Adversary element in definition of war crimes

Pablo MARTÍNEZ RAMIL

Diplomová práce

Protivník v definici válečných zločinů

Abstract:

The traditional view concerning International Humanitarian Law (IHL) is that intra-party offences do not qualify as war crimes, being left to domestic jurisdiction under the standards of international human rights law. However, in 2017 the International Criminal Court ruled in Ntaganda that the rape of child soldiers committed within the same armed group constituted a war crime, revolving the academia and generating a broad debate. For some, the decision was an exercise of judicial activism. For others, a Tadić moment in the ICC. In order to shed some light on this debate, this thesis studies the adversary element in the definition of war crimes. It starts by examining the early development of war crimes law and its relation with IHL and ICL. It continues by addressing the adversary element in the light of the treaty law, customary international law (CIL) and jurisprudence, to determine that the adversary element has been traditionally acknowledged. The thesis concludes with a critical analyze of the decisions of the ICC Pre-Trial Chamber, Trial Chamber and Appeal Chamber in Ntaganda. The results of this paper show that the solely decision of Ntaganda is not enough to remove the adversary element out of the definition of war crimes. Moreover, it indicates that the lack of state practice precludes the possibility of considering the Ntaganda decision the confirmation of a new customary rule of IHL. Therefore, it concludes that the adversary element is still a requirement under current IHL to prosecute war crimes.

Abstract:

Tradiční pohled mezinárodního humanitárního práva (MHP) je takový, že trestné činy spáchané uvnitř jediné strany nejsou považovány za válečné zločiny a jako takové jsou ponechány na vnitrostátní jurisdikci v souladu se standardy mezinárodního práva v oblasti lidských práv. V roce 2017 však MTS vydal rozhodnutí, že znásilnění dětských vojáků v rámci stejné ozbrojené skupiny představuje válečný zločin, což vedlo k rozporům mezi akademiky a vyvolalo širokou debatu. Pro některé tímto rozhodnutím MTS upadl do soudního aktivismu. Pro jiné se však jednalo o historický moment srovnatelný s případem Tadić. S cílem objasnit tuto diskuzi práce zkoumá prvek protivníka v definici válečných zločinů. Začíná přitom zkoumáním raného vývoje válečného práva a jeho vztahu k MPH a mezinárodnímu právu trestnímu. Pokračuje vyhodnocením prvku protivníka ve světle mezinárodních smluv, mezinárodní obyčejové právo a jurisprudence, aby určila, zda byl tradičně prvek protivníka určujícím elementem v souvislosti s válečnými zločiny. Práce je poté zakončena kritickou analýzou rozhodnutí předsoudního senátu, senátu a odvolacího senátu MTS v případě Ntaganda. Závěry práce ukazují, že samotné rozhodnutí v případě Ntaganda nestačí k zanedbání prvku protivníka v definici válečných zločinů. Navíc naznačuje, že nedostatek státní praxe zároveň vylučuje možnost považovat toto rozhodnutí za potvrzení nové obyčejové normy MHP. Dospívá proto k závěru, že prvek protivníka je v současném MHP stále požadavkem pro stíhání válečných zločinů.

Keywords

Klíčová slova, válečné zločiny, prvek protivníka, případ Ntaganda, Ženevské úmluvy, dodatkové protokoly, Římský statut, Mezinárodní Trestní Soud, mezinárodní humanitární právo, mezinárodní trestní právo.

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 28. 5. 2020

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: JUDr. Ondřej Svaček, LL.M. Ph.D.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Právnická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
International and European Law / International and European Law