Biologie a ochrana nártouna filipínského Tarsius syrichta (Linnaeus, 1758)

Dominika Semrádová

Bakalářská práce

Biology and protection of the Philippine tarsier Tarsius syrichta (Linnaeus, 1758)

Anotace:

Podle doposud nalezených fosilních pozůstatků rodu Tarsius pochází tento rod primáta pravděpodobně z období eocénu. Avšak fylogenetická pozice nártounů ve vztahu k lidoopům je stále předmětem debaty a dalších výzkumů. Tento fakt se odráží i na taxonomickém zařazení nártounů, kteří patří do čeledi nártounovití, která však byla již několikrát v řádu Primáti přeřazována mezi podřádem Haplorrhini čili Vyšší primáti a podřádem Strepsirrhini tedy Poloopice. Dále se díky novým poznatkům a popisu nových druhů nártounů mění jejich druhové a poddruhové zařazení. Tudíž je velmi pravděpodobné, že se taxonomie této čeledi bude v následujících letech ještě měnit. Celkem je popsáno deset druhů nártounů, ale pouze sedm z nich je oficiálně uznáno jako druh, zbylé tři jsou nově popsané druhy, o kterých se zatím neví, zda nejsou poddruhy některých z již uznaných druhů. Všechny druhy nártounů jsou endemity jihoasijských ostrovů čili Indonésie, Filipín a Malajsie. Nártoun filipínský Tarsius syrichta je endemitem Filipín, které se skládají ze 7 101 jednotlivých ostrovů a všechny se nacházejí v tropické vlhké oblasti. Téměř každý z ostrovů je typický svou unikátní faunou a florou, ale ostrovy se bohužel nacházejí v oblasti, kde je vysoký výskyt ničivých tajfunů, což je jedním z důvodů ohroženosti místní fauny. Nártoun filipínský je řazen mezi nejmenší primáty na světě, jeho velikost nepřesahuje ani 18 centimetrů a hmotnost se pohybuje kolem 130 gramů. Díky svým nápadně velikým očím je téměř nezaměnitelný s jiným druhem primáta. Další dominantou jejich těla je poměrně dlouhý ocas, který je na špičce ochlupený jemnými chloupky. Zbarvení celého těla nártouna je šedé s odstíny do žluté až do bílé barvy. Dalším výraznou morfologickou zvláštností nártouna filipínského jsou jeho zadní končetiny, které jsou vůči tělu, díky čtyřikrát více protažené kotníkové kosti a mimořádnému spojení holení a lýtkové kosti, extrémně dlouhé a tato speciální anatomie umožňuje mimořádné skákání, které nártounům slouží k lovu potravy. Na každém konci prstu mají paličkovité rozšíření, které umožňuje nártounům efektivnější přichycení k podkladu, po kterém se pohybují. Ke své vzájemné komunikaci používají pachové značení, které je známkou teritoriálního chování. Výrazná je u tohoto druhu vokalizace, která je hlavním způsobem vzájemné komunikace a její ultrazvuková frekvence je mimo rozsah vnímání lidského sluchu. Jedná se o jediné striktně masožravé primáty, kteří se živí především hmyzem, ale také pavouky, korýši a drobnými obratlovci, jako jsou například ještěrky. Nártouni filipínští mají vyhraněnou noční aktivitu. V Červené knize ohrožených druhů IUCN jsou v současnosti uvedeny všechny druhy nártounů. Nártoun filipínský je uveden v kategorii Near Threatened NT/téměř ohrožený a v CITES je zahrnut v příloze II. K příčinám jeho ohrožení přispívá nejvíce člověk, který ničí tamní ekosystémy intenzivní těžbou dřeva, nerostných surovin a přeměnou původní krajiny na zemědělskou půdu za účelem pěstování například palmy olejné. Dále je ohrožen místními obyvateli, kteří jej vzhledem ke své neznalosti a mylné představě považují za škodnou zvěř, která jim páchá škody na úrodě. A jednou z nejhorších příčin jeho úbytku je odchyt z volné přírody a vystavování v nevyhovujících podmínkách jako atrakce a lákadlo pro turisty. Vzhledem k nevyhovujícím podmínkám chovu dochází často k brzkému úhynu a uhynulý jedinec je vzápětí nahrazen jiným nově odchyceným z volné přírody. Nártoun filipínský je těžce adaptabilní dr

Anotace:

uh, což jej limituje pro případný chov a ochranu ex situ. Proto je u tohoto druhu zaměřena ochrana především in situ, tedy ochrana v místě původního výskytu druhu ve volné přírodě, která probíhá již několik let v projektu Tarsius na ostrově Bohol. Dále je vedena ochrana tohoto druhu neziskovou organizací Philippine Tarsier Foundation také na ostrově Bohol. V roce 1997 byl nártoun filipínský označen jako zvláště chráněný živočišný druh Filipín. A za období 2014/2016 byl uveden v seznamu 25 nejohroženějších primátů světa. Osud tohoto malého primáta je tedy nyní závislý na účinných ochranářských aktivitách a vzdělání místních obyvatel.

