslavnějších závodníků v této cyklistické disciplíně patří Nicolas Kaufman. Svůj světový titul obhajoval až do roku 1891, kdy byly v Anglii zavedeny pravidla, která určovala, že k obhajobě musí nastoupit proti svému soupeři. Kaufman se nemohl dostavit k tomuto souboji, když se tato situace opakovala ještě jednou, byl zbaven titulu mistra světa a tuto pozici získal Gustav Marschner z Německa. Po roce 1985 vznikají další disciplíny a to díky zavedení menších kol. Vznikají jízdy dvojic nebo tzv. krasojezdecké roje. Největší rozvoj krasojízdy v Evropě proběhl v období před první světovou válkou a to především díky Paulu Lüdersovi, který je v mnoha pramenech považován za zakladatele moderní krasojízdy (Bakalář, Cihlář & Černý, 1984). Krasojízda, jak již název napovídá, je jedním z odvětví cyklistiky, spadající do sálové oblasti. Soutěží se v několika kategoriích, podle počtu účinkujících závodníků. Soutěží se v jednotlivcích, dvojicích a čtveřicích, můžeme ale vidět i šestice. V roce 2008 byla schválena nová pravidla, která ukládají závodníkům předvést maximálně 30 cviků v kategorii Elite průběhu pěti minut. Další novinkou je, že jezdec nemusí opisovat celá kola, ale stačí pouze půl kola. Dále mohou být i smíšené páry a mnoho dalšího. Pro krasojízdu se volí nejčastěji pomalá hudba, která má však pouze doprovodný účel (Pravidla cyklistiky, Krasojízda, 2009). I pro krasojízdu jsou specificky určená kola. Nejvýznamnějším prvkem je pevný převod, který dovoluje jezdci jízdu dopředu, ale i dozadu. 3. Organizace zastřešující sport pro handicapované Nejen na celém světě, ale v České republice existuje mnoho asociací, spolků a občanských sdružení, která se podílejí na chodu, propagaci a financování sportu lidí s handicapem. Tyto organizace můžeme rozdělit jak na nadnárodní, spojující velké množství sportovců, tak pouze na národní zaměřující se pouze na užší okruh závodníků. 3.1. Mezinárodní organizace zabývající se sportem handicapovaných 3.1.1. Mezinárodní paralympijský výbor Tento výbor byl založen nejdříve pod názvem Mezinárodní koordinační výbor světových organizací postižených výborů, a to především jako určitý protějšek Mezinárodního olympijského výboru. V roce 1989 se přejmenoval na Mezinárodní paralympijský výbor (IPC, International Paralympic Commitee). Tato nadnárodní organizace slučuje několik sportovních oblastí jako: - mentálně postižení sportovci - spasticky postižení sportovci – sportovci především s dětskou mozkovou obrnou, jedná se zejména o vrozené vady - tělesně postižení sportovci – lidé, kteří utrpěli vážný úraz - zrakově postižení lidé (International Paralympic Committee, 2001; Baylei, 2008) Hlavními cíli pro Mezinárodní paralympijský výbor jsou: - dohlíží na přípravy a koordinuje organizaci paralympijských her, z velké části také zaštituje další sportovní události pro zdravotně postižené sportovce - velkou měrou prosazuje integraci sportu zdravotně postižených do mezinárodních hnutí zdravých sportovců, při stálém zachování bezpečnosti a identity zdravotně handicapovaných sportovců - podporuje výzkumné aktivity, rehabilitační programy a rozšiřuje možnosti uplatnění handicapovaným sportovcům - pomocí tréninkových programů zvyšuje možnosti handicapovaných sportovců ke zvýšení jejich schopností a dovedností (International Paralympic Committee 2001) Mezinárodní paralympijský výbor také organizuje paralympijské hry. Duchovním otcem těchto her byl Sir Ludwig Guttmann, který v Anglickém městě Stoke Mandeville zorganizoval hry pro veterány z druhé světové války, kteří utrpěli poranění páteře. O čtyři roky později se této akce zúčastnili i Holanďané a dali tak impuls ke vzniku hnutí dnes známého jako paralympijské. Roku 1957 byla založena organizace pro vozíčkáře, Guttmann však chtěl dosáhnout vyšších cílů a pro velký zájem handicapovaným sportovcům byly uskutečněny první paralympijské hry roku 1960 necelé dva měsíce po skončení Olympiády v Římě. Od této významné události byl Guttmann iniciátorem Paralympiády až do své smrti roku 1980. První z ročníků paralympiády byly určeny pro tzv. paraplegiky, což jsou lidé s poškozenou páteří. V průběhu let se hry rozšiřovaly pro další typy handicapu, jako jsou spastická, zraková a mnohá další postižení. Velké množství sportovců donutilo organizátory pro vytvoření oddělených skupin dle typu postižení (International Paralympic Committee 2001; Baylei, 2008) Na těchto velkých sportovních událostech jsou vidět ohromné sportovní výsledky, mezi ně se řadí i výkony Českých sportovců, zde je výčet jejich největších úspěchů z posledních let: - Na IX. Zimních paralympijských hrách v Lillehammeru 1994 1 medaili (0-0-1) - Na X. Letních paralympijských hrách v Atlantě 1996 10 medailí (2-7-1). - Na VII. Zimních paralympijských hrách v Naganu 1998 7 medailí (3-3-1). - Na XI. Letních paralympijských hrách v Sydney 2000 43 medailí (15-15-13) - Na VIII. Zimní paralympiádě v Salt Lake City 2002 5 medailí (2-1-2) - Na XII. Letních paralympijských hrách v Aténách 2004 31 medailí (16-8-7) - Na IX. Zimní paralympiádě v Turíně 2006 1 medaili (0-1-0) - Na X. Letní paralympiádě v Pekingu 2008 27 medailí (6-3-18) - Na XI. Zimní paralympiádě ve Vancouveru 1 medaili (0-0-1) (http://paralympic.a.esports.cz/historie/paralympijske-hry/) 3.1.2. Mezinárodní rekreační a sportovní asociace pro spasticky postižené (CP-ISRA) Vizí a hlavním cílem této organizace je umožnit lidem, kteří byli postiženi mozkovou obrnou, zapojit se naplno do pohybových aktivit, dle svého výběru. Tato organizace se snaží zajistit co nejlepší podmínky pro sportovce, včetně trenérů, či školeného personálu. Mezi hlavní aktivity patří rozvoj a propagace možností aktivního se zapojení spasticky postižených lidí. Nejúspěšnějším cyklistou v kategorii spasticky postižených v historii České republiky na letních paralympiádách je Roman Musil se ziskem 4 zlatých, 1 stříbrnou a 1 bronzovou medailí. 3.1.3. Mezinárodní sportovní organizace pro osoby s postižením intelektu (INAS-FID) Tato organizace byla založena roku 1986. Jejím hlavním cílem je vytvoření základny pro osoby s postižením intelektu. Zmiňovaná základna není zaměřená pouze na sportovce, ale i na trenéry, kteří pomáhají zajišťovat soutěžení na mezinárodní úrovni (Baylei, 2008). 