Francis Poulenc - komorní tvorba pro fagot

Radovan Skalický

Bakalářská práce

Francis Poulenc - chamber compositions for bassoon

Anotace:

Francis Poulenc je znám především jako člen skladatelské skupiny, která vznikla v Paříži na počátku 20. století a která se nazývá ?Pařížská šestka?. Kromě Poulenca do ní patří ještě Darius Milhaud, Arthur Honegger, Georges Auric, Louis Durey a Germaine Tailleferrová a ačkoli je dohromady spojuje jen málo znaků, řadíme je zpravidla ke směru hudebního neoklasicismu. Inspirátorem skupiny byl Eric Satie a mluvčím pak Jean Cocteau, jehož manifest Kohout a harlekýn je vyjádřením východisek skupiny. Francis Poulenc se narodil 7. ledna 1899 v Paříži a prožil zde většinu svého života. Studoval soukromě u Ricarda Viñese (klavír) a Charlese Koechlina (kompozice). Zprvu byl známý především jako klavírista (v duu s barytonistou Piérrem Bernacem nebo se sopranistkou Denise Duval), posléze vešel ve známost i jako uznávaný skladatel. Zemřel na infarkt 30. ledna 1963. Poulencova tvorba obsahuje téměř všechny skladatelské žánry, nejvíce však napsal písní a skladeb pro klavír. Známé jsou jeho opery (např. Prsy Tirésiovy nebo Dialogy Karmelitek), dále koncerty (např. Koncert pro klavír a orchestr nebo Koncert Champêtre pro cembalo) a také tvorba duchovního zaměření (Litanies à la vierge noire nebo Stabat Mater). Mezi posluchači je však nejpopulárnější jeho tvorba komorní, především pro svou vyváženost a krásné melodie. Ve třech ze svých komorních skladeb použil Poulenc fagot: V Sonátě pro klarinet a fagot (1922), v Triu pro hoboj, fagot a klavír (1926) a v Sextetu pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh a klavír (1939). Každá z těchto kompozic má svá specifika a fagot je v nich použit odlišným způsobem. Sonáta pro klarinet a fagot je postavena na sólovém hlasu klarinetu. Fagot jej pouze doprovází figuracemi a skoky v legatu. V Triu hraje hlavní roli klavír a dvojice hoboje a fagotu mu v hudebním dění sekunduje. Nejsou však sníženi na roli pouhých doprovázečů, Poulenc jim svěřuje také značnou část motivického materiálu. Sextet je pak vyváženým komorním dílem s rovnoměrným využitím všech nástrojů.

Abstract:

Francis Poulenc became famous as a member of a group of composers which was founded in the beginning of the 20th century in Paris and is known as a Group ?Les Six?. With Poulenc also Darius Milhaud, Arthur Honegger, Georges Auric, Louis Durey and Germaine Tailleferre take part in it. Their music doesn?t have much more common, though they are usually assigned to a stream of musical neoclassicism. Great inspiration for the group was a person of Eric Satie; their speaker was then Jean Cocteau, whose manifesto The cock and Harlequin says a lot about philosophical ideas of the group. Francis Poulenc was born on 7th of January 1899 in Paris and lived there for a most of his life. He studied by Ricardo Viñes (piano) and Charles Koechlin (composition). He was a famous pianist at first (in Duo with baritone Piérre Bernac or soprano Denis Duval), then he became reputable also as a brilliant composer. He died of a heart attack on 30th of January 1963. By Poulenc we would find works from every music forms and genres. Mostly he wrote songs and piano music. Famous are also his operas (e. g. Les Mamelles de Tirésias or Dialogues des Carmélites), then concertos (e. g. Concert for piano and orchestra or Concert Champêtre for harpsichord) and also his religious music (Litanies à la vierge Noire or Stabat Mater). But among listeners his chamber music is loved the most, critics value its balance and beautiful melodies. In three of his chamber pieces there is written a bassoon part: In Sonate for clarinet and bassoon (1922), in Trio for oboe, bassoon and piano (1926) and in Sextuor for flute, oboe, clarinet, bassoon, French horn and piano (1939). Each of these pieces has its own specificity and bassoon is there used different way. Sonate for clarinet and bassoon is based on the part of clarinet. Bassoon plays there only figurations and leaps as an accompanist. In Trio piano plays the main role and couple of oboe and bassoon second it. Though they are not only the accompanists, but they play also much of the piece themes. The last piece, Sextuor, is then well balanced chamber composition, in which all instruments are equally used.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 30. 4. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 15. 6. 2009
• Vedoucí: Jiří Seidl
• Oponent: František Herman, Jiří Hlaváč

Akademie múzických umění v Praze

Hudební a taneční fakulta AMU

Bakalářský studijní program / obor:
Hudební umění / Fagot