Historie české filharmonie a její koncertní mistři

Monika Vrabcová

Diplomová práce

History of the Czech Philharmonic Orchestra and itś concertmasters

Anotace:

Za datum vzniku České filharmonie považujeme 4.leden 1896, kdy Antonín Dvořák dirigoval v sále Rudolfina ( dnešní Dvořákova síň) koncert členů orchestru Národního divadla, kteří vytvořili podpůrný Spolek. Ten si vytkl za cíl uspořádat v Praze v každé sezóně čtyři symfonické koncerty. Spolek brzy zanikl v důsledku nepromyšlené vzpoury proti přísnému dirigentovi Karlu Kovařovicovi, ale Česká filharmonie byla 15.října 1902 znovu obnovena na jiném základě. Vznikem českého profesionálního symfonického orchestru byla po Národním muzeu a Národním divadle vytvořena instituce, která až dosud citelně chyběla a tím de facto dokončen proces kulturní emancipace národa. Několik desetiletí byla Česká filharmonie bez pravidelné státní podpory odkázána pouze na výtěžek vlastní koncertní činnosti a na nevelké dary osvícených mecenášů. Živořila v nedůstojných podmínkách. Prostředky na svou činnost si opatřovala koncerty na dlouhých zájezdech po Čechách, neboť v Praze byla poptávka po klasické hudbě již téměř nasycena, ale přesto společným úsilím dokázala všechny potíže - často v poslední chvíli - překonat. Mezi dirigenty první doby je nutno jmenovat Oskara nedbala, bývalého violistu slavného Českého kvarteta a autora řady úspěšných operet a Ladislava Čelanského. Toto první období existence České filharmonie, které můžeme charakterizovat nejstručněji jako " boj o přežití", skončilo nástupem Václava Talicha do funkce šéfdirigenta. Talich byl vynikající muzikant s velkými zkušenostmi i v komorní hře. Uvedl se 30.října 1918 nastudováním skladby Zrání od Josefa Suka a potom vedl orchestr pevnou rukou a dostal jej na vynikající evropskou úroveň. I když každoroční turné po republice zůstala stále nezbytností, prosazovala se Česká filharmonie stále výrazněji i v cizině a její jméno získávalo mezinárodní zvuk. Talich, který v té době byl i šéfem Národního divadla, převedl orchestr až do těžké doby nacistické okupace, ale v roce 1941 se musel vzdát své funkce, aby ve válečných podmínkách neohrozil celou instituci. Nastoupil místo něho Rafael Kubelík, syn slavného houslového virtuosa. Ten vedl Českou filharmonii až do roku 1948, kdy odešel do emigrace na protest proti politickým poměrům. I v podmínkách komunistické diktatury všakpokračovala stále vzrůstající umělecká úroveň orchestru. V roce 1945 přibyl do českého kulturního světa ještě hudební festival Pražské jaro, zřízený na paměť 50. výročí vzniku filharmonie, z něhož se postupem času vyvinul světově proslulý hudební svátek a v padesátých letech se Česká filharmonie rozšířila na velký umělecký ústav, když k ní přistoupila dvě sborová tělesa a řada komorních souborů a sólistů. po Kubelíkovi převzal otěže České filharmonie Karel Ančerl. Pod jeho taktovkou vznikla zejména celá řada skvělých gramofonových nahrávek, které získaly mnoho prestižních mezinárodních gramofonových cen. Dalším umělcem v čele České filharmonie, který nastoupil v roce 1968, byl Václav Neumann. V době jeho působení se akční rádius zahraničních cest orchestru velice rozšířil o další země, zejména americké a Česká filharmonie si udržela renomé světového orchestru také díky mnoha vynikajícím gramofonovým nahrávkám. Po smrti Václava Neumanna se v čele České filharmonie na tři roky objevil Jiří Bělohlávek, ale byl již 1. ledna 1998 vystřídán Vladimírem Aškenázym , světově proslulým pianistou, který se rozhodl pro dráhu dirigenta. Orchestr profitoval z jeho světové proslulosti a uskutečnil několik velice úspěšných zahraničních turné. Jeho nástupcem byl 1.srpna 2003 jmenován Zdeněk Mácal, který dirigoval Českou filharmonii již na festivalu Pražské jaro v roce 1966 a ny

Anotace:

ní se po dlouhé době emigrace k orchestru vrátil. Nelze zapomenout na tři dirigenty, kteří sice nebyli nikdy šéfdirigenty, ale svými uměleckými výkony zanechali v nedávné histori iČeské filharmonie trvalou stopu mimo jiné i svými gramofonovými nahrávkami. Jsou to Zdeněk Košler, Sir Charles Mackerras a Ken-Ičiro Kobajaši.

