Problém prvopočátku v Aristotelově filosofii (teze disertační práce)

PhDr. Mgr. Monika Puškinová, Ph.D.

Rigorózní práce

The problem of the prime beginning in Aristotle's philosophy

Anotace:

V předkládané disertaci se provádí zkoumání určitosti prvopočátku v Aristotelově filosofii metodou kritické analýzy (vycházející ze všeobecného pojmu) a textologicko-terminologické analýzy. Na základě sledování logiky vývoje určitosti prvopočátku u Aristotelových předchůdců autor disertace zjišťuje moment jsoucího, který byl v Aristotelem vyčleněn v určitosti prvopočátku historicky poprvé – moment zvláštního jsoucího (idion on). Určitost Aristotelova prvopočátku je demonstrována jako výsledek sebenegace jedinečného, zvláštního a obecného momentu jsoucího, tj. jako výsledek procesu přírody a duše. Pohybující se příroda i duše jsou v souladu se smyslem Aristotelova učení vyjádřeny jako posloupnost zvláštního jsoucího, ve kterém je ve vzrůstající míře dosahována jednota formy a látky. Projevem uvedené zvláštnosti přírodního jsoucna je podle Aristotela pohyb (kinésis). Autor disertační práce interpretuje aristotelský pohyb jako jednotu vnitřně rozporuplných momentů (hylé/sterésis – eidos). Forma pohybujícího se jsoucího je v možnosti (dynamis) rozčleněna na dva zvláštní momenty (sterésis – eidos), jejichž vzájemný přechod je umožněn tím, že každá z uvedených zvláštních podob formy v možnosti obsahuje svůj vlastní protiklad. Látka (hylé) představuje permanentní možnosti zvláštních forem, tj. své permanentní nebytí. Zvláštní určitost duše se podle Aristotela projevuje zejména jako negativita společného smyslu (koiné aisthésis), uchovávání zvláštního vjemu pamětí (mnémé) nebo jeho spontánní vyvolání (fantasia) a sjednocování kategorií ve výroku (dianoia). V důsledku procesuálního vyvození Aristotelés chápe prvopočátek jako prvopočátek zprostředkovaný, tj. rozčleněný na určité momenty, která se nacházejí v jistém vztahu jako reflexivní činnost (energeia). Současně je aristotelský prvopočátek výsledkem prvního překonání konečného (jedinečného a zvláštního) jsoucího, a proto je jeho určujícím momentem jednota, která překonává rozlišení energeia a tím vrací prvopočátek do sebe sama (entelecheia). Prvopočátek získává podobu zprostředkované bezprostřední jednoty, která je výsledkem všeobecné negace konečných forem a které postrádá vlastní všeobecnou určitost, tj. jako bezprostřední reflexe, neforemná forma (forma forem, myšlení myšlení, nehybný hybatel, všeobecný cíl).

Abstract:

Abstract: In this thesis there is carried out an exploration of the definiteness of the prime beginning in Aristotles philosophy by the method of critical analysis (based on the general concept) and partially by the method of textological terminological analysis. On the basics of following the logic of the development of definiteness of prime beginning at the philosophy of Aristotles predecessors the author of this thesis traces the moment of the essence, which was set aside by Aristotle in the definitness of the prime beginning historicaly for the first time the moment of the special essence (idion on). The definitness of the Aristotles prime beginning is illustrated as the result of self-negation of the particular, special and general moment of the essence, i.e. as the result of the process of nature and soul. Both moving nature and soul are in accordance with the Aristotles doctrine as succession of special essence, in which there is in a increasing rate carried out the wholesness of form and material. The manifestation of the mentioned speciality of essence is according to Aristotle the movement (kinésis). The author of this thesis interprets the aristotelian movement as the wholesness of inly inconsistent moments (hylé/sterésis eidos). The form of the moving essence is in potency (dynamis) divided in special moments (sterésis eidos), whose mutual transition is enabled by the fact that each of the special forms in potency includes its own negation. The material (hylé) represents the permanent potency of special forms i.e. its permanent non-existence. Special definiteness of soul is according to Aristotle manifested especially as the negativity of the common meaning (koiné aisthésis), preservation of special perception of the memory (mnémé) or its spontaneous evocation (fantasia) and in unification of the categories in an utterance (dianoia). In consequence of the procesual eduction Aristotle understands the prime beginning as the mediated prime beginning, i.e. separated in certain moments, which are found in certain relation as reflexive activity (energeia). At the same time is Aristotles prime beginning the result of the first overcoming of the definitive (particular and special) essence and thus is its determining moment, which surpasses the differentiation energeia and thats way returns the prime beginning to itself (entelecheia). The prime beginning gets the shape of mediated imminent wholeness, which is result of general negation of the final forms and which lacks its own general definiteness, thus as imminent reflexion, formless form (the form of all forms, the thinking of thinking, the unmoved mover, the general goal).

Klíčová slova

Prvopočátek, jedinečné jsoucí, zvláštní jsoucí, všeobecné jsoucí, zvláštní překonání, všeobecné překonání, zprostředkování, bezprostřednost, bezprostřední reflexe, sebenegace, látka, forma, proces přírody, proces duše, pohyb, nehybný hybatel, myšlení myšlení. Prime beginning, particular essence, special essence, general essence, particular negation, general negation, mediation, imminence, imminent reflexion, self-negation, material, form, process of nature, process of soul, movement, thinking of thinking, unmoved mover.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 27. 3. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 27. 3. 2009
• Vedoucí: prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Rigorózní řízení / obor:
Filozofie / Filozofie