3.1.4. Mezinárodní deafllympijský výbor Samostatnou organizaci, která není začleněna do tohoto výboru je Mezinárodní deafllympijský výbor. Tato organizace se stará o sportovce se sluchovým handicapem. Každý lichý rok po Paralympiádě je konána tzv. deaflympiáda, dříve Světové hry neslyšících, jedná se o vrcholný podnik pořádaný touto organizací. Roku 1924 se konaly první letní hry pro neslyšící, známé jako International Silent Games. Duchovním otcem této myšlenky, který se rozhodl hry uspořádat, byl Eugene Rubens-Alcais (1884-1963) a jeho kolega Antoine Dresse (1902-1998), (International Paralympic Committee 2001). Eugene Rubens-Alcais byl původně automechanikem, ale i závodním cyklistou. V průběhu své kariéry si vysloužil přezdívku neslyšící Baron de Coubertin. Jeho největší a nejsilnější myšlenka uspořádání her pro neslyšící se opírala o vzor Olympijských her. První náznak jeho ambicí byl představen v časopise pro neslyšící The Silent Sportsman. Eugene Rubens-Alcais stál v čele CISD (International Committee of Sports for the Deaf), později Mezinárodní deafllympijský výbor) až do roku 1953. Antoine Dresse původem pocházel z Belgie. Sdílel podobné myšlenky jako Eugene Rubens-Alcais a byli partnery při realizaci sportovních klání pro neslyšící. Stal se také prvním Generálním tajemníkem CISD. V roce 1967 odchází do důchodu po 43 letech práce na pozici generálního tajemníka. The silent games byly prvními hrami své kategorie pro skupinu lidí s postižením. Prvních her se zúčastnilo devět zemí z celé Evropy, dnes je tento počet na čísle 95 a stále se připojují nové země z celého světa. Tyto hry mají i zimní odvětví, první se uskutečnily roku 1949 v Seefeldu v Rakousku a zúčastnilo se jich 33sportovců z celkem 5 zemí. Do historie deaflympiády se také zapsali naši sportovci. Poprvé se her zúčastnil výběr Československa v roce 1928, na druhých hrách. Z tohoto klání si přivezl stříbrnou medaili fotbalový tým. Nebyl to však poslední úspěch našich sportovců. Zde je výčet z her, kde reprezentanti České republiky uspěli. - 7 medailí na XVII. Letní deaflympiádě v Sofii 1993 (3-2-2) - 2 medaile na XIV. Zimní deaflympiádě v Yllase/Rovaniemi 1995 (0-0-2) - 4 medaile na XVIII. Letní deaflympiádě v Kodani 1997 (2-1-1) - 4 medaile na XIV. Zimní deaflympiádě v Davosu 1999 (4-0-0) - 9 medailí na XIX. Letní deaflympiádě v Římě 2001 (4-3-2) - 4 medaile na XV. Zimní deaflympiádě v Sundsvallu 2003 (2-1-1) - 6 medailí na XX. Letní deaflympiádě v Melbourne 2005 (3-1-2) - 9 medailí na XVI. Zimní deaflympiádě v Salt Lake City 2007 (4-3-2) - 1 medaile na XVII. Letní deaflympiádě na Tchai-wanu 2009 (0-1-0) - XVIII. zimní deaflympijské hry se měli konat roku 2011 na Slovensku, z finančních důvodů a nedořešených majetkoprávních vztahů však byly těsně před zahájením zrušeny. (http://www.deaflympics.com/games/) 3.2. Národní organizace zabývající se sportem handicapovaných 3.2.1. Český paralympijský výbor Dne 16. prosince 1993 byl z iniciativy Mezinárodního paralympijského výboru po dohodě s národními svazy zdravotně postižených založen Český paralympijský výbor, jedná se o paralelní organizace vůči Českému olympijskému výboru. Díky své provázanosti s ostatními národními svazy dokáže efektivně pomáhat při přípravě sportovců a sportovních akcí. Jedním z hlavních cílů Českého paralympijského výboru je zabezpečení reprezentace na zimních i letních paralympiádách, deaflympiádách ale i na Global Games, hry pro intelektuálně handicapované sportovce. Český paralympijský výbor je součástí mezinárodního paralympijského výboru (International Paralympic Committee 2001). 3.2.2. Unie zdravotně postižených sportovců České republiky V České republice funguje Unie zdravotně postižených sportovců České republiky. Tato unie pokrývá několik oblasti, které jsou zaměřené na sportovce s různými typy handicapů. Vznik je datován po rozdělení Československa, tedy do roku 1993. Jejím hlavním cílem je rozvoj tělovýchovy, sportu zdravotně postižených ale také rozvoj v oblasti turistiky pro zdravotně postižené. Působnost unie zahrnuje území celé České republiky. Oproti činnosti Paralympijského výboru se unie zaměřuje na přípravu a trénink sportovců nejen olympijských sportů. Obě organizace jsou ale velmi úzce provázané a jsou navzájem respektovány. Unie zdravotně postižených sportovců je občanským sdružením, které je tvořeno následujícími sportovními asociacemi: - Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců (ČATHS) - Česká federace Spastic Handicap o. s. (ČFSH) - Český svaz mentálně postižených sportovců o. s. (ČSMPS) - Český svaz neslyšících sportovců (ČSNS) - Český svaz zrakově postižených sportovců (ČSZPS) - Český svaz tělesně postižených sportovců (ČSTPS) - Český svaz vnitřně postižených sportovců (ČSVPS) 3.2.3. Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců Občanské sdružení známé pod zkratkou ČATHS vzniklo v roce 1993 po rozdělní Československa za účelem podpory a provozování sportu s handicapovanými lidmi. I v tomto sdružení jsou sportovci zařazeni do několika skupin podle typu svého handicapu, tzn. na mentálně, sluchově, spasticky, tělesně, vnitřně a zrakově postižené sportovce. Mezi hlavní úkoly asociace patří řízení tělovýchovné činnosti od základních článků až po úroveň reprezentace. Zabezpečuje také možnost sportovního vyžití na rekreační, ale i na vrcholové úrovni. S tím je spojeno pořádání sportovních klání, která jsou také pod záštitou ČATHS ať už na nižších, místních, úrovních, tak i národní i mezinárodní úrovni. Pod ČATHS dnes spadá více jak 1 700 sportovců, kteří jsou registrováni celkem v 66 klubech a mohou se věnovat celkem 18 různým sportům. Sportovci, kteří patří mezi špičky ve svých kategoriích a jsou členy ČATHS, dosáhli v poslední době na vysoké příčky, jmenujme alespoň několik posledních úspěchů českých handicapovaných cyklistů: - MS v silniční cyklistice v dánském Roskilde 2011, na tomto mistrovství světa zazářilo několik českých sportovců, jmenujme například Jiřího Ježka, který na 30km dlouhé časovce vybojoval stříbro a Jiří Bouška který získal bronzovou medaili. Mezi ženami předvedla pro České handicapované sportovkyně zatím nejlepší výsledek, a to získání bronzové medaile, Tereza Diepoldová. - Evropský pohár 2011, který se konal v Praze na Strahově, přinesl Českým barvám velké úspěchy. Tento pohár byl podle mezinárodní cyklistické unie UCI hodnocen velmi vysoko, proto získání čtyř zlatých medailí našich sportovců je velkým úspěchem, kdy opět zazářil Jiří Ježek a Tereza Diepoldová. 