P: Slovanské příběhy / druhá část: Sklizeň růží

BcA. Konstancja Nowina Konopka, MSc.

Diplomová práce

P: Slavic Stories / part II: Rose Harvest

Anotace:

Sklizeň růží je soubor 10 barevných fotografií, k jehož vzniku mě inspiroval dlouhý rozhovor s jedním Řekem, který řekl tato slova: „protože v mé kultuře (...)“ kde je tedy moje kultura? co je moje kultura? Jedno setkání s tímto „zdánlivě přímým dědicem“ řecké kultury, kterou doposud také autorka považovala za svou vlastní, se stalo východiskem pro její úvahy nad tím, co by mohlo být jejím přímým dědictvím. Autorka se vydává na cestu hledání a navštěvuje různé slovanské země, zkoumá dlouholeté tradice a hledá „patřičnější identitu“, která by se lišila od řeckých kulturních kořenů společných pro celou Evropu. Například Sklizeň růží je jednou z nejvýznamnějších každoročních cyklických událostí v Bulharsku, která vychází ze staletých lidových zvyků a je další zastávkou v hledání identity na její dlouhé cestě.

Abstract:

Bulharsko, Kazanlak, Festival růží, Sklizeň růží, totožnost, slovanská totožnost, kulturní transfery, amerikanizace, globalizace, komercializace kultury, pohlavní stereotypy, ženské stereotypy, stereotypy krásy, princeznovské stereotypy, ironie, groteska, absurdní, dokumentární fotografie, Konstancja Nowina Konopka ——— V nedělním, nesnesitelně horké poledni se na horkem rozměklém tavícím asfaltu podél hlavní aleje Kazanlaku střetávají tři velká impéria tohoto světa. Na budovách stojících podél aleje, které ještě pamatují komunistickou éru, prosvítá ještě postsovětská omítka a ve vzduchu se mísí dva různé zápachy: staré fritézy, na které se smaží americké koblihy a zápach na slunci se tavící umělé hmoty, ze které jsou vyrobeny nekvalitní čínské růžové suvenýry. Průvod zahajuje miss festivalu růží, kterou doprovázejí její družičky, oděné však do méně okázalých šatů, aby se tak zachovala hierarchie krásy. Za nimi jdou do květinových kostýmu oblečené budoucí kandidátky na miss a malé princezny v růžových a fialových šatech. Ty méně podobné Else z Disneyovské Ledové královny učitelky šikovně schovaly v zadních řadách. Ony první pochopily, že nejsou žádné princezny, ale těm v první řadě to bude ještě chvilku trvat. Za nimi pak jdou baletky, gymnastky a medailemi ověšené sportovkyně. V dalších řadách s přímo budovatelským zápalem pochodují v hladkých a těsných šatech z Aliexpressu americké roztleskávačky mávající třásněmi. Na konci jsou celé v bílém členky seniorských spolků, které statečně mávají obručemi jako na zahájení olympiády v Soči. Kulminačním bodem triumfálního průvodu slovanské krásy je okamžik příchodu do sektoru VIP č. 1. Na lavičce čestných hostů (které jsou jako jediné ve stínu) zasedají známí zástupců vládnoucích institucí a představitelé ortodoxního náboženství. Na tomto místě se musí slovanské krásky zastavit a hostům na lavičce spektakulárně pokynout nebo alespoň zamávat a podle svého nadšení a schopností předvést gymnastickou šňůru, hvězdu nebo alespoň salto. Někteří účastníci průvodu zahrají na svůj nástroj, vypustí balónek s heliem nebo nevinnou bílou holubičku, čímž mávání směrem k lavičce hostů lehce oživí. Zajímavým doplněním tohoto prastarého slovanského rituálu na závěr sklizně růží je, že se princezny rozejdou do blízkých uliček navazujících na hlavní alej a na schodiště panelových domů, do růžově vytapetovaných malých pokojíčků, kde nastupuje Netflixovské „bum” a slovanská duše z nich rázem vyprchá. ——— Téma práce anglický: Slavic Stories // part II: Rose Harvest This is a selection of 10 color photographs which have been taken from a series inspired by a long conversation with a certain Greek friend who one day used the phrase: "because in my culture (..)”. This suddendy made the author ask herself.. „What about mine, what is my culture?” This meeting with the apparent direct heir of a culture wich the author had hitherto to considered to be her own - became the starting point for reflections and journeys in search of what might turn out to be her true heritage. The author then proceeded to visit various Slav countries in order to observe centuries-old celebrations of traditions in the hope that she might be able to discover her true identity wich perhaps differed from the Greek cultural roots that were common to the whole of Europe. The annual rose harvest is one of the most important cultural events in Bulgaria. The folk customs associated with it go back to long-distant times. This event was and still is one of the many stops on her long journey of discovery.

Klíčová slova

Bulharsko, Kazanlak, Festival růží, Sklizeň růží, totožnost, slovanská totožnost, kulturní transfery, amerikanizace, globalizace, komercializace kultury, pohlavní stereotypy, ženské stereotypy, stereotypy krásy, princeznovské stereotypy, ironie, groteska, absurdní, dokumentární fotografie, Konstancja Nowina Konopka, Bulgaria, Kazanalyk, Rose Festival, identity, Slav identity, cultural transfers, Americanization, globalization, commercialization of culture, gender stereotypes, beauty stereotypes, princess stereotypes, irony, grotesq, absurd, documentary photography

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 8. 3. 2024

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 21. 3. 2024
• Vedoucí: prof. PhDr. Vladimír Birgus
• Oponent: doc. Mgr. Václav Podestát

Slezská univerzita v Opavě

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě

Magisterský studijní program / obor:
Filmové, televizní a fotografické umění a nová média / Tvůrčí fotografie