Proměny environmentální ideologie ve veřejném prostoru

Mgr. Michal Bartoš

Disertační práce

Transformations of Environmentalists Ideology in the Public Space

Anotace:

SHRNUTÍ Ve své disertační práci teoreticky zkoumám proměny ideologie environmentálního hnutí při jejích praktických aplikacích a následných projevech ve veřejném prostoru. Na jedné straně existuje zásadní teoreticky založená redukce idejí, v důsledku nemožnosti plného uchopení celku všeho živého (Fysis) z pozice její části (například člověka, lidí v Polis). Následně je environmentální ideologie vystavena lidsky přirozené sekundární redukci ve společenské praxi, kdy aktivisté hnutí musí brát ohled na momentálně dominující diskurs, který výrazně strukturuje vnímání a očekávání lidí, kteří vzájemně smlouvají své aktuální pojetí světa ve veřejném prostoru. Environmentální témata musí být uzpůsobena těmto očekáváním, musí být srozumitelná a přijatelná, aby se mohla stát pro většinovou veřejnost možností volby. Motivem mého bádání se stala skutečnost, že jsem se při svém dlouholetém setkávání s prostředím environmentálního hnutí zamyslel nad jednoduchou otázkou: proč tak prostá, rozumem i city podložená věc, jako je starost o životní prostředí (prostředí umožňující život), musí být tak dramaticky a tak složitě vyjednávána ve veřejném prostoru. Otázka po tom, co vůbec vede ke vzniku tímto způsobem zaměřeného hnutí. Smysl této otázky, tedy to, že je vůbec kladena, je pro mne průkazným dokladem existence ekologické krize a svědectvím o zasunutí smyslu lidí pro přirozenost všeho živého, včetně své vlastní. Pokouším se pak, snad filosoficky, nalézat a nastolovat tento problém, situaci „doby ekologické krize“. Domnívám se, že pokud by byl přijat mnou postulovaný obraz, tedy obraz Fysis jako proměnlivé, neohodnotitelné, nezdokonalitelné, ustavující, trvající a života i smrtidárné řeky života, pak se může stát zdrojem pro uvědomění si vzácnosti života. V tom významu, že člověk rozezná totalitu živého celku a uvědomí si, že ekologická krize jej provází od zrození do smrti, stále, každého zvlášť i společně, že s ním vždy byla a bude. Tuto sebevědomou formulaci však nemyslím jako variaci známého Marxova výroku, že lidstvo si klade jen takové problémy, které je schopno vyřešit. Naopak. Myslím tím, že problém vztahu Polis a Fysis nemůže být vyřešen, může být jen rozpoznán a nelehce prožíván ve svém trvání. Vycházím při tom z poznatků, které jsem nabyl při svém studiu ekologie, ale ve svém tázání po smyslu ochrany Fysis se úmyslně myšlenkově pohybuji ve filosofickém prostředí. Slova „prostředí“ užívám proto, že z bohaté a spletité filosofické tradice využívám pouze některé náměty, které mne inspirovaly k otázce po povaze živého. V souvislosti s praxí environmentálního hnutí se zabývám zejména sociologickou teorií tzv. nových sociálních hnutí. Oporou pro mé zkoumání mi byla zejména ekologická a přírodní filosofie. S jejich pomocí jsem pátral po aspektech, které ovlivňují ideologii environmentálního hnutí při jeho snaze o reprezentaci přírody (Fysis) ve veřejném prostoru obce (Polis). Domnívám se, že zejména „Filosofie živé přírody“ Zdeňka Kratochvíla, která srozumitelně odkrývá mnoho z myšlení Zdeňka Neubauera, přináší mnoho podnětného pro uvažování a reflexi praktických snah environmentálního hnutí. To bylo pro mne impulsem, abych se tyto myšlenky pokusil v tomto směru, po svém, interpretovat. Po úvodním upřesnění mnou použitých pojmů Fysis a Polis, s vědomím toho, co je spojuje (tedy že jsou vždy plně projevy živého, Fysis), se zamýšlím nad důsledky toho, co je rozděluje. Toto specifické rozdělení jednoho živého celku má dopad na působení environmentalistů ve veřejném prostoru. Domnívám se, že toto působení zásadně ovlivňuje asymetrická p