3.2.4. Česká federace Spastic Handicap o. s. Toto občanské sdružení, které se zabývá sportem handicapovaných lidí, kteří prošli dětskou mozkovou obrnou, bylo založeno roku 1992. Jako jediný zástupce pro Českou republiku je začleněno do Mezinárodní asociace pro sport a rekreaci osob s dětskou mozkovou obrnou, která je zmíněna výše. Prostřednictvím zástupce je ČFSH také členem Českého paralympijského výboru a dále je ČFSH členem Unie zdravotně postižených. Tato provázanost má příznivé dopady pro sportovce, jelikož jsou jim nabízeny mnohem širší podmínky pro své uplatnění. V tomto sdružení převládá zaměření především na osoby s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Ve většině případů se jedná o postižení, které je vrozené, připadá velká část úsilí na práci s mládeží. Trenéři a učitelé přistupují k těmto lidem s ohledem na jejich postižení a snaží se doporučovat pro ně ideální sport. Občanské sdružení pořádá velké množství akcí, kde si mohou veškeré nabízené sporty vyzkoušet na vlastní kůži. U mnoha případů však zájem přerůstá jen zaplněný volného času a rekreační vyžití, ale touha dosáhnout na vysoké výsledky ve své kategorii. Proto je zde opět ČFSH, které může se svojí základnou nabídnout trenéry, kteří se těmto lidem věnují a snaží se zdokonalovat jejich umění. Starost o sportovce, kteří se ukázali jako mimořádně nadaní, přebírají postupně specializované sportovní týmy v reprezentačních kádrech. Snem snad každého handicapovaného sportovce jsou události jako Mistrovství světa nebo Evropy, ale především je to Paralympiáda, aby měli sportovci možnost dosáhnout této mety, je jim poskytováno ze strany ČFSH maximální možné úsilí, ať již materiální nebo personální. Činnost občanského sdružení pro Spasticky handicapované sportovce není samozřejmě zaměřena pouze na vrcholovou výkonnost, ale také na rekreační vyžití postižených lidí. Je pořádáno velké množství akcí, které má mimo jiné za cíl začlenění do majoritní společnosti. Členská základná čítá přibližně 4500 členů. Každý rok pořádá Spastic Handicap více jak 25 domácích sportovních akcí, v různých druzích sportu, kterých se pravidelně účastní i sportovci ze zahraničí. Sporty, které ČFSH organizuje, patří: - cyklistika, odvětví, které je v této federaci jedno z nejúspěšnějších odvětví. Mezi hlavní pilíře veškerých úspěchů patří výborná práce trenérů s mládeží a špičková reprezentace. Na pěti silničních závodech pořádaných federací si mohou cyklisté poměřit své síly. Pokud předvedou kvalitní výsledky, mohou si na těchto závodech vydobýt i místo v reprezentačním týmu. - atletika, realizační tým tohoto odvětví patří ke špičce ve svém oboru. Spoluorganizuje tři celorepublikové závody, řadu soustředění pro mládež, ale i pro reprezentaci. Sportovci často podnikají výjezdy do zahraničí na velmi kvalitně obsazené závody, získávají zkušenosti a později přecházejí do reprezentačních kádrů. - boccia, pro realizační tým se jedná o nejnáročnější odvětví z celé ČFSH. Všichni hráči bocii jsou těžce postižení vozíčkáři, kteří vyžadují celodenní asistenci. Jsou pořádány každoročně celkem šest turnajů pro I. II. a III. ligu společně s Mezinárodním turnajem družstev. - curling, jedná se o nejmladší část, která spadá pod ČFSH. I přes nemnohé tréninkové možnosti si našel velkou řadu příznivců, bohužel je zatím určený pouze pro vozíčkáře. - lukostřelba, další z mnoha odvětví ČFSH, kde se díky kvalitní práci trenérů dostavují výsledky i na mezinárodních vrcholových akcích. Mimo výše uvedená sportovní odvětví se členové federace také věnují například florbalu, fotbalu, kuželkám, lyžování, plavání, ale i tenisu nebo šachům (stanovy České federace Spastic handicap o.s., 2009; International Paralympic Committee 2001). 3.2.5. Český svaz mentálně postižených sportovců o. s. Pod Svazem mentálně postižených sportovců je organizováno mnoho sportovních sdružení, oddílů, klubů a tělovýchovných jednot, které zajišťují sportovní a turistickou činnost pro skupiny mentálně postižených lidí. Tento svaz není určen jenom přímo pro handicapované osoby, ale samozřejmě také pro jejich doprovod a to bez rozdílu věku. Aby byl správně definován pojem mentálně postižený člověk, jedná se o osoby, které na základě pedagogicko-psychologického vyšetření prokazují sníženou hodnotu rozumových schopnosti. Tito lidé jsou vzděláváni v zařízeních pro mentálně postižené, jako jsou například základní školy praktické, speciální, nebo se o ně starají ústavy sociální péče apod. Přímo ve stanovách ČSMPS je zakotveno několik cílů tohoto sdružení. Mezi hlavní vytváření kvalitních podmínek pro sportovní, turistickou nebo tělovýchovnou činnost na území České republiky. Pomáhá také členům o lepší sociální integraci. Dále také vede své členy k plnění a dodržování etických, estetických a mravních pravidel. Pořádá v jednotlivých částech České republiky sportovní akce pro mentálně postižené sportovce, vybírá talentované sportovce a podporuje jejich rozvoj až na reprezentační úroveň. Mezi nejlepší sportovce mentálně postižených patří: Nováková Gabriela, cyklistika - MS INAS-FID 2008 v Portugalsku - místo silniční závod na 10 km - místo časovka na 6 km - místo silniční závod na 20km - místo časovka na 5 km - místo celkově Sedliský Ondřej, tennis - MS INAS-FID 2008 v Polsku - 1 místo v družstvech s Josefem Husem - 1. místo ve dvouhře - místo ve čtyřhře s Jakubem Jerhotem (International Paralympic Committee 2001) 3.2.6. Český svaz neslyšících sportovců Hlavním cílem této organizace, která byla založena roku 1990, je vytváření kvalitních podmínek pro aktivní účast postižených lidí na sportovních akcích. V rámci těchto aktivit zajišťuje materiální vybavení, ale i personální obsazení. Zároveň vytváří i vhodné podmínky pro dlouhodobější trénink, poskytuje tělocvičny a sportoviště. Dalším, velmi důležitým, cílem této organizace je lepší začlenění handicapovaných lidí do společnosti. V dnešní době má svaz 3 850 sportovců ve 28 sportovních klubech provozujících 15 různých sportovních odvětví (International Paralympic Committee, 2001). 