Hospodářské dějiny 20. století: Turecko a EHS v 60. letech 20. století

Mgr. Jana Musilová, Ph.D.

Disertační práce

The Economic History of 20th Century: Turkey and the EEC in 1960's

Anotace:

Charakterizovat Turecko v 60. letech 20. století by se na první pohled mohlo jevit poměrně prosté: zaostalá agrární země s řadou hospodářských problémů a hluboce zakořeněnými tradicemi, které byly velmi často důvodem obav z čehokoliv nového. Nicméně již od 19. století se v tehdejší Osmanské říší odrážely výdobytky Velké francouzské revoluce. Avšak hlavní vlna příklonu k západu započala se vznikem Turecké republiky v roce 1923. V čele státu stanul M. Kemal Atatürk, který se rozhodl vybudovat zemi podle evropských standardů, což se záhy projevilo například při přípravě trestního a obchodního zákoníku. Mnohé turecké dokumenty byly inspirovány těmi evropskými, čímž bylo západní směřování Turecka několikrát potvrzeno. Významnou událostí byl vstup Turecka do NATO v roce 1952, kdy se Turecko stalo významný bezpečnostním spojenec západu. Ačkoliv se Turecko snažilo, sebevíc stále se řadilo mezi zaostalé země a ani adopce evropských právních norem mu v tomto moc nepomohla, hospodářsky Turecko stále pokulhávalo. Turecko muselo především začít pracovat na hospodářském rozvoji. Přes veškeré snahy nebylo pochyb o zaostalosti tureckého hospodářství a celého správního systému. Země akutně potřebovala několik reforem, mezi kterými dominovala reforma veřejné správy a také pozemková. V mnoha případech se v Turecku stále doznívaly odkazy Osmanské říše, například v 60. letech 20. století v Turecku neexistovaly řádné evidence katastrálních map. Při podrobnějším zkoumání bylo jasné, že úspěch přerodu tureckého hospodářství závisel na kvalitě provedení a implementace jednotlivých reforem. Navzdory tomu se žádná z plánovaných reforem nepodařila, tak jak měla. Často proběhly jen dílčí změny, které samozřejmě nezaručily požadovaný výsledek, a tak bylo od samotného počátku pravděpodobné, že například transformace tureckého zemědělství bez pozemkové reformy bude velmi náročná. Představitelé Turecka si byli plně vědomi, že pokud má být dostáto Atatürkova odkazu musí dojít k transformaci hospodářství. Několik pokusů proběhlo už ve 30. letech 20. století, ale zcela zásadní změny nastaly na počátku 60. let 20. století. K tak ráznému činu vyprovokovala představitele Turecka neutěšená hospodářská i politická situace v 50. letech, která vygradovala ve změnu ve vládní garnitury země, která byla výsledkem státního převratu na jaře roku 1960. V čele Turecka stanul vojenský výbor, který v první řada započal s přípravou nové ústavy, která byla v účinnosti od roku 1961. Článek 129 ústavy z roku 1961 se stal klíčovým pro rozmach tureckého plánování. V tomto článku se hovořilo o ustanovení SPO a jejich pravomocech a povinnostech. SPO stála za zrodem pětiletých hospodářských plánů rozvoje a i ročních programů, které plány v případě potřeby doplňovaly a upřesňovaly. Zásadní změny se v Turecku udály v průběhu 60. let 20. století, v podstatě se jednalo o začátek transformace tureckého hospodářství. Situace byla vážná. Zaostalá, agrární země s vysokým přírůstkem obyvatelstva, vysokou nezaměstnaností, pokulhávající průmyslovou výrobou, s téměř nulovým vývoze průmyslových výrobků, s vysoký deficitem platební bilance zahraničního obchodu, atd. Představitelé Turecka stanuli před zásadním rozhodnutím, jak ze zaostalé, agrární země, v rozumném časovém intervalu, vytvořit zemi s rozvinutým průmyslem, s nízkou nezaměstnaností, s vyrovnanou bilancí zahraničního obchodu a s trhem, který by byl schopen obstát na mezinárodní úrovni. Výsledkem bylo rozhodnutí o přijetí plánovaného hospodářského rozvoje, který bylo zakotveno v turecké ústavě z roku 1961. Uzákoněním plánování byla v Turecku odstartována éra

