Absurdní drama v rámci politického divadla v Brně 1959-1971

Mgr. Goran Djuric

Diplomová práce

The Theater of the Absurd within the Political Theatre in Brno 1959-1970

Anotace:

Dlouhá léta stagnace činohry brněnského Státního divadla ji dovedly koncem padesátých let až do celkové ztráty důvěryhodnosti této ve své době významné kulturní instituce, a to jak u publika, tak i mezi divadelními odborníky. Cesty proměn pomocí kádrových řešení, marné hledání nových dramaturgických směrů, to vše lze s odstupem času popsat jako neplodné snahy, v jejichž stínu nenávratně mizela léta, dobré nápady a někdy i drahocenné herecké osobnosti. Někteří z nejtalentovanějších brněnských herců té doby, co se týká jejich kreativity, po většinu své kariéry spíše vegetovali, bez skutečné šance ukázat, co umějí a jak daleko dokážou dojít. Při takovém pohledu na skutečnost znamená existence Miloše Hynšta a jeho konceptu politického divadla, které založil na Majakovském a Brechtovi, předěl a novou naději. Složitá doba žádala těžkou volbu. Ačkoli dnes můžeme říci, že umělecké trio Hynšt - Srba- Sokolovský nedokázalo realizovat svůj záměr zcela, jejich přínos rozvoji divadelního umění v Brně je neocenitelný. Alespoň na okamžik se Brno opět ocitlo ve středu pozornosti divadelníků ze všech krajů tehdy politicky velmi nestabilního Československa. Antiiluzivní přístup, který zastupovali, byl cenným oponentem tomu, co Krejča s takovými úspěchy realizoval v Národním divadle a v Divadle Za branou. Tímto způsobem se Brno i Praha, jako tradičně dvě nejsilnější divadelní centra, staly formálně uměleckými rivaly, ale také symboly rozdílnosti a bohatství, které divadelní scéna té doby mohla nabídnout. Sama skutečnost, že originální programové prohlášení, které Hynšt představil veřejnosti v roce 1959, se dožilo svých dokonce čtyř doplňků, hovoří o náročnosti cesty, která byla před ním a jeho spolupracovníky, ale i o problémech, s nimiž se na této cestě setkali. Oficiální kritika nikdy nebyla nakloněna Mahenově činohře. Vždy existoval důvod k nespokojenosti, nezřídka se vedly celé debaty, jako ta v „Hostovi do domu“ v roce 1964, kdy na její účet vycházely svérázné nekrology. Jsme toho názoru, že je důležité říct, že tyto debaty příliš často vycházely z nesprávných předpokladů, že nedokázaly jasně definovat problém, a co je ze všeho nejdůležitější, ničím nepřispěly k tomu, aby se „politické divadlo“ v Brně zaskvělo ve své plné síle. Jeden z největších typů kritiky byl ten, že herci nejsou schopni do svého uměleckého projevu integrovat principy Brechtovy herecké techniky. Jejich herecký styl nesl i nadále viditelné stopy psychologického herectví, které v Brně zapustilo hluboké kořeny, a to ještě v období meziválečné divadelní tvorby. Právě to je důvod, proč se Hynšt rozhodl zabývat absurdním divadlem. Absurdní divadlo v Brně byla svérázná škola „nového herectví“ pro soubor, „zkratka“ k Brechtovi, který tehdejším hercům zůstával nepochopitelný. Byl to radikální pokus, jak naučit herce „odcizit se postavě“, aby se oddálil od toho, co znal a čemu navykl, a co mu bránilo v uměleckém pokroku. Absurdní divadlo nedávalo šanci psychologickým analýzám postav, neboť ty se pohybovaly mimo realitu psychologie. Herci se nemohli opřít ani o emotivní interpretace, protože pro to v samotném textu nebylo místo. Museli najít novou cestu, a ta je neomylně vedla k epickému herectví a k Brechtovi. Je těžko říct, jestli tohoto cíle vůbec kdy dosáhli. Stejně jako sami herci, ani kritika nedokázala definovat epiku v hereckém výrazu, takže se často analýzy herectví v těchto inscenacích omezovaly na floskule „umělecky silné“ nebo „umělecky méně silné“. Konec Pražského jara a chlad normalizace znamenaly definitivní konec těchto snah. Absurdní divadlo zůstalo pouze epizodou v brněnském divadelním životě

Anotace:

, na niž tato práce vrhá trochu nového světla.

Abstract:

In his master thesis “The Theater of the Absurd within the Political Theatre in Brno 1959-1970” the author is trying to shed new light on this very briefly researched phenomenon in recent history of the Czech theater. The concept of Political Theatre, in the way it was thought of by Miloš Hynšt and his closest associates, catapulted the State Theatre in Brno once again into the centre of attention of cultural and social institutions and circles of that time. However, it remained unclear why the Theatre of the Absurd, theatrical form considerably remote from the Brecht’s (and Piscator’s) vision of theatre, was subsequently integrated into the program of the Political Theatre seen in Brno. The answer has been offered by the detail analysis of each of the absurd plays preformed on the stage of the State Theatre in Brno during the late 60s. Over time, it has become clear that the main problem in realization of the Political Theatre in Brno were the actors, who simply were not match to the requirements of acting technique theoretically conceived by the Brecht himself. Thought to play their rolls exclusively within the realistic method, they were not able to raise their art to the higher level. Because of that Miloš Hynšt and his associates decided to take a radical step in order to improve their performing skills. Realizing that the acting techniques of the Theatre of the Absurd and Political Theatre have the very same foundations, they used six prominent absurd plays as some sort of “acting school”, as a road to a better understanding of Brecht’s concept. Their endeavors were interrupted by the Soviet invasion and the process of “normalization” which came afterwards. During this period Miloš Hynšt was forced to leave cultural life of Moravian metropolis and the local model of the Political Theatre was abandoned for good.

Klíčová slova

Absurdní drama, Politické divadlo, Miloš Hynšt, Mahenova činohra

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 1. 6. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 17. 6. 2009
• Vedoucí: prof. PhDr. Margita Havlíčková

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury / Teorie a dějiny divadla