Německá adjektiva v porovnání s adjektivy českými

Michaela Rozehnalová

Bakalářská práce

Comparison of German and Czech adjectives

Anotace:

Tato bakalářská práce je rozdělena tři části a to teoretickou, didaktickou a praktickou. Teoretická část práce se důkladně zabývá srovnáním přídavných jmen v češtině a němčině. Úvodní oddíl práce charakterizuje přídavná jména a jejich zařazení v různých gramatikách, ať už jako samostatně stojící slovní druh, nebo skupinu stojící s dalšími slovními druhy, jako například příslovce apod. Následuje část o obecné charakteristice přídavných jmen v obou jazycích. Text je v této části zaměřen na vlastnosti, jako je schopnost být skloňován, stupňován, a další. Poté následuje část, která se zabývá deklinacemi jak v českém, tak německém jazyce. Deklinace v českém jazyce jsou rozděleny podle toho, jaké podstatné jméno po nich následuje, tedy na přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací, naopak v německém jazyce jsou deklinace silné, slabé a smíšené a nejsou určeny podstatným jménem, ale naopak členem určitým, neurčitým, případně nulovým, který mu předchází, popřípadě zájmenem. Koncovky, které jsou během skloňování využívány jsou také zcela odlišné, z tohoto důvodu jsou v textu tabulky, které tyto rozdíly naznačují. Další část rozebírá stupňování přídavných jmen v obou jazycích. Nejdříve je tento jev charakterizován, jako možnost vyjádření vlastností, především v nějaké skupině, či kolektivu, následuje charakteristika samotných stupňů od positivu, který je označován jako základní stupeň v obou jazycích, přes komparativ, který je tvořen shodně v obou jazycích přidáním koncovky ke kmenu slova. Tyto koncovky jsou zde vypsány i se slovy, která jsou pro tento stupeň používána, jako například „než,“ „jako,“ a další. Zásadním rozdílem u toho stupně je fakt, že v češtině je zde zařazen elativ, který je také nazýván absolutní komparativ. V češtině, na rozdíl od němčiny vyjadřuje nižší míru – například Má kratší vlasy (neznamená to, že by musel dotyčný mít krátké vlasy, ale že jsou kratší, než je obvyklé). S problematikou stupňování je v němčině spojeno i užití přehlásek, které je zde podrobně vysvětleno. Za český jazyk je srovnatelná kapitola zabývající se změnou kmenových samohlásek během stupňování. Posledním zmíněným v tomto oddílu je komparativ neboli třetí stupeň. I zde je uvedeno, jak vzniká, které předpony se používají apod. Není vynechán ani popis rozdílu mezi elativem v češtině, který byl vysvětlen již výše a elativem v němčině, kdy jde o vyjádření nejvyšší míry, které je často subjektivní, např. Máme nejnovější stoje, nejhodnější maminku atd. V němčině je tento jev řazen buďto pod komparativ, nebo tvoří samostatnou skupinu. Následuje část, která se zabývá lexikologií, nejdříve charakterizuje vztahy mezi slovy, konkrétně homonymii, která je častěji používána v češtině a je popsána jako jev, kdy slova se stejným tvarem nesou různý významem. Uvedeny jsou příklady však pro oba jazyky a to „blau“ pro němčinu, kdy se mluví buďto o barvě, nebo opilém člověku, nebo „čistý,“ kdy zmiňujeme úklid, případně bezúhonného člověka atd. Následuje antonymie, která popisuje dvě slova opačného významu, například „černo-bílý.“ Posledním charakterizovaným vztahem je synonymie, kdy různými tvary vyjádříme jednu vlastnost, například „hezký, krásný“ v češtině a „glücklich, froh,“ kdy volba slova záleží na samotném kontextu věty. V druhé části, která je zaměřena na lexikologii je práce zpracována z pohledu tvorby slov. V obou jazycích je možno slova tvořit odvozováním neboli derivací, pomocí předpon, přípon a cirkumfixů. Ne všechny tyto způsoby jsou však vždy použity pro tvorbu přídavných jmen. V němčin

Anotace:

ě jsou zmíněny ke každé z těchto kategorií příklady, zatímco v češtině je vynechána možnost tvoření s předponami, jelikož se v tomto případě používá jen zřídka. Následuje neméně důležitý způsob odvozování a tím je skládání, jinak také nazýváno kompozice. Zde jde o nejfrekventovanější způsob tvorby slov v němčině. Zmíněn je fakt, že takováto slova se nejčastěji tvoří pomocí dvou přídavných jmen, nebo jednoho přídavného a jednoho podstatného. Takováto adjektiva se chovají poté jako celek, jsou psána dohromady, v některých případech rozdělena pomlčkou. V obou jazycích jsou zmíněny vztahy mezi nimi, a to souřadné a podřadné, kdy jsou k oběma skupinám dodány i příklady. Konverze je další součást slovotvorby, kdy dochází ke změně slovního druhu. Zde je však zmíněn pouze příklad z němčiny, a to tvorba přídavných jmen z participu I a II, zatímco knihy zabývajícími se gramatikou českého jazyka se o ní vůbec nezmiňují. Zkracování slov je v neposlední řadě jedna z příležitostí, jak tvořit přídavná jména, avšak v obou jazycích se ve spisovné verzi nevyskytuje. Přejímání z cizího jazyka je poslední zde zmíněnou možností, jak rozšířit množství přídavných jmen v češtině i v němčině. Zde se objevuje rozdíl, kdy tato slova v němčině jsou nesklonná, zatímco v češtině podléhají všem pravidlům pro běžně užívaná adjektiva. Teoretická část práce se zaměřuje na přídavná jména, jejich obecnou charakteristiku, a to z pohledu obou jazyků. Vlastnosti v této části popsané jsou prakticky totožné pro němčinu i češtinu. Část morfologická, která se zabývá jevy jako je skloňování a stupňování nalezla určité odchylky, a to v deklinacích a způsobu rozdělování do nich, nebo ve stupňování a zařazení elativu. V lexikologické části popisují především vztahy mezi slovy a jejich samotnou tvorbu. Mezi nejčastěji používané způsoby patří kompozice a odvozování. Zde byly nalezeny hlavní rozdíly v konverzi, která se vyskytuje pouze v němčině. Didaktická část je zaměřena na tvorbu pracovních listů zaměřujících se na zopakování, případně prohloubení znalostí tohoto jevu. Seřazeny jsou v práci podle zaměření, na poslechová cvičení, cvičení na slovní zásobu, apod, a to vždy od nejjednodušších až po ta složitější. Některá cvičení byla prakticky využita během výuky na základní škole, kde autorka práce vyučuje, proto jsou tyto listy doplněny o vypracovanou verzi. Autorka došla během zpracování k názoru, že cvičení a podpůrné materiály jsou na toto téma velmi opomíjeny v současných učebnicích pro základní školy. Praktická část se zabývá analýzou článků s covidovou tematikou. Během práce byla z textů vypsána přídavná jména, rozřazena do tabulek podle jejich gramatického, případně lexikálního významu, a to například na komposita, zpodstatnělá přídavná jména apod. Výsledek byl znázorněn graficky, kdy se ukázalo, že nejčastěji využívána přídavná jména jsou komposita, což koresponduje i se faktem zmíněným v části teoretické.

Abstract:

Diese Bachelorarbeit ist in drei Teile unterteilt: theoretischer, didaktischer und praktischer Teil. Der theoretische Teil beschreibt Adjektive als Wortart, die nach mehreren Kriterien eingeteilt werden können, z.B. semantischen, morphologischen usw. Darüber hinaus konzentrierte er sich auf Adjektive aus morphologischer Sicht. Es wurde die Fähigkeit beschrieben, den Kasus, die Zahl, das Genus und andere Merkmale auszudrücken. Dies stand im Zusammenhang mit dem folgenden Thema, der Deklination der Adjektive im Tschechischen und Deutschen. Hier wurden die ersten größeren Unterschiede festgestellt, nämlich die Einteilung in Deklinationen, da das Tschechische über drei Deklinationen verfügt, nämlich „harte,“ „weiche“ und „possessive,“ die je nach dem sie begleitenden Substantiv zugeordnet werden. Im Gegensatz dazu verfügt das Deutsche über drei Deklinationen: „stark, schwach und gemischt,“ die je nach Art des vorangestellten Artikels oder Pronomens bestimmt werden. Unterschiede sind auch in den Endungen der Adjektive zu erkennen, wobei das Tschechische in dieser Hinsicht deutlich reicher ist. Es folgte die Beschreibung der Steigerung, die zwar in beiden Sprachen möglich ist, jedoch wurden auch hier gewisse Unterschiede festgestellt. Zunächst wurde die Grundform beschrieben, die in beiden Sprachen gleich ist, danach wurde der zweite Grad vorgestellt, wo bereits geringfügige Abweichungen festgestellt wurden, nicht in der Bildung, die im Deutschen und Tschechischen sehr ähnlich ist, sondern vor allem in der Einteilung und Charakterisierung des Elativs, der im Tschechischen dem Komparativ zugeordnet wird und ein geringeres Maß ausdrückt. Es folgte der dritte Grad, seine Charakterisierung und die Möglichkeit der Verwendung von Präfixen, wobei auch hier der Elativ erwähnt wurde, der im Deutschen als absoluter Superlativ bezeichnet wird und das höchste Maß von allen ausdrückt. Der zweite Teil der Theorie befasste sich mit der lexikologischen Seite, wobei die lexikalischen Beziehungen zwischen Wörtern beschrieben wurden, nämlich Homonymie, Synonymie und Antonymie. Bei allen diesen Phänomenen wurden die grundlegenden Merkmale und Beispiele für beide Sprachen angegeben. Es folgte ein Kapitel zur Wortbildung der Adjektive, wobei die Derivatbildung erwähnt wurde, bei der im Deutschen Präfixe, Suffixe und Zirkumfixe verwendet werden, während die Präfixbildung im Tschechischen praktisch nicht vorkommt. In beiden Sprachen wurden Beispiele zur besseren Veranschaulichung der Problematik angegeben. Es folgte die Bildung durch Komposition, die Beschreibung, wobei erwähnt wurde, dass die meisten solcher Wörter aus zwei Adjektiven oder einem Adjektiv und einem Substantiv bestehen. Auch der Bezug der beiden ursprünglichen Wörter wurde beschrieben, wobei zwischen koordinativer und subordinativer Beziehung unterschieden wurde. Es folgten Beschreibungen weniger häufig verwendeter Methoden der Adjektivbildung, nämlich Konversion, Entlehnung aus Fremdsprachen und Kürzung. Der didaktische Teil konzentrierte sich auf die Erstellung von Arbeitsblättern zur Verwendung an der Grundschule Krčín in Nové Město nad Metují, an der die Autorin des Textes arbeitet. Die Arbeitsblätter wurden erstellt, um die betreffende Problematik zu wiederholen oder zu vertiefen. Nicht alle wurden im Unterricht verwendet. Die Übungen wurden im April 2024 allen Jahrgangsstufen zur Bearbeitung gegeben. Währenddessen kam die Autorin des Textes zu dem Schluss, dass grundlegende Adjektive wie Farben oder Eigenschaften den unteren Jahrgangsstufen keine Probleme bereiten, jedoch in den höheren Jahrgangsstufen, insbesondere in der neunten Klasse, Schwierigkeiten bei der Bearbeitung auftraten. Insgesamt kam die Autorin zu dem Schluss, dass Übungen zu dieser Problematik sowie andere unterstützende Materialien auf dieser Unterrichtsstufe sehr vernachlässigt werden. Der praktische Teil konzentrierte sich auf die Analyse von Arti

Abstract:

keln aus dem Jahr 2020 mit dem Thema Covid. Adjektive wurden nach ihrer Entstehung und Verwendung sortiert und dann in Tabellen mit ihrer Häufigkeit dargestellt. Jede Gruppe von Adjektiven hatte ihre eigene Kategorie, was eine Analyse mittels Grafiken ermöglichte, aus denen deutlich wurde, dass Komposita im Deutschen am häufigsten verwendet werden, was mit dem in der theoretischen Textbeschreibung erwähnten Fakt übereinstimmt, der sich auf die Wortbildung durch Komposita konzentriert.

Klíčová slova

Jména přídavná, Skloňování přídavných jmen, Stupňování přídavných jmen, Vztahy lexikální, Tvorba přídavných jmen

Jazyk práce: němčina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 20. 6. 2024

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 29. 8. 2024
• Vedoucí: doc. PhDr. Jana Ondráková, Ph.D.
• Oponent: PhDr. Helena Dědičová, Ph.D.

Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání / Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání