Problém dostupnosti gynekologické péče pro nezletilé po nabytí účinnosti zákona 372/2011

Jana PROKOPOVÁ

Bachelor's thesis

The Problem of Access to Gynaecological Care for the Underage Following the Coming Into Force of Act 372/2011

Abstract:

Dostupnost zdravotní péče je definována jako schopnost zdravotnického systému uspokojovat zdravotní potřeby obyvatelstva cestou zavedených postupů a prostřednictvím existujících zdravotnických služeb. Jedním ze zavedených postupů je nový zákon č.372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který mimo jiné stanovuje pravidla pro poskytování služeb nezletilým. Od 1.4.2012 byl k poskytování péče nutný souhlas a doprovod jednoho z rodičů. Osoba starší 15 let mohla po předložení písemného souhlasu rodiče s péčí chodit napříště k lékaři bez doprovodu. V zákoně byla ale podmínka souhlasu obou rodičů u výkonů, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav nebo kvalitu života nezletilého. Zákon však dotčené výkony blíže nespecifikoval. V oblasti gynekologické péče o nezletilé dívky nastala sporná situace například při preskripci antikoncepce nebo u nepovinného očkování proti HPV infekci. Zákon byl během mé práce na tématu novelizován a od 14.3.2013 je platná nová úprava. Novela je prakticky návrat k právnímu stavu před přijetím zákona o zdravotních službách. Cílem práce bylo zjistit, zda se po nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách změnila dostupnost gynekologické péče pro nezletilé. Byly položeny dvě výzkumné otázky: Jak probíhala gynekologická péče o nezletilé před přijetím zákona, měly dívky doprovod rodičů? Jak ovlivnila podmínka souhlasu zákonného zástupce gynekologickou péči o nezletilé, měly dívky se získáním souhlasu potíže? Výzkumné šetření bylo vedeno formou kvalitativního výzkumu. Technikou sběru dat byl individuální, polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu se zůčastnilo 6 nezletilých dívek od 15 let, registrovaných v privátní gynekologicko - porodnické ambulanci MUDr. Mejchara v Plzni. Zde probíhal i výzkum. Z rozhovorů byl pořízen zápis a následně byly pro větší přehlednost přepsány. Z výzkumu jasně vyplynulo, že se dívky před přijetím zákona bez potíží zaregistrovaly u poskytovatele služeb v oboru gynekologie a porodnictví. Lékaře si volily nejčastěji na doporučení již registrovaných pacientek. Souhlas s gynekologickou péčí dala dívka sama ústně. Nezletilé absolvovaly preventivní prohlídky, samy se rozhodly nechat se očkovat proti HPV infekci nebo zažít s užíváním antikoncepce. Na vyšetření chodily většinou bez doprovodu zákonného zástupce. O nutnosti písemného souhlasu rodičů v souvislosti s gynekologickou péčí se dívky vesměs dozvěděly, až když přišly na vyšetření, od lékaře nebo porodní asistentky na recepci ambulance. Všechny tak musely navštívit ordinaci nejméně dvakrát. Při první návštěvě byly pouze poučeny, dostaly formulář pro rodiče a v tu dobu odkladná péče jim nebyla poskytnuta. Což dívky nesly dost nelibě. Z výzkumného souboru měla polovina dívek se získáním souhlasu vážné potíže. Šlo o dívky z neúplných rodin, kde jeden z rodičů nechtěl dát souhlas s péčí nebo byl nedostupný. V jednom případě žila dívka s oběma rodiči, ale souhlas s péčí nedostala ani od jednoho. Výsledek výzkumného šetření potvrdil nutnost změny sporného předpisu. Dívky měly obtíže se získáním souhlasu od rodičů a docházelo tak zbytečně k prodlení při poskytování neakutní péče. Lékař často balancoval na hraně zákona, zda souhlas rodičů požadovat či ne, došlo i k nárůstu administrativy. Uvedenou práci je možné využít pro laickou i odbornou veřejnost jako ucelenou informaci o problematice dostupnosti gynekologické péče pro nezletilé. Poskytovatelé péče mohou z výzkumného šetření získat námět ke zlepšení poskytovaných služeb.

Abstract:

Medical care attainability is defined as Medical services system´s efficiency in satisfying public´s health care need in via implemented policies and as well as via already existing medical services. One of the implemented policies is a new law nr.372/2011, digest of Medical services and conditions of its rendition, which establishes the rules of health care rendition to underage. Since 1st April 2012, to provide medical services to underage, an approval and a guidance of at least one parent has been essential. A 15 year old and older have been allowed to attend medical services with a parent signed permission letter from then on. In the mentioned law, there was a condition of both parents approval to any medical services, that could have a serious and or an adverse effect on health condition or life quality of underage. However, the law hasn´t specified these services. In the area of gynaecological services provided to underage females, there is a matter in controversy concerning for example birth-control pill prescription or optional HPV vaccination. During working on my thesis, this named law was novelized and has been valid since 14th March 2013. The novel is a regress to the law statement before the medical services law adoption. It was my intention to elicit, whether the gynaecological medical services to underage accessibility has changed after the new law adoption took effect. Two questions were asked: How was the gyanecological care to underage proceeded before the new law adoption and were the adolescents accompanied by parents? What were the affects of condition needing a parent´s permission to be provided with gynaeacological medical services and did the patients have any difficulties obtaining the permission?The exploratory investigation was led in a way of qualitative research. An individual, semi-structured interview was used as a technique to collect the data. 6 female adolescents in the age of 15 and older, registered in private gynaecological-obstetric ambulance of Med.Dr. Mejchar, Pilsen, were engaged in the research. The research took place in this ambulance, too. The interviews were noted first and then overwritten to become synoptical. It is clear that before the law adoption, the patients registered for gynaecological medical services with no problems. The choice of doctor was based on recommendation of already registered patients. The permission was orally given by patients themselves. They undertook the preventive check-up, decided to get a vaccination against HPV or to start using birth-control pills. They usually attended the ambulance alone.The patients got knowledge of needing the parent permission at the moment of entering the ambulance for their check-up. They all had to attend the ambulance twice at least. At the first visit, they got the permission form to be filled by parents and to be instructed, they were not provided by any suspense medical care. According to the research, half of the patients had difficulties in gaining the permission. Those patients came of incomplete families, where one of the parents wouldn´t agree to giving the permission or wasn´t reached. On one occasion, a patient lived with both parents, however she did not receive permission from either of them. The research results confirm the necessity of changing the litigious law. The patients had difficulties obtaining the permission which led to delay in providing medical services to them. Doctors often balanced on the edge of law, with confusion in whether to insist on the permission. Paperwork increased. The thesis can be used as a source of information to laic and to professional public community. Health care providers can use the findings based on the research to improve their services.

Keywords

zákon o zdravotních službách, gynekologická péče, nezletilé dívky, dostupnost péče, souhlas s péčí

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 7. 5. 2013

Accessible from:: 7. 5. 2013

Thesis defence

• Supervisor: MUDr. Petr Sák, Ph.D.

UNIVERSITY OF SOUTH BOHEMIA IN ČESKÉ BUDĚJOVICE

Faculty of Health and Social Studies

Bachelor programme / field:
Midwifery / Midwifery