Sem vložte podnadpis

Rozhovor s Josefem Horáčkem

Rozhovor s ředitelem Městského kulturního střediska v Jaroměři Josefem Horáčkem se uskutečnil v červenci 2017. Autor rozhovoru mu za ochotu děkuje.

Ředitelem jste se stal v roce 2008. V jakém stavu tehdy budova byla?

Rozdělme to na dvě části. Budova byla krátce po rekonstrukci z roku 2003, nicméně audiovizuální vybavení nebo světelný park nebylo na úrovni moderního divadla. Byla tady mnoho nedodělků, špatně provedených prací. Od mého nástupu se do budovy nainvestovalo až 6 milionů korun na dokončení rekonstrukce a dovybavení divadelní techniky.

Lze to tedy chápat tak, že se za vašeho vedení divadelní prostředí zlepšilo?

Ony se spíše průběžně odstraňovaly nedostatky a závady, které během rekonstrukce nebyly podchyceny. Vybavení divadla se samozřejmě muselo zlepšit, protože pokud chceme sem dostávat současná moderní divadla, tak s technickým parkem, jaký tady byl, to v podstatě bylo nemožné.

Jaké kompetence jsou potřebné k tomu, aby se člověk mohl stát ředitelem takovéto kulturní instituce?

Máme nějaké požadavky, které byly dány městem. Vysokou školu a podobně, více méně spíše ekonomického charakteru než jakéhokoli uměleckého, protože ředitel se musí starat o ekonomiku, chod, musí zajišťovat peníze. Ne jenom natáhnout ruku na město a pokoušet se shánět prostředky z jiných zdrojů. Já sice vysokou školu dokončenou nemám, studium jsem nedostudoval, nedošel jsem ke státnicím, nicméně ekonomickou školu mám. Po několika letech zákon umožňuje obejít podmínku vysokoškolského vzdělání tím, že se člověk osvědčí v praxi. Určitě je potřeba kulturní rozhled, určitě je potřeba se tomu věnovat a mít vztah k umění jako celku, určitě je potřeba mít středně dobrý rozsah právních znalostí, protože se uzavírají smlouvy. Všechno si děláme sami.

Zároveň jste členem Rady města a předsedou Výboru pro bezpečnost a pořádek. Jak se dají tyto funkce skloubit s úlohou ředitele kulturního střediska?

Vůbec. Ale to vychází z mé předchozí funkce, kdy jsem byl 12 let vyšetřovatelem trestní činnosti, takže k té bezpečnosti mám blízko. Vývoj je ale takový, že se v podstatě sházíme pro potřeby města nebo na podnět občanů, takže jednou za měsíc nebo dva. Řešíme aktuální záležitosti v době volna, takže to nijak nezasahuje do výkonu práce a nemá to s ní nic společného.

Možná je to má naivní představa, ale nepředpokládal bych, že ředitel kulturní instituce bude zároveň členem výboru zabývající se bezpečností ve městě.

To není jenom o bezpečnosti. Ten výbor je spíš záležitostí občanského postoje. Vy přece taky vidíte, že tady lidi demolují koše. To je poradní orgán zastupitelstva. My mu v podstatě jenom doporučujeme, co bychom si představovali, aby se zlepšilo. Třeba svoz odpadkových košů, které přetékají, což souvisí s kulturou života, takže to nějak provázané je. Ono to zní jako Výbor pro bezpečnost a pořádek, že se zabýváme nějakou trestnou činností, ale od toho máme policii. Nám jde spíš o to, aby se tady reguloval pořádek. Má to souvislost s pořádkem i kulturou, takže bych to nevylučoval.

Jste politik na městské úrovni a zároveň ředitelem instituce. Nejste jediný. Není to ale střet zájmu, přestože to jistě není na škodu?

Já tam střet zájmů nevidím. Myslím, že ani zákonodárci tam střet zájmů nevidí, protože střet zájmů je třeba u úředníka města. Tam to zákon zakazuje. U příspěvkových organizací je to umožněno. Tam je to výhoda pro divadlo, protože se mi podaří sehnat peníze, mám jiné možnosti na nákup technologií. Můžu ovlivnit zastupitelstvo, aby poskytlo více peněz. Myslím si, že je to ve prospěch kultury ve městě.

