Duchovní kníže a pastýř: Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (1690-1747)

Mgr. Bc. Josef FALTIČKO

Disertační práce

A spiritual prince and shepherd: Jakob Ernst von Lichtenstein-Castelcorno (1690-1747)

Anotace:

Z celé řady olomouckých biskupů v období od konce třicetileté války po jeho povýšení na arcibiskupství v roce 1777 (respektive do sekularizace říšských duchovních knížectví v roce 1803) se podařilo pouze jedinému šlechtickému moravskému biskupovi být zvolen na některý z říšských (arci-)biskupských stolců. Jednalo se o Jakuba Arnošta z Lichtensteinu-Castelcorna (1690-1747), který postupně působil ve třech diecézích. V roce 1728 ho salcburský arcibiskup Leopold Antonín z Firmianu (1679-1744) jmenoval biskupem ve štýrské diecézi Sekava (Seckau), kde působil deset let, než byl kanovníky olomoucké katedrální kapituly zvolen moravským biskupem (1738-1745). Svoji kariéru zakončil jako salcburský arcibiskup (1745-1747), pod jehož jurisdikci spadala i většina Korutan a Štýrska. Disertační práce si klade za cíl objasnit vztah tohoto duchovního aristokrata, který přímo propojoval říšské církevní prostředí s moravským, k naplňování obou rolí (světské a duchovní) vyplývajících z titulu knížete-(arci-) biskupa. Kromě kariéry Jakuba Arnošta se neopomíjí ani jeho srovnání se současníky pokud jde o správu biskupských majetků, pastoraci či přípravě na smrt a vzpomínání na něj. Navzdory tomu, že v textu disertační práce pracuje se životopisnými údaji tohoto duchovního aristokrata, záměrem textu není podat jeho biografii. Místo toho se snaží objasnit mechanismy fungování kumulace moci, rituálů a ceremoniálů či symbolické komunikace v životě vysokého duchovního hodnostáře.

Abstract:

Of the many bishops of Olomouc in the period from the end of the Thirty Years' War to his elevation to the archbishopric in 1777 (or until the secularization of the imperial duchies in 1803), only one noble Moravian bishop managed to be elected to one of the imperial (arch-)episcopal sees. This was Jakob Ernst von Lichtenstein-Castelcorno (1690-1747), who served successively in three dioceses. In 1728, the Archbishop of Salzburg, Leopold Anton von Firmian (1679-1744), appointed him bishop of the Styrian diocese of Seckau, where he served for ten years before being elected bishop of Moravia by the canons of the Olomouc cathedral chapter (1738-1745). He ended his career as Archbishop of Salzburg (1745-1747), under whose jurisdiction most of Carinthia and Styria fell. The dissertation aims to clarify the relationship of this spiritual aristocrat, who directly connected the imperial ecclesiastical environment with the Moravian one, to the fulfilment of both roles (secular and spiritual) resulting from the title of prince-(arch-) bishop. In addition to the career of Jakob Ernst, his comparison with his contemporaries in terms of the administration of episcopal estates, pastoral care or preparation for death and commemoration is not neglected. Despite the fact that the text of the dissertation works with biographical data of this spiritual aristocrat, it is not the intention of the text to present his biography. Instead, it seeks to elucidate the mechanisms of power accumulation, rituals and ceremonies, or symbolic communication at work in the life of a high spiritual dignitary.

Klíčová slova

Církevní dějiny, 18. století, duchovní aristokracie, biskup, arcibiskup, symbolická komunikace, ceremonie, Sekava, Olomouc, Salcburk, Bílá Voda, Kroměříž, Pohořelice u Napajedel, pastorace, reprezentace, intronizace, pohřeb, pohřební kázání, Morava, Svatá říše římská národa německého, Marie Terezie, Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 20. 3. 2024

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. Mgr. Radmila Prchal Pavlíčková, Ph.D., doc. Mgr. Radmila Prchal Pavlíčková, Ph.D.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Historické vědy / Historické vědy