Interspecifická komunikace mezi lidmi a psy

Anežka Šimková

Bakalářská práce

Interspecific Communication Between Humans and Canines

Anotace:

Lidé a psi (Canis lupus f. familiaris) spolu komunikují. Na to není nic zvláštního. Interspecifická komunikace není v živočišné říši žádnou vzácností, s člověkem umí komunikovat mnohé druhy. Psi se ale od ostatních druhů něčím odlišují. Tisíce let soužití s lidmi u psů vyústilo v něco, co lze označit jako „syndrom socializace na člověka“. Psi s lidmi přirozeně spolupracují a následují jejich vedení. Již štěňata dají přednost člověku před jiným psem. Lidé a psi si spolu vytvářejí silné sociální vazby, podobné těm, které si vytvářejí lidé ke svým dětem. Přičemž takový vztah si psi s lidmi vytvářejí stejně snadno, ne-li snadněji, než s příslušníky svého vlastního druhu, a to i v dospělosti. Kooperační tendence psů vůči lidem se projevuje v řadě situací, v rámci agonistických interakcí, při hře nebo při výcviku, a ukazuje se být klíčovou adaptací stojící za úspěchem psa v lidské společnosti. Tato kooperační motivace ve prospěch člověka společně s obecnou druhovou sociabilitou psa domácího stojí pravděpodobně za tím, že interspecifická komunikace člověka a psa je velmi efektivní a v některých ohledech na mnohem vyšší úrovni než je tomu u jiných živočišných druhů. Psi mnohdy interpretují ostenzivní signály člověka úspěšněji než šimpanzi nebo vlci. Jako komunikační záměr rozpoznají nejenom ukazování pažemi, ale i otočení hlavy či pouhý pohled správným směrem. Umí rozpoznávat lidské emoce, dovedou člověka napodobovat a rozumí referenční hodnotě slov. Aby se však dalo mluvit o vzájemné komunikaci, musí být schopni nejenom zprávy přijímat, ale také je odesílat. Psi se lidem v mnoha ohledech přizpůsobili. Psi často využívají k navázání komunikace s lidmi např. přímý oční kontakt nebo štěkot, což rozhodně nezdědili od vlků. S tím, že i lidé, kteří nikdy psa neměli, těmto komunikačním signálům rozumí. V jednom případě se dokonce pes naučil jednoduchý znakový jazyk, kterým pak se svými majiteli komunikoval. Původ těchto interspecifických komunikačních schopností má s největší pravděpodobností kořeny již v domestikaci s tím, že následné šlechtění plemen a ontogenetická zkušenost každého jedince je dále rozvíjejí a formují

Abstract:

Humans and dogs (Canis lupus f. familiaris) communicate with each other. There is nothing strange about that. Interspecific communication is nothing special in the animal realm, many species are able to communicate with human beings. However, dogs somehow differ from other species. The coexistence with men for few thousands years has led to something that can be called “socialization towards a man” syndrome. Canines naturally cooperate with men and follow men´s leadership. Puppies are already prioritizing a man over other dogs. Canines and humans form strong social bounds, similar to those between humans and their children. Whereas this dog-human relationship is formed as easy, if not even easier, as with its own species – and the bond is able to be formed in adulthood. Cooperative tendency of dogs towards humans is expressed in many situations – in agonistic interactions, during games or training – and it appears to be the key adaptation standing behind the success of a dog in human society. This cooperative motivation together with generic sociability of a domestic dog is the possible reason why the interspecific communication of a man and a dog is much more effective than the communication between a man and any other species. Dogs often interpret human ostensive signals more succesfully than chimpanzees or wolves. As a communicative intention, they recognize not only pointing by arms but even turning of a head or mere gaze in the right direction. They can recognize human emotions, they can imitate a man and they understand referential meaning of words. However, to be able to speak about mutual communication, they must be able to not only to receive the messages, but also to send them. Dogs have assimilated to men in many ways. Dogs use for example direct eye contact or barking specificly to initiate communication with humans, which they definitely did not inherited from wolves. And even those who has never owned a dog understands those communication signals. In one case, a dog had learned a simple sign language which he used to communicate with its owners. The origin of those interspecific communication abilities has most probably its origin in domestication while subsequent selective breeding and ontogenetic experience of every individual has further evolved and formed those capabilities ever since.

Klíčová slova

pes, člověk, komunikace, kognice, spolupráce

Keywords

dog, human, communication, cooperation, cognition

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 22. 7. 2020

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: Ing. Ludvík Pinc, Ph.D.

Česká zemědělská univerzita v Praze

Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů

Bakalářský studijní program / obor:
Zootechnika / Kynologie