Jak se daří kulturnímu středisku s pořádáním akcí?

Podle toho, jakých akcí. Sám dobře víte, že pořádat ve městě třeba festival je něco šíleného. Nikdo tomu nerozumí, nikdo neví proč, nikdo neví jak. Už si tady vylámali zuby několik soukromníků, kteří se tím živí. Vlastně jediným úspěšným festivalem je Brutal Assault v Josefově. Ostatní více méně skomírají.

Kulturní středisko pořádá Setkání v trávě. Jak to organizačně funguje? Z pohledu zvenčí: přijdu, koupím si jídlo a pití a mám zadarmo kulturní zážitek, což je určitě výhodou. Ale jak se to vyplatí po finanční stránce?

Setkání v trávě založila moje předchůdkyně Iva Kašparová a pojalo se to jako poděkování divákům za celoroční návštěvu placeného programu a také tady máme lidi, kteří si nemohou dovolit nebo nechtějí investovat peníze do kultury a měli by na ni mít nárok a nechyběl by jim nějaký kulturní zážitek. Takže založila tuhle tradici a jednou za rok na konci sezóny se uspořádá před divadelními prázdninami a je na to vyčleněno zhruba 100 000 Kč, které dostáváme na rozpočet divadla.

Akce se pořádá každý rok, takže se jí daří?

Já myslím, že jo. Návštěva je vcelku pěkná. Pořádá se každý rok, jeden rok jsme zrušili z důvodu hrozby povodně, ale jinak je to každoroční akce a plánujeme ji pořádat dál.

Jak funguje vymýšlení kulturního programu? Podle čeho se vybírají kapely?

Podle mé chuti. Ale dávám také na doporučení. Jedu se podívat na festiválek, co mě zaujme, vezmu si vizitky, dostávám doporučení od lidí, kteří sjíždějí festivaly. Pokud tu kapelu neznám, tak se na ni samozřejmě podívám, pokud mě zaujme, tak ji zařadím. Ale když to vezmu despoticky, tak je všechno jenom na mně. Co rozhodnu, tak tam bude.

Pochopitelně pak hrozí, že co se líbí vám, nemusí se líbit ostatním.

Tak to vždycky ale je. Takhle se v podstatě staví celý dramaturgický plán divadla. Kromě všeho jiného, mám také na starosti dramaturgii, protože vyjma pevnosti Josefov, tak tu máme účetní, paní na propagaci a dětské programy, já jako ředitel, dvě uklízečky a správce. Takže já tady dělám úplně, ale úplně všechno.

Že to zvládáte?

Někdy si říkám, že to nezvládám a že to zvládat ani nejde, ale prostě to musí jít.

Jedinou akci, kterou jste pořádali a zrušili, je Pevnostfest...

Tu jsme pátým ročníkem zrušili, protože 14 dní před realizací bylo prodáno asi 12 vstupenek v předprodeji, takže naprostý ekonomický nesmysl.

Plánujete obnovu?

Vůbec ne, protože je to čirý ekonomický nesmysl. Tam mizely peníze v řádech desítek až stovek tisíc. Pokud vezmu program sedmi kapel, z nichž aspoň dvě byly trochu známější viz Olympic a Chinaski, prodáváte lístky za 200 Kč a maximální návštěvnost je zhruba 1500 lidí, což se stalo jednou, jinak bývá přes 700 lidí, takže to je prostě nesmysl.

Přestože jde o vysokou návštěvnost na poměry města s 13 000 obyvateli?

Já si nemyslím, že jde o vysokou návštěvnost. Pokud pořádáte festival s takovými kapelami, tak ho neděláte jako městskou akci, ale spíš regionální, a aby se to zaplatilo, tak musíte počítat s návštěvou aspoň 3000 lidí. Se sedmi sty lidmi máte výdělek 160 000 Kč, což je honorář jedné kapely.