3.2.7. Český svaz zrakově postižených sportovců o. s. Rok 1929 je v Českých zemích považován za počátek organizování sportovního hnutí nevidomých na profesionální úrovni. Mezi první registrované sportovní kluby nevidomých se řadí pražská STELLA. Roku 1949 vzniká tzv. Ústřední jednota invalidů, kdy dochází ke sloučení několika sdružení pokrývající různé druhy postižení. S postupem času se uvolňují nové celky a tato činnost vyústí v roce 1952 v uspořádání Celostátních sportovních her pro nevidomé. Po dalším vývoji a nátlaku ze strany Ústředního výboru ČSTV vzniká dne 17. 9. 1988 organizace pod jménem Svaz zdravotně postižených sportovců. Poslední úpravou prošel svaz roku 1991, kdy zastřešuje sportovní organizace pro nevidomé a zrakově postižené pod názvem Český svaz zrakově postižených sportovců. ČSZPS je sportovní institucí, která je zaměřena na sportovní aktivity zrakově postižených lidí. Je provázána se systémem ostatních organizací, které se zajímají o sport handicapovaných. ČSZPS je členem Českého svazu tělesné výchovy, dále Unie zdravotně postižených sportovců, ale i Českého paralympijského výboru. Své zájmy hájí nejen v České republice, ale i na světové úrovni, jelikož je členem například, Světové sportovní federace nevidomých sportovců (International Blind Sports Association - IBSA ) nebo Mezinárodního paralympijského výboru (International Paralympic Committe - IPC ). Hlavním posláním ČSZPS je koordinace a řízení sportovních aktivit na profesionální, ale i na rekreační úrovni. Tyto aktivity v sobě zahrnují všechny druhy i stupně zrakového postižení. Dále zabezpečuje tělovýchovné podmínky z hlediska organizačního, ekonomického, ale i personálního. Český svaz zrakově postižených sportovců sdružuje také Tělovýchovné jednoty a sportovní kluby, který vznikly za účelem podpory postižených lidí, jsou zde například zařazeny i školy I. a II. cyklu pro zrakově postiženou mládež. Pod touto organizací je registrováno na 1900 členů provozujících sportovní aktivity. Sportovní klání pro zrakově postižené jsou specifické tím, že závodníci potřebují asistenta po svém boku, ten vystupuje v několika rolích, podle druhu sportu jako vodič, trasér, naváděč, rozhodčí, podávač, pilot, konzultant. V některých oblastech však nesmí být asistent profesionální sportovec z důvodů objektivnosti dosaženého výkonu. Podle svého zrakového handicapu jsou sportovci dělení do tří základních skupin: - B 1 – úplná slepota - B 2 – praktická slepota - B 3 – závodníci jsou schopni samostatné orientace a pohybu po speciálně upraveném a zajištěném sportovišti Toto používané rozdělení handicapovaných závodníků je jednotné pro všechny sportovce na světě a je vždy prověřováno na paralympiádách ale i na kontinentálních a světových soutěžích. ČSZPS používá ještě jednu zvláštní sportovní kategorii, která se nazývá Open B4, ta je určena pro všechny zrakově postižené pouze na jednu stranu. To znamená, že jejich zrakové pole není dostatečně velké, aby umožňovalo kvalitní sportovní vyžití. Zrakově postižení sportovci z České republiky se pravidelně účastní mezinárodních soutěží, jako je Mistrovství Evropy, Mistrovství světa, letní i zimní paralympiáda, ale i Šachové olympiády, Čeští sportovci si získali velmi dobrou pověst i na mezinárodních přátelských utkáních (International Paralympic Committee,2001). 3.3. Významní čeští handicapovaní cyklisté: Jiří Ježek, jeden z nejúspěšnějších českých handicapovaných sportovců. O nohu přišel, když mu bylo jedenáct let, když ho srazilo auto. Díky svému úrazu se stal protetickým laborantem a později se proslavil výrobou protéz, určených pro cyklistiku. V roce 2004 opustil své zaměstnání, aby se mohl naplno věnovat cyklistice, jeho velkým snem je prosadit se do některé ze stájí s profesionální licencí. Mezi největší úspěchy Jiřího Ježka patří prvenství na paralympiádě ze Sydney z roku 2000, jeden titul z Athén roku 2003 a další z roku 2008 kdy se konala Paralympiáda v Pekingu. Mezi další velké úspěchy patří titul mistra světa v silničním závodě z roku 2002 a další mnohé úspěchy třeba i na dráhové cyklistice. Zajímavostí u tohoto sportovce je i fakt, že často měří své síly se zdravými sportovci. Na závodu Král Šumavy, který měří 250km, vybojoval druhé místo, když se svým soupeřem prohrál až v závěrečném spurtu (http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Osobnosti-soucasnosti/Jiri-Jezek). Cyklistika handicapovaných má v České republice dlouholetou tradici, jejím velkým propagátorem byl Josef Lachman, který se roku 1988 dostal jako jediný Čech na paralympiádu do Soulu a vybojoval stříbro. Mezi další významné pokračovatele patří například Michal Stark nebo spastik Roman Musil. Tomáš Kvasnička, syn bývalého cyklokrosaře Miloslava Kvasničky, který je trojnásobným vicemistrem světa. Tomáš se může ve svých osmnácti letech pochlubit životním úspěchem, kterým byla bronzová medaile na jeden kilometr s pevným startem z paralympiády v Pekingu. Tréninkový partner Jiřího Ježka získal již při svém prvním startu na velké mezinárodní soutěži bronz v týmovém sprintu. Tomáš Kvasnička spadá do kategorie CP3, závodníci s vrozenou centrální poruchou hybnosti (http://tomaskvasnicka.cz/vysledky-t.html). Marcel Pipek, český handicapovaný cyklista, závodící na tzv. handbiku v divizi B. Již od útlého dětství se Marcel aktivně věnoval sportu, nejdříve sportovní gymnastice, později motokrosu, kde si roku 1994 v Tübingenu přivodil, při hromadném pádu, poranění míchy. V roce 2002 začíná závodit na handibicích a začíná se objevovat i na závodech Evropského poháru. Na letní paralympijské hry 2004 se nominoval druhým místem v časovce, která se konala v Teplicích. Na této paralympiádě vybojoval zlatou medaili v časovce. Dalším výrazným úspěchem bylo druhé místo na extrémním maratonu měřícího 177km. Rok 2005 byl pro Marcela velmi úspěšný, v Alkmaaru získal zlato v časovce a bronz v silničním závodě, stejné medaile na stejných disciplínách získal i rok později na světovém šampionátu v Aigle (http://www.handbikecr.cz/index.php?page=jezdci&akce=jezdec&id=1). Jiří Bouška, závodník, který se narodil roku 30. 12. 