Česká památková péče mezi ideály a realitou.

Mgr. et Mgr. Michal NOVOTNÝ

Doctoral thesis

O přípravě památkových zákonů ve 20. století

Anotácia:

Práce sleduje přípravu památkových zákonů v českých zemích od roku 1918 (s přesahem do 19. století) do roku 2002 (včetně stručného recentního vývoje). Památkový zákon má chránit dílčí část hmotného kulturního dědictví zachovaného in situ, ve sledovaných obdobích ovšem ochránci památek uvažovali o jeho širší působnosti (památky přírodní, nehmotné a in fondo). Každý památkový zákon je výsledkem snahy o uznání ochrany památek jako veřejného zájmu. Obecně uznávaným milníkem pro tento vývoj v Evropě je konec 18. století, ale koncept památky je znám již nejméně od italské renesance. Během 19. a především 20. století začaly (nejen) evropské státy přijímat na podporu ochrany památek speciální zákony, jako důsledek tlaku vyvíjeného ochránci památek na státní reprezentaci (Alois Riegl, Max Dvořák, Georg Dehio). K akceptaci myšlenky ochrany památek státem zároveň napomohlo zjištění, že památky mohou státní reprezentaci sloužit jako prostředek identifikace lidí s historií národa a ochrana památek tak může být státotvorná. Předmětem pozornosti předkládané práce nejsou však památkové zákony samotné, ale jejich příprava, projednávání, schvalování. V průběhu 20. století v českých zemích probíhala téměř kontinuální příprava a projednávání památkového zákona, kterou periodizuji na tato čtyři období: 1) od dvacátých let do konce třicátých let 20. století (příprava zákona o památkách), 2) od roku 1949 do roku 1958 (příprava zákona o kulturních památkách včetně předcházejících a alternativních návrhů), 3) od roku 1974 do roku 1987 (příprava zákona o státní památkové péči) a 4) od Listopadu 1989 do roku 2002 (příprava zákona o ochraně památek a památkové péči a systémových novelizací). Legislativní postup v širším slova smyslu zahrnuje přípravu, zpracování, projednávání a schvalování návrhů zákona v byrokratickém prostředí státní správy. Informace k těmto postupům tvoří především z velké části nikdy nepublikované archivní dokumenty: návrhy zákonů, důvodové zprávy, záznamy z jednání, připomínky úřadů, institucí a odborníků. Seznámení s obsahem těchto dokumentů mi umožnilo identifikovat hlavní témata:1) hledání definice památky jako předmětu zákonné ochrany, 2) hledání organizační strukturu památkové péče, 3) hledání rozsahu působnosti památkového zákona, 4) hledání legitimity omezování vlastnických práv v konkurenci s ochranou kulturního dědictví. Proces tvorby zákona probíhal v byrokratickém prostředí státní správy, podílely se něm však i osobnosti památkové péče a dějin umění. Klíčovou postavou je Zdeněk Wirth, úloha dalších je předmětem úvah: Václav Mencl, Vlastimil Vinter, jejichž podíl na legislativních pracích lze doložit. Jan Hofman, Jan Emler, Luboš Jeřábek, Jakub Pavel, Josef Hobzek, Emanuel Hruška (někteří z uvedených byli vystudovanými právníky) se o právní rozměr ochrany památek ve své době aktivně zajímali. Tvorba památkového zákona je ovšem doménou právníků (Jan Dvořák, František Plachý, František Siegel). Specifické období devadesátých let 20. století představuje práce jako období, ve kterém se při hledání nové právní normy, dosud neuzavřené, zrcadlí dosavadní historie oboru památkové péče. Památkový zákon z roku 1987, zpočátku odmítaný, stal se nečekaně pro ochránce památek akceptovatelným předpisem. Radikální organizační změny, zvažované na počátku devadesátých let, nebyly realizovány, přesto však aktivita ochránců památek při přípravě památkového zákona (Mojmír Horyna, Ivo Hlobil, Pavel Kroupa) pomáhala reflektovat postavení oboru ve společnosti. Dlouhé časové období mi umožnilo provést komparaci legislativní

Anotácia:

ch postupů a vybraných problémů ve čtyřech zcela odlišných obdobích. Pro srovnání s vývojem v českých zemích doplňuje práce exkurz o vybranná témata památkového práva kolem roku 2000 v Rakousku a na Slovensku.

Abstract:

The work follows the preparation of conservation laws in the Czech lands from 1918 (overlapping to the 19th century) to 2002 (including a brief recent development). The Act on the Protection of Monuments is intended to protect a part of the material cultural heritage preserved in situ, but in the periods under review the conservationists considered its wider scope (natural, intangible and in fondo). Every conservation law is the result of efforts to recognize the protection of monuments as a public interest. A generally accepted milestone for this development in Europe is the end of the 18th century, but the concept of the monument has been known at least since the Italian Renaissance. During the 19th and especially the 20th century, European states began to adopt special laws to promote the protection of monuments, as a result of pressure exerted by the conservationists on the state representation (Alois Riegl, Max Dvorak, Georg Dehio). At the same time, the idea of conservation idea was recognized by the state as acceptable and constitutional by the finding that monuments can serve as a means of identifying people with a history of the nation. The submitted work focuses not on the monument laws themselves, but more on their preparation, discussion, approval. I have distinguished four periods: 1) from the 1920s until the end of the 1930s (preparation of the Act on Monuments) 2) from 1949 to 1958 (preparation of the Act on Cultural Monuments, including previous and alternative proposals), 3) from 1974 to 1987 (preparation of the Act on State Preservation of Monuments) and 4) from November 1989 to 2002 (preparation of the Act on the protection of monuments and State Care Monuments and of the systemic amendments). The specific period of the 1990s represents in my thesis a period in which the search for a new legal norm, which has not yet been finalized, reflects the current history of the field of monument care. The Heritage Act of 1987, initially rejected, unexpectedly became the guardian of the conservation principles for the conservationists. The radical changes in organization of the field considered at the beginning of the 1990s were finally not realized, but the activities of the conservationists in the preparation of the Heritage Act (Mojmír Horyna, Ivo Hlobil, Pavel Kroupa) helped reflect the position of the field in society. A very broadly defined topic required to focus on selected themes and leave others aside (restoration, archaeological research). On the other hand, this time span allowed me to compare the legislative procedures and selected issuesin four completely different periods. The text also includes comparison with the development in the Czech lands around 2000 in neighboring countries - Austria and Slovakia.

Kľúčové slová

památková péče, ochrana kulturního dědictví, památkový zákon, Zdeněk Wirth

Jazyk práce: Czech

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 7. 10. 2019

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 9. 4. 2020
• Vedúci: prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc., prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.

Palacký University Olomouc

Faculty of Arts

Doctoral programme / odbor:
Theory and History of Arts / Theory and History of Arts