Jak se daří spolupracovat s městskými organizacemi?

Nevím, jak se k tomu staví ostatní kolegové, ale z mého hlediska si troufnu říct, že spolupráce je čím dál lepší. Ona tady nebyla, často mezi nimi panovala rivalita. Třeba se zuškou spolupracujeme skvěle. S muzeem začínáme více spolupracovat. Vzájemně i s pevností, kterou jsem před dvěma lety převzal. Snažím se spolupráci co nejvíce provázat, abychom si nekonkurovali, aby na takovém malém městě dvě instituce nepořádaly ve stejný termín akce a neubíraly si tak diváky, takže se to snažíme koordinovat, také společnou propagací.

Rivalita mezi kým?

Obecně. Já to nechci nijak specifikovat. Ta rivalita tady byla. Příspěvkové organizace města si vykazovali, kdo má větší návštěvnost, kdo je důležitější a měl by dostávat víc peněz. A nás nezajímá, že máte tuhle akci, my ji pořádáme pořád, takže je důležitější... Špatně se vedl konsenzus, aby si mezi sebou řekli, že my to uděláme jeden týden a vy to udělejte o 14 dní později, vždyť jsou obě akce pěkné, tak si nedělejme naschvály tím, že to budeme dávat do jednoho termínu a soutěžit, kam přišlo víc lidí.

Spolupráci se zuškou jste rozšířil i svým angažmá do jedné hry.

Rozdělme divadlo a DS Vrchlický, protože MKS zajišťuje městskou kulturu, ale za DS Vrchlický jsem byl osloven Jarkou Holasovou, abych jí s inscenací pomohl. S ní jsem pak udělal představení Boxer, kde mě společně s Káťou Prášilovou režírovaly, takže na téhle spolupráci pokračujeme dál.

Boxer je inscenací, kde jste velice slušně zazářil, zaznamenal jsem velký divácký ohlas, přestože jde o one man show, pro mě těžkopádného, ale přesto silného představení, protože jsem to viděl v rámci Špitál Artu v podzemním a stísněném prostoru.

My to představení hrajeme ve sklepě knihovny, což je ještě horší prostředí než v bývalé vojenské nemocnici, ale tak je to postavené.

Jde o otevřenost divadelního spolku a jeho členů k alternativnímu divadlu?

U některých určitě. Možná proto, že o tom nic nevědí. Já se tomu rozhodně nebráním a tím, že se nám podařilo získat ke spolupráci Honzíka Sklenáře a Honzu Zavičára (herce hradeckého Klicperova divadla - pozn. aut.), tak se tomu ostatní brání čím dál míň. Třeba naše dílo Rok na vsi má blízko k alterně, přestože jde pořád o klasickou činohru.

Herci se alternativě bránili, protože jí nerozuměli?

Asi tak bych to řekl. Někteří to nepochopili, nechtěli pochopit, nerozuměli, takže to považovali za prznění divadla, ale když se jich člověk zeptá, co viděli, tak dojdeme k tomu, že vlastně nic. To je taková fráze konzervativních herců a diváků.

Jaké typy představení objednáváte?

Snažím se o komedie, protože je o ně největší společenská poptávka. Snažím se ale o klasiku nebo drama, ale to se nesetkává s velkým ohlasem.

Je vyprodáno?

Řekl bych to takhle: od mého nástupu máme dvě řady abonmá, protože po tom tady byl velký hlad. Ale jak je to tady špatné po muzice, když se podívám na návštěvu koncertů... Co se týče divadla, široko daleko nám závidí, protože návštěvy jsou úplně krásné. Tak 50 % představení v rámci sezóny má úplně vyprodaných a v průměru kolem 85 % zaplněné kapacity.

Divadlo v současnosti supluje kino, jak se tomu daří?

Ono to není úplně klasické kino představení, takže jsme si to netroufli tak nazvat, ale spíš kinoklub. Překvapuje mě, že návštěva je fakt pěkná. Je asi o desítku nad celostátním průměrem návštěvnosti multikin.

