Institucionální změny EU zavedené Lisabonskou smlouvou

Ing. Richard Sladký

Bakalářská práce

EU Institutional Changes Introduced by the Lisbon Treaty

Anotace:

Lisabonská smlouva výrazně rozšiřuje a posiluje kompetence Evropské unie a jejich orgánů, rozšiřuje sféry vlivu EU, usnadňuje rozhodovací proces, definuje nové funkce, jejichž představitelé se stávají reprezentanty, „osobnostmi“ EU. Prostřednictvím doložky flexibility a přechodové klauzule umožňuje extenzivní výklad a dokonce změnu Smluv. Pozice jednotlivých členských států je oslabena v tom smyslu, že státy přenesly více oblastí na bedra EU, jejich hlasovací potenciál ztrácí na síle, klesá význam představitelů státu vykonávajícího předsednictví. Členské státy spíše rostou v možnosti činnost EU negovat, především uplatněním zásady subsidiarity formou odůvodněného stanoviska, buď v rámci koncepce oboustranné flexibility, nebo v rámci vyjádření nesouhlasu s použitím doložky flexibility. Přicházejí o právo veta při řadě rozhodování v Radě a některých rozhodování v Evropské radě, nově mají k dispozici právo veta při nesouhlasu s uplatněním přechodové klauzule. Jednoznačně pozitivně je třeba hodnotit posílení demokratických principů v EU, zejména v případě rozšíření pravomocí voliči legitimovaného Evropského parlamentu. Postavení orgánů Evropské unie a orgánů členských států však nemůže být hodnoceno takto izolovaně. Při uplatnění tohoto přístupu je zřejmé, že Lisabonská smlouva jednoznačně posílila své orgány a jednoznačně oslabila jednotlivé členské státy. Je však třeba si uvědomit, že tato změna byla učiněna nejen vůlí autorů Lisabonské smlouvy a představitelů EU, ale – díky ratifikačnímu procesu - především vůlí politické reprezentace členských států, v případě referend dokonce většiny občanů členského státu. Rozšíření počtu oblastí, které spadají do kompetence EU, nelze tedy vnímat jako rozpínavost EU, ale zakotvení přání členských států společně spravovat další oblasti. Zjednodušení hlasování v Radě a Evropské radě rovněž není možné považovat za jednostranné posílení moci orgánů EU, ale za důsledek přání členských států po akceschopnější a dynamičtější Evropě. Riziko zneužití moci existuje vždy, proto je třeba ocenit, že výsledná podoba Lisabonské smlouvy tato rizika identifikuje a nastavuje celou řadu mechanismů k jejich eliminaci. Pokud ani takové mechanismy nezabrání důsledkům, které by pro některý členský stát byly zcela nepřijatelné, LS nabízí možnost ze svazku Evropské unie vystoupit. S cílem zabránit podobným scénářům je třeba neustále kontrolovat efektivitu a dostatečnou dynamiku každého jednotlivého orgánu, úřadu či jen pracovní skupiny, vedoucí k výstupům odpovídajícím smyslu EU a požadavkům členských států. Kontrolu vykonávají nejen politici, ale také soudní orgány, média i samotní občané.

Abstract:

The Lisbon Treaty significantly expands and strengthens the powers of the European Union and its institutions, expanding the sphere of influence of the EU, facilitating decision-making process, defines a new function, whose leaders have become representatives of the EU. Through the flexibility clause and the overcrossing clause allowing a broad interpretation or even amendment of the Treaties. The position of individual Member States is weakened in the sense that countries have transferred more areas onto the shoulders of the EU, their voting potential is losing the power, the importance of representatives of the state holding the Presidency is decreasing. Member States grow more in the possibility negating the action of the EU, particularly to the principle of subsidiarity by a reasoned opinion, either within the concept of mutual flexibility, or the expression of disagreement with the use of the flexibility clause. They lose the right of veto in a number of the Council decisions and some decisions in the European Council, now have a right of veto in opposition to the application of the overcrossing clause. Reinforce of democratic principles in the EU definitely needs to be evaluated positively, especially in the case of the extension of powers of the legitimate European Parliament. The position of the EU institutions and Member States authorities cannot be assessed in this isolated way. If applying such approach it is obvious that the Lisbon Treaty clearly strengthened its institutions and clearly weakened the individual Member States. It should be noted that this change was made not only as a will of the authors of the Lisbon Treaty and EU representatives, but - thanks to the ratification process - mainly thanks the political will of Member States' representation, in the case of a referendum process even thanks to the majority of citizens of Member States. Extending the number of areas that fall within the competence of the EU cannot be read as an expansion of the EU, but anchoring the wishes of Member States jointly manage other areas. Simplification of the vote in the Council and the European Council shall also not be considered a unilateral increase in the power of the EU institutions, but as a consequence of the desire of Member States for operational and dynamic Europe. The risk of abuse of power is always there, so it should be appreciated that the final shape of the Lisbon Treaty identifies these risks and sets a variety of mechanisms to eliminate them. If such mechanisms will not prevent the consequences of the abuse, which would have been for any Member State completely unacceptable, the Lisbon Treaty offers the option to withdraw from the EU. In order to prevent such scenarios the effectiveness and appropriate dynamics of each organ, office or a working group should be constantly monitored, leading to the outputs corresponding with the meaning of the EU and requirements of the Member States. Control is exercised not only by politicians but also by the judiciary, the media and the citizens themselves.

Klíčová slova

Lisabonská smlouva, Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Evropská komise

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 15. 4. 2011

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 13. 6. 2011
• Vedoucí: prof. JUDr. Vladimír Týč, CSc.
• Oponent: JUDr. David Sehnálek, Ph.D.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Právní specializace / Veřejná správa