Estetika staroindického divadelního umění. Teorie rasy.

Mgr. Šárka Havlíčková Kysová, Ph.D.

Diplomová práce

The Aesthetics of Ancient Indian Theatre Art. Tha Rasa Theory.

Anotace:

Tato diplomová práce se zaměřuje na staroindickou divadelní teorii a její estetické principy. Nejdříve v ní pojednáváme o kulturně-historickém kontextu, v němž divadlo v Indii vzniklo a v němž se dále vyvíjelo. První část práce také uvádí stručný výklad o prvních dramatických dílech, která se nám dochovala nebo o nichž víme, a jejich autorech. Dále se zaměřujeme na Nátjašástru, první učebnici divadelního umění v Indii, a její vliv na další divadelní produkci. Nátjašástra je také naším hlavním zdrojem při popisu principů a problémů z oblasti indické divadelní estetiky. Rovněž, a to v průběhu celé práce, čerpáme z poznatků několika komentátorů Učebnice, především Adyi Randgacharyi, Abhinavagupty, Dušana Zbavitele, V. Raghavana atd. Navíc se pokoušíme srovnávat jejich někdy si vzájemně odporující interpretace jednotlivých pojmů či problémů a zaujímat k nim vlastní postoj. Hlavním tématem této diplomové práce je problematika rozvíjení a navozování rasy, kterou lze vykládat jako estetický účinek divadelního představení na diváka. Definujeme osm, popřípadě devět, typů rasy, jež se zakládají na různých druzích bhv, tj. přirozených lidských emocích či citových stavech, především na osmi základních lidských emocích sthy bhvách. Dále se zabýváme povahou vztahů mezi jednotlivými druhy bhv a jejich vzájemnou spoluprácí při procesu vyvolávání rasy. Poslední kapitola se zakládá na aplikování námi vyložené teorie v praxi. V textu Kalidásovy hry Ztracený prsten jsme se snažili vystopovat a popsat jednotlivé druhy bhv a ras. Zabýváme se také otázkou míry dramatikova přínosu k navozování rasy, který lze v dramatickém textu vypozorovat. Tvrdíme, že právě dramatik může být považován za umělce, který dává prvotní impulsy k tomu, aby na jevišti došlo ke vzbuzení nějakých emocí a nálad. Obecněji se v této diplomové práci zabýváme souhrou jednotlivých složek divadelního představení, včetně textu, výpravy, osvětlení, hudby, tance, herecké akce atd., ve velmi pozoruhodném procesu navozování estetického účinku divadelního představení na diváka.

Abstract:

The thesis discusses specific elements of Indian theatre theory. First, the thesis focuses on political and historical background and especially on cultural settings of origin and beginning of Indian theatre. First part of the thesis also includes general description of ancient dramatic production, its authors, works etc. Secondly, It deals with origin of Natyasasta, the first textbook of Indian theatre art, and its influence on further theatre production. The Natyasastra is the main source to discuss the principles and problems of Indian theatre aesthetic. Also, I derive information from some commentators of Natyasastra, e.g. from Adya Randgacharya, Abhinavagupta, Dušan Zbavitel, V. Raghavan etc. Moreover, I tried to compare their sometimes contradictional interpretations of particular notions or problems. The main theme of this thesis is evoking and developing of rasa. Rasa can be explained as an aesthetic impact of performance on spectator. I give the definitions of each of eight or possibly nine types of rasa. They are based on different kinds of bhvas, natural emotions or states, mostly on eight fundamental human emotions sthy bhvas. Then I discuss the nature of relations between each type of bhvas and their cooperation in process of evoking or developing of rasa. The last chapter is based on practical application of the theory. In the play by Kalidása called Śakuntal (Abhijnanaśakuntalam) I tried to discover particular types of bhvas and rasas and describe them. I discuss the playwrights contribution to developing of rasa. I argue for dramatist to be the artist who can give the initial impulses to arouse emotions not only in text but also in the presentation of his own work. The thesis discusses the cooperation of each constituent of performance, including the text of a play, stage setting, lights, music, dance, actors actions etc., in the very important and remarkable process of developing rasa.

Klíčová slova

NÁTJAŠÁSTRA Nazýváme ji rovněž Bharatovou (či Bharatovskou) Učebnicí divadelního umění. Jde o první divadelně-teoretický spis v indickém prostředí. Její autorství je tradičně připisováno legendárnímu světci Bharatovi. Doba jejího vzniku se datuje jen velmi nepřesně kolem počátku našeho letopočtu. Nátjašástra ovlivňuje i dnešní indickou divadelní praxi. RASA citová nálada, šířeji estetický účinek poezie nebo dramatu. V této práci je pojednáno o estetickém účinku, který je v diváku schopná vyvolat souhra jednotlivých složek divadelního představení. Rozlišujeme osm, případně devět typů rasy (milostná, hněvivá, smutná atd.), tj. citové nálady. BHÁVA emoce, citový stav, to, co předává smysl zamýšlený básníkem či dramatikem VIBHÁVA podněcující okolnost (např. postava hry, jaro, soumrak). Dále se dělí na přímé (postavy hry, dějové elementy atd.) nebo nepřímá (jaro, včely atd.). SÁTTVIKA BHÁVA vnější, záměrný projev emoce, jedna ze tří složek herecké práce na jevišti (např. chvění těla, pláč). ANUBHÁVA bhva či emoce doprovázena fyzickým projevem, tj. slovy, gesty, mimikou (např. spontánní výkřik, ustupování vzad, chvění těla). VYABHIČÁRÍ BHÁVA předávaná bhva či přímo emoce, vyjadřovaná anubhvami (např. strach, sklíčenost). STHÁYÍ BHÁVA elementární duševní stav spící v člověku, vrozená emoce. Sthy bhva má nejblíže k rase. Osm sthy bhv odpovídá osmi rasám (např. láska, veselí, strach). ZTRACENÝ PRSTEN hra o sedmi dějstvích od Kalidásy, staroindického básníka a dramatika. Jde o milostný příběh krále a ctnostné Šakuntaly. Podle překladů ze sanskrtu ji přebásnil František Hrubín.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 30. 6. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 18. 9. 2006
• Vedoucí: Mgr. Pavel Klein, Ph.D.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Humanitní studia / Divadelní věda