Zúčastnil jsem se první projekce za přítomnosti Tomáše Magnuska, tehdy jste využívali projekce prostřednictvím DVD a poměrně malého plátna.

Já bych neřekl, že malém. Měli jsme původní městský projektor, který promítal jen DVD, a plátno 3x4 metry. Nicméně po zjištění slušné návštěvnosti jsem sehnal dotaci Královehradeckého kraje a z části na to přispělo i Město Jaroměř, koupili jsme nový dataprojektor a plátno, které vyplní takřka celý portál, takže, jestli se nepletu, 4,5x6 metrů. Pořídili jsme i nový zvuk v 5.1. Kvalitu to už má. Pořád to ale nedosahuje kvality kina.

Dříve tu bylo Kino Svět, které skončilo z finančních důvodů...

Skončilo pro naprostý nezájem diváků. Po čase lidi nostalgicky vzpomínají a nadávají, že tady ani kino nemáme. Ono se ale promítalo tak, že přišlo alespoň šest diváků. Když to došlo do takového stavu, že polovina představení byla zrušena kvůli neúčasti ani těch šesti diváků, a tehdejší roční provoz byl asi 2 000 000 Kč, tak se to vyhodnotilo jako naprosté mrhání penězi a provozovat něco z nostalgie a investovat do toho veřejné peníze... Já osobně s tím souhlasím, byl to správný krok.

Rozjeli jste kinoklub a o představení je patrně zájem. Co se za tu dobu změnilo?

My to nabízíme jako další službu veřejnosti. Provoz budovy to kromě elektrického vedení nestojí skoro nic. Naše promítání se pohybuje v řádech asi 5 000 Kč včetně autorských poplatků, což se nám na vstupném vrátí. My jsme to udělali pro minimální finanční náročnost, prostor k tomu je, lze to realizovat, tak proč to neudělat.

Prostor nabízíte jak místním organizacím, tak lidem zvenčí. Naposledy organizátorům koncertu Tomáše Ortela. Nutno zmínit, že mezi námi proběhla facebooková konverzace, ve které jsme se neshodli, a já byl přítomen na demonstraci před budovou uspořádanou místním občanem proti akci. Dodám, že pokud by se koncert odehrával v soukromém klubu, neprotestoval bych, protože by šlo o věc majitele, v našem případě šlo o veřejnou budovu. Jak celou záležitost zpětně vnímáte?

Na svém postoji bych neměnil vůbec nic. Naprosto respektuji, že vy máte právo vyjádřit se, což je právo všech. Byly návrhy, že by se demonstrace měla zakázat. V tu chvíli jsem se vyjádřil, že pokud zakážete demonstraci, tak zakážu Ortela. Pokud chceme zasahovat do nějakých svobod, tak budeme zasahovat všem. Vaše občanské právo naprosto respektuji, nicméně tahle budova je veřejná a financovaná z peněz všech poplatníků. A Tomáš Ortel není zakázaný. Nikdy nebudu dělat cenzora. V žádném případě nepodporuji extremismus, jakýkoli pravicový extremismus je mi naprosto cizí a odporný. Na druhou stranu žijeme v právním státě a přijměme tuto premisu, zakazovat má jenom zákon a ne jedinec. Jestliže já si budu určovat, co do divadla nepustím, co je nepřípustné, vrátil bych se do totality a dělal ze sebe bolševického zmetka. Proč zrovna Ortela a proč ne něco jiného? Proč jsme tady mohli mít divadlo s panem Matáskem, vždyť to byl spolu zakládající člen Orlíku? Kam až s tímhle přístupem dojdeme?

Když jsme tady dávali divadlo pana Drábka, pro mě Richard III. je kultovním představením, došlo mi pár silně dehonestujících, urážlivých mailů považujících toto představení za silně nevhodné do divadla, za prznění kultury. Kdybych na to měl dbát, tak zakážeme i tohle divadlo? Proč?

