Stanovení gastrointestinálních hormonů a analýza dalších faktorů zvyšujících inzulínovou senzitivitu u morbidně obézních pacientů po bariatrických operacích

Ing. Karolína JANOCHOVÁ

Disertační práce

Determination of gastrointestinal hormones and analysis of other factors increasing insulin sensitivity in morbid patients after bariatric surgery

Anotace:

Obezita je celosvětově nejrozšířenější metabolické onemocnění, které bylo Světovou zdravotnickou organizací (WHO) prohlášeno za globální epidemii a představuje jeden z největších zdravotních problémů současnosti. Nadváha nebo obezita jsou hlavním rizikovy?m faktorem pro vznik diabetu 2. typu. Diabetes 2. typu je v současné době léčen farmakologicky perorálními antidiabetiky a v mnoha případech je nezbytné i podávání inzulínu. Početné studie však ukazují, že vhodny?m způsobem, jak dosáhnout zlepšení nebo dokonce úplného vyléčení diabetu 2. typu je využití bariatrické chirurgie. Ve snaze snížit invazivitu chirurgicky?ch operací jsou prováděny primárně laparoskopické operace, ovšem v posledních letech jsou zaváděny také endoskopické metody. Mezi tyto metody patří metoda parciální magnetická jejunální diverze (PMJD). Tato dizertační práce se zaby?vá hodnocením vlivu parciální jejunální magnetické diverze (PMJD) na redukci hmotnosti, kontrolu glykémie a regulaci inkretinovy?ch hormonů. Do studie bylo zařazeno 10 pacientů (6 mužů, 4 ženy), z toho 4 pacienti měli diagnostikován diabetes mellitus 2. typu. Pacienti byli sledováni po dobu 36 měsíců. U všech pacientů došlo k vy?znamné redukci hmotnosti (42,9 ? 41,6% EWL), vy?znamnému snížení hladin glykovaného hemoglobinu, inzulínu a glukózy na lačno. U plazmaticky?ch hladin molekul C-peptidu, GIP a GLP-1 nedošlo během sledování ke statisticky vy?znamny?m změnám. U molekuly PYY došlo k signifikantnímu zvy?šení plazmaticky?ch hladin 6 měsíců po zákroku. Plazmatické hladiny ghrelinu se statisticky vy?znamně zvy?šily 12, 18 a 24 měsíců od operace. Vy?sledky naznačují, že endoskopicky vytvořená PMJD může mít příznivy? účinek na produkci gastrointestinálních hormonů, které hrají roli v patofyziologii diabetu 2. typu. Metoda PMJD však zatím zůstává pouze experimentálním postupem a bude vyžadovat technické zdokonalení a další podrobny? vy?zkum v tomto směru. Bude jistě potřeba dalších dlouhodoby?ch studií provedeny?ch na větším souboru (ideálně diabeticky?ch pacientů), aby mohl by?t lépe zhodnocen přínos této metody při léčbě obezity a diabetu 2. typu.

Abstract:

Obesity is the most widespread worldwide metabolic disease, which has been declared a global epidemic by the World Health Organization (WHO) and is one of the biggest health problems today. Overweight or obesity is a major risk factor for developing type 2 diabetes. Type 2 diabetes is currently treated pharmacologically with oral hypoglycaemic agents and in many cases is necessary with insulin. However, numerous studies show that a bariatric surgery is a suitable way to improve or even completely cure type 2 diabetes. In an effort to reduce the invasiveness of surgical operations, laparoscopic operations are performed primarily, but in recent years, endoscopic methods have also been introduced. These methods include the partial magnetic jejunal diversion (PMJD) method. This dissertation deals with the evaluation of the effect of partial jejunal magnetic diversion on weight reduction, glycemic control and regulation of incretin hormones. The study included 10 patients (6 men, 4 women), 4 of patients had type 2 diabetes. Patients were followed for 36 months. In all patients a significant reduction in weight (42,9 ? 41,6% EWL), glycated hemoglobin, insulin and fasting glucose was observed. There were no statistically significant changes in the plasma levels of C-peptide, GIP and GLP-1 molecules during the follow-up. The PYY molecule showed a significant increase in plasma levels 6 months after surgery. Plasma ghrelin levels increased significantly at 12, 18 and 24 months postoperatively. The results suggest that endoscopically produced PJMD may have a beneficial effect on intestinal hormones, which appear to play a role in the pathophysiology of T2DM. The results suggest that endoscopically produced PMJD may have a beneficial effect on the production of gastrointestinal hormones that play a role in the pathophysiology of type 2 diabetes. However, the PMJD method so far remains only an experimental procedure and will require technical improvements and further detailed research in this direction. There will certainly be a need for further long-term studies in a larger cohort (ideally diabetic patients) in order to better assess the benefits of this method in the treatment of obesity and type 2 diabetes.

Klíčová slova

obezita, diabetes mellitus, bariatrická chirurgie, parciální magnetická jejunální diverze

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 26. 11. 2020

Zveřejnit od: 31. 12. 2999

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 13. 1. 2021
• Vedoucí: Mgr. Michal Haluzík, Ph.D., Mgr. Michal Haluzík, Ph.D.

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA

Přírodovědecká fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Analytická chemie / Analytická chemie heterogenních systémů