Euthanasie jako právní problém? Filosoficko-právní analýza české právní úpravy.

Mgr. Michaela Mergeščíková

Master's thesis

Euthanasia as a legal problem? The philosophical and legal analysis of the problem

Anotácia:

V současné době narůstá množství případů a spolu s tím rostou i diskuse na téma dobrovolné smrti- euthanasie. O tomto tématu se hovoří mezi lidmi, kteří z určitého důvodu, většinou zdravotního, již nechtějí žít, jelikož život je pro ně utrpením. Jako je to ve většině etických otázek, i v případě euthanasie se objevují dvě názorové skupiny. První skupinu tvoří ti, kteří dobrovolný odchod ze světa uznávají. Druhá skupina tento dobrovolný odchod odsuzuje. Názory veřejnosti na euthanasii můžeme rozdělit do dvou základních kategorií : První skupinu tvoří lidé, kteří pevně věří tomu, že jedině sám jednotlivec má právo rozhodovat o svém životě, a pokud trpí závažnou chorobou, má nesnesitelné bolesti, je závislí na bolest potlačujících lécích, nemůže se pohybovat nebo je napojen na přístroje, tedy žije pro něj v nedůstojných podmínkách, má právo na ukončení svého života. Ale mohou nastat situace, kdy člověk není schopen tento čin sám vykonat, a pokud si přeje, aby byl jeho život ukončen, mělo by mu být vyhověno. V podmínkách státu, kde není euthanasie legální se ale osoba, která splní přání trpícího, dopustí trestného činu a bude souzena. A tím je právo člověka rozhodnout o svém životě porušeno. Dalším důvodem, který nastartoval vlnu popírání práva na život, byla legalizace potratů, kde se tento princip také jednoznačně popírá. Zabíjí-li se nenarozený, proč by se nemohl usmrtit starý člověk, který trpí ? Druhá skupina lidí si myslí, že jedině Bůh má právo rozhodovat o lidském životě. Pokud tedy Bůh určí, že daný jedinec bude mít deset let nevyléčitelnou nemoc a nesnesitelné bolesti, nesmí se jeho rozhodnutí změnit. Člověk, jako boží stvoření, má pokorně přijmout tento úděl a v případě nesnesitelných bolestí se modlit o jejich zmírnění. V posmrtném životě mu pak bude jeho poslušnost a pokora v milosti vynahrazena. Člověk tedy nemá právo měnit boží vůli , jinak by byl v posmrtném životě potrestán věčnými mukami . Mezi těmito vyhraněnými názory se objevují lidé, kteří částečně souhlasí a zároveň částečně nesouhlasí s první skupinou. Většinou zastávají názor, že člověk toto právo na rozhodování o svém životě má, ale k legalizaci euthanasie jsou velice skeptičtí. Jelikož je-li člověk svéprávný, mělo by mu být vyhověno. Odpůrci euthanasie tvrdí, že je nezákonná. Velmi často si kladou otázku, do jaké míry je rozhodnutí člověka svobodné, pokud trpí duševní i fyzickou bolestí a zároveň je pod silným a dlouhodobým vlivem uklidňujících léků. Zda by se tento člověk rozhodl pro dobrovolnou smrt i jako zdraví. Navíc pořád platí, že i v nejkomplikovanějších případech je možný zvrat, který nelze předvídat, a který může nemocnému výrazně ulehčit, i když nezajistí jeho dlouhodobé přežití. Euthanasie. Jste pro nebo proti? Toto je otázka, na kterou dříve nebo později narazí skoro každý z nás. Ale pro co nebo proti čemu máme být? Víme to, nebo to pouze nejasně tušíme? Rozumíme motivům, které se za snahami o legalizaci euthanasie, či naopak za jejím odmítáním skrývají?

Abstract:

Euthanasia is the intentional killing by act or omission of a dependent human being for his or her alleged benefit. When the person who is killed has requested to be killer, itś called voluntary euthanasia. When the person who is killed made no request and gave no consent, it is non-voluntary euthanasia. Sometimes we can hear about assisted suicide. This means situations, when someone provides an individual with the information, guidance, and means to take his or her own life with the intention that they will be used for this purpose. When it is a doctor who helps another person to kill themselves it is called "physician assisted suicide." Very important definition is, what Euthanasia is not. There is no euthanasia unless the death is intentionally caused by what was done or not done. Thus, some medical actions that are often labeled "passive euthanasia" are no form of euthanasia, since the intention to take life is lacking. These acts include not commencing treatment that would not provide a benefit to the patient, withdrawing treatment that has been shown to be ineffective, too burdensome or is unwanted, and the giving of high doses of pain-killers that may endanger life, when they have been shown to be necessary. All those are part of good medical practice, endorsed by law, when they are properly carried out. Euthanasia would not only be for people who are „terminally ill“. There are two problems here- the definition of „terminal“ and the changes that have already taken place to extend euthanasia to those who aren't “terminally ill“. There are many definitions for the word "terminal“. Some laws devone „terminal“ condition as one from which dealt with occur in a „relatively short time“. Others state that „terminal“ means that death is expected within six month or less. Even where a specific life expectancy (like six months) is referred to, medical experts acknowledge that it is virtually impossible to predict the life expectancy of a particular patient. Somepeople diagnosed as terminally ill don't die for years, if at all, from the diagnosed condition. Increasingly, however, euthanasia activists have dropped references to terminal illness, replacing them with such phrases as "hopelessly ill," "desperately ill," "incurably ill," "hopeless condition," and "meaningless life." We need to recognise that requests for voluntary euthanasia are extremely rare in situations where the psychical, emotional and spiritual needs of terminally ill patiens are properly met. As the symptoms which prompt the request for euthanasia can be almost always manager with therapies currently available, our highest priority must be to ensure that top quality terminal care is readily available. While recognising the importance of individual patient autonomy, history has clearly demonstrated that legalised euthanasia poses serious risks to society as a whole. Patients can be coerced and exploited, the search for better therapies is compromised and involuntary euthanasia inevitably follows. Legislation allowing voluntary euthanasia should be firmly resisted on the grounds that it sidesteps true compassionate care and ultimately undermines rather than protects patient autonomy.

Kľúčové slová

euthanasie, asistovaná sebevražda, filosoficko-právní analýza, česká právní úprava, euthanasia

Jazyk práce: Czech

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 14. 12. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 1. 2. 2010
• Vedúci: doc. PhDr. Tatiana Machalová, CSc.
• Oponent: prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc.

Masaryk University

Faculty of Law

Master programme / odbor:
Law and Legal Science / Law