Zápas Itálie o udrženi brennerské hranice v časně poválečném období (1945-1946/1948): Jižní Tyrolsko mezi Římem, Vídní a velmocenskou Čtyřkou

MUDr. Bc. Martin Vlk

Diplomová práce

Italy's Fight to Maintain the Brenner Frontier in the Early Postwar Period (1945-1946/1948): South Tyrol between Rome, Vienna, and the Big Four

Anotace:

Po pohnutém dění v Jižním Tyrolsku v předvečer a v průběhu 2.SV na evropském kontinentě se ještě na jejím sklonku znovu vynořila otázka, jak pokud možno definitivně vyřešit letité napětí plynoucí z nespokojenosti tamního německého (a ladinského) obyvatelstva a souvisejícího sporu mezi Itálií a Rakouskem. Nejnaléhavějším problémem se stalo určení, kterému ze jmenovaných států bude J.Tyrolsko patřit a zda v celém rozsahu. Primární moc pro stanovení hraniční linie držely čtyři evropské velmoci, jež na schůzích Rady MZV a jejich zástupců vyjednávaly krom jiných i mírovou smlouvu s Itálií, vč. teritoriálních záležitostí. Itálie (a Rakousko), přestože válkou mocensky oslabeny, vyvinuly výrazné diplomatické úsilí o udržení, resp. restituci provincie, a to nátlakem na velmoci a předkládáním konceptů, které měly zajistit stabilitu, spravedlnosta samozřejmě i vlastní výhodnost řešení. V tomto rámci italský premiér a MZV Alcide De Gasperi a jeho diplomaté vedle samotného úsilí o zachování hranice v její úplnosti představili velmocem, Rakousku i Jihotyrolanům vizi autonomie, ochrany kulturních práv a vyřešení palčivé otázky občanství „optantů.“ Ve všech těchto aspektech však sdelovali i vlastní zájem, směřující z hlediska mezinárodního k obraně vůči alternativním konceptům (restituce celého či části J.Tyrolska Rakousku, plebiscit, kondominium, internacionalizace) a z hlediska vnitřního k dostatečně kontrolovanému vývoji v separatisticky orientované provincii (zejm. spojení připravované jihotyrolské autonomie s tridentskou, regulovaná restituce občanství Jihotyrolanům). Šikovnou politikou dosáhl De Gasperi většiny svých cílů, bezesporu i díky příznivé mezinárodněpolitické konstelaci (zejm. slabosti Rakouska, určitým přehmatům jeho MZV a antirakouství Moskvy). Z komplexních důvodů, mj. za účelem získání implicitního uznání brennerské hranice Rakouskem, se navíc v září 1946 rozhodl podepsat dohodu s rakouským MZV Gruberem, jež i v budoucím vývoji sehrála významnou roli.

Abstract:

After a turbulent course of events in South Tyrol on the eve and during the Second World War on the European continent the political question re-emerged at its very end of how to resolve in a definitive way the unremitting tension resulting from the discontent of the local German population (majoritarian in the Italian Province of Bolzano) and from the related Austro-Italian controversy. The most urgent issue became the inevitable determination of which of the two cited States should own South Tyrol in future and whether in its full extent. The primordial power for fixing the borderline was in the hands of four Great Powers, whose Foreign Ministers, helped by their substitues, and temporarily „advised“ by the Paris Peace Conference, negotiated in 1945/46 the Peace Treaty with Italy, including territorial affairs. Italy, as well as Austria, despite their considerable political weakness incurred by the lost war, tried to do their utmost for keeping (or restitution of) the disputed Province, namely through diplomatic and political pressure on the Great Powers and proposing concepts aimed at stability, justice, and own expediency of the solution. In this context the Italian Prime Minister and Minister of Foreign Affairs A.De Gasperi and his diplomats completed and supported their intense efforts to maintain the entire Brenner frontier by introducing before the Great Powers, Vienna, and Bolzano a vision of future South Tyrolean autonomy, cultural rights protection, and settlement of the acute citizenship question. In all these aspects the Italian decision-leaders pursued the national interests focused, in term of international aspects, on obstinate defence against alternative conceptions (restitution, full or parcial, of South Tyrol to Austria; plebiscit; condominium; internationalisation), and, from the domestic point of view, on adequate surveillance over the separatism-penetrated Province, especially through its incorporation into a joint Trentino-Alto Adige Region (demograficly dominated by Italians) and controlled restitution/confirmation of the Italian citizenship to South Tyrolean „optants.“ De Gasperi achieved most of his targets not only by means of his skilled and tactical policy, but undoubtedly thanks to a propitious international constellation as well, marked by powerlessness of Austria, occasional tactical errors of its Foreign Minister Gruber, and Moscow´s firm anti-Austrian stances. Moreover, De Gasperi decided for complexe reasons (such as Vienna´s implied recognition of the Brenner frontier, disarming South Tyrolean irredentism, and higher international prestige of Italy) to sign with Gruber a significant agreement (September, 5, 1946) which played a pivotal role in later Austro-Italian relations.

Klíčová slova

Brennerská hranice, Jižní Tyrolsko, Alcide De Gasperi, italští diplomaté, Dohoda De Gasperi–Gruber, Jihotyrolská lidová strana a separatismus, autonomní region Tridentsko-Horní Adiže, velmoci a poválečné urovnání 1945-1947, mírová smlouva s Itálií 1947, Brenner frontier, South Tyrol, Italian diplomats, De Gasperi-Gruber Agreement, South Tyrolean People´s Party and separatism, Autonomous region Trentino-Alto Adige, Great Powers and Postwar Settlement 1945-1947, Treaty of Peace with Italy 1947

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 10. 1. 2011

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 16. 6. 2011
• Vedoucí: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Historické vědy / Historie