Rozprava o Adornově sociologické metodě

Mgr. Martin Nový, Ph.D.

Doctoral thesis

Discourse on Adorno's Sociological Method

Abstract:

Anotace: Rozprava o Adornově sociologické metodě Tématem disertační práce je Adornova sociologická koncepce a její rozvíjení od Adornovy smrti do současnosti. Adorno částečně odkryl svou metodu v 60. letech ve Sporu o pozitivismus a v Negativní dialektice, nicméně její explicitnější formulace se nalézají v Adornových přednáškách a seminárních promluvách. Vlastním obsahem Adornových metodologických kontemplací je logika konceptualizace sociálních jevů. Adorno po sociologii žádá, aby uchopila jednotlivý společenský jev jako mediaci sociální esence. Společenskou podstatou je v moderně směnný proces čili konceptuálně určité principy kapitalistické ekonomiky. Logika akumulace kapitálu, která se v aktech směny realizuje, vytváří sociální podloží, na němž se ustavují specifické společenské jevy. Adorno konceptualizuje kapitalismus v návaznosti na materialistickou stavbu Marxova Kapitálu, přičemž jeho rozkrytí pojmové skladby kapitalistické ekonomiky v historických podmínkách keynesiánského kapitalismu jistým způsobem přetváří. Adornovým přínosem je zejména objasnění abstrakcí růstu kapitalistického bohatství jako ustavujících abstrakcí sociálního panství v moderně. Způsob, jímž Adorno aplikoval své metodologické postuláty v praxi, demonstruje disertace v analýze Adornovy konceptualizace antisemitismu. Adorno s Horkheimerem odvozují v Dialektice osvícenství ideologii antisemitismu z mystifikované fetišistické formy, v níž se jeví kapitalistické vykořisťování. Sociální vztah vykořisťování vyhlíží v dané dějinné konfiguraci vztahu práce a kapitálu tak, že k vykořisťování dochází ve sféře oběhu kapitálu čili prodeje a nákupu zboží. Ve skutečnosti však dochází k vykořisťování práce ve sféře produkce. Jelikož historický vývoj situoval v dané dějinné chvíli do sféry oběhu Židy, činí se Židé zodpovědnými za bídnou kapitalistickou existenci pracujících. Na kapitalistickou konceptuální infrastrukturu antisemitismu nanáší Adorno psychologickou vrstvu antisemitismu a fašismu, v jehož kontextu se antisemitismus často rodí. Recepce Adornovy sociologické metody v Německu probíhá v kontextu vývoje kritické teorie, jemuž dominuje téma racionality. Při všech odlišnostech mezi Habermasem a Honnethem lze říci, že tito autoři svorně Adornovu negativně-dialektickou metodu odmítají a rekonceptualizují pojem racionality v kritické teorii na transcendentálním půdorysu. Jejich recepce Adornovy metody je na poměrně nízké úrovni – nejsou s to rekonstruovat Adornovu metodu jako kritiku reálných abstrakcí kapitalistického výrobního způsobu, skrze něž se zvěcněle ustavuje lidské praxe. Na rozdíl od jejich nauk, jež představují z perspektivy frankfurtské školy regres kritické teorie na pozici teorie tradiční, zůstávají autoři nového čtení Marxe Backhaus a Reichelt věrni metodologickým východiskům svého frankfurtského učitele. Backhaus a Reichelt rekonstruují Adornovu sociologickou metodu adekvátně: jako projekt interpretace sociálního jevu, který existuje v historicky určitém typu antagonicky se ustavující společenské formy. Adornův negativně-dialektický přístup ke kapitalistické sociální realitě je inspiruje k dialektické interpretaci Marxova díla, jehož logiku chápou jako kritickou expozici (Darstellung) reálných abstrakcí kapitalistického výrobního způsobu. Recepce Adornovy metody v anglofonním prostředí je oproti Německu o poznání heterogennější. Disertační práce se zaměřuje na tři přístupy, které na plán Adornovy sociologické koncepce geneticky navazují. Jamesonova chápavá rekonstrukce Adornovy metody přesvědčivě ukazuje Adorna nikoli coby předstupeň poststrukturalismu a postmodernismu, ale jako jejich kritika avant la lettre. Rose využív

Abstract:

á Adornovo materialistické, dialektické a historicky určité vysvětlení společnosti k tomu, aby demaskovala různé podoby latentního sociologického transcendentalismu. Bonefeld navazuje na Adornův poznatek, že třídní boj boj je imanentní negativitou kapitalismu, a pléduje za použití negativní dialektiky jako průvodce praktickou kritikou vyšinutého světa kapitálu.