1979 v Litomyšli, prodělal dětskou mozkovou obrnu, která postihla levou polovinu těla. Dnes Jiřího postihují díky tomu svalové křeče namáhaných svalů a je porušen komplexní svalový tonus. Jiří patří do Českého elitního týmu, kdy pravidelně trénuje s Jiřím Ježkem a Tomášem Kvasničkou. Mezi největší úspěchy tohoto talentovaného cyklisty patří: - 2002: Mistr světa v silničním závodě - 2003: Mistr Evropy v časovce jednotlivců a v 1 km s pevným startem na dráze - 2004: 2x bronzová medaile z letních Paralympijských her v Athénách - 2005: Mistr Evropy v silničním závodě jednotlivců a v 1 km s pevným startem na dráze - 2006: 2x Mistr světa v dráhových disciplínách a Mistr Světa v silničním závodě - 2007: Stříbrné a bronzové umístění v dráhových disciplínách na MS – Bordeaux, stříbrná medaile z časovky jednotlivců - 2008: Druhé a třetí místo na Letních Paralympijských hrách v Pekingu - 2009: Mistr světa na 1km, bronz z týmového sprintu a silničního Mistrovství světa - 2010: Osmé místo na silničním Mistrovství světa - 2011: Bronzová medaile na 1km s pevným startem a týmovém sprintu na dráhovém MS, bronz v časovce jednotlivců na Mistrovství světa (http://jiribouska.com/zkusebni-stranka-2/) Michal Stark se narodil v roce 1965 v Praze. Ve svých šesti letech přišel o levou nohu v horní třetině stehna. Úraz byl tak vážný, že mu muselo být i druhé chodidlo plasticky upraveno. Po určité době léčení a rehabilitace se ve svých devíti letech dal na dráhu sjezdového lyžování na závodní úrovni. V roce 1990 se Michal místo lyžování dal na silniční, ale i dráhovou cyklistiku, kde již stačil posbírat nemálo velmi dobrých výsledků. Jako jeden z mála se může pochlubit titulem Mistr světa, Evropy, bronzovou medailí z paralympiády a dalšími 21 velkými medailemi. Jelikož je Michal opravdu výjimečným závodníkem, zde je výčet alespoň těch nejlepších výsledků, na které dosáhl. - 1993: Mistr Evropy v silničním závodě (Lyon, Francie) - 1994: Mistr světa v časovce jednotlivců (Hasselt, Belgie) - 1995: Mistr Evropy v časovce jednotlivců (Altenstadt, Německo) - 1998: 1. v celkovém pořadí seriálu závodů Evropského poháru - 2006: 1. v celkovém pořadí seriálu závodů Evropského poháru - 2009: 1. v celkovém pořadí seriálu závodů Evropského poháru - 2010 1. v celkovém pořadí seriálu závodů Evropského poháru - 1. místo ve stíhacím závodě na 3km na Evropském poháru v dráhové cyklistice (Kaarst, Německo) (http://www.caths.cz/index.php?page=cyklistika_new) Tereza Diepoldová, narodila se roku 1988 v Pardubicích. Její životní dráha se změnila, když jí bylo právě deset let a cestovala s prarodiči do Španělska. Autobus měl těžkou nehodu, a aby Tereza přežila, museli jí doktoři amputovat nohu. Po úraze propadla plavání, kde také dosáhla nemalých výsledků. Po dokončení základní škola pokračovala ve studiu na sportovním gymnáziu v Pardubicích a dále na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. V tu dobu již byla výbornou plavkyní a dosáhla například na čtvrté místo na mistrovství světa v roce 2005 v závodě na pět kilometrů. Před Paralympijskými hrami v Pekingu byla Tereza považována za jednu z favoritek na medailová umístění. V dnešní době se nevěnuje už jen plavání, ale sbírá výborná umístění i v cyklistickém světě. S velkou podporou svého okolí i trenérů dosáhla Tereza na nemalé výsledky v plavání, ale během krátké doby i v cyklistice. Zde jsou ty nejlepší výsledky, na které Tereza dosáhla: Plavání: Sezóna 2004: - MČR Brno 4x zlato, 1x stříbro - MM Německo 1x stříbro, 1x bronz - MM Anglie 1x stříbro - paralympiáda Athény – 14. 10. 13. místo v různých rozplavbách Sezóna 2005 - MČR Brno 3x zlato, 1x stříbro - EUROWAVES Brno 1x zlato, 1x bronz Sezóna 2006 - MČR Brno 2x bronz Cyklistika: - Světový pohár roku 2011 Segovia - 2. místo - Světový pohár roku 2011 Kanada - 2. místo (http://diepoldova.xf.cz/head.php?go=vysledky) 4. Cyklistika handicapovaných Cyklistika handicapovaných má mnoho aspektů, které ovlivňují výkon sportovce. Jedná se o typ handicapu, kterým je cyklista postižen, zda a jakou používá protézu, ale i tréninkový plán, výživa, tréninkové dávky, materiální vybavení. Mnohými právě vyjmenovanými aspekty se budeme zaobírat na následujících řádcích. 4.1. Historie cyklistiky osob s amputací Mezi první zmínky o cyklistice lidí s amputací řadíme silniční závod během Mezinárodních her pro postižené sportovce roku 1984, které se konaly ve Francii. První náznaky cyklistiky handicapovaných v Českých zemích jsou známy z 80. let minulého století. První základny vznikaly v Praze a v Orlických horách. Díky prvotním úspěchům lidí, jako byl Josef Lachman, se cyklistika stále více dostávala do podvědomí lidí, ale i sportovců a byla stále více považována jako výborný tréninkový prostředek. 4.2. Klasifikace postižení, kategorie pro závody a rozdělení závodních disciplín Jako amputace je definováno odstranění periferní části těla včetně krytu měkkých tkání s přerušením skeletu, které vede k funkční nebo kosmetické změně s možností dalšího protetického ošetření (Kubeš, 2005). Tímto, je také definováno, minimální postižení, které je hlavním kritériem pro účast na soutěžích. Rozdělení jednotlivých sportovců do skupin mají na starost tzv. klasifikátoři. Mluvíme o medicínsky vzdělaných lidech, trenérech nebo fyzioterapeutech, kteří určují kategorie, v kterých budou sportovci soutěžit. Při tomto rozhodování jsou přítomni alespoň tři klasifikátoři, kteří verdikt následně zapisují. Tato klasifikace je rozdělena celkem na devět tříd v závislosti, kde byla amputace provedena. Tab. 1 klasifikace amputací Třída Popis A1 Oboustranná nadkolenní A2 Jednostranná nadkolenní A3 Oboustranná podkolenní A4 Jednostranná podkolenní A5 Oboustranná nadloketní A6 Jednostranná nadloketní A7 Oboustranná podloketní A8 Jednostranná podloketní A9 Kombinace amputace HK a DK Pro cyklistiku amputářů je zavedeno ještě další dělení, opět podle druhu a rozsahu poškození. Tab. 2 rozdělení závodních skupin pro handicapované cyklisty Třída Popis LC1 Minimální poškození dolních končetin LC2 Poškozena jedna končetina, schopen šlapat oběma nohama LC3 Postižena nejméně jedna noha, schopen šlapat pouze zdravou nohou LC4 Postiženy obě nohy LC1 – zahrnuje sportovce, s amputací více než poloviny chodidla, dále cyklisty s kratší nohou o 7-12 cm, snížení svalové síly nebo například deformace páteře, která znemožňuje jízdu v klasické aerodynamické pozici. LC2 – třída, kde mají sportovci postižení jedné dolní končetiny, ale jsou schopni šlapat oběma nohama, buď s p protézou, nebo bez ní. Do této kategorie jsou zahrnuti ti cyklisté, kteří mají jednostrannou nadkolenní nebo podkolení amputaci. LC3 – v této kategorii jsou zařazeni všichni, kteří mají postižení nejméně jednu nohu, ale bez handicapu horní končetiny, mohou tedy šlapat pouze