Anotace:

plánovaného hospodářství, která pokračuje až dodnes. V roce 1963 byl započat PPPR, jehož hlavní cíle spočívaly především v nastavení stabilního a kontinuálního růstu HNP ročně o 7 %; ve splácení zahraničního dluhu a dosažení vyrovnaného stavu bilance zahraničního obchodu; v podpoře vývozu; v dosažení sociální spravedlnosti a v účinném boji s rostoucí nezaměstnaností. Růstu HNP o 7 % ročně mělo být dosaženo změnami v průmyslu, zemědělství a i ve službách. Hlavním motorem růstu HNP měl být průmysl a průmyslová výroba. PPPR byl ztotožňován s industrializací země. Cílem PPPR byla podpora průmyslu a rozvoj nových průmyslových odvětví. PPPR také řešil otázku investic, které byly nezbytně nutné pro rozmach průmyslové výroby. PPPR hledal možnosti, jak získat a využít domácí i zahraniční zdroje. PPPR viděl východisko, jak stabilizovat deficit platební bilance zahraničního obchodu v maximální možné podpoře vývozu, který měl zajistit dostatečné množství zahraniční měny. V roce 1963 byla podepsána Ankarská dohoda, které se v pozdějších letech stala základem nejen hospodářských, ale i politických vztahů mezi Tureckem a EHS. Nicméně ve sledovaném období stála Ankarská dohoda mimo střed zájmů a Turecko benefitovalo pouze ze stanovených dovozních kvót (ořechy, rozinky, sušené fíky a nezpracovaný tabák). Význam Ankarské dohody byl znovu objeven až na konci PPPR. Nicméně význam jak PPPR, tak i Ankarské dohody, byl zásadní pro budoucí vývoj Turecka. PPPR byl prvotním pokusem o konsolidaci Tureckého hospodářství, která samozřejmě neproběhla ihned po skončení PPPR, ale PPPR ji nastartoval, což dokládá i fakt, že v současné době v Turecku běží již Desátý pětiletý plán hospodářského rozvoje. Obdobně tomu bylo i s významem Ankarské dohody a jejím vlivem na formování zahraničních obchodních vztahů Turecka a EHS. 60. léta 20. století byla obdobím započetí řady zásadních hospodářských změn, které ovlivnily hospodářský vývoj a směřování Turecka na dlouhá desetiletí. Cílem této práce bylo analyzovat hlavní změny, kterými turecké hospodářství ve sledovaném období prošlo a interpretovat je s ohledem na formující se vztah Turecka a EHS.

Abstract:

To characterize Turkey in 1960´s would, at first glance, might seem fairly simple: backward agrarian country with many economic problems and deep-rooted traditions that were very often the reason for the fear of anything new. However, since the 19th century in was even the Ottoman empires reflecting the achievements of the French Revolution. However, the main wave of accepting Western influences has begun with the establishment of the Turkish Republic in 1923. The first turkish president M. Kemal Atatürk decided to establish the modern country according to European standards, These standarsds were reflected for example in the preparation of the Criminal Code and Commercial Code. Many Turkish documents were inspired by European ones. The Western orientation of Turkey has been confirmed several times. For example: turkish membership on OEEC and in Council of Europe In the year 1952, Turkey became NATO member, a major security ally of the West. Although Turkey tried, no matter how much, has been still ranked among the backward countries and even adoption of European legislation did not help as much as it was expected, economically Turkey was still backward country. Turkey had to, first of all, start working on economic development. Despite all efforts no doubt about the backwardness of the Turkish economy and the entire administrative system. The Country urgently needed several reforms, among which dominated the public administration reform and land reform. In many cases links the Ottoman Empire were still fife, for example, in 1960´s Turkey was still missing proper records of cadastral maps. Under detailed examination it was clear that the success of the transformation of the Turkish economy depended on the quality of the design and implementation of the reforms. Despite this, none of the planned reforms were held as it had been planned. Very often only minor changes were realized, which obviously did not guarantee the desired result, for example, the transformation of Turkish agriculture without land reform was almost impossible. Turkish leaders were fully aware that of M. K. Atatürk legacy. They knew, that the successis connected to the transformation o the economy. Several attempts had been held in 1930´s, but the fundamental changes had occurred in the early 1960´s. Dismal economic and political situation in Turkey had escalated in the spring of the year 1960. The coup d'etat in the Turkish republic took place in 1960 and the Military Committee took over the political power in the country. The Military Committee became the leader of the country and immediately started to draft a new constitution, which came into force1961. Article 129 of the Constitution of 1961 became the core of the Turkish economical planning. In this article was mentioned the provisions of establishment of the State Planning Organization and its powers and duties. State Planning Organization was responsible for preparation of the five-years economical development plans and also for the annual programs, which could have complete the plan if necessary. Fundamental changes have occurred in Turkey during 1960´s, basically it was the beginning of the transformation of the Turkish economy. The situation was serious. Backward, agrarian country with a high population growth, high unemployment, lagging industrial production, with almost zero export of industrial products, with a high balance of payments deficit of foreign trade, etc. The Representatives of Turkey stood before a fundamental decision, how to reform, a backward, agrarian country, within a reasonable period of time, into a country with a developed industry, with low unemployment, a balanced foreign trade balance with the open market, which would be able to compete on an international level. The result was a decision to accepte a planned economic development, which was enshrined in the Turkish Constitution of 1961. The Legalization of economical planning in Turkey started the era of the planned