Když je to soukromníka, tak je to v pohodě? Když se koncert uspořádá v soukromém klubu, ale pořád veřejně přístupném, tak je to v pořádku, a když ve veřejné budově, tak to v pořádku není? Mě to zavání pokrytectvím. Buď to to je a já budu proti tomu všude demonstrovat, protože to je zlo, ale říkat, že v divadle to být nemůže, přestože se tady běžně pořádají akustické koncerty a já dávám k dispozici prostory k pronájmu, tak to tady být nesmí, ale vedle v parku, kde k tomu má prostor víc lidí, tak proti tomu demonstrovat nebudeme? Nevím, nerozumím tomu.

Mně se celá ta mánie kolem Ortelu zdá jako mainstreamová vlna. Máme tady ale také kapely, které podporují levicový extremismus, anarchistické kapely ve svých textech vyzývají k zabíjení policistů nebo politiků. Proti tomu je potřeba protestovat.

Pokud to nebude zakázané zákonem, já to nebudu zakazovat. Protože to ale přinášelo jistá bezpečnostní rizika, tak jsem zajistil přítomnost policie a byl jsem připraven při jakékoli propagaci nacismu koncert okamžitě přerušit, o čemž byli do jisté míry srozuměni pořadatelé.

K tomu nedošlo...

K tomu samozřejmě nedošlo. Bylo tady jisté varování, ale já jsem byl po celou dobu toho přítomen jako při jiném koncertu. Nedošlo k žádnému incidentu. Jen jeden pracovník ostrahy způsobil dlouhou frontu. Pořadatelé si ale vyjednali pořádek. Stalo se jen to, že si návštěvníci donášeli nápoje do sálu, což my u všech typů představení zakazujeme, takže jsem je na to upozornil, bez problémů si je odložili do šatny a vrátili se zpět.

Po finanční stránce se akce povedla?

Pro nás určitě. My poskytujeme prostory hodinovou sazbou a je nám úplně jedno, kolik přijde lidí. Úspěšnost pořadatele mě v té chvíli vůbec nezajímá.

Není ale úkolem kulturní instituce kultivovat?

Určitě. Ale zase to musíme rozdělit. Mým úkolem je snažit se sem brát kulturní pořady, které budou lidi kultivovat. Komerční pronájem není moje činnost. Lidé si to spojují, ale budova musí být z něčeho živa. Přesto se snažíme klasickou kulturu zachovávat.

Takže jako ředitel veřejné instituce nemůžete proti tomu nic dělat?

Jsou dané podmínky, za jakým účelem lze pronajímat kulturní prostory. Agentury tady pořádají divadla, o kterých se ví, že bych je neobjednával. Pronajmou si divadlo, tak ať si je tady dávají. Mně se to nelíbí, já na to nepůjdu, nicméně návštěvnost to má. Mým úkolem je kultivovat společnost a nepodílet se na jejím úpadku. Proč bych tomu ale nebránil, lidi to chtějí a my z toho máme peníze, protizákonné to není.

Příští rok budete 10 let ve funkci. Jak vidíte svou a divadelní budoucnost?

Pevně doufám, že bude vzkvétat. Pro mě je tahle funkce hodně vysilující, hodně časově náročná, protože v době, kdy se všichni baví, my jsme v práci. Volněji mám přes léto. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. V případě, že na sobě ucítím, že bych vyhořel, tak doufám, že se nějaká zpětná vazba vyskytne a bude čas na změnu. Taková instituce nemůže stagnovat, musí se vyvíjet, někam směřovat.

Trochu se bojím, že divadlo je na svém vrcholu, už nemá kam jít. Lze pokračovat přes Špitál Art s Ilonou Zatloukalovou alternativním způsobem. Dál ale moje možnosti nesahají. Chtěl bych minimálně udržet úroveň.

Cílem Vrchlického je spolupráce s Klicperovým divadlem.

Máte neomezenou funkční životnost?

Ve funkci můžu být do té doby, než umřu.

Josef Horáček na pozici ředitele kulturního střediska rezignoval kvůli vykonávání veřejné funkce starosty města Jaroměře.