Dokazování ve správním řízení

Bc. Lenka Chmelinová

Bakalářská práce

Proofs in administrative proceedings

Anotace:

Anotace česky Správní řízení je proces autoritativní aplikace správního práva orgány k tomu určenými Ústavou, který vede k vydání individuálního správního aktu. Těmito akty vznikají, mění se nebo zanikají práva či povinnosti, nebo správní orgány rozhodnou o existenci, případně neexistenci, těchto práv a povinností. Tento proces sestává z několika fází jdoucích po sobě v právně předepsaném pořádku. Velký důraz se klade především na fázi zjištění objektivní pravdy, konkrétně na proces dokazování souvisejících skutečností, na kterých závisí následné rozhodnutí. Základy správního práva České republiky jsou stanoveny v právních aktech jak mezinárodního, tak vnitrostátního charakteru. V mezinárodním a českém ústavním právu jsou zakotveny základní principy celého řízení a práva jeho účastníků. Detailně proces správního řízení upravuje správní řád (účinný od 1. ledna 2006), jakož i další speciální úpravy zabývající se zvláštními formami správního řízení. Protože mají orgány povinnost zjistit objektivní pravdu, musí k tomu použít důkazy. Důkazní břemeno leží na správních orgánech, účastníci řízení jsou ovšem povinni předvést důkazy potvrzující jejich tvrzení. Všechny předvedené důkazy jsou prováděné zásadně správními orgány. Správní řád definuje důkazy jako veškeré prostředky sloužící k zjištění objektivní skutečnosti, postrádá však úplný výčet všech možných důkazů. Pouze stanovuje ty nejčastěji používáné. Jsou to: důkazy svědeckou výpovědí, listinný důkaz, důkaz ohledáním a znalecký posudek. Velmi důležitý je důkaz svědeckou výpovědí, sloužící jako důkaz přímý. Při jeho provádění je třeba vzít v úvahu vztah svědka k projednávané věci, svědkovu osobnost a věrohodnost a také čas uplynulý od události k výpovědi. Ohledání slouží správním orgánům k zjištění objektivní pravdy o konkrétní skutečnosti. Obvykle je doprovázeno podpůrnou dokumentací jako fotografiemi nebo videozáznamy. Další častý důkaz představují listiny. Mohou být soukromé nebo veřejné, přičemž ty druhé vydávají státní orgány a správní orgány nejsou povinny je při případném řízení znovu ověřovat. Znalecký posudek je zpracováván znalci registrovanými v rejstříku soudních znalců. Zjišťují pro správní řízení potřebné informace, které si správní orgán nemůže zjistit sám, jako např. objektivní výšku škody. Další typy důkazů nejmenovaných zákonem zahrnují věcné důkazy, záznamy průmyslových kamer, výpisy SMS zpráv a telefonních rozhovorů apod. Velmi důležitou části procesu dokazování je vyhodnocování důkazů. Ne všechny důkazy mají stejnou váhu a správní řád nedává žádnému z nich převahu. Správní orgány musí pečlivě zvážit jednotlivé důkazy nejdřív samostatně a následně ve vzájemných souvislostech. S případnými rozdílnými zjištěnými skutečnostmi se musí správní orgány vypořádat v důvodové zprávě.

Abstract:

Anotace anglicky Administative procedure is the process of authoritative aplication of administrative law made by certain authorities delegated for it by the Constitution resulting in declaration of an individual administrative act. By these decisions the administration may create, change or cancel rights and obligations or rule that these rights and obligations were or, in the other case, were not created in the past. The process consists of several phases following one after another according the legally prescripted way. The main emphasis is put on the phase of investigating the objective truth, concretely on the process of proving relevant facts on which the decision depends. The footing of the administrative law of the Czech Republic is established in the legal acts of both international and state character. In the international and the czech constitutional law there are laid down the fundamental principels for the procedure as whole and rights of persons concerned. The Administrative Procedure Code (promulgated on 1st January 2006) regulates the concrete process of procedure in its details, as well as the other special acts concerning different types of administrative procedures. If the authorities are under the obligation to investigate the material truth, they have to use evidences to present it. The burden of proving is set on the administrative authorities but on the other hand all persons concerned are laid under the obligation of proving their statements and produce all relevant evidences. The produced evidences are demonstrated on principle by the authorities. The Administrative procedure Code defines the evidences as all means leading to ascertain the objective truth, but it lacks the complete enumaration of possible evidences – it provides only the examples of the most often used evidences in the administrative. The enumarated evidentiary means are: testinomial evidence , documentary evidence, evidence by examination and the expert’s opinion. The distinctive evidence is the witness’ assertion serving as the direct evidence. When demonstrating this evidence it is neccesary to take in consideration the relationship of witness to the matter investigated, the personality of the witness itself, the witness’ veracity and the period of time passed from the event happened and the examination of the witness. The examination serves the administrative authorities in investigating the objective truth of concrete reality. Usually, it is accompanied with the supporting documentation consisting of photographs or video documents etc. The following frequent evidence represents the documentary one. It can be both private and public. The latter are executed by state institutions and the administrative authorities are not obliged to verify it in the potential administrative procedure. The expert’s opinion is processed by the registrated judicial experts. They provide the administrative authority with needed information that the authority is not able to investigate alone, e.g. objective extent of damage. Other types of evidences, not enumarated in the legal act, include real ones, records of the industrial videocameras, extracts of SMS and calls of the mobile phones etc. Fundamental part of the process of proving is the evidetionary ruling. Not all the evidences are of the same weight and the Administrative Procedure Code does not attribute any of them the preponderance. The administrative authorities have to judge carefully all the evidences at first separately and after that in the mutual connections. They have to deal with the potential different proven findings of fact in the explanatory note.

Klíčová slova

Dokazování, správní řízení, svědek, správní úřad

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 24. 4. 2007

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 6. 6. 2007
• Vedoucí: JUDr. Jana Jurníková, Ph.D.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Právní specializace / Veřejná správa