Anotace:

ovaha celku všeho živého (Fysis) a v něm vždy částečného člověka, přirozenosti lidské (fysis). Lidé ve svém společenství (Polis), jsou výjimeční svou schopností reflexe celku a možná i proto jej dokáží tak významnou měrou ovlivňovat, prostřednictvím své kultury a technologií. V úvodu práce stanovuji jedinečný charakter environmentálního hnutí v rámci ostatních nových sociálních hnutí. Tuto odlišnost popisuji s odkazem na ideologické pozadí environmentálních aktivit ve veřejném prostoru. Environmentální ideologie dle mého názoru velice problematicky formuluje nárok na emancipaci všeho živého, tedy emancipaci něčeho, co zcela specifickým způsobem přesahuje Polis. Toto osvětí svých těl lidé dokonale znají, dotýkají se toho, zkoumají to, přeměňují a následně běžně používají. Transcedence Fysis však je jiné povahy, než pokusy o formulaci ontologického smyslu světa v oblasti nadpřirozeného bytí nebo vědecké redukce popisu smyslu živého světa s pomocí nějakého funkčně dokonalého a platného pravidla (jazyku, symbolu, vzorce). Podle mého názoru, právě nárok environmentálního hnutí při snahách o reprezentaci přírody na „agoře“ Polis způsobuje celou řadu proměn environmentální ideologie. Pokouším se nalézat podoby a příčiny těchto proměn environmentálních idejí na specifickém rozhraní Polis a Fysis. Zvolil jsem k tomu rámec dvojnásobné redukce environmentální ideologie v procesu reprezentace Fysis ve veřejném prostoru. Primární redukci popisuji jako redukci založenou gnoseologicky. Teoreticky zpochybňuji možnost uchopení všech bohatých projevů Fysis jedním vše objasňujícím popisem, vycházejícím z nějaké její části. Tedy také z Polis. Všechny pokusy o uchopení přírody jako něčeho přesně stanoveného a definitivně uzavřeného považuji za jeden z podstatných zdrojů ekologické krize. Z toho nevyjímám ani pokusy environmentálního hnutí přesvědčit veřejnost o svém vidění přírody, pokud jsou tyto pokusy pojaty jako přesný návod toho, co Fysis potřebuje. Právě takové výklady přinášejí celou řadu problémů pro praxi reprezentace přírody ve veřejném prostoru. Právě očekávání veřejnosti, která je v souvislostí s teorií mobilizace lidských zdrojů zaměřená na jasnou, zřetelně představitelnou a nezpochybnitelnou nabídku názorů, mezi nimiž může rozumně volit, považuji za zdroj druhé redukce environmentálních idejí. Tato redukce je způsobena tím, že v moderní Polis existuje „zasunutí“ smyslu pro Fysis, které způsobuje, že ustavující role Fysis pro vše živé není veřejností vnímána jako zjevná, nezpochybnitelná a rozumná. Snaha environmentálního hnutí o ideové ovládnutí veřejného prostoru, ve smyslu obnovení ztraceného smyslu pro jedinečnou povahu Fysis, je pak vždy v praktických krocích ovlivněna již aktuálně existujícím souborem dohod, pravidel, smluv a zvyků. V práci pak upozorňuji na celou řadu aspektů souvisejících s takto pojatou primární i sekundární redukcí. Mé úvahy o povaze těchto redukcí se v jednotlivých kapitolách překrývají, tak jako oba tyto tlaky ve vzájemném prolnutí ovlivňují podobu aktivity environmentálního hnutí v praxi. Obě redukce totiž vznikly jako můj teoretický konstrukt, avšak v praxi je nelze přesně takto oddělit. Obě souvisí a vyplývají jedna z druhé, tak jako se k sobě, v souhlasu i rozporech, vztahují Fysis a Polis (fysis). Proto se mé úvahy v celé práci pohybují na hranici Polis a Fysis, se snahou o odpovědnou reflexi její životně důležité role. Její jedinečnost