Abstract:

economy, which is continuing untill todays.s In the year 1963 the First Five Year Development Plan started and its main targets consisted mainly of setting stable and continuous growth of GNP annually by 7%; the repayment of foreign debt and achieve a balanced foreign trade balance; in the promotion of exports; the achievement of social justice and the effective fight against growing unemployment. The growth of GNP by 7% per year should be achieved by changes in the industry, the agriculture and also the services. The main engine of growth in GNP should have been turkish industry and industrial production. The First Five Year Development Plan was equated with industrialization of the country. The First Five Year Development Plan aim was to support industry and the development of new industrial sectors. The First Five Year Development Plan also addressed the question of investments that were necessary for the expansion of industrial production. The First Five Year Development Plan was also looking for opportunities how to acquire and exploit domestic and foreign sources. The First Five Year Development Plan saw the way how to stabilize the deficit of balance of payments of foreign trade in the maximum possible support of the exports, which should provide a sufficient amount of foreign currency. In the year 1963 the Ankara Agreement was signed and later became the essential document not only for economic, but also for political relations between Turkey and the EEC. However, in the studied period this document stood outside the center of the interests and Turkey profited only from guaranteed import quotas (nuts, raisins, dried figs and unmanufactured tobacco). It meant that Ankara Agreement was rediscovered at the end of The First Five Year Development Plan. . However, the importance of the First Five Year Development Plan and the Ankara Agreement, was exteramly important for the future development of Turkey. The First Five Year Development Plan was initially an attempt to consolidate the Turkish economy, which of course has not taken place immediately after the end of The First Five Year Development Plan but the First Five Year Development Plan started the era of changes, it has been evident for example by the fact that currently in Turkey is running the Tenth Five-Year Economic Development Plan. Similarly, it was with the importance of the Ankara Agreement and its influence on the formation of foreign trade relations between Turkey and the EEC. The 1960´s were a period of initiating a series of major economic changes that had affected economic development and direction of Turkey for decades. The aim of this study has been to analyze the major changes that happed in Turkey and to interpret them within the context of the formation of the relationship between Turkey and the EEC.

Klíčová slova

Turecko, Evropské hospodářské společenství, Dohoda ustavující přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem (Ankarská dohod)a, První pětiletý plán rozvoje 1963 – 1967, Státní plánovací organizace, nezaměstnanost, urbanizace, Turecká ústava 1961, nahrazování dovozu industrializací. Turkey, The European Economic Community, Agreement establishing an Association between the European Economic Community and Turkey (Ankara Agreement), The First Five-Year Development Plan 1963, 1967, State Planning Organization, Unemployment, Urbanization, Turkish Constitution of 1961, Import Substitution Industrialization

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 30. 9. 2015

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 7. 3. 2016
• Vedoucí: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc.
• Oponent: prof. PhDr. Eduard Gombár, CSc., PhDr. Slavomír Horák, Ph.D.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Historické vědy (čtyřleté) / Historie - obecné dějiny