Barevná realita koňského vidění

Bc. Hedvika Hejhalová

Master's thesis

The colorful reality of horse vision

Abstract:

Otázka barevného vidění u koní je v posledních letech stále více pokládána nejen v odborných kruzích, ale díky vzestupu obliby jezdeckého sportu také u široké veřejnosti. Již několik studií prokázalo, že neporozumění přirozených reakcí koní na různé podněty vedlo k narušení mezidruhové interakce mezi člověkem a koněm a vytvářelo mnohdy stresové a nebezpečné situace. Pro pochopení aspektů koňského vidění byla v této práci shrnuta již zjištěná fakta o fyziologických možnostech koňského vidění, zejména základní anatomie oka a jeho umístění, které má zásadní význam na rozsah zorného pole a zahrnuje monokulární vidění i binokulární překrytí. Zjištění, získaná z předešlých studií, potvrdila barevné vidění u koní, ale zároveň díky dichromatické skladbě oka předpokládají rozdíl v barevném spektru, zejména pokud se týká červené a zelené barvy. Experiment proto měl za cíl potvrdit či vyvrátit předpokládané mínění, že i přes omezení barevného rozsahu, dovedou koně rozlišit červenou barvu od dalších základních barev, konkrétně od zelené, žluté a modré. V souvislosti s tímto cílem vyvstalo také mnoho dalších otázek, na které přinesl experiment nové poznatky. Podle všeobecného předpokladu koňské barevné spektrum obsahuje zejména různé odstíny šedé, přičemž zelená barva, stejně jako barva červená není v dichromatickém vidění prezentována stejně, jako u druhů s trichromatickým barevným viděním. Pro experiment bylo využito 6 minikoní plemene falabella (tři klisny a tři hřebci), kterým byla dána možnost volby ze čtyř stejných kbelíků různých barev: červená, zelená, žlutá a modrá, přičemž oblíbené granule byly vždy pouze ve kbelíku červené barvy. Před začátkem experimentu byli minikoně trénováni na granule umístěné v kbelíku červené barvy a na akustický stimul v podobě chrastících granulí vsypávaných do červeného kbelíku. Experiment byl rozdělen na dvě části, kdy první část byla zaměřena na schopnost rozlišit červený kbelík v řadě mezi zeleným, žlutým a modrým. Druhá část experimentu měla zjistit rozsah paměťové stopy, tedy zda minikoně dovedou rozpoznat kbelík červené barvy i za 30 dní po ukončení první části experimentu. Obě části byly prováděny v uzavřeném prostoru, do kterého byli minikoně postupně přiváděni experimentátorem. První část experimentu trvala šest po sobě jdoucích dní. V prvních třech dnech bylo cílem naučit minikoně na řadu barevných kbelíků a na granule v červeném z nich. Každý minikůň absolvoval po tyto dny vždy šest pokusů. Experimentátor zastavil s testovaným minikoněm ve vchodu do uzavřeného prostoru proti řadě kbelíků červené, zelené, žluté a modré barvy. Asistentka upoutala pozornost minikoně akustickým podnětem, v tomto případě chrastěním nádoby s granulemi. Následně tyto granule hlasitě vsypala do kbelíku červené barvy. Experimentátor minikoně vypustil a sledoval, zda minikůň zamíří přímo ke kbelíku červené barvy, nebo zda bude hledat granule i ve kbelících ostatních barev. Při každém pokusu bylo rozložení kbelíků pozměněno. Čtvrtý, pátý a šestý den minikoně absolvovali vždy pouze po čtyřech pokusech, přičemž neměli možnost sledovat asistentku, jak granule do kbelíku červené barvy vsypává a nebyl jim poskytnut ani žádný akustický podnět. Experimentátor dovedl minikoně do vchodu, kde ho vypustil a sledoval, zda minikůň zamíří přímo ke kbelíku červené barvy, nebo zda bude granule hledat i ve kbelících dalších barev. Pokus byl považován za ukončený v okamžiku, kdy testovaný kůň našel granule v kbelíku červené barvy. Před každým pokusem byl minikůň vyveden mimo prostor, aby nemohl sledovat záměnu umístění a nes

Abstract:

lyšel vsypávání granulí do kbelíku červené barvy. Zjištěné výsledky byly zpracovány pomocí statistické metody dvouvýběrového párového t-testu a potvrdily, že minikoně dovedou rozlišit kbelík červené barvy v 72,92 % započítaných pokusů. V druhé části experimentu bylo testováno, zda minikoně dovedou rozeznat kbelík červené barvy i za 30 dní. Po dobu tří po sobě jdoucích dní absolvovali totožní minikoně stejný test, jako čtvrtý, pátý a šestý den první části experimentu. Ze 72 provedených pokusů byly granule nalezeny bez prověření dalších barev v 66,67 %. Tento výsledek sice vykazoval o 6,25 % nižší úspěšnost oproti první části experimentu, ale i tak se má za prokázané, že minikoně dovedou rozlišit kbelík červené barvy i po 30 dnech. Průběh experimentu také vykazoval horší motivaci hřebců k provedení úkolu oproti klisnám. I když hřebci věnovali více pozornosti okolí, nevykazovali však výrazně nižší úspěšnost oproti klisnám.