je v tom, že neslouží k oddělení Fysis a Polis, ale naopak je určována vědomím si toho, že starostlivost o její poznání směřuje k pochopení a odhalování „tajemství“ propojenosti živého světa. Tajemství, které spočívá v prioritě Fysis před Polis. Tato priorita je zjevná na základě „primitivní úvahy“ (staré jako lidstvo samo, a snad právě proto nezřetelné) o ireverzibilně asymetrickém pojetí vztahu přírody a člověka. Přírody, která si bez člověka vystačí. V takto vymezeném prostoru pro své úvahy pak poukazuji na komplikace, které lze objevit na rozhraní Polis a jinak uspořádané Fysis. Komplikuje se například lidské úsilí spojené s hledáním rovnoprávnosti, svobody a demokracie. Zabývám se reflexí Fysis v Polis, která je utvářena na základě sociální konstrukce reality, s moderní dominancí vědeckého jazyka a důrazem na technologické inovace a ekonomický růst. Všímám si různých strategií environmentální mobilizace v Polis a upozorňuji i na individuální a kolektivní projevy, které na mobilizaci rezignují. Ideově založená reprezentace přírody ve veřejném prostoru je dále komplikována také: otázkami moci Polis a Fysis, fetišistickou vírou Polis ve zdokonalitelnost všeho uprostřed (zcela jinak) dokonalé Fysis, jinými rychlostmi času celku a jeho částí, etickými imperativy Polis prověřovanými ne-etickou Fysis. Věnuji se vyhrocené dualitě extrémů, které strukturují Polis a vnímám toto „radikálně lidské“ schéma na pozadí extrémního bohatství vzájemně propleteného celku Fysis, který neustále zmírňuje extrémy v něm obsažené. Poukazuji na problematiku politického uspořádání Polis, které vždy na pozici právě vládnoucí moci preferuje a udržuje vítězné vzorce vnímání světa, oproti uspořádání Fysis, kde obecně pojaté vítězství spočívá spíše v tom, že je plné neustálého kontaktu vítězů i poražených, kde i poražení vítězí svou porážkou, protože tyto porážky jsou součástí trvání Fysis. Tyto úvahy pak v poslední části práce doplňuji teoretickými úvahami o projevech dvojí redukce environmentálních idejí v prostředí ekologického vzdělávání, které znám z dlouhodobé vlastní aktivní činnosti. V této části se pak také pokouším odmítnout možné námitky z nihilistického vyznění mých úvah v důsledku zpochybnění hodnotových pravidel Polis, která se rozpouštějí v „hodnotově chladném oceánu“ Fysis. Proti nihilismu a beznaději stavím vlastní přesvědčení, že otevřený vztah k Fysis, který se nesnaží o její uzavřené pravdivé a přesné poznání, je nezbytným krokem pro uvědomění si asymetrie v moci Fysis a Polis. Domnívám se, že právě takové „myšlení Fysis“ může vést k odpovědnému vnímání relace Polis a Fysis, zmírnění některých extrémů Polis ve prospěch ochrany Fysis. Trvající prožitek smrtelných lidí, kteří nahlédnou Fysis jako trvající, nikdy neuchopitelnou, neohodnotitelnou, tajemství plnou a vždy proměnlivou, nám otevírá přístup k okouzlení všech prožitků v Polis. Přínos svého teoretického zkoumání vnímám zejména ve čtyřech aspektech: 1) Vzhledem k naší teoretické literatuře věnované environmentálnímu hnutí nabízím podle mého názoru originální propojení sociologické teorie nových sociálních hnutí s úvahami založenými v prostředí přírodní filosofie. Propojení těchto oblastí je smysluplné pro vyjádření zvláštní povahy hranice mezi Polis a Fysis. Rozmezí mezi nimi je charakteristické věčným napětím. Důvodem tohoto napětí je v ekologickém smyslu to, že Fysis je překvapivě autonomně nezávislá na přáních a idejích, které strukturují Polis. 