Stereotaktická radioterapie a radiochirurgie v léčbě nádorů mozku

MUDr. Ludmila Hynková, Ph.D.

Doctoral thesis

Stereotactic Radiotherapy and Radiosurgery of Brain Tumors

Abstract:

Stereotaktická radioterapie a radiochirurgie má vzrůstající trend v léčbě onkologických pacientů. Vyznačuje se vysokou efektivitou a nízkou morbiditou a mortalitou. V mnoha indikacích u nádorů mozku je v dnešní době metodou první volby a oddělení radiační onkologie vybavená adekvátní technikou musí tuto léčbu nabízet v rámci komplexního přístupu k našim pacientům. Metody V práci jsou shrnuty recentní teoretické poznatky k intrakraniální stereotaktické radiochirurgii a radioterapii uplatnitelné pro denní praxi. Na souboru 141 pacientů léčených v období let 2004–2015 stereotaktickou radiochirurgií a radioterapií na lineárním urychlovači s mikrokolimátorem, jsme hodnotili léčebné výsledky a toxicitu léčby. Cíleně jsme se zaměřili na nejčastější podskupiny pacientů s meningeomy (n= 51), recidivujícími high-grade gliomy (n= 27) a metastázami mozku (n= 61) s hodnocením faktorů souvisejících s celkovým přežíváním a dobou do progrese. Výsledky Shrnuté teoretické poznatky se staly základem při tvorbě standardů intrakraniální stereotaktické radioterapie a radiochirurgie na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu, dle kterého jsou v současné době léčeni všichni pacienti referovaní k tomuto typu léčby. U pacientů s meningeomy dosáhlo 3leté a 5leté celkové přežití 88,7 % a 83 %, 3leté a 5leté přežití do progrese 72,5 % a 67,9 %. Medián celkového přežití nebyl dosažen s dobou sledování. Statisticky delšího přežití bylo dosaženo u žen (p< 00178, HR 0,232, 95% CI: 0,06–0,87) a pacientů v dobrém celkovém stavu (p< 0,0485, HR 0,232, 95% CI: 0,06–0,87). Negativním faktorem pro přežití byly větší tumory než 10 cm³ (p< 0,0085, HR 4,935: 95% CI: 1,23–18,43). Narůstající index konformity radioterapie prodlužoval dobu do progrese (p< 0,0001, HR 0,021, 95% CI 0,00–0,13). Trvalá morbidita (edém refrakterní na kortikoidy) byla zaznamenána u 1 (1,9 %) pacienta. U pacientů s recidivujícími vyskostupňovými gliomy po předchozí radioterapii byl medián celkového přežití celého souboru od data ozáření 13,9 měsíce (CI 95 % 7,7–20,5 měsíce) při rozsahu sledování 2,9–128,9 měsíce. Přežití od stereotaktického ozáření bylo signifikantně kratší u gliomů grade IV (p< 0,0036, HR 7,45, 95% CI: 1,62–34,31). Roční celkové přežití od data ozáření bylo 50,2 % (95% CI 33,7–77,4 %, 3leté přežití 20,9 % (95% CI 9,6–45,6), 5leté přežití 12,5 % (95% CI 4,4–36,1). Resekce při progresi po stereotaktické radioterapii významně zlepšovala přežití pacientů (p< 0,0142, HR 4,377, 95% CI: 1,23-15,55). Pacienti, kteří měli delší interval mezi původní léčbou a reiradiací měli lepší přežití (p< 0,0205, HR 0,984, 95% CI: 0,07–1,0). V hodnoceném souboru metastáz byl nalezen statisticky významný vztah k celkovému přežití a době do progrese od stereotaktického ozařování ve prospěch lepšího celkového stavu pacienta (KI ≥ 80, p< 0,0001) a kontrolovaného stavu primárního onemocnění (p< 0,0056 pro přežití; p< 0,0054 pro dobu do progrese). Přežití korelovalo s použitými prognostickými systémy (RPA, GPA, SIR). U dvou pacientů byla zaznamenána poradiační nekróza, u jednoho symptomatická. Zároveň se jednalo o jediné pacienty z celého souboru 141 pacientů (1,4 %). Závěr Výsledky naší léčby se výrzně neliší od publikovaných údajů a ukazují na dobrou efektivitu léčby s minimálními nežádoucími účinky. Teoretické i získané praktické poznatky nám umožňují pokračování v této metodě léčby již na nové generaci lineárních urychlovačů s neinvazivním fixačním systémem.

Abstract:

Increasing evidence is currently supporting the utilization of stereotactic radiotherapy and radiosurgery approaches in the treatment of cancer, including brain tumors. These methods are characterized by high efficiency and low morbidity and mortality. Intracranial stereotactic radiotherapy is currently standard of care in many indications and, thus, radiation oncology departments equipped with adequate technology must offer this treatment in accordance to comprehensive care for our patients. Methods In presented report, recent theoretical knowledge focused on intracranial stereotactic radiotherapy and radiosurgery is summarized in the daily-usage-friendly format. In practical part, clinical data of consecutive series of 141 patients treated in our institution between 2004–2015 were prospectively analyzed to report results and toxicity of the treatment. Special attention was paid to the most common subgroup of patients suffering from meningiomas (n= 51), reccurent high grade gliomas (n= 27) and brain metastases (n= 61). Variables influencing overall survival and time to progression were evaluated. Results Summarized theoretical knowledge becomes the cornerstone of developed intrainstitutional standards of care for intracranial stereotactic radiotherapy and radiosurgery at the Department of radiation oncology at MMCI. This standard is employed for all patients referred for this type of the treatment at our institution. In the subgroup of patients with meningiomas, 3-year and 5-year overall survival from the date of radiotherapy was 88,7% and 83% with 3-year and5-year time to progression 72,5% and 67,9%. Median overall survival was not reached during the follow-up. Statistically significant improvement in overall survival was observed in women (p< 00178, HR 0,232, 95% CI: 0,06–0,87) and in patients in better performance status (p< 0,0485, HR 0,232, 95% CI: 0,06–0,87). Negative variable for survival was volume of tumor bigger than 10 cm³ (p< 0,0085, HR 4,935: 95%CI 1,23–18,43). Increased conformity index of radiotherapy was associated with longer time to progression (p< 0,0001, HR 0,021: 95% CI 0,00–0,13). Permanent morbidity (edema refractive to corticotherapy) was reported in one patient (1,9 %). In the subgroup of patients with recurrent high-grade gliomas after previous radiotherapy, median overall survival from the date of salvage stereotactic radiotherapy was 13,9 months (95%CI 7,7–20,5 months) with the range of follow-up from 2,9 to 128,9 months. Survival was significantly shorter in subgroup of patients with grade IV gliomas (p< 0,0036, HR 7,45, 95% CI: 1,62–34,31). From the date of stereotactic radiotherapy, the 1-year, 3-year and 5-year overall survival was 50,2 % (95% CI 33,7–77,4%), 20,9 % (95% CI 9,6–45,6 %) and 12,5 % (95% CI 4,4–36,1 %), respectively. Patients who underwent resection of subsequent post-stereotactic radiotherapy recurrence had better survival (p< 0,0142, HR 4,377, 95% CI:1,23-15,55). Increased survival was also observed in patients with longer interval between initial treatment and stereotactic reirradiation (p< 0,0205, HR 0,984 95% CI: 0,07–1,0). In the subgroup of patients with brain metastases, better overall survival was in patients with better performance status (KI≥ 80, p< 0,0001) and in patients with controlled primary tumor (p< 0,0056 for overall survival from the date of stereotactic radiotherapy; p< 0,0054 for time to progression). Survival parameters correlated with assigned prognostic scores (RPA, GPA, SIR). Two patients developed postradiotherapy necrosis, one of them was symptomatic. These two patients were the only one with necrosis from the whole cohort of 141 patients (1,4 %). Conclusions Treatment outcomes of our patients are comparable with published series and confirm good efficiency of the stereotactic treatment with minimal side effects. Obtained theoretical as well as practical experiences enhances further development of t

Abstract:

his treatment approach in our department, employing new generation of linear accelerators and new frame-less immobilization systems.

Keywords

radiochirurgie, stereotaktická radioterapie, radiosurgery, stereotactic radiotherapy, brain tumors

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 30. 11. 2016

Thesis defence

• Date of defence: 16. 12. 2016
• Supervisor: prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.

Masaryk University

Faculty of Medicine

Doctoral programme / field:
Oncology (4-years) / Oncology