Význam poměru sFlt-1/PlGF u časné formy preeklampsie a management péče

Bc. Dominika KALICHOVÁ

Master's thesis

The importance of angiogenic markers in the diagnosis of preeklampsia

Abstract:

Úvod: Preeklampsie je vážné hypertenzní onemocnění v těhotenství, které postihuje celosvětově zhruba 2-10 % těhotných žen. Cílem této práce je zvýšit pochopení prognostické hodnoty poměru sFlt-1/PlGF v diagnostice a managementu preeklampsie, což je důležité pro minimalizaci rizik pro matku a plod. Cíl: Hlavním cílem této diplomové práce je zkoumat význam poměru sFlt-1/PlGF jako prediktoru pro vývoj preeklampsie a jeho dopad na rozhodovací procesy v klinické praxi. Práce se věnuje schopnosti těchto markerů predikovat riziko porodu do 48 hodin u žen s hodnotami nad 85 nebo 655. Dále se zaměřuje na závažnost hypertenze u žen s časnou formou preeklampsie, která může komplikovat léčbu a vyžadovat odlišný terapeutický přístup ve srovnání s pozdní formou, kde může být management méně náročný. V rámci práce je rozebírána i predikce abnormální placentace a endoteliální dysfunkce na základě vysokých hladin těchto markerů. Zohledněny jsou také informace o hypotrofii plodu a placentární ischemii u časné preeklampsie, které mají klíčový význam pro plánování porodu. Práce rovněž zkoumá způsob porodu a indikaci k ukončení těhotenství. Tímto komplexním přístupem si práce klade za cíl integrovat predikce využívající poměr sFlt-1/PlGF do klinických rozhodovacích procesů a zlepšit tak péči a výsledky těhotenství. Metodika: Práce využívala retrospektivního kvantitativního přístupu, včetně systematické literární rešerše a sekundární analýzy dat získaných z klinických studií. Výzkumný vzorek zahrnuje data těhotných žen, u kterých bylo podezření na preeklampsii. Výsledky: Ve výzkumu bylo testováno celkem sedm hypotéz týkajících se spojitosti mezi poměrem sFlt-1/PlGF a různými aspekty porodu u těhotných žen s ranou a pozdní formou preeklampsií. Analýza ukázala, že vyšší hodnoty sFlt-1/PlGF nejsou statisticky významně spojeny s rychlejším nástupem porodu do 48 hodin po stanovení těchto hodnot. Tento nález platí jak pro určenou hranici 85, tak i pro extrémně vysokou hranici 655. Průměrné hodnoty biomarkeru sFlt-1 a poměru sFlt-1/PlGF se statisticky významně lišily mezi ženami s ranou a pozdní formou preeklampsií, s vyššími hodnotami u skupiny s ranou preeklampsií. Dále bylo prokázáno, že raná forma preeklampsie může být spojena s těžší formou hypertenze než u žen s pozdní formou preeklampsie. Byl také prokázán významný rozdíl ve frekvenci hypotrofie novorozenců mezi těmito dvěma skupinami, s vyšší incidencí u žen s ranou formou preeklampsie. Zároveň analýza ukázala, že indikace k ukončení těhotenství císařským řezem a četnost těchto zákroků se liší mezi skupinami žen s ranou a pozdní formou preeklampsie, s častějším výskytem u rané formy. Závěr: Poměr sFlt-1/PlGF představuje nástroj pro předpověď a management preeklampsie. Jeho aplikace v klinické praxi může přinést významné zlepšení v předcházení komplikací spojených s tímto onemocněním, což může vést k lepším výsledkům pro matku a plod. Další výzkum je však nezbytný pro optimalizaci diagnostických kritérií a zlepšení interpretace tohoto biomarkeru.

Abstract:

Introduction: Preeclampsia is a serious hypertensive disorder in pregnancy, affecting approximately 2-10% of pregnant women worldwide. This study aims to increase the understanding of the prognostic value of the sFlt-1/PlGF ratio in the diagnosis and management of preeclampsia, which is important for minimising risks to both mother and fetus. Objective: The primary goal of this thesis is to investigate the significance of the sFlt-1/PlGF ratio as a predictor for the development of preeclampsia and its impact on decision-making processes in clinical practice. The thesis examines the ability of these markers to predict the risk of delivery within 48 hours in women with values above 85 or 655. It also focuses on the severity of hypertension in women with early-onset preeclampsia, which can complicate treatment and require a different therapeutic approach compared to the late form, where management can be less demanding. Additionally, the thesis discusses the prediction of abnormal placentation and endothelial dysfunction based on high levels of these markers. It also considers information about fetal hypotrophy and placental ischemia in early preeclampsia, which are crucial for planning delivery. Furthermore, the work examines the delivery method and indications for ending the pregnancy. Through this comprehensive approach, the thesis aims to integrate predictions using the sFlt-1/PlGF ratio into clinical decision-making processes and thus improve care and pregnancy outcomes. Methodology: The study used a retrospective quantitative approach, including a systematic literature review and secondary data analysis obtained from clinical studies. The research sample includes data from pregnant women suspected of preeclampsia. Results: A total of seven hypotheses concerning the relationship between the sFlt-1/PlGF ratio and various aspects of birth in pregnant women with early and late preeclampsia were tested. The analysis showed that higher sFlt-1/PlGF values are not statistically significantly associated with a quicker onset of delivery within 48 hours after determining these values. This finding applies both to the set threshold of 85 and the extremely high threshold of 655. Average values of the sFlt-1 biomarker and the sFlt-1/PlGF ratio statistically significantly differed between women with early and late preeclampsia, with higher values in the early preeclampsia group. It was also shown that early preeclampsia may be associated with a more severe form of hypertension than in women with late preeclampsia. A significant difference in the frequency of newborn hypotrophy between these two groups was also demonstrated, with a higher incidence in women with early preeclampsia. Additionally, the analysis showed that the indications for ending pregnancy by cesarean section and the frequency of these procedures differ between groups of women with early and late preeclampsia, with a more frequent occurrence in early preeclampsia. Conclusion: The sFlt-1/PlGF ratio represents a tool for predicting and managing preeclampsia. Its application in clinical practice can lead to significant improvements in preventing complications associated with this condition, potentially leading to better outcomes for the mother and fetus. However, further research is necessary to optimise diagnostic criteria and improve the interpretation of this biomarker

Keywords

preeklampsie, poměr sFlt-1/PlGF, angiogenní markery, raná preeklampsie, pozdní preeklampsie, předčasný porod

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 10. 5. 2024

Thesis defence

• Supervisor: Mgr. Kateřina Svancarová

Palacký University Olomouc

Faculty of Health Sciences

Master programme / field:
Intensive Care in Midwifery / Intensive Care in Midwifery