Abstract:

4 July 1986 is considered to be the date Of Chzech Philharmonic orchestra. That day in Rudolfinum ( present Dvořák´s Hall ) Antoín Dvořák conducted a concert of the National Theatre orchestra members who created the charity Society.It made it its alm to organize four symphonic concerts every season in Prague. The Society soon came to an end because of an injudicious rebellion against a strict conductor Karel Kovařovic but Czech Philharmonic was re-established on 15 October 1902 on another basis. By the rise of a professional Czech symphonic orchestra ( after the National Muzeum anh the National Theatre) an institution which had been noticeably absent and which in fact finished process of the netional cultural emancipation was created. For several decades Czech Philharmonic was without a regular state support and so it had to rely only the profit from its own concert activity and modest donations from liberal sponsors. It struggled along in demeaning conditions. The orchestra raised money for its activity by giving concerts on long tours around Bohemia because in Prague the demand for classical music was nearly satisfied. In spite of this fact it - often in the last moment - managed to overcome all troubles by combined efforts. Among the conductors of the first period it is necessary to mention Oskar Nedbal, a former viola player of Czech Quartet and an author of many successful operettas, and Ladislav Čelanský. The first period of Czech Philharmonic existance, which can be shortly characterized as a " fight for survival", ended when Václav Talich took office of the principal conductor. Talich was an excellent musician with big experience also in chamber music. He introduced himself by producing Josef Suk ´s composition " Zrání " ( Maturation) . Then he led the orchestra with a firm hand so that it reached an excellent European standard. Although annual tours the country remained still necessary, the Czech Philharmonic orchestra noticeably won recognition abroad and gained a good international reputacion. Talich, who was also the director of the National Theatre at that time, led the orchestra until a difficult period of the Nazi occupation but in 1941 he had to give up his office not to endanger the whole institution in war conditions. Rafael Kubelík, a famous violin virtuoso´s son, replaced Talich. He led Czech Philharmonic until 1948 when he emigrated to protest against current political situation. However, the artistic standard of the orchestra rose even in the conditions of the communist dictatorship. In 1945 Czech cultural world was enriched by a musical festival Prague´s Spring, founded in commemoration of the 50th anniversary of the Philharmonic´s establishment. The festival gradually became a big world famous musical event. In 1950s, Czech Philharmonic became a large artistic establishment when two choir ensembles and a range of chamber ensemles and soloists joined it. Kubelík handed the reins over to Karel Ančerl. Under his baton a multitude of great gramophone recordings which won many renown international awards arose. Another artist who led Czech Philharmonic was Václav Neuman. He took office in 1968. During his activity the operational range of the orchestra´s foreign travels spread in other countries, especially American, and Czech Philharmonic kept the prestige of a world orchestra, also thanks to many excellent gramophone recordings. After Václav Neuman´s death, Jiří Bělohlávek appeared in the vanguard of Czech Philharmonic. He led orchestra for three years. On 1 1998 Bělohlávek was replaced by Vladimír Ashkenazy, a world famous piano player, who decided on a conductor career. The orchestra profited from his world fame and realized several very successful foreign tours. On 1 August 2003 Zdeněk Mácal, who had already conducted Czech Philharmonic in Prague´s Spring in 1966 and who joined the orchestra after a long emigration, was appointed Ashkenazy´s successor. It is not possib

Abstract:

le to forget three conductors who

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 1. 9. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 8. 9. 2009
• Vedoucí: Ivan Štraus, Ivan Štraus
• Oponent: Pavel Hůla, Bohuslav Matoušek

Akademie múzických umění v Praze

Hudební a taneční fakulta AMU

Magisterský studijní program / obor:
Hudební umění / Housle