jednou, zdravou, končetinou. Zahrnuje sportovce s jednostrannou nad nebo podkolení amputací bez ortézy. LC4 – jedná se o postižení obou nohou bez poškození horních končetin. Dříve byly soutěže této kategorie zařazeny společně s LC3 (Pravidla UCI, část 16 PARA-CYCLING, 2011). Mezi nejvyšší podniky pořádané pro handicapované cyklisty patří Paralympiáda, Mistrovství světa a Evropy a národní šampionáty. Všechny tyto závody jsou řízeny podle pravidel Mezinárodní cyklistické unie (UCI). Jedná se především o závody v silniční a dráhové cyklistice, avšak závodníci kategorií LC1 a LC2 mohou soutěžit i v závodech horských kol. Silniční závody se dělí na několik kategorií: - časovka jednotlivců - silniční závod jednotlivců - časovka dvojic - časovka družstev - etapové závody - silniční kritéria Délka všech těchto závodů je kratší než závody, kterých se účastní profesionální nehandicapovaní cyklisté. Nejčastější délka závodů na paralympijských hrách je 40- 80km, časovky nejvíce kolem 15-30km. 5. Historický přehled vývoje protéz Podle archeologických nálezů, byly prováděny amputace končetin již před desítkami tisíc let. Jedny ze zmínek dokazují tuto činnost u neolitického i neandertálského člověka. Ačkoli se to nezdá, tak jeden z největších podílů na rozvoji amputací byl vývoj střelného prachu, kdy za Napoleonských válek prováděl baron Dominique-Jean Larrey na bojišti až 200 amputací za den. Mezi další pozoruhodné výkony patřily amputace chirurga jménem Jacques Lisfranc, který byl schopen provést amputaci dolní končetiny do jedné minuty. Chirurg James Syme, byl první, který provedl úspěšnou amputaci v kotníku, psal se rok 1842. Ačkoli samotná amputace již byla pokročilejší, stále se zapomínalo na předoperační přípravy, na sterilitu a následnou péči, což vedlo k úmrtnosti pacientů až na hranici 70%. Nejstarší zmínky, které lze o protetických pomůckách nalézt, jsou zakotveny v indiánské kultuře přibližně 1500 let před Kristem. Jsou také popisovány příběhy Spartských vězňů, kteří si amputovali nohu, aby byli schopni sundat pouta. V této době se končetina nahrazovala nejčastěji dřevěnou protézou. Mezi další významné objevy v této oblasti se řadí protéza nelezená v ruinách Pompejí, byla vyrobena ze dřeva a bronzového plátu. Protézy se vyráběly z různých materiálů jako kosti, dřevo, ale i různé kovy. Konstrukce protéz, byla ovlivňována mnohými vynálezci, jako byl Leonardo da Vinci, ale také například v šestnáctém století vojenskými chirurgy. V té době lidé nejčastěji používali pouze dřevěné protézy spíše jako provizorní náhrady končetiny. V roce 1690 byla vytvořena holandským chirurgem Verduinem zkonstruována transtibiální protéza, která byla tvořena lůžkem z mědi, korzetem, postranními výztuhami a dřevěnou nohou, jedná se o předchůdce dnešních moderních transtibiálních ortéz. Další vývoj nabíral s postupem času na intenzitě a roku 1843 byla představena Jamesem Pottsem protéza s ocelovými spoji v koleni, která byla známá jako Angleseyho končetina, jelikož ji používal Markýz z Anglesey, který přišel o nohu v bitvě o Waterloo. Roku 1863 byl schválen patent Američana jménem Dubois D. Parmelee o podtlakovém typu lůžka a vícekloubovém chodidle. Po první světové válce byl v Anglii zahájen základní výzkum pro válečné veterány, který se věnoval právě náhradám amputovaných končetin. V období po druhé světové válce vznikl pod patronátem Národní akademie věd v USA, program vyvíjející protetické pomůcky. V tomto programu byly zapojeny například ozbrojené síly, ale i univerzity z celých Spojených států Amerických. Do roku 1950 byly používány ortézy především typu plug-fit. Při tomto řešení byla přenášena váha těla na distální konec pahýlu, tím se zvyšovalo i smykové zatížení kůže. V dnešní době jsou protézy vyvíjeny například v Kanadě v Torontu, odkud vzniklo i protetické chodidlo SACH. (Paloušek,2008) Mezi největší světové výrobce patří Otto Bock (Německo) a Össur (Island). 6. Metodika Cílem měření bylo zjistit, která ze dvou použitých protéz bude pro cyklistu výhodnější z hlediska rozsahu pohybu v kyčelním a kolenním kloubu. Pomocí systému Vicon byla měřena flexe ve zmiňovaných kloubech. Po vyhodnocení výsledků budou data dále zpracována a použita při novém nastavení protézy. Soubor a materiál: - věk: 36 let - výška: 188 cm - hmotnost: 70 kg - objem ujetých kilometrů za rok: 13 500 km Používané protézy: Při měření byly použity dva typy protéz. U cyklistické protézy bylo použito lůžko TSB (total surface bearing) spolu se silikonem Seal-In X5. Pylon byl připojen přes jednocestný ventil Ossur 552 a byl zakončen hliníkovým adaptérem na SPD pedál. U protézy určené pro chůzi bylo použito stejné lůžko TSB, silikon Synergy log. Chodidlo Vari-Flex je zakončení pylonu, který je připojen přes zámek Ossur Icelock 211. Metoda: Kinematické parametry chůze jsme sledovali pomocí 7 infračervených kamer systému VICON (VICON MX Motion Analysis System, Oxford Metrics Inc., Oxford). Pomocí 16 reflexních značek byly označeny sledované segmenty dle modelu PlugInGait (obrázek 1). Průběh měření: Měřený subjekt absolvoval dvouminutovou jízdu ve třech úrovních zátěže: malá, střední, vysoká. Umístění bodů pro snímání infračervenými kamerami: Obrázek 1. zeleně označené body byly použity při měření probanda Zpracování dat: Pro vyhodnocení kinematických parametrů bylo využito programů Vicon Nexus 1.0 a Microsoft Office Excel 2003. Byly hodnoceny úhly v kolenním a kyčelním kloubu (obrázek 2). Obrázek 2. Znázornění měřených úhlů v kyčelním a kolenním kloubu. 7. Výsledky a diskuse Průměrné hodnoty maxima a minima flexe v kyčelním klubu jsou uvedeny v tabulce 1. V tabulce 2 jsou uvedeny maximální a minimální hodnoty flexe v kolenním kloubu. Průběh flexe kyčelního kloubu je znázorněn na obrázku 3 a 4. Průběh flexe v kolenním kloubu je znázorněn na obrázcích 5 a 6. Tab. 3 hodnoty flexe v kyčelním kloubu při různé intenzitě zátěže Kyčel Protéza Normální Speciální Končetina Zdravá Protéza Zdravá Protéza Intenzita 1 Maximum 69,7 74,1 72,3 75,3 Minimum 31,3 31,0 35,3 28,6 Rozsah 38,4 43,1 37 46,7 Intenzita 3 Maximum 71,8 74,0 73,0 75,5 Minimum 33,0 30,8 34,7 28,4 Rozsah 38,8 43,2 38,3 47,1 Intenzita 5 Maximum 72,0 73,7 72,1 74,7 Minimum 33,0 29,3 33,7 26,8 Rozsah 39 44,4 38,4 47,9 Maximum flexe v kyčelním kloubu bylo vyšší na postižené končetině na obou typech protéz. Při vyšším zatížení (3 a 5) byla nejvyšší hodnota naměřena při použití cykloprotézy. 