Herstory of State Socialism: Czechoslovak Women’s Union, Expertise, and Women’s Empowerment, 1960s–1980s

Mgr. Marie Láníková

Disertační práce

Anotace:

Zatímco výzkumný zájem o ženské organizace a ženskou agentnost (agency) v socialistických zemích je na vzestupu, konkrétní aktivity Československého svazu žen (ČSŽ) v jeho agendě chybí. Pokud se badatelé věnují ženskému aktivismu v socialistickém Československu, nikdy tak nečiní v souvislosti s analýzou expertízy a expertních sítí. Tato disertační práce odhaluje dosud skrytou historii ženského expertního aktivismu v socialistickém Československu. Hlavním cílem je prozkoumat souvislost mezi ČSŽ a expertizou. Práce je inspirována sociologií expertizy Gila Eyala a konceptem rooms for manoeuvre Jerzyho Kochanowského a Claudie Kraft a analyzuje oficiální archivy ČSŽ (jejího ústředního výboru i lokálních organizací), články ve Zpravodaji Českého svazu žen a v široce čteném časopise Vlasta, populárně-naučné publikace ČSŽ a dopisy, které ženy zasílaly ČSŽ, to vše z období od 60. do 80. let 20. století. Tuto širokou škálu ženských narativů jsem pak doplnila orálněhistorickými rozhovory s členkami ČSŽ. Zaprvé ukazuji, jak se v roce 1967 ženské expertky dostaly do čela nově založené celostátní ženské organizace s názvem Československý svaz žen, a analyzuji vývoj přístupu ČSŽ k placené práci a péči v období od 60. do 80. let 20. století. Organizace prosazovala diferencovaný přístup k ženám, což znamenalo zohlednění různých zkušeností, potřeb a zájmů různých skupin žen. V letech 1967-1969 expertky prosazovaly, aby měly matky možnost volby, zda zůstat doma s malými dětmi do tří let věku, nebo je umístit do kvalitních jeslí a co nejdříve se vrátit do placeného zaměstnání. ČSŽ také prosazoval zřízení pěstounské péče namísto ústavní péče a místní pobočky ČSŽ se soustředily na péči o "opuštěné" děti, tj. o děti v dětských domovech. V letech 1967-1969 ČSŽ prosazoval rovný přístup žen do všech oblastí placené práce. Ženské aktivistky se významně podílely na prosazování změn v zákoníku práce a hlasitě brojily proti zákazům práce pro ženy – zákazům noční práce a vyřazení žen z konkrétních pracovních pozic. Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 měla pro ČSŽ silné důsledky; koncem roku 1969 byly významné představitelky ČSŽ nuceny organizaci opustit. V 70. letech nové vedení ČSŽ nadále prosazovalo pro-ženské změny v oblasti placené práce, ale diskurz o tom, co je pro ženy vhodné, se výrazně proměnil. V 70. letech ČSŽ schvaloval ochranu ženské pracovní síly a feminizaci některých druhů práce a plnou rovnoprávnost chápal jako politický cíl, kterého bude dosaženo pouze prostřednictvím plné automatizace výrobního procesu. Za druhé se v práci zaměřuji na přístup ČSŽ k manželství, rozvodu a přípravě na manželství a rodičovství. V roce 1965 provedl Výbor československých žen (předchůdce ČSŽ) ve spolupráci se Státní populační komisí prostřednictvím stránek svého časopisu Vlasta anketu o manželství. Tento průzkum ukázal, že zatímco očekávání manželek od mužů jako manželů a otců jsou stejná jako ta mužská, situace byla mnohem komplikovanější, pokud šlo o úkoly žen. Průzkum ukázal zcela odlišné názory na to, co muži očekávají od svých manželek a co ženy považují za své hlavní úkoly. Ženy v dotazníku jako svůj nejdůležitější úkol uvedly na prvním místě finanční přínos pro rodinu prostřednictvím nástupu do placeného zaměstnání, zatímco muži zařadili finanční přínos manželky na poslední místo a na první místo mateřství. Průzkum ukázal, že muži často nebyli schopni přijmout demokratizaci manželských vztahů a zrovnoprávnění a emancipaci žen. To se ukázalo zejména v oblasti péče o domácnost, a tedy problému přetěžování žen. V letech 1967-

Anotace:

1968 reagoval ČSŽ na problém dvojího zatížení žen poměrně progresivním návrhem, a to připravit dívky i chlapce na jejich budoucí role matek a otců, manželek a manželů. ČSŽ plánoval vytvořit takzvané "Kluby" pro žáky a žákyně osmých a devátých tříd základních škol, v nichž by získali znalosti o vedení domácnosti, hospodaření a základní péči o děti. Bohužel v souladu s re-tradicionalizací genderových rolí během normalizace se realizace Klubů zaměřila pouze na dívky a přípravu na jejich budoucí roli matek a pečovatelek. ČSŽ si však i během normalizace zachoval progresivní a nekonvenční přístup k manželství a nevěře. ČSŽ nevnímal nevěru žen jako stigma, ale jako něco, co může být naopak pozitivní, posílit ženu, zvýšit její sebevědomí, a nakonec jí pomoci udržet manželství. ČSŽ také podporoval ženy při podávání žádostí o rozvod, zejména v manželstvích s alkoholiky/násilnickými manžely. Kromě toho organizace podporovala ženy v tom, aby byly ekonomicky nezávislými, což je nezbytné právě pokud se žena chce rozvést. Prostřednictvím svých publikací poskytoval ČSŽ ženám důležité informace týkající se manželství, jejich práv a rozvodů. Zatřetí ukazuji, jak ženy využívaly oficiální prostor ČSŽ pro své úsilí o řešení problémů, v nichž československý sociální stát selhával. Členky ČSŽ vytvářením sítí s dalšími ženami s různými formami dovedností a odborných znalostí, řešily problémy, jako byl nedostatek informací a nedostatkové zboží. Ženy organizovaly odborné přednášky na různá témata z oblasti medicíny a práva, nabízely ženám bezplatné právní poradenství, pořádaly kurzy šití a jazykové kurzy a také bazary knih a oblečení. Členky ČSŽ se – ve spolupráci s Československým červeným křížem – zapojily do dobrovolnické péče o seniory. V Československu byl nedostatek sociálních pracovníků, a tak prostřednictvím této neplacené pečovatelské práce ženy ve svém volném čase řešily problémy způsobené selháváním sociálního státu. Šlo však o mnohem více než o prosté nahrazování sociálních služeb. Ženy měly vlastní představy o aktivním stárnutí, a zapojování starších lidí do různých společenských aktivit, a tyto představy realizovaly prostřednictvím dobrovolnické činnosti. Všechny tyto aktivity, kterým se členky ČSŽ věnovaly, dávaly ženám pocit vlastní hodnoty a hrdosti, že zvládaly tolik věcí užitečných a potřebných nejen pro ně a jejich rodiny, ale i pro ostatní lidi. Přestože byly tyto činnosti mnohdy genderově tradiční, byly pro ženy přínosné a představovaly pro ně možnost sebe-realizace. Ženy, s nimiž jsem vedla rozhovory, často pociťovaly nostalgii po tomto komunitním způsobu života, avšak nepociťovaly nostalgii po socialismu jako politickém systému, ale po důležitosti a užitečnosti ženské komunity a její práce, po jejich schopnosti vyrovnat se s obtížnými okolnostmi a po mládí jako období, v němž mnoho věcí zvládaly snadněji. Ve své práci ukazuji, že základní cíl a myšlenka této ženské organizace – vytváření ženské komunity – je univerzální a může fungovat jak ve státním socialismu, tak v kapitalismu, neboť ženy, s nimiž jsem hovořila, zůstaly v organizaci i po Sametové revoluci a mnohé byly v době rozhovorů stále členkami Českého svazu žen.

Abstract:

While the research interest in women’s organizations and women’s agency in the socialist countries is on the rise, the concrete activities of the Czechoslovak Women’s Union (CWU) are missing from the agenda. When researchers focus on women’s activism in Czechoslovakia under socialism, they never do so in connection with the analysis of expertise and expert networks. This dissertation reveals the previously hidden history of women’s expert activism in socialist Czechoslovakia. The main goal is to examine the connection between the CWU and expertise. Inspired by Gil Eyal’s sociology of expertise and the concept of rooms for manoeuvre from Jerzy Kochanowski and Claudia Kraft, I analyzed the official archives of the CWU (its Central Committee as well as local chapters), the articles in its newsletter and in the widely read magazine Vlasta, CWU’s popular educational publications, and the letters women sent to the CWU, all from the period between the 1960s and 1980s. I supplemented this broad array of women’s narratives with oral history interviews with the members of the CWU. First, I show how in 1967, women’s experts were in charge of a newly established nationwide women’s organization called the Czechoslovak Women’s Union, and I analyze the developments in the CWU’s approach to paid work and care work between the 1960s and 1980s. The organization promoted a differentiated approach, which meant considering the different experiences, needs, and interests of various groups of women. Between 1967 and 1969, women’s experts argued that mothers should be able to choose whether to stay at home with small children for up to three years or to place them in a high-quality nursery and return to paid employment as soon as possible. The CWU promoted the establishment of foster care rather than institutionalized care, and local chapters concentrated on care for “abandoned” children, in children’s homes. Between 1967 and 1969, the CWU promoted equal access for women to all areas of paid work. Women’s activists were instrumental in promoting changes in the Labor Code and they loudly denounced the bans on work for women in relation to night shifts as well as the bans on specific jobs. The Warsaw Pact occupation of Czechoslovakia in 1968 had strong repercussions for the CWU; by the end of 1969, prominent CWU leaders were forced to leave the organization. In the 1970s, the new leadership continued to promote pro-women changes in the arena of paid work, but the discourse about what was suitable for women changed significantly. In the 1970s, the CWU approved of and subscribed to the (over)protection of the female workforce and the feminization of some kinds of work, and full equality was construed as a political goal that would be achieved only through the automation of the production process. Second, I focus on the CWU’s approach to marriage, divorce, and preparation for marriage and parenthood. In 1965, the Committee of Czechoslovak Women (the predecessor of the CWU) in cooperation with the State Population Commission (SPOC) conducted a survey about marriage through the pages of its magazine Vlasta. This survey showed that while spouses’ expectations from men as husbands and fathers were identical, the situation became much more complicated when it concerned women’s tasks. The survey showed completely different views between what men expected from their wives and what women considered their main tasks. As their most important task, in the questionnaire women put their financial contribution to the family through entering employment in first place; men put the wife’s financial contribution in last place and motherhood in first place. The survey showed that men often did not accept the democratization of marital relations or the equalization and emancipation of women. This proved true especially in running the household and the problem of women’s overburdening. Between 1967 and 1968, the CWU reacted to the p

Abstract:

roblem of the double burden with quite a progressive solution – to prepare girls as well as boys for their future roles as mother and fathers, wives and husbands. The CWU planned to create so-called “Clubs” for eighth and ninth grade elementary school pupils, at which they would gain knowledge about household management, housekeeping, and basic childcare. Unfortunately, in accordance with the re-traditionalization of gender roles during Normalization, the Clubs’ focus narrowed to girls and their preparation for their future roles as mothers and carers. The CWU maintained a progressive and unconventional approach to marriage and infidelity. The CWU did not see women’s infidelity as a stigma, but as something that could be positive, empower a woman, raise her self-esteem, and in the end help her to keep her marriage. Also, the CWU supported women in filing for divorce, especially in marriages with abusive, alcoholic husbands. In addition, the organization encouraged women to become economically independent, which is essential if a woman wants a divorce. Through their publications, the CWU empowered women with important information concerning marriage, their rights, and divorce. Third, I show how women used the official space of the CWU for their efforts to solve the issues where the Czechoslovak welfare state failed. Members of the CWU, creating networks with other women with various forms of skills and expertise, solved issues like scarcity of information and goods in short supply. Women organized expert lectures about various topics from the areas of medicine and law, offered women free legal counseling, arranged sewing and language courses, and managed bazaars for books and clothes. Members of the CWU – in cooperation with the Red Cross –engaged in volunteer caregiving for the elderly. There were not enough social workers in Czechoslovakia, but through this unpaid care work women in their free time solved the problem where the welfare state failed. But it was much more than a simple replacing of state services. Women had their own ideas about active aging, about staying involved in various social activities which they realized through their volunteering. All these activities they were engaged in gave women a sense of self-worth and pride for managing so many things useful not only for them and their families, but also for other people. Even if these activities were gender-traditional, they were beneficial, empowered women, and provided them with self-realization. The women I interviewed often felt nostalgic for this community way of life, but they were not reminiscing for socialism as a political system, but for the importance and usefulness of women’s community and its work, for their ability to cope with difficult circumstances, and for their youth as a period in which many things went easier for them. I show that the core aim and idea of this women’s organization – establishing women’s community – is universal and can work under state socialism as well as in capitalism, as the women I talked with stayed in the organization even after the transformation and many were still members of the Czech Women’s Union at the time of the interviews.

Keywords

Czechoslovak Women’s Union, socialism, expertise, women’s agency, empowerment, Československý svaz žen, socialismus, expertíza, ženská agentnost

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 23. 10. 2023

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 14. 2. 2024
• Vedoucí: doc. Kateřina Lišková, Ph.D.
• Oponent: doc. PhDr. Stanislav Holubec, Ph.D. et Ph.D., Univ.-Prof. Mag. Dr. Claudia Kraft

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Doktorský studijní program / obor:
Sociologie / Sociologie