Vybrané problémy interpretace právních předpisů a právní argumentace

JUDr. Libor Hanuš, Ph.D.

Disertační práce

Selected Problems of the Interpretation of Legal Enactments and Legal Argumentation

Anotace:

Předložená disertační práce je reflexí pohledu autora, dle něhož mezi teorií a praxí je, resp. měl by vždy být vztah kooperace a vzájemného ovlivňování, jakož i korekce a revidování přijatých poznatků. Autor vychází z notoriety, že praxe je oním zdrojem a pramenem, který dává teorii potřebný materiál ke zkoumání. Následně praxe samotná je opět tím verifikačním elementem, jenž ověřuje teorií traktované premisy, vyvozené myšlenkové konstrukce a závěry, aby jí posléze předložila nové podněty k vědeckému zkoumání. Právní teorie, nahlížená v kontextu interakce s právní praxí, není potom takto oborem samotným pro sebe, nýbrž generátorem, majícím hnací sílu ku zdokonalení praktické právní činnosti a usilujícím o uplatnění v reálném světě jí vyvozených tezí. Téma disertační práce Vybrané problémy interpretace právních předpisů, upřesněné dále jako Vybrané problémy interpretace právních předpisů a právní argumentace, nabídlo možnost obousměrně spojit obě naznačené roviny zkoumání. Autor vyšel z šíře záběru tématu, zakládající potenciální mnohost nabízeného materiálu ke zkoumání vybraných otázek a rovněž využil možnosti poskytnuté vnitřními předpisy Právnické fakulty MU, resp. Masarykovy univerzity, jíž je alternativa vypracovat (koncipovat) disertační práci jako soubor publikací nebo do tisku již přijatých rukopisů k danému tématu. Doktorand takto předložil soubor dvanácti uveřejněných statí (v časopisech Právník, Právní rozhledy, Bulletin advokacie, Trestněprávní revue a Trestní právo), stran nichž má (když mýliti se může každý) za to, že, byť tu větší a jinde zase menší měrou, obsahují původní výsledky samostatné teoretické a tvůrčí činnosti a prokazují dosažení cílů doktorského studia. Žádná z nich nebyla sepsána bez praktického podnětu, naopak vždy byla práce na dané problematice vyvolána pocitem, že je zapotřebí se daného tématu chopit, neboť praxe k tomu přímo vybízela. Hlavním předmětem studia doktoranda bylo na straně jedné seznamování se s odbornou literaturou týkající se zejména interpretace právních předpisů a právní argumentace vůbec, na straně druhé za tímtéž objektem zájmu v interakci s konkrétními případy analýza odůvodnění soudních rozhodnutí (zde především Ústavního a Nejvyššího soudu ČR) a v té souvislosti (přes početnou existující literaturu) hledání metodologicky racionálně obhajitelných postupů právní argumentace. Po utřídění si následně přijatých přístupů a z nich plynoucích závěrů se tyto snažil posléze formulovat a promítnout v celé šíři jejich potence do řešení teoretických a konečně i praktických otázek aplikace práva, jak je patrno s rozdílnou měrou zdařilosti z vypracovaných pojednání. To učinil při vědomí, že začasté v oboru právní argumentace, usilující o předložení co nejakceptovatelnějších důvodů na podporu přijatých tezí, nemusí a z povahy věci většinou ani nemůže být vyvozený závěr absolutní pravdou (již metotologická pluralita to začasté prima facie vylučuje), nýbrž v závislosti na přesvědčivosti předestřené argumentace řešením co do metodologického postupu tu více či méně dokonalým, tj. argumentačně přesvědčivým. Odtud podává se i na okraj přičiněná poznámka, že pojednání o rozebíraných otázkách rozhodně neústí v mysli autora v iluzi, že právě ten který vyvozený závěr je jediný správný a moudrý, toliko často je nicméně postojem svědčícím přinejmenším o tom, že dosud předložené názory ve vztahu k příslušné problematice jej dostatečně, možné přitom jest, že právě pouze jeho vlastní vinou plynoucí z nevědomosti či nepochopení, o přijatelnosti odlišného náh

Anotace:

