Remediace: Fotokniha v digitálním věku

Dominika Červená

Diplomová práce

Remediation: Photobook in the Digital Age

Anotace:

Fotokniha je kniha založená převážně na fotografiích. V knize The Photobook: A History zmiňuje autor Gerry Badger “Fotokniha je kniha s textem nebo bez něj, jejíž hlavní sdělení nesou fotografie. Autorem je fotograf nebo osoba, která upravuje či seřazuje práce jednoho i více fotografů.” První příklad fotoknihy je připisován autorce Anně Atkinsové. Její dílo s názvem “Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions” se datuje do roku 1843. Svazek byl vydán jejím vlastním nákladem, papíry byly napuštěny světlocitlivou emulzí. Dalším příkladem je dílo Williama Henryho Foxe Talbota, který vydal v letech 1844 až 1846 první komerční fotografickou knihu s názvem "The Pencil of Nature”. Důležitým bodem v historii fotoknih jsou fotografická alba, jejichž první stopy nás zavedou do 50. let 19. století. Nejdříve alba sloužila pouze k ukládání snímků, především vernakulárních, ale postupem let se dostávala do uměleckých oborů. Příkladem nám je album “Alaska” vytvořené v roce 1899. Jeho autor George F. Nelson ho sestavil ze snímků Edwarda S. Curtise a Edwarda H. Harrimana. Hlavním tématem byla dokumentace Harrimanovy expedice na Aljašce. Toto album obsahující více než 100 fotografií, písní, básní, kreseb a textů je příkladem vývoje od samotného fotoalba ke knize. V dnešní době díky demokratické povaze fotografie a její digitální revoluce v roce 2000, vzniká více fotografií než kdykoliv předtím. A tudíž je samozřejmostí, že i fotoknihy a fotoalba jsou touto proměnou zasaženy. Potřeba ukládání snímků se přenesla z fyzického média, výtisků, alb a knih na digitální médium, počítač, telefon a internet. K fotografiím máme stále stejný vztah. Znamená to, že máme potřebu o ně pečovat, mít je stále při sobě, ale způsob jak toho dosáhneme je jiný. Vzhledem k tomu, že můžeme uchovávat prakticky neomezené množství snímků, proměňuje se i způsob, jakým fotografii prožíváme. Na internetu se situace příliš neliší: na mnoha platformách si můžete nastavit časovač, jak dlouho si můžete fotografii prohlížet, jeden den či 15 sekund. Fotografie nejsou určeny k tomu, aby se ukládaly, uchovávaly, znovu viděly, ale aby byly pomíjivé. Snímek není trvalý. V určitém okamžiku ztrácí smysl, pokud ho srovnáme se snahou o fixaci světla na ploše a v průběhu let se neustále vyvíjí. Můžeme, ale vidět nebo prožít obrazy? Stali jsme se “fast- food” diváky. Snadno se začínáme nudit, a tak potřebujeme zažít vždy něco navíc. Je to bulimický věk fotografie. Ale jaké místo má v tomto scénáři, kdy fotoalbum hraje roli telefonu, fotokniha? Jak se bude vyvíjet a která média ji budou ztělesňovat?

Abstract:

A photobook is a book mainly based on photographs. More precisely, as Gerry Badger points out in The Photobook: A History, “A photobook is a book with or without text where the work’s primary message is carried by photographs. It is a book authored by a photographer or by someone editing or sequencing the work of a photographer, or even a number of photographers.” The first examples of photobook are attributed to Anna Atkins, with her 1843’s Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions, a self-published volume whose papers are soaked with photosensitive emulsion, and to William Henry Fox Talbot, who published between 1844 and 1846 “The Pencil of Nature”, the first commercial book with photographs. An important point in the history of photobooks are photographic albums, which we can find first traces around 1850s. First of all the albums were just used to store images, mainly vernacular, but going on through the years they got influent in artistic departments, like in the case of 1899 “Alaska” an album compared by George F. Nelson with Edward S. Curtis and Edward H. Harriman pictures. The main topic was to document The Harriman expedition in Alaska. Consisting more than 100 photographs, songs, poems, drawings, texts etc., this album is an example of the evolution from photo album to book. Nowadays, because of democratic nature of photography and its digital revolution in 2000s, are produced more pictures than ever. It goes so easily that even photobooks and photo albums are affected by this transformation. The needing of storing pictures transferred from physical medium - prints, albums, books - to a digital media - computer, phone, internet. We have the same feelings about photographs, that we need to take care of and to bring with us, but the way we are doing it it’s different. Since we can store a virtually unlimited number of pictures, also the way how are experiencing photography is transforming. Online the situation is not much different: on many platforms you can set a timer for how long you can see a picture, one day, 15 seconds. They’re not meant to be saved, stored, seen again, but to be ephemeral. It’s not lasting, at some point it’s becoming meaningless if compared to efforts of fixing light on a surface. It’s evolving during the years. Can we see, experience, pictures? We’ve become fast-viewers. We’re getting so easily bored, so we always need to experience something extra. It’s the bulimic age of photography. But in this scenario, where the photo album is played by the phone, what’s the place of the photobook? How is it gonna evolve and which media will embody it?

Klíčová slova

fotoalba

Klíčová slova

fotografické publikace

Klíčová slova

21. století

Klíčová slova

19. století

Klíčová slova

20. století

Klíčová slova

digitální média

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 19. 4. 2022

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 9. 6. 2022
• Vedoucí: Tomáš DVOŘÁK
• Oponent: Michal ŠIMŮNEK

Akademie múzických umění v Praze

Filmová a televizní fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Filmové, televizní a fotografické umění a nová média / Fotografie