Chov vybraných druhů z čeledi scinkovití v České republice.

Antonín Körber, DiS.

Bachelor's thesis

Breeding of the selected Scincidae species in the Czech Republic.

Abstract:

Scinkové jsou velice početná skupina ještěrů. Pozornost si zasluhují nejen kvůli kosmopolitnímu rozšíření a různorodosti obývaných habitatů. Velice zajímavé jsou také jejich morfologické adaptace na prostředí, které obývají. Kosmopolitní skupina živočichů, kteří obývají různé habitaty, se hojně objevuje v lidské péči, a to buď jako koníček zvaný teraristika, nebo jako ochrana druhu ex situ v zoologických zahradách a podobných zařízeních. Čeleď scinkovití obsahuje velké množství druhů a nebylo by možné obsáhnout jejich chov do jediné práce. Proto se hlavní část práce zaměřuje na dva druhy a jeden rod. K výběru druhů bylo použito dotazníkové šetření mezi chovateli scinků. Druhy Tribolonotus gracilis De Rooij, 1909 a některé druhy rodu Tiliqua byly vybrány a vyhodnoceny jako nejčastěji chované v České republice. Třetí druh popisovaný v hlavní části práce byl Corucia zebrata Gray, 1855. Vybrán byl pro svoji unikátnost ve způsobu společenského života, ve velikosti těla, v morfologické adaptaci pro život ve větvích, v potravní strategii a v péči o potomstvo. Dotazníky také sumarizovaly chovné a odchovné podmínky, které respondenti svým scinkům poskytují. Z těchto dat bylo na konci popisu chovu každého druhu vytvořeno porovnání podmínek respondentů s chovnými podmínkami uváděnými v čerpané literatuře pro tuto práci. Z tohoto porovnání se podařilo zjistit, že zúčastněný okruh respondentů má podmínky pro chov scinků více než uspokojivé. Například velikost ubikací v průměru výrazně přesahuje velikosti doporučované v použité literatuře. Také je patrné, že 100 % respondentů poskytuje adekvátní typ habitatu v teráriu pro svůj chovaný druh. U druhu Tribolonotus gracilis vyšlo najevo, že by se jeho plachost v chovu mohla snížit větší velikostí terária, a především hustým osázením rostlinami. Také bylo zjištěno, že vajíčka není nutné separovat a zvlášť inkubovat. U některých druhů rodu Tiliqua bylo poukázáno na vhodnost brumace. Chov více jedinců rodu Tiliqua v jedné ubikaci vyplynul spíše jako nevhodný. U novorozených mláďat druhu Corucia zebrata nebyla zjištěna nutnost koprofagie. Jako důležité se ukázalo důkladné prohlédnutí mláděte po porodu. V této práci byly také obecně popsány nadčeledi ještěrů se zaměřením na čeleď Scincidae a její podčeledi. Stručně byla představena i morfologie ještěrů a problematika jejich chovu.

Abstract:

Skinks are very large group of lizards. They deserve attention not only because of the cosmopolitan distribution and diversity of inhabited habitats. Their morphological adaptations to the environment they inhabit are also very interesting. It is logical that a cosmopolitan group of animals inhabiting various habitats appears abundantly in human care either as a hobby called terraristums or as a conservation of the species ex situ in zoos and similar facilities. The skink family contains a large number of species and it would not be possible to include their breeding in a single degreework. Therefore, the main part of the work focuses on two species and one genus. A questionnaire survey among skink breeders was used to select species. The species Tribolonotus gracilis and some species of the genus Tiliqua where selected and evaulated as most frequently bred in the Czech Republic. The third species described in the main part of the work was Corucia zebrata. It was chosen for its uniqueness in the way of social life, in body size, in morphological adaptation for life in the branches, in feeding strategy and in the care of offspring. The questionnaires also summarized the breeding and rearing conditions that respondents provide to their skinks. These data were used, at the end of the description of the breeding of each species, for a comparison of the conditions of the respondents with the breeding conditions stated in the literature for this work. From this comparison transpired that the participating respondents have more than satisfactory conditions for skink breeding. For example, the size of dormitories on average significantly exceeds the sizes recommended in the literature. It is also clear that 100 % of respondents provide an adequate type of habitat in the terrarium for their species. In the case of the species Tribolonotus gracilis, it turned out that its shyness in breeding could be reduced by the larger size of the terrarium, and especially by the dense planting. It was also discovered that eggs do not need to be separated and incubated individually. For some species of the genus Tiliqua, the suitability of brumination was highlighted. The breeding of several individuals of the genus Tiliqua in one dormitory emerged to be rather inappropriate. No need for coprophagy was observed in newborns of Corucia zebrata. A thorough examination of the newborn after birth proved to be important. In this work, superfamilies of lizards were also generally described, focusing on the family Scincidae and its subfamilies. The morphology of lizards and the issue of their breeding were also briefly introduced.

Keywords

scink, chov, Tribolonotus, Tiliqua, Corucia

Keywords

skink, husbandry, Tribolonotus, Tiliqua, Corucia

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 3. 5. 2021

Thesis defence

• Supervisor: Ing. Štěpán Kubík, Ph.D.

Czech University of Life Sciences Prague

Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources

Bachelor programme / field:
Animal Science / Companion Animals