2) Formuluji málo prezentovanou podobu ochrany přírody ve veřejném prostoru. Před snahu o organizaci a tvorbu přírody, podle představ lidí i environmentalistů, kladu ochranu lidské přirozenosti jako základ pro uvědomování si úzkého sepětí lidí (a kultury) s jedinečností Fysis ve všech jejích projevech. Vyhýbám se tak podle mého dvěma extrémům v environmentálním hnutí. Na jedné straně směšování Polis a Fysis na základě představ o vše objímajícím dobru, spravedlnosti a kráse a na druhé straně některým snahám o odvržení lidské kultury z důvodů maximalizace antagonismu mezi kulturou a přírodou. 3) V české literatuře se, myslím, poprvé snažím o teoretické nalezení specifické povahy environmentálního hnutí v rámci sociologické teorie o nových sociálních hnutích. Tato teorie se zatím z pochopitelných důvodů snažila zejména odlišit nová sociální hnutí od starých. 4) Poprvé v rámci teorie věnované ekologickému vzdělávání a výchově se snažím o vyjádření smyslu jeho alternativní povahy, kterou vymezuji v opozici k současné praxi klasického školského systému. Tento nezvyklý pohled mi umožnilo právě vlastní teoretické zkoumání, usilující o vědomé porozumění odlišným podobám celku Fysis a v něm vždy částečné (neúplné) Polis. 5) Nabízím v rámci humanitní environmentalistiky neobvyklé pojetí „ekologické krize“. Tu považuji za autonomní, zakládající a věčně existující projev utváření vztahů mezi jednotlivými podobami přirozeností (podob projevů života) v celku Fysis. Vztahování se (vpletenost) k celku Fysis je ustavujícím napětím pro vše jednotlivě žijící. Právě takto o sobě dává vědět život sám. Lidská sounáležitost s druhými živými je krizí (nadějí) při vnímání ohromného přesahu veškerý život plodící Fysis, zázraku trvání celku všeho živého. To, co dnes lidé většinou popisují jako „ekologickou krizi“, považuji za upozornění na to, že lidské vztahování se k životu je díky technologiím dovedeno do extrémní míry. Do stavu, kdy člověk natolik zasouvá svůj smysl pro Fysis (fysis), že je ohrožen na vlastním životě. Člověku jeho fysis umožňuje rozpoznat tuto krizi a formulovat její rozsah ve vztazích k jiným, k prostoru a času. Uvědomit si, že svár (láska i polohy mezi nimi) všeho živého je úžasným zjevením života, ve všech jeho projevech, v tragice i komice, v okouzlujícím a nevšedním příběhu, jehož jsme na-naše-štěstí součástí. Splnění stanovených cílů. Považuji cíle, které jsem formuloval v úvodu svého teoretického tázání, za splněné. Ve smyslu popisu specifického charakteru environmentálního hnutí v rámci teorie nových sociálních hnutí i v analýze proměn environmentálních idejí v procesu dvojí redukce v modu Fysis a v modu Polis, ke kterým dochází ve veřejném prostoru. Přesto jsem si plně vědom, že moje teoretická práce je založena do určité míry na obecných úvahách a že problematiku environmentálního hnutí vnímám ve velice širokém kontextu. Jistě se ve své snaze o vyjádření svých myšlenek dopouštím zkreslení některých filosofických, sociologických a ekologických výzkumů autorů, kteří mě inspirovali při tvorbě mého textu. Doufám však, že můj text nabízí řadu impulsů k diskusi o praxi environmentálního hnutí a také k dalším teoretickým úvahám, které by mé dosavadní úsilí upřesnily, doplnily, rozvinuly, případně vyvrátily. Sám bych se rád ve svém budoucím tázání zaměřil především na některé otázky, které jsem formuloval v jednotlivých oddílech čtvrté kapitoly.