Abstract:

In recent years, the question of color vision in horses has been increasingly asked not only in professional circles but also among the general public thanks to the rise in popularity of equestrian sports. Several studies have already shown that the misunderstanding of the natural reactions of horses to various stimuli has led to disruption of the interspecies interaction between man and horse and has often created stressful and dangerous situations. In order to understand the aspects of equine vision, this work summarized the already established facts about the physiological possibilities of equine vision, especially the basic anatomy of the eye and its location, which is of fundamental importance for the scope of the field of vision and includes monocular vision as well as binocular overlap. Findings obtained from previous studies confirmed color vision in horses, but at the same time, due to the dichromatic composition of the eye, they assume a difference in the color spectrum, especially when it comes to red and green colors. The aim of the experiment was therefore to confirm or refute the assumed opinion that, despite the limitation of the color range, horses can distinguish red from other basic colors, specifically from green, yellow, and blue. Many other questions also arose in connection with this goal, on which the experiment brought new knowledge. According to the general assumption, the horse's color spectrum mainly contains various shades of gray, while the color green, as well as the color red, is not presented in dichromatic vision in the same way as in species with trichromatic color vision. For the experiment, 6 mini-horses of the Falabella breed (three mares and three stallions) were used and were given the opportunity to choose from four identical buckets of different colors: red, green, yellow, and blue, while the favorite granules were always only in the red bucket. Before the start of the experiment, the miniature horses were trained on pellets placed in a red bucket and on an acoustic stimulus in the form of rattling pellets poured into the red bucket. The experiment was divided into two parts, with the first part focused on the ability to distinguish a red bucket in a row between green, yellow, and blue. The second part of the experiment was to determine the extent of the memory trace, i.e. whether the mini horses can recognize the red bucket even 30 days after the end of the first part of the experiment. Both parts were performed in a closed space, into which the mini horses were gradually brought by the experimenter. The first part of the experiment lasted for six consecutive days. In the first three days, the aim was to teach the mini-horses to a series of colored buckets and to the granules in the red one. Each mini-horse completed six trials during these days. The experimenter stopped the tested miniature horse at the entrance to an enclosed area against a row of red, green, yellow, and blue buckets. The assistant attracted the mini-horses attention with an acoustic stimulus, in this case, the rattling of the granule container. She then loudly poured these granules into a bucket of red paint. The experimenter released the mini-horse and observed whether the mini-horse would head straight for the red bucket, or whether it would look for pellets in the buckets of the other colors as well. In each trial, the distribution of the buckets was changed. On the fourth, fifth, and sixth day, the mini-horses graduated after only four attempts, while they did not have the opportunity to watch the assistant pour the red granules into the bucket and were not provided with any acoustic stimulus. The experimenter led the mini-horse to the entrance, where he released it and observed whether the mini-horse would head straight for the red bucket, or whether it would look for pellets in buckets of other colors as well. The trial was considered finished when the test horse found the pellets in the red bucket. Before eac

Abstract:

h trial, the miniature horse was taken out of the area so that it could not observe the confusion of location and hear the pellets being poured into the red bucket. The obtained results were processed using the statistical method of the two-sample paired t-test and confirmed that the mini-horses can distinguish the red bucket in 72.92% of the counted attempts. In the second part of the experiment, it was tested whether mini-horses can recognize a bucket of red color even after 30 days. For three consecutive days, the same mini-horses completed the same test as on the fourth, fifth, and sixth days of the first part of the experiment. Of the 72 attempts made, granules were found without checking other colors in 66.67%. Although this result showed a 6.25% lower success rate compared to the first part of the experiment, it is still considered proven that mini-horses can distinguish a red bucket even after 30 days. The course of the experiment also showed a worse motivation of the stallions to perform the task compared to the mares. Even though the stallions paid more attention to their surroundings, they did not show a significantly lower success rate than the mares.

Keywords

zrak, kůň, dichromatické vidění, paměť

Keywords

sight, horse, dichromatic vision, memory

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 15. 4. 2023

Thesis defence

• Date of defence: 15. 5. 2023
• Supervisor: Ing. Cyril Neumann, Ph.D.
• Reader: Karel Kratochvíle, externi

Czech University of Life Sciences Prague

Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources

Master programme:
Animal Health and Welfare Management