The Grammar of English Infinitives

Mgr. Michaela ČAKÁNYOVÁ

Disertační práce

Abstract:

This dissertation focuses on the grammar of English infinitives (with some comparison to Czech) and aims to show that there is an underlying structure common to all to-infinitives. The similarities are derivable form the infinitival marker to and the lack of (agreement) morphology. The English infinitive is in many aspects comparable to other irrealis moods (subjunctive, conditional and imperative) and frequently appears in their place. The differences come from different syntactic properties of English infinitives and their sizes: control infinitives are bi-clausal, raising infinitives are mono-clausal and there are two types of ECM infinitives of a different size. These syntactic differences are reflected in differences in their semantics. While the bigger infinitives are more independent and form phases that express irrealis in almost all their instances, the smaller infinitives are more dependent on the matrix verb and in a few special cases may even express realis meaning. Bare infinitives as the smallest type lack the little v and as such are more likely to express realis meaning unless they are complementing modals. Assuming the clausal structure as it is used in present day standard generative framework, the infinitival marker to is not in the I position as it has been assumed for many decades, but it is in the little v position and as such it has its own force, which is irrealis.

Abstract:

Disertační práce se zaměřuje na gramatiku anglických infinitivů na pozadí češtiny a snaží se ukázat, že existuje základní struktura, která je společná všem typům infinitivu. Tyto podobnosti vyplývají z použití infinitivní částice to a absence slovesné flexe. Anglický infinitiv je v mnoha aspektech srovnatelný s ostatními způsoby, které vyjadřují neuskutečněný děj subjunktiv, podmiňovací způsob a rozkazovací způsob a často se objevuje na jejich místě. Rozdíly pocházejí z různých syntaktických vlastností anglických infinitivů a jejich velikostí: infinitivy se subjektovou nebo objektovou kontrolou jsou bi klauzální, infinitivy s nadzvednutím jsou mono-klauzální a existují dva typy infinitivů ECM různé velikosti. Syntaktické rozdíly se odrážejí v sémantických odlišnostech infinitivů. Zatímco větší infinitivy tvoří nezávislejší celky a tzv. fáze, které vyjadřují neuskutečněný děj (irrealis) téměř ve všech jejich použitích, menší infinitivy jsou více závislé na maticovém slovese a v několika zvláštních případech mohou dokonce vyjádřit i uskutečněný děj (realis). Holé infinitivy jakožto nejmenší typ postrádají malé v a jako takové mnohem ochotněji vyjadřují uskutečněný děj, pokud nejsou doplňkem modálních sloves. Z pohledu struktury, jak ji předpokládá dnešní generativní popis jazyka, není infinitivní částice v pozici I, jak se předpokládá po mnoho desetiletí, ale je v pozici malého v a jako taková má svůj vlastní inherentní význam, kterým je neuskutečněný děj (irrealis).

Keywords

infinitiv, irrealis, slovesný způsob, kontrola, nadzvednutí, ECM

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 20. 7. 2018

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: prof. Joseph Emonds, M.A., Ph.D.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filologie / Anglický jazyk