0 10 20 30 40 50 60 70 80 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 úhel [stupně] čas [s] Flexe v kyčli 3N_N 3P_N 3N_S 3P_S 0 10 20 30 40 50 60 70 80 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 úhel [stupně] čas [s] Flex kyčli 5N_N 5P_N 5N_S 5P_S Obrázek 3. znázornění flexe v kyčelním kloubu při 3. stupni zatížení. Legenda: 3N_N - 3. stupeň zátěže, nepostižená, normální protéza 3P_N – 3. stupeň zátěže, postižená, normální protéza 3N_S – 3. stupeň zátěže, nepostižená, speciální protéza 3P_S – 3. stupeň zátěže, postižená, speciální protéza Obrázek 4. znázornění flexe v kyčelním kloubu při 5. stupni zatížení. Legenda: 5N_N - 5. stupeň zátěže, nepostižená, normální protéza 5P_N – 5. stupeň zátěže, postižená, normální protéza 5N_S – 5. stupeň zátěže, nepostižená, speciální protéza 5P_S – 5. stupeň zátěže, postižená, speciální protéza Tab. 4 Hodnoty flexe v kolenním kloubu při různé intenzitě zátěže Koleno Protéza Normální Speciální Končetina Zdravá Protéza Zdravá Protéza Intenzita 1 Maximum 136,9 134,8 131,9 154,9 Minimum 70,0 67,3 67,3 80,2 Rozsah 66,9 67,5 64,6 74,7 Intenzita 3 Maximum 134,3 135,6 132,8 155,2 Minimum 68,2 67,2 66,7 79,9 Rozsah 66,1 68,4 66,1 75,3 Intenzita 5 Maximum 134,2 139,6 132,4 158,4 Minimum 66,9 68,0 65,6 80,4 Rozsah 67,3 71,6 66,8 78 Rozsah pohybu flexe v kolenním kloubu byl větší u postižené končetiny u obou typů protéz. Při všech třech stupních intenzity byl rozsah pohybu vetší při použití cykloprotézy. 0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 úhel [stupně] čas [s] Flexe v koleni 3N_N 3P_N 3N_S 3P_S 0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 úhel [stupně] čas [s] Flexe v koleni 5N_ N 5P_ N 5N_ S 5P_ S Obrázek 5. znázornění flexe v kolenním kloubu při 3. stupni zatížení. Legenda: 3N_N - 3. stupeň zátěže, nepostižená, normální protéza 3P_N – 3. stupeň zátěže, postižená, normální protéza 3N_S – 3. stupeň zátěže, nepostižená, speciální protéza 3P_S – 3. stupeň zátěže, postižená, speciální protéza Obrázek 6. znázornění flexe v kolenním kloubu při 5. stupni zatížení. Legenda: 5N_N - 5. stupeň zátěže, nepostižená, normální protéza 5P_N – 5. stupeň zátěže, postižená, normální protéza 5N_S – 5. stupeň zátěže, nepostižená, speciální protéza 5P_S – 5. stupeň zátěže, postižená, speciální protéza Cyklistika je v dnešní době v mnohých ohledech velkým fenomén. Věnují se jí statisíce lidí po celém světě, avšak stále má velké rezervy v oblasti vývoje materiálů, technologií, ale samozřejmě i v oblasti jezdů, kteří tato kola sedlají. O nehandicapovaných cyklistech bylo napsáno mnoho publikací, článků a vedeno velké množství diskusí. Na následujících řádcích je věnována pozornost handicapovaným cyklistům, co všechno ovlivňuje jejich výkonnost od nastavení kola po materiály použité na jejich protéze a porovnání s našimi poznatky. Mezi jedny z nejdůležitějších aspektů pro stavbu samotné protézy je použitý materiál. V dnešní době je používání kompozitních materiálů rozšířeno napříč celým spektrem sportovních odvětví. Z kompozitu se nevyrábí jen rámy, řidítka, ráfky apod. ale právě i protézy pro handicapované sportovce. Pro tyto materiály je specifická jejich vysoká pevnost, tuhost, ale i velmi nízká hmotnost, která neomezuje sportovce. (SCHOLZ, BLANCHFIELD, et al. 2011) Cyklista, který podstoupil výše zmiňované měření, testoval dva typy protéz. Po měření se ukázalo, že zvolený materiál, byl dostatečně pevný a tuhý aby dokázal efektivně přenášet sílu do pedálů. Faktor, který rozhodoval o rozsahu pohybu, byl samotný typ protézy, nikoli zvolený materiál. V prvním případě byl přímo na pylon připevněn kufr na SPD pedál. V druhém případě byl tento kufr připevněn na chodidlo, které bylo připojeno k pylonu. Měření ukázalo, že speciální protéza s chodidlem umožňovala větší rozsah pohybu než druhý typ protézy. Je zřejmé, že materiál zvolený pro protézu je velmi důležitý, ovlivní nejen funkci, životnost ale i cenu, je však diskutabilní, kde je položen ten pravý kompromis, jelikož každému cyklistovi bude vyhovovat jiné řešení. Při srovnání výsledků z jiných měření nejen handicapovaných sportovců vyplývá, že testovaný cyklista nemusí být svým handicapem nutně omezen v cyklickém pohybu prováděném při šlapání. Při studii, která byla provedena v roce 2008 (BINI, DIEFENTHAELER,MOTA 2008), kdy byli testování zdraví cyklisté, se závodními zkušenostmi se ukázalo, že rozsah pohybu oproti handicapovanému cyklistovi nebyl výrazně větší. Při nízké intenzitě dosáhl námi měřený cyklista dokonce lepšího výsledku o 2,9 stupně. Postižená končetina tudíž nemusí znamenat v každém případě vyřazení ze sportovního světa a dají se i přes tento handicap dosahovat vítězství v mnohých soutěžích i v porovnání s nehandicapovanými sportovci. U cykloprotézy byl zjištěna větší flexe v kyčelním a menší flexe v kolenním kloubu na postižené končetině vzhledem ke končetině nepostižené. Pro dosažení větší symetrie by bylo vhodné změnit nastavení protézy (zkrátit pylon). 8. Závěry Na základě 3D kinematické analýzy a vyhodnocení jejich výsledků došli k následujícím závěrům. Pohyb v kyčli a koleni byl ovlivňován nejen velikostí zátěže, ale i zvolenou protézou. - rozsah pohybu v kyčelním kloubu byl při použití speciální protézy větší minimálně o 3,4 stupně ve všech třech měřených intenzitách - při střední intenzitě byl rozdíl 3,9 stupně, byl to největší rozdíl rozsahu pohybu pro všechna tři měření - rozsah pohybu v kolenním kloubu byl při použití speciální protézy větší minimálně o 6,4 stupně ve všech třech měřených intenzitách - největšího rozdílu rozsahu pohybu bylo dosaženo při první, nejnižší, intenzitě, kde byl rozdíl 7,2 stupně 9. Souhrn V bakalářské práci je uvedena historie cyklistiky. Čtenář se dozví o samotných počátcích cyklistiky a jejího vývoje až po dnešní dobu. V průběhu textu jsou podávány informace o různých odvětvích a zákoutích moderní cyklistiky. Je uváděno rozdělení cyklistiky mezi dráhovou silniční apod. K jednotlivým cyklistickým odvětvím jsou předkládány i zajímavosti jako specifická stavba rámů, možnosti odpružení, ale i vybavení, které používají samotní jezdci. V další části je obsahem funkce ať už domácích, ale i mezinárodních sportovních organizací, které se starají jak o cyklistiku, tak i o jiná sportovní odvětví. Pojednáváme zde o sportovních úspěších českých sportovců na domácích i mezinárodních kláních, dále jsou uvedeni nejvýznamnější čeští handicapovaní sportovci se zaměřením především na oblast cyklistiky. Před samotnými výsledky měření je uvedena historie transtibiálních protéz. Je stručně popsán vývoj těchto nepostradatelných výrobků, které značnou měrou pomohly mnoha sportovcům, nejen cyklistům. V historii nechybí první zmínky o typech protéz, dále se tato kapitola věnuje vývoji před první světovou válku, ale zachycuje i období po druhé světové válce a až do dnešních dní. V závěru bakalářské práce jsou uvedeny výsledky handicapovaného cyklisty, který používá různé typy transtibiálních protéz. Cílem měření bylo zjistit, která varianta protézy je z hlediska výkonnosti nejúčinnější. K zjištění výše uvedených výsledků nás dovedla 3D kinematická analýza. 