Abstract:

SUMMARY TRANSFORMATIONS OF ENVIRONMENTALIST IDEOLOGY IN THE PUBLIC SPACE Michal Bartoš In my thesis I theoretically examine developments of the environmentalist movement’s ideology, as it has been applied in practice and subsequently reflected in the public space. In the beginning, there is a fundamental and theoretically well-founded reduction of ideas, resulting from the fact that all living entities as the whole (so-called Physis) cannot be fully assumed by its part (e.g., a human being or people in the Polis). Subsequently, the environmentalist ideology is exposed to a natural secondary reduction in everyday practice, as environmentalist activists must pay heed to the currently prevailing discursus, that distinctly shapes perception and expectations of people who negotiate their visions of the worlds with each other in the public space. Hence, environmentally related issues should be adjusted to such expectations and be comprehensible and acceptable so that they can become a matter of choice for the wide public. The main reason for my research into this subject matter was simple enough. After many years of contacts with the environmentalist movement, I came to reflect on a simple question: how comes that concern about the environment (to be more specific, the environment that makes our life possible), such straightforward issue easily understood by the head and the heart, must be so dramatically and painfully pushed through in the public space and even mobilize a mass movement to back the cause. In my opinion, the very fact that such issue is called in question speaks the volume for the fact that ecological crisis does exist and people have repressed their awareness of naturalness of all living beings, not excepting themselves. I am trying to examine and study this question (perhaps from a somewhat philosophical point of view) of our living in the ‘époque of ecological crisis’. I believe that if my concept of the Physis as the fluid, unevaluable, unimprovable, constituting and everlasting River of Life and Death is widely acceptable, people may comprehend how precious the lie is. If people can perceive the living universe as the whole, they will comprehend that ecological crises has always accompanied each of us and will accompany all of us forever, from the cradle to the grave. However, this proud concept of mine should not be considered a paraphrase of Marx’s notorious statement that mankind only asks the question it is able to answer. On the contrary: I declare that the question of the relationship between the Polis and Physis cannot be resolved, but only recognized, accepted and experienced. While examining the rationale for protection of the Physis, I have built upon my experience acquired from my studies of ecology but, at the same time, remained within the boundaries of a philosophical environment. (I speak about a philosophical environment rather than philosophy as such because I have borrowed only some concepts from the rich and complex philosophical corpus, which inspired me to ask questions concerning the nature of the living.) As concerns practical issues of the environmentalist movement, I deal primarily with a sociological theory of so-called new social movements. In my attempt to examine the motives behind the ideology that urges the environmentalist movement to represent Nature (Physis) in the public space (Polis), I have drawn inspiration first and foremost from ecological and natural philosophy, namely, from writings of Zdeněk Neubauer and Zdeněk Kratochvíl. I believe that the latter’s book, ‘Philosophy of the Living Nature’, is especially thought-provoking for anyone who wishes to reflect on practical aspects of activities of the environmentalist movement. That was the reason why I tried to re-interpret it in my way. Having defined the terms I use (the Physis and Polis) and highlighted their major point of contact (i.e., the fact that they always are a full manifestation of something l

Abstract:

iving – the Physis), I analyse what distinguishes them from each other and consider possible consequences. This particular division of one living and organic whole has an impact on activities of environmentalists in the public space (resulting from the asymmetry of the living and organic whole versus a specific part thereof – the human nature or Physis – that is always able to reflect the whole, at least partly, but can also influence the whole through its culture and technologies, which is quite unique). In the introduction to the thesis, I explain the exclusivity of the environmentalist movement as compared to the other new social movements. I describe this exclusivity on the ideological background of environmentalist activities that take place in the public space: I mean the contentious demand for emancipation of everything that lives, i.e., of something that goes beyond the border of the Polis and is (in its particulars) very familiar to the people, who touch, use and study it routinely, but at the some time overreaches the Polis in a very specific manner. The aforesaid extra-human is of a very different nature than attempts at articulating the ontological meaning of the universe from the point of view of supernatural existence or a scientifically reduced description of the sense of the universe with a use of some functionally perfect and valid rule (language; symbol; formula) applying to everything that lives. In my opinion, it is this demand for a more conscientious perception of the relationship between the Polis and Physis, what has caused a series of changes in environmentalist ideology while it has attempted to represent Nature before the public of the Polis. In my theoretical study, I have tried to ascertain the nature of the aforesaid transformation of environmentalist ideology. For this purpose, I introduced a technique of double reduction of environmentalist ideology in the process of representing the Physis in the public space. In my understanding, the primary reduction is a gnoseologic one. On theoretical grounds, I dismiss a possibility of existence of a single comprehensive explanation of the Physis, with all its pluralistic manifestations, that would come out from its part (e.g., from the Polis). All such attempts at grasping Nature as a static, definite and invariable entity are a key source of ecological crisis (not excepting attempts to impose environmentalist perception of Nature upon the public, particularly if such perception is presented as an infallible guidebook and exhaustive list of everything the Physis needs). Constructions of this kind make the representation of Nature in the public space extremely dubious. As for the second reduction of the environmentalist views, it stems from expectations of the public, which – in accordance with the theory of human resources mobilisation – demands clearly conceivable and unambiguous concepts from which people may choose. Such a reduction results from conditions of the modern Polis, whose inhabitants repress their awareness of the Physis to such an extent that they no longer comprehend how important and beneficial the Physis is for everything that lives. The environmentalist movement tries to take control of the public space and revive the lost awareness of the uniqueness of the Physis; however, practical actions always depend on an established set of terms, rules, treaties and habits. In my thesis I have further paid special attention to various aspects associated with the primary and secondary reduction referred to above. My reflections on both of them overlap each other in each chapter, which is understandable enough, since they both shape the activities of the environmentalist movement. (As the matter of fact, the reductions emerged as my construct and cannot be easily distinguished in practice. They are intermingled in terms of similarity and dissimilarity in the same way as the Physis and Polis are). Hence, my reflections have tended to oscillate around the borderline between the Physis and Polis, trying to portray its vital role as objectively as possible. Far from separating the Physis from the Polis, the said borderline is especially unique due to the fact that the more learns of it, the better one understands and comprehends the ‘secret’ of interconnection of the living universe; the secret that lies in the precedence of the Physis over the Polis. This precedence is evident to common sense. It is as old as the human race (and perhaps therefore so often forgotten): the relationship between Nature and the man is irreversibly asymmetric. To put it simply, Nature can make do without mankind. Having set the boundaries for my thoughts, I point to certain difficulties one can come across along the borderline that divides the Polis from the Physis with its very different structure: for one thing, the human quest for equity, freedom and democracy suddenly gets extremely complicated. I study the reflection of the Physis in the Polis, which is based on a social construction of reality, with the domination of a modern scientific language and the accent on technologies, innovations and economic growth. I also pay attention to various strategies of environmental mobilisation within the Polis and, on the other hand, point out to individual and collective activities that ignore this mobilisation. As for other aspects perplexing the issue of ideological representation of Nature in the public space, these are especially: questions of power of the Polis and Physis; the fetishist believe, ubiquitous in the Polis, that everything within the boundaries of the Physis can be improved and perfected; different speed at which the time flows from the point of view of the whole as compared with its parts; ethical imperatives of the Polis versus the non-ethical Physis that constantly verifies them, etc. I am especially interested in the critical duality of opposites that make the polis structured and examine this ‘radically human’ factor on the background of the extreme abundance of the multifaceted Physis, which continuously mitigates the conflicts it encompasses. Further, I highlight the issue of a political system of the Polis, in which the currently ruling elites always tend to prefer and maintain their ‘winning’ patterns of interpretation of the universe, as compared with the Physis, in which every victory is underlain with mingling of winners and losers, and even losers win through their loss that also help to perpetuate the Physis. In the last part of my thesis I have added some theoretical considerations on the manner in which the double reduction of environmentalists views is reflected in the field of ecological education