ledu podpořeného (případně) pádnějšími argumenty nepřesvědčily. Omluvou na jeho adresu budiž, a to považuje obecně v životě lidském za zásadní, že pokud se při argumentačním řešení té které otázky mýlí, předkládá paralogismy, nikoliv však sofismata. Obecně traktované téma, jemuž podřazeny jsou předložené stati, je spjato s východiskem více než esenciálním. Moderní právní stát coby základní postulát zdůrazňuje požadavek vyloučení svévole, tj. libovůle při aplikaci práva. Korelátem tohoto imperativu je, že každý korektně přijatý právní úsudek by měl být učiněn v limitovaném prostoru argumentačního pole vymezeného (harmonickým a bezrozporným) ústavním, zákonným, jakož i případně podzákonným procesněprávním a hmotněprávním rámcem, podmíněným nadto co do těchto mezí hodnotovým systémem deklarovaným (nejen) ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu lze mít opodstatněně za to, že právník, ať již pracuje v jakémkoliv oboru právní vědy, a to i sebeužší praktické specializace, chce-li vykonávat svou profesi lege artis, nemůže být nekonfrontován s právní logikou a metodologií výkladu práva (právních předpisů), v nejširším slova smyslu potom právní (normativní) argumentací. O spojení obého, poznatků teorie a praxe, usiloval autor při vědecké práci v rámci doktorského studia. Jejím výsledkem je takto mimo jiné soubor v disertační práci předložených statí. Společným jmenovatelem a kritériem jejich obsahu je hledání konzistentních a logicky souladných algoritmů, jimiž lze seriózním způsobem obhájit konkrétní právní závěry, byť i v otázkách umožňujících pluralitu řešení. Zejména stran takových případů je totiž nutno dbát na seznatelnost a od ní se odvíjející přezkoumatelnost realizovaných metodologických postupů, při současném pokorném vědomí toho, že nikoliv výjimečně je osudem (a to i korektního) řešení problémů spadajících pod rozsah společenských vědních disciplín apriorní různost či nejednoznačnost výsledku. Dílem se jedná o články zaměřené převáženě teoreticky (sub kap. 1.-4.), dílem o pojednání sepsaná z podnětu potřeby řešení konkrétního právního problému. V tom případě ovšem ohledně otázek dosud praxí uspokojivě dle názoru autora neřešených či řešených způsobem neakceptovatelným (sub. kap. 5.-7., 10.). Někdy se jedná převážně též o demonstraci určitého algoritmu, na základě něhož byl vyvozen závěr stran sporné otázky argumentace (sub. kap. 8., 9., 11., 12.), veskrze však o kombinaci obou přístupů. Dokladem plurality řešení a vývoje myšlenkového pohledu na shodnou právní otázku téhož poznávajícího a hodnotícího subjektu (autora) jsou potom kupř. pojednání o námitce promlčení a jejím možném právně relevantním rozporu s dobrými mravy (sub. kap. 5., 6.). Jednotícím prvkem, možno říci leitmotivem, celé práce je také kladení důrazu na korektní nezanedbatelné a neopomenutelné užití teleologického (účelového) výkladu při aplikaci práva. To se zdůrazněním teze, dle níž aplikace práva je vždy hledáním smyslů a účelů. Vychází z premisy zdůrazňující, že právní normativní systém zde není samoúčelně, stejně jako lidská společnost zde není pro právo, nýbrž právo má sloužit legitimně předsevzatým potřebám lidí, tudíž právní normou sledovanému účelu (cíli), který determinuje i rámec možných interpretačních alternativ (alternativ právní argumentace vůbec). Autor má za to, že jen za těchto předpokladů lze vyloučit, aby se právní řád nestal skutečným nástrojem odcizení a absurdity. Doktorand se domnívá, že právník coby jurista v pravém slova smyslu, má-li být jeho přičiněním dosaženo prospěchu lidské společnosti a obecného dobra, musí splňovat jednak požadavky přirozeně apriori kladené na jeho lidské stránky (i v oboru právní argumentace naleznou takto svého výchozího uplatnění moudrá slova Platonova, dle něhož všechno vědění bez vědění o nejvyšším dobru spíše škodí než prospívá), tj. být zakotven v hodnotovém systému akceptovatelném demokratickým a svobodným prostředím, a dále dostát postulátům obecného vzdělání, jakož posléze i být patřičně vzdělán v oboru práva. Naposled zmíněným požadavkem přitom nutno rozumět nejen znalost pozitivního práva, nýbrž, a to zejména, i osvojení si stěžejních právně teoretických poznatků. Především potom racionálních argumentačních postupů, tj. korektní metodologie, umožňující přesvědčivě odůvodňovat vyvozené závěry. O to se pokusil, v rámci svých subjektivních možností, v k posouzení předložené disertační práci.

Abstract:

The presented dissertation is a reflex of the author view, according to his opinion, between the theory and praxis is, or should always be respectively, the relation of co-operation and interaction, as well as the correction and revision of the accepted knowledge. The author proceeds from the notoriety, that the praxis is this source and origin, which gives the necessary material for the investigation to the theory. Subsequently, the praxis itself is that verification element again, which verifies the by the theory dealt premises, deduced constructions of thought and conclusions, to present her lastly a new incentives for the scientific investigation. The juridical theory, viewed in the context of interaction with the legal practice, is then not a field only for itself, but a generator, having the driving force for improvement of the practical legal activity and struggling for invocation in a real world of the by her deduced principles. The theme of the dissertation Selected Problems of the Interpretation of Legal Enactments, specified further as Selected Problems of the Interpretation of Legal Enactments and Legal Argumentation, offered a possibility to bi-directionally connect both indicated levels of investigation. The author proceeded from the broad range of the theme, setting up the potential plurality of the offered material, for investigating of the selected questions and he also took the advantage of the possibility, given by the internal regulations of the Faculty of Law of MU, or of the Masaryk University respectively, what is the alternative to elaborate (draft) the dissertation as a set of publications or to print accepted manuscripts to the given subject. The inceptor hereby submitted a set of twelve populated writings (in the magazines Právník, Právní rozhledy, Bulletin advokacie, Trestněprávní revue and Trestní právo), about that he supposes (although anyone could be wrong), that, howbeit here more and there less, they contain the original results of the independent theoretical and creative activity and demonstrate the achievement of the targets of the doctoral study. No one of them was drawn up without any practical suggest, on the contrary, the work on the given problem was always given by a feeling, that it is necessary to seize the given theme, because the praxis directly invited thereto. The main object of the doctoral study was to familiarise with the professional literature, related particularly to the interpretation of the legal regulations and legal argumentation at all on the one hand, on the other hand, for the same object of interest in interaction with concrete cases, the analysis of the grounds of the court decisions (here especially of the Constitutional Court and Supreme Court of the Czech Republic) and in this connection (through the numerous existing literature) the searching for methodologically rational defendable procedures of the legal argumentation. After sorting of the subsequently adopted approaches and from them following conclusions, he tried, afterward, to formulate and project in the whole bright scope of their potential into the solving of the theoretical and, after all, also of the practical questions of the application of law, as is evident with various extent of success from elaborated papers. He made this fully conscious, that, often in the branch of the legal argumentation, trying to submit as acceptable as possible reasons for support of the accepted thesis, must not, and by definition in most cases cannot, be deduced conclusion by absolute truth (already methodological plurality excludes it often prima facie), but commensurate with cogency of the presented argumentation by a solution concerning the methodological process more or less perfect, i.e. by convincing arguments. Generally handled theme, to that are subordinated the presented writings, is connected with a starting point more than essential. The modern legal state as a basic postulate stresses the request of

Abstract:

excluding of high-handedness, i.e. arbitrariness during the application of the law. The correlative if this imperative is, that each correctly accepted legal conclusion should be taken in a limited area of the argumental field defined (by harmonic and non conflicting) constitutional, legal, as also possibly by-law procedural-legal and materially-legal scope, conditional, furthermore, in these limits, by a value system, declared (not only) by the constitutional order. There are partly concerned articles oriented mainly theoretically (sub chap. 1. - 4.), partly the papers written mainly on the instigation of need of solution of a concrete legal problem. But in this case, concerning the by praxis not satisfactory solved questions, according to the authors opinion, or solved by a non-acceptable way (sub. chap. 5. - 7., 10.). Sometimes is dealt also the demonstration of a certain algorithm, on basis of which was, by praxis, deduced the conclusion about the disputable question of the argumentation (sub. chap. 8., 9., 11., 12.), throughout but the combination of both approaches. Evidence of the plurality of the solution and development of the view of thought on the identical legal question of the same recognising and evaluating subject (author) are then e.g. writings concerning the plea based on the statue of limitation and its possible legal-relevant contradiction with morality. Unifying element, it is possible to say the leitmotive, of the whole work is also laying emphasis on the concrete indispensable and non-excludable use of the teleological (purpose-built) interpretation during the application of law. This is with emphasis on the thesis, according to which the application of law is always the searching of senses and purposes. It proceeds from the premise stressing, that the legal normative system is not autotelic here, as well as the human society is not for the law here, but the law should serve to the legitimately resolved needs of people, thus the legal norm to the pursued aim (objective), which determines also the scope of the possible interpretation alternatives (alternatives of the legal argumentation at all). The author assumes, that only under these presumptions is possible to exclude, that the rule of law do not became a real tool of disaffection and absurdity.

Klíčová slova

aplikace práva argumentace autonomie vůle derogace dobré mravy dokazování dotváření práva důkaz, neúčinný, opomenutý důkazní proces důvěra v právo ex iniuria ius non oritur fikce interpretace právních předpisů interpretační derogační pravidla, lex posterior derogat legi priori, le specialis derogat legi generali, lex superior derogat legi inferiori libovůle materiální derogace náhrada škody neminem laedere nezávislé soudní rozhodování odůvodnění pachová zkouška právní argumentace právní jistota právní stát promlčení retroaktivita smysl právní úpravy soudcovské dotváření práva svévole teleologická redukce účel právní úpravy vazba, hrozba vysokého trestu, ponechání ve vazbě, útěková, vydávací věcné břemeno výklad právních předpisů, historický, jazykový, logický, systematický, teleologický výkon práva význam právní úpravy zásada zákazu donucování k sebeobvinění zpětná účinnost zvláštní argumenty právní logiky

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 12. 4. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 11. 7. 2006
• Vedoucí: prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Teoretické právní vědy / Teorie práva