10. Summary In the bachelor thesis the History of Cycling is presented. The reader learns about the beginnings of cycling and its evolution (from history) to present times. Throughout the text there is information given about many sectors and niches of modern cycling. The content is a division of cycling between road cycling and track cycling etc. Within the individual areas of cycling there are presented interests such as the specific geometry of frames, the possibilities of suspension, or the equipment of the individual cyclist. The content of the next part is the role of national or international organizations which are concerned with cycling and other sports industries. I deal with the sports achievements of Czech athletes at national and international contests, and I am mainly focused on the area of Czech cycling. Before all of this the results from measuring the history of transtibial prosthesis is shown. In next part the development of this indispensable product is briefly described, which has helped many people. Within this history you can read about the first mention of the prosthesis. Furthermore, this chapter deals with the development before the First World War, but also includes post-World War II until current times. At the end of the bachelor thesis the results of measuring handicapped cyclists are shown, which use different types of transtibial prosthesis. The goal of this measuring was to determine which prosthesis is better from the performance point of view. For the findings of the results, which are shown above, we used the 3D kinematic method. 11. Referenční seznam Časopisy a knihy: Bakalář, R., Cihlář J., & Černý, J. (1984). Zlatá kniha cyklistiky. Praha: Olympia. Bailey, S. (2008). Athlete first : a history of the paralympic movement. Chichester: John Wiley & Sons. Bini, R. Diefenthaeler, F., & Mota C. (2008) Fatigue effects on the coordinative pattern during cycling: Kinetics and kinematics evaluation. Journal of Electromyography and Kinesiology, 102-107. Cibula, K. (2004). Mechanika jízdního kola. Praha: Vydavatelství ČVUT. Cihlář, J. (1983). Závodní cyklistika. Praha: Olympia. Cihlář, J., Hamouz, M., & Malíř, J. (1991). Cyklistika pro každého. Praha: Olympia. International paralympic committee. (2001) Seven years of the Czech paralympic committee 1993-2000. Nové Město nad Metují: Tiskárna Losenický. Zeman, J. & Lučanič, L. (1989). Cyklistika. Bratislava: Polygrafické závody, Trnava. Kubeš, R. (2005) Amputace. In P. Dungl (Ed.). Ortopedie. Praha: Grada. Milson, F. (1996). Všechno o kole. Praha: Svojtka a Vašut. Ondráček, J., & Hřebíčková, S. (2007). Brno: Masarykova univerzita. PAloušek, D. (2008) Analýza komplexní spolehlivosti transtibiální protézy. Disertační práce, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Ústav konstruování, Brno. Plas, R. (1996). Horské kolo: Know how. Vsetín: Trango . Scholz M. -S., Blanchfield, J. P., Bloom, L. D., Coburn, B. H., Elkington, M. J., Fuller, J. D., Gilbert, J. D., Muflahi,S. A., Pernice, M.F., Rae,S.I., Trevarthen, J. A., White, S. C., Weaver, P. M., Bond I. P. (2011) The use of composite materials in modern orthopaedic medicine and prosthetic devices: A review. Composites Science and Technology, 1791 – 1803 Sommer, J. (2003). Malé dějiny sportu. 1.vyd. Olomouc: Fontána. Soulek, I & Martinek. (2000). Cyklistika. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o. Štefanka, P. (2004). Bicykle a cyklistika. Bratislava: Slovart. Internetové zdroje: Část 16 Para – cycling. In: Pravidla UCI. 2011. Dostupné z: http://www.sportnevidomych.cz/sporty/cyklistika/pravidla/2110628_pravidla_uci_para_ cycling.pdf Disciplína TRIAL. In: Pravidla cyklistiky. 2009. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/3_pravidla Jiří Bouška [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://jiribouska.com/zkusebni- stranka-2/page=jezdci&akce=jezdec&id=1 Krasojízda. In: Pravidla cyklistiky. 2009. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/3_pravidla Marcel Pipek [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.handbikecr.cz/index.php?page=jezdci&akce=jezdec&id=1 Mezinárodní deafllympijský výbor [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.deaflympics.com/games/ Mezinárodní paralympijský výbor [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://paralympic.a.esports.cz/historie/paralympijske-hry/ Mezinárodní pravidla kolové dvojic. In: Pravidla cyklistiky. 2004. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/3_pravidla Michal Stark [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.caths.cz/index.php?page=cyklistika_newa- 2/page=jezdci&akce=jezdec&id=1 Pravidla cyklistiky pro závody v cyklokrosu. In: Pravidla cyklistiky. 2011. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/3_pravidla Pravidla cyklistiky pro závody na závodních drahách. In: Pravidla cyklistiky. 2012. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/3_pravidla Soutěžní řád pro závody horských kol v ČR pro rok 2012. In: Pravidla cyklistiky. 2012. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/3_pravidla Tereza Diepoldová [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://diepoldova.xf.cz/head.php?go=vysledky Tomáš Kvasnička [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://tomaskvasnicka.cz/vysledky-t.html Významní čeští handicapovaní cyklisté [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Osobnosti-soucasnosti/Jiri-Jezek