Přijetí a realizace zákona o organizaci veřejné správy z roku 1927

Bc. Radek Přibil

Bachelor's thesis

Adminisration law of the year 1927

Anotácia:

Československá republika, která vznikla v roce 1918, neměla ihned po svém vzniku podmínky k tomu, aby zde začaly bezproblémově fungovat orgány státní správy, neboť bylo velké množství jiných přednějších problémů, jejichž vyřešení v co nejkratší době bylo prioritní. Vzhledem k této situaci Československá republika převzala státní aparát z rakouské monarchie, bohužel, s do té doby fungující dvojkolejnou správou. Vzhledem k tomu, že župní zákon nepřinesl unifikaci veřejné správy a naopak svojí nefunkčností způsobil, že ve státě existovaly jako provizoria ve skutečnosti tři správní systémy, bylo z těchto důvodů nutné, aby vláda připravila novou správní reformu, která by definitivně v Československé republice zavedla jednotný model politickosprávního systému. Přes mohutnou kritiku vládního návrhu se v konečné fázi podařilo poslanecké sněmovně přijmout dne 14.7.1927 zákon č. 125/1927 Sb., o organizaci politické správy, nazývaný zkráceně organizační zákon, jenž nabyl účinnosti od 1.7.1928, v platnost však vešel pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, v českých zemích se přes obtíže podařilo zákon realizovat od 1.12.1928. Základem administrativního členění státu se staly země Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatská Rus. Země pak byly členěny na okresy a základní správní jednotkou se staly obce. Význam zákona o organizaci politické správy z r. 1927 spočíval i v tom, že jím byla uskutečněna administrativní unifikace území celého státu, avšak negativním důsledkem bylo postátnění okresní a zemské samosprávy. Zemské členění státu a s ním spojená funkčnost organizačního zákona měly účinnost téměř 10 let v dějinném prostoru předmnichovské republiky. Tato podoba politické správy Československé republiky skončila fakticky koncem září 1938 s nástupem tzv. druhé republiky. Na organizačním zákoně kladně hodnotím fakt, že se v mladém formujícím státě bez zakořeněných politických tradic podařilo sjednotit a zajistit funkčnost takovému modelu politické správy, který v ustálené podobě přečkal hospodářskou krizi a další dějinné momenty spojené např. s nastupujícím fašismem v pohraničí. O funkčnosti zemského uspořádání státu svědčí i fakt, že se k němu po skončení 2. světové války, i když v nepůvodní podobě, stát vrátil a udržel jej v činnosti až do změny politických poměrů v zemi. Negativně hodnotím nedemokratickou závislost občanských samosprávných sborů, tj. okresních a zemských zastupitelstev, výborů a komisí, na státních úřadech a dále právo státních úřadů jmenovat do těchto sborů 1/3 členů z řad tzv. odborníků, v čemž spatřuji široký prostor pro politické machinace při mnohdy účelovém dosazování 1/3 členů samosprávných sborů. Závěrem tohoto hodnocení chci, bez ohledu na veškeré klady a zápory, které organizační zákon prvorepublikovému obyvatelstvu Československé republiky přinesl, konstatovat, že přes veškerá úskalí a problémy, které doba přinášela, zajistila veřejnosprávní struktura a zemské členění konečně vnitřní integritu mladého státu, který se ve dvacátých létech 20. století formoval a získával si suverenitu a důvěryhodnost v mezinárodním společenství.

Abstract:

Die Tschechoslowakische Republik, welche im Jahr 1918 gegründet wurde, hatte sofort nach ihrer Entstehung keine Bedingungen, um problemlos funktionierende Organe der staatlichen Verwaltung zu haben. Es bestand eine Vielzahl anderer wichtigerer Probleme, dessen Lösung in der kurzest möglicher Zeit Priorität hatte. Aufgrund dieser Situation hat die tschechoslowakische Republik den Staatsapparat der österreichischen Monarchie übernommen, leider mit der derzeitigen funktionierenden zweigleisigen Verwaltung. Das Gaugesetz brachte keine Vereinheitlichung der öffentlichen Verwaltung und verursachte durch sein Nichtfunktionieren das provisorische Bestehen von drei Verwaltungssystemen. Aus diesen Gründen war es notwendig, dass die Regierung eine neue Verwaltungsreform vorbereitet, welche definitiv ein einheitliche Model des politischen Verwaltungssystems in der tschechoslowakische Republik einführt. Trotz einer vehementen Kritik des Regierungsvorschlages gelang es dem Abgeordnetenhaus am 14.7.1927 ein Gesetz Nr. 125/1927 Sb. über Organisation der politischen Verwaltung, kurz genannt Organisationsgesetz anzunehmen. Dieses trat am 1.7.1928 in der Slowakei und im karpatische Russland in Kraft. In den tschechischen Ländern trat das Gesetz ab 1.12.1928 in Kraft. Grundstein der administrativen Gliederung des Staates wurden die Länder tschechische, mährisch-schlesische, slowakische und das karpatische Russland. Die Länder wurden untergliedert in Bezirke und die Verwaltungsgrundeinheit wurden die Gemeinden. Die Bedeutung des Gesetzes über die Organisation der politische Verwaltung aus dem Jahr 1927 bestand auch darin, dass durch es eine administrative Unifikation des ganzen Staatsgebietes durchgeführt wurde. Die negative Folge war die Verstaatlichung der Bezirks- und Landesselbstverwaltung. Die Landteilung des Staates und mit ihm einher gehende Funktionsfähigkeit des Organisationsgestzes hatten ihre Wirksamkeit fast 10 Jahre im geschichtlichen Raum der Republik vor München. Diese Gestalt der politischen Verwaltung der tschechoslowakischen Republik endete faktisch Ende September 1938 mit Eintritt der sgn. Zweiten Republik. An dem Organisationsgesetz bewerte ich positiv, dass es durch ihn dem jungen Staat ohne eingewurzelte politische Tradition gelang, ein Modell der politischen Verwaltung zu vereinheitlichen und seine Funktionsfähigkeit zu gewährleisten, welches in der Gestalt die Wirtschaftskrise und weiterer Momente in der Geschichte, wie z.B. den eintretenden Faschismus in den Grenzregionen, überstand. Die Funktionsfähigkeit der Landgestalt des Staates beweist auch, dass der Staat nach Ende des 2. Weltkrieges zurückkehrte, wenn auch nicht in der ursprünglichen Gestalt, und er hat ihn beibehalten bis zur Änderung der politischen Kräfte im Land. Negativ bewerte ich die undemokratische Abhängigkeit der bürgerlichen autonomen Körperschaften, d.h. der Bezirks- und Landesverwaltung, der Ausschüsse und der Kommissionen an den Staatsämtern und weiter das Recht der staatlichen Ämter 1/3 der Mitglieder in diese Körperschaften zu ernennen aus den Reihen der sogenannten Fachkräfte. Da sehe ich einen breiten Raum zur politischen Manipulation durch die oft zweckdienliche Einsetzung von einem 1/3 der Mitglieder der autonomen Körperschaften. Zum Schluss dieser Bewertung möchte ich, ohne Rücksicht auf alle Vor- und Nachteile, welche das Organisationsgesetz der Bevölkerung der tschechoslowakischen Republik brachte, feststellen, dass trotz aller Gefahren und Probleme, welche die Zeit mit sich brachte, die öffentliche Verwaltungsstruktur und die Landesteilung, die innere Integrität des jungen Staates, welcher sich in den zwanziger Jahren des 20. Jahrhunderts formierte und Souverenität und Vertrauenswürdigkeit in der internationalen Gemeinschaft gewann, sichergestellt hat

Kľúčové slová

organizační zákon, politická správa, zemská správa, okresní správa

Jazyk práce: Czech

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 13. 4. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 13. 6. 2006
• Vedúci: doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.

Masaryk University

Faculty of Law

Bachelor programme / odbor:
Legal Specializations / Public Administration