Podle Jamese Marcia je tato fáze u lidí charakterizována jako stav, kdy jedinec neprožívá závazek ani krizi. Častá změna názorů podle sociálního prostředí, kde se člověk pohybuje a podle názorů jeho členů je pro tuto kategorii též typické. Hodnocení od jiných lidí velmi ovlivňuje i sebehodnocení osoby s difůzí identity. Jedinec nemá krizi identity vyřešenou. U jedinců s difúzní identitou je typickým znakem kolísavé sebehodnocení, jedinec je snadno ovlivnitelný a nemá potřebu sebedefinování.

Lidé spadající do této kategorie přebírají identitu od svých vrstevníků a autorit bez jakéhokoliv ověření vlastní zkušeností. Názory a postoje mohou tito lidé přebírat od rodičů, prarodičů, svých kamarádů, starších sourozenců a dalších většinou starších lidí. Příkladem takového přijetí identity může být rozhodnutí dítěte, které nemá vlastní představu o tom, co chce v budoucnu dělat, stát se lékařem jako jeden z jeho rodičů. Rodič tohoto dítěte je spokojený se svou prací a jeho potomek přejme toto rozhodnutí za vlastní, aniž by vědělo, zda dané povolání bude pro něj to správné. Jedinci, kteří mají status přejaté neboli náhradní identity (anglicky foreclosure), neověřují postupné přejímání identity vlastními zkušenostmi, přejímají je více méně bez jakýchkoliv změn. Pro přejatou identitu je typické přebírání postojů, norem i přesvědčení.

Tato fáze krize identity je spojená s experimentováním, hledáním vlastní role, úzkostí a pochybnostmi jedince. Je potřeba získat zkušenosti, díky nimž člověk může dospět a ujasnit si, jakou roli chce v životě hrát. Jedinec v tomto stádiu nebere skutečné závazky, nýbrž formou pokusu se snaží najít své místo. Může například několikrát během krátké doby změnit práci, než najde „tu pravou“, které je pro něj i okolí vyhovující. Při této fázi je přítomna krize identity, projevují se stavy úzkostí a pochybností.

Při dosažené identitě už nemluvíme o krizi identity. Pokud si člověk položí otázky: „Kdo jsem a kam mířím?“ a dokáže na ně s jistotou odpovědět, jedná se o dosažení identity. Jedinec je v tomto stádiu již vyspělý. Odlišení této fáze od předcházejících tří je vyšší self-esteem (globální a situační sebehodnocení, sebeúcta, sebedůvěra, sebevědomí, kladný či záporný postoj k sobě, k vlastnímu já).