Abstract:

Abstract: Discourse on Adorno's Sociological Method The thesis deals with Adorno's sociological conception and its development from Adorno's death up to the present moment. Though in the 1960s Adorno partially revealed his method in The Positivist Dispute and Negative Dialectics, its more explicit formulations can be found in Adorno's lectures and seminar speeches. It is the logic of a social phenomenon conceptualisation that is the content of Adorno's methodological contemplations. Adorno demands from Sociology to grasp an individual social phenomenon as a mediation of social essence. In modernity, this social essence is an exchange process, i.e. conceptually determinate principles of the capitalist economy. Within acts of an exchange, the logic of capital accumulation realises itself and creates a social subsoil where specific social phenomena can constitute themselves. Adorno conceptualises capitalism in connection to the materialist construction of Marx's Capital while in a certain way modifying his exposition of a conceptual composition of the capitalist economy under historical conditions of Keynesian capitalism. Adorno's contribution rests, especially, in clarifying abstractions of the growth of capitalist wealth as constitutive abstractions of social domination in modernity. The way Adorno applied his methodological postulates in practice is demonstrated by this thesis in an analysis of Adorno's conceptualisation of anti-semitism. In Dialectic of Enlightenment, Adorno and Horkheimer derive the ideology of anti-semitism from a mystified fetishistic form which capitalist exploitation appears in. In a given historical configuration of the relation between labour and capital, the social relation of exploitation seems to take place within the sphere of capital circulation or within the sphere of selling and buying commodities. However, in reality exploitation takes place within the sphere of production. As the historical development placed the Jews in the sphere of circulation they are blamed for workers' miserable capitalist existence. Using this capitalist conceptual infrastructure of anti-semitism, Adorno adds a psychological layer of anti-semitism and fascism which provides the context where anti-semitism is often born. In Germany, reception of Adorno's sociological method takes place in the context of Critical theory development, dominated by the issue of rationality. Despite all the differences between Habermas and Honneth, one could say these authors concordantly refuse Adorno's negatively-dialectical method and re-conceptualise the concept of rationality in Critical theory on a transcendental ground. Their reception of Adorno' method is on a relatively low level – they are unable to reconstruct Adorno's method as a critique of real abstractions in the capitalist mode of production, abstractions which reified human practice constitutes itself through. Unlike their teachings, from the perspective of the Frankfurt School representing a regress of Critical theory to a position of traditional theory, authors connected with new reading of Marx, Backhaus and Reichelt, remain true to the methodological foundations of their Frankfurt mentor. Backhaus and Reichelt reconstruct Adorno's sociological method in an adequate way: as a project of how to interpret a social phenomenon existing in a historically determinate type of an antagonistically constituted social form. They are inspired by Adorno's negatively-dialectical approach towards the capitalist social reality to dialectically interpret Marx's work; they understand its logic as a critical exposition (Darstellung) of real abstractions in the capitalist mode of production. In comparison to Germany, reception of Adorno's method in an English-speaking environment is significantly more heterogeneous. This thesis focuses on three approaches, genetically following the plan of Adorno's sociological conception. Jameson's knowing reconstruction of Adorno's method convincingly sho

Abstract:

ws Adorno not as a predecessor of post-structuralism and post-modernism, but as their avant la lettre critic. Rose uses Adorno's materialist, dialectical and historically determinate explication of the society in order to unmask various forms of latent sociological transcendentalism. Bonefeld follows Adorno's understanding of the class struggle as an immanent negativity of capitalism and he pleads for using the negative dialectics as a guide to a practical critique of the capital's perverse world.

Keywords

Adorno, kritická teorie, critical theory, sociologická metoda, sociological method, marxismus, Marxism, dialektika, dialectics

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 23. 11. 2015

Thesis defence

• Date of defence: 26. 1. 2016
• Supervisor: prof. PhDr. Jaroslav Střítecký, CSc.
• Reader: Mgr. Michael Hauser, Ph.D., doc. PhDr. Marek Skovajsa, M.A., Ph.D.

Masaryk University

Faculty of Social Studies

Doctoral programme / field:
Sociology (4-years) / Sociology