"Civilní architektura" ve službách státu. Teoretická východiska, instituce, styl a tvůrci na Moravě 1750-1840.

Mgr. Michal Konečný, Ph.D.

Disertační práce

"Architectura Civilis" in the Sevice of the State. Theoretical Background, Institutions, Style and Architects in Moravia 1750-1840.

Anotace:

Během vlády císařovny Marie Terezie a zejména jejího nástupce Josefa II. prošla habsburská monarchie zásadními proměnami. Stát svými zásahy dostal pod kontrolu do té doby nezávislá odvětví veřejného života. Kromě umění, které začal reglementovat prostřednictvím státní akademie, se do jeho zájmu dostala i architektura. Teoretické východisko, podle kterého se státem regulovaná architektura měla řídit, byla tak zvaná architectura civilis (Bürgerliche Baukunst), jejíž zásady formulovali němečtí a rakouští teoretici a matematici od poloviny 18. století. Mezi hlavní kritéria architektury civilis patřila jednoduchost, praktičnost a úspornost, která konvenovala osvícenskému státu. Pro záměry státu se stali důležití teoreticky vzdělaní architekti a inženýři, kteří byli schopni reagovat na široké spektrum zadání. Ideálem byli projektanti, mimo cechovní struktury, mající natolik rozsáhlé kompetence, že mohli navrhovat architekturu i do stavby, spadající do sféry inženýrů – fortifikace, cesty, mosty a vodní díla. Pro vzdělání nového typu architekta, začal stát zasahovat do podoby vzdělání. Od inženýrských akademií, kde se vyučovala architectura civilis pouze jako doplněk pevnostnímu stavitelství, pak vedla cesta k reformě akademie. Právě zde vznikla roku v roce 1786 třída praktického stavitelství, kde se vyučovalo podle zásad architectury civilis. Inženýrské akademie a vídeňská akademie krásných umění si nad státem podporovanou architekturou udržely monopol až do zřízení prvních rakouských polytechnických škol na začátku 19. století. Díky dostatečnému množství vzdělaných architektů a inženýrů mohl stát založit mocenské instituce – úřady, které nad prosazování zásad architectury civilis dohlížely. První centrálně řízenou státní institucí, která měla v kompetenci stavby, byl od 16. století dvorský stavební úřad (Hofbauamt). Jeho kompetence se během vlády císaře Josefa II. rozdělily mezi Provinční stavební ředitelství (Provinzial Baudirekzion), která sídlila v každé korunní zemi. Personálně byly tyto úřady obsazeny inženýry, kteří před tím pracovali jako geometři či projektanti silnic ve službách moravských stavů. Předmětem této práce je vývoj stavebního ředitelství v Brně, do jehož kompetence spadala od roku 1788 stavební produkce na Moravě a ve Slezsku. Místa architektů ředitelství obsadili Gottlieb Nigelli a Josef Dewez, kteří do Brna přišli z Vídně. Oba architekti, spojení s prostředním Hofbauamt a s akademií na Moravě prosazovaly normy stanovené u dvora. K nim patřily například tři typy kostelů, či normativně stanovená podoba školních a farních budov. Stavební úřad, který zanikl až po roce 1848, prosazoval po celou první polovinu 19. století, na Moravě úsporné a utilitární stavby. Mnohé z nich navrhli přímo architekti úřadu, jako byly například adaptace starých klášterních budov, nové kostely, zemská věznice v Brně nebo městské divadlo v Opavě; Josef Dewez navrhl například i dnes už neexistující pomník císaře Josefa II. u Slavíkovic. Poslední kapitolu práce tvoří biografie významných inženýrů a architektů, pracujících ve službách stavů a státu na Moravě na přelomu 18. a 19. století jako byl – Johann Anton Krzoupal von Grünnenberg, Josef Anneis, Josef Finkoir, Johann Karl Hromadko, Thomas Widlák, Gottlieb Nigelli, Karl Jacobi von Eckholm a Josef Dewez.

Abstract:

During the reign of the empress Maria Theresa and in particular of her successor Joseph II, the Habsburg monarchy went through substantial changes. The state took control of parts of public life which had until then been independent. Besides arts, which started to be controlled through the state academy, architecture became the centre of attention. Architecture regulated by state was supposed to observe the so called architectura civilis (Bürgerliche Baukunst) the principles of which had been formulated by German and Austrian theoreticians and mathematicians in the second half of the 18th century. The main features typical for the architectura civilis were simplicity, practicality and economy, which suited the enlightened state. Architects and engineers with profound theoretical knowledge who were able to respond to a wide spectrum of assignments became important for the intentions of the state. Designers who did not make part of the guild structure and who had such wide competences that they could design architecture normally designed by engineers – fortifications, roads, and bridges were considered as ideal. As a result, the state started to interfere in the way architects of the new type were educated. As the architectura civilis was taught at engineering academies only as a supplement to fortress construction, the new needs led to the reform of the academy. Consequently, in the year 1786 a class of practical construction, where the architectura civilis was taught, was established. Engineering academies and the Viennese academy of fine arts had a monopoly on such architecture supported by the state until the first Austrian polytechnic schools were established at the beginning of the 19th century. Owing to a sufficient number of educated architects and engineers, the state could establish institutions of power – offices which supervised the principles of the architectura civilis. In the 16th century, the first centrally controlled state institution responsible for buildings was the court building office. Its powers were divided during the reign of the emperor Joseph II between the Provincial Building Directorates (Provinzial Baudirekzion), which were seated in each crown land. These offices were staffed by engineers who had previously worked as geometricians or road designers in the service of Moravian estates. This work focuses on the development of the building directorate in Brno, which was responsible for the building production in Moravia and Silesia from 1788. The posts of the architects of the directorate were occupied by Gottlieb Nigelli and Josef Dewez who came to Brno from Vienna. Both architects, who were linked with the Hofbauamt and with the academy in Moravia, pursued the norms prescribed at the court. Such norms included for example three types of churches or a prescribed appearance of schools and parsonages. The building office, which ceased to exist only after 1848, promoted economical and utilitarian buildings throughout the first half of the 19th century. Many of these buildings were designed by architects working for the office, such as the adaptations of old monastery buildings, new churches, the land prison in Brno or the city theatre in Opava; Josef Dewez designed among others for example the statue of Joseph II near Slavíkovice. The last chapter of the work focuses on the bibliography of significant engineers and architects working in the service of the estates and the state in Moravia at the turn of the 19th century, such as Johann Anton Krzoupal von Grünnenberg, Josef Anneis, Josef Finkoir, Johann Karl Hromadko, Thomas Widlák, Gottlieb Nigelli, Karl Jacobi von Eckholm and Josef Dewez.

Klíčová slova

architektura, Morava, 18. století, Provinční stavební ředitelství, Gottlieb Nigelli, Josef Dewez, církevní architektura, civilní architektura, architekt, inženýr

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 10. 4. 2014

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 7. 11. 2014
• Vedoucí: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
• Oponent: PhDr. Taťána Petrasová, CSc., prof. PhDr. Jan Sedlák, CSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury (čtyřleté) / Teorie a dějiny umění