and instruction, with which I have long been familiar. At the same time I have also tried to prevent possible accusations of scepticism and nihilism that in opinion of some readers might result from questioning qualitative changes in the Polis that disperse in the ‘qualitatively cold ocean’ of the Physis. As opposed to nihilism and despair, I stress my conviction that openness towards the Physis (while ‘openness’, in my understanding, means an approach that gives up vain attempts to acquire complete and exhaustive knowledge on the Physis) is a condition sine qua non of understanding the asymmetry between the power of the Physis and that of the Polis. I believe that such ‘pro-Physis’ way of thinking may help people manage the Polis in a wiser manner in order to moderate some excesses of the Polis and shift the balance in favour of protection of the Physis. The permanent experience of a mortal man who shall start to perceive the Physis as an entity that can never be grasped or evaluated and will forever be mysterious and fluid, can add a touch of magic to all our feelings and to our everyday life in the Polis. My approach to the theoretical examination of the issue is innovatory in four major aspects: 1) Compared to the existing Czech studies that theoretically examine the environmentalist movement, my thesis comes up with a synthesis of a sociological theory of new social movements and reflections rooted in the milieu of natural philosophy, which is, I daresay, an inventive approach. Such synthesis is particularly valuable if one wishes to depict the delicate borderline between the Polis and Physis, which is charged with perpetual tension. From the ecological point of view, the very source of this tension is the fact that the Physis is surprisingly autonomous and independent of desires and ideas that mould the Polis. 2) The form of the protection of Nature in the public space I have tried to present is not too often discussed, either. Rather than organizing and shaping Nature to the own image of ordinary people or environmentalists, I prefer the protection of the human nature as a source of awareness of the bond between people (and their culture) and the unique Physis in all its manifestations. Perhaps, this approach helps me avoid two extreme opinions so common to the environmentalist movement: a trend to mix up the Polis and Physis on the grounds of a notion of “all-embracing good, justice and beauty” on one hand and attempts at rejecting human culture in order to minimize the antagonism between the culture and Nature on the other. 3) As the first Czech-writing author, I have tried to discover a specific character of the environmentalist movement within the boundaries of the sociologic theory of new social movements (which has hitherto, quite understandably, confined itself to mere distinguishing the new social movements from the old ones). 4) As concerns the theory of ecological education and instruction, I have formulated, also for the first time, its alternative character, as opposed to the current practical and established educational system. It was due to my theoretical investigation focused on conscious understanding of different shapes of the Physis in its entirety, and hence the Polis, which is always included in it (even though only in part and fragmentary), that I was able to employ this uncommon approach. 5) Last but not least, I have come up with a concept of the “ecological crisis”, which is fairly innovatory from the point of view of environmentalist human studies. I consider the crisis as autonomous, foundation-laying and perpetually existing; the manifestation of the shaping of relationships between various forms of naturalness (i.e., forms of the manifestation of the life) within the complexity of the Physis. Each individual living being is somehow related to (or intermingled with) the Physis in its entirety, which relationship is its constituting tension. This is a very manifestation of the life. Human solidarity with the other living ones represents a crisis (hope) in the course of perceiving the enormous overreaching Physis – a source of the life, a miracle of the perpetuation of existence. What is today usually described as the “ecological crisis” is in my opinion a warning that, due to modern technologies, human self-projection to the life has gone to the limit; to the last extreme where people repress their awareness of the Physis to such extent that they imperil their life. The human Physis helps people recognize the crisis and articulate its extent in relation to other people, the space and time. It helps people realize that the feud and strife between all living entities is an amazing revelation of the life in all its appearances and manifestations, both tragic and comic; in that charming and remarkable story we are lucky to take part in. Meeting the objectives: I consider my objectives specified in the beginning of my theoretical treatise fully attained. In the foregoing text, I have described a specific character of the environmentalist movement within the boundaries of the theory of new social movements and also analysed developments of environmentalist ideas in the course of the double reduction, both in the “Physis” mode and “Polis” mode, which occurs in the public space. I am fully aware, though, that my theoretical thesis is based mostly on purely general and theoretical reflections; my perception of the question of the environmentalist movement is too loose and vague; and, when formulating my thoughts, I might have oversimplified outcomes of certain philosophical, sociological and ecological studies performed by the authors, from whom I have drawn inspiration. Despite this, I still hope that my thesis may trigger off discussion on practical issues of the environmental movement as well as on other theoretical subjects, which may elaborate on my conclusions, put them more precisely or, as the case may be, invalidate them. In future, I would like to focus first and foremost on certain issues included in Chapter Four.

Klíčová slova

Environmentální hnutí, environmantální ideologie, Fysis, Polis, veřejný prostor, ekologie, nová sociální hnutí, Environmental Movement, Environmentalist Ideology, Physis, Public Space, Ecology, New Social Movements

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 16. 5. 2008

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 16. 6. 2008
• Vedoucí: prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
• Oponent: doc. PhDr. Zdeněk Kratochvíl, Dr., doc. PhDr. Pavel Nováček, CSc.

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Doktorský studijní program / obor:
Sociologie / Humanitní environmentalistika