Abstract:

According to yet found the fossil remains of species Tarsius genus of primate that comes probably from the Eocene period. However, the phylogenetic position of tarsiers in relation to apes is still subject to debate and further research. This fact is reflected in the taxonomic status tarsiers, who belongs to the family Tarsiidae, but it was several times on the order Primates suborder shifted between Haplorrhini or higher primates and suborder Strepsirrhini or Prosimians. Furthermore, thanks to new findings and describing of new species of tarsiers changing their species and subspecies classification. Therefore, it is very likely that the taxonomy of this family will be changed in coming years. A total of ten kinds described tarsiers, but only seven of them are officially recognized as a species, the other three are newly described species, which are not known yet whether there are some subspecies of already recognized species. All species of tarsiers are endemic in South Asia islands of Indonesia, the Philippines and Malaysia.The Philippine tarsier Tarsius syrichta is endemic to the Philippines, which consist of 7,101 individual islands and all are found in tropical moist areas. Almost each of islands is typical for its unique flora and fauna, but unfortunately islands are located in areas where there is a high incidence of devastating typhoons, which is one reason for the endangerment of local fauna. The Philippine tarsier is considered one of the smallest primates in the world, its size does not exceed 18 cms and weight about 130 grams. Due to its strikingly large eyes, it is almost interchangeable with other primate species. Another feature of the body is relatively long tail, which is on the tip of hairy fine hair. Tarsiers full-color body is grey with shades yellow up to white. Other expressive morphological traits Philippine tarsier are his hind legs, which are due to the body four times more elongated ankle bones and extraordinary connection tibia and fibula extremely long, this special anatomy allows extraordinary jumping that tarsiers used to hunt food. At the end of each finger clubs extension that allows tarsiers better attachment to the substrate, on which they move. To their communication with each other they use scent marking, which is a sign of territorial behavior. Significant for this type of vocalization, which is the main means of communication and the ultrasonic frequency is outside the range of human hearing perception. It is the only strictly carnivorous primates who subsist mainly on insects, but also spiders, crustaceans, and small vertebrates such as lizards.The Philippine tarsiers are nocturnal clear-cut activity. In the Red List of endangered species IUCN currently lists all kinds of tarsiers. The Philippine tarsier is listed in the category Near Threatened NT and in CITES is included in Annex II. The causes of the threats most contributes man who destroys local ecosystems with intensive logging, quarrying and transformation of the original landscape into agricultural land for the cultivation for example the palm oil. It is also threatened by local residents, who have given their ignorance and misconception considered varmint that they commit damage to crops. And one of the worst causes of its decline is a capture from the wild and exposure to unfavorable conditions such as attraction and attraction for tourists. Due to inadequate breeding conditions there are often early death and the dead individual is then replaced by another newly captured from the wild. The Philippine tarsier is heavily adaptable species, which limits its for potential breeding and ex situ conservation. Therefore, in this kind of focused mainly in situ protection, that protection in place of the original occurrence of the species in the wild, which has been ongoing for several years in the Tarsius project on the Bohol island. Furthermore, the protection of this kind conducted a nonprofit organization Philippine Tarsi

Abstract:

er Foundation, also on the Bohol island. In 1997, the Philippine Tarsier was designated as specially protected species of the Philippines. And for the period 2014-2016 was included in the list of 25 most endangered primates of the world. The fate of this small primate is thus now dependent on the effective conservation activities and training of local residents.

Klíčová slova

Nártoun filipínský, biologie, druh, komunikace, ohrožení, ochrana

Keywords

Philippine tarsier, biology, sspecies, communication, threat, protection

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 17. 4. 2017

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: Ing. Renata Masopustová, Ph.D.

Česká zemědělská univerzita v Praze

Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů

Bakalářský studijní program / obor:
Zootechnika / Speciální chovy