Vnímání prostoru a času usedlými a nomádskými kulturami

Mgr. Eva Čermáková, Ph.D.

Doctoral thesis

Perception of space and time in mobile and sedentary

Abstract:

Dizertační práce se zabývá různými způsoby vnímání času a prostoru v kontextu nomádských a usedlých kultur. Podle fenomenologů, ale též fyziků, není charakter vnímaného světa nic jiného než výsledek způsobu jeho pozorování. Jinými slovy, právě ona pozice, ze které je svět pozorován, je zásadní pro vytvoření „reality“ pozorovatele. Existuje neomezené množství těchto pozic; charakter subjektivní reality jedince je závislý na fyzických, psychických i jiných vlastnostech člověka. Podobně platí, že lidské kultury budou žít v různých lebensweltech podle toho, jaký způsob obživy provozují, v jakých ekologických podmínkách žijí a jakými historickými zkušenostmi prošly. Za nejvýznamnější faktory, určující podobu vnímaného času a prostoru byla určena míra mobility kultury. Proti sobě byly postaveny kultury pasteveckých nomádů na jedné straně a kultury usedlých zemědělců na straně druhé, v úvahu byly brány i kultury lovecko-sběračské. Studované kultury byly vybrány na základě ryzosti jejich ekonomického zaměření, kultura chalchských Mongolů byla studována přímo v terénu. Byl rozpoznán zvláštní způsob percepce času a prostoru spočívající ve strategii uchopování těchto kategorií. Pro nomádské společnosti představuje prostor entitu, kterou je potřeba kontrolovat a uchopit nejrůznějšími kulturními prostředky. Za nejvýznamnější z nich lze považovat enkulturaci krajiny pomocí skalních rytin či maleb, vytváření objektů typu ovó nebo bičigt chat, tvorba songlines a používání koberců jako prostorotvorných artefaktů. Naopak usedlé společnosti tvoří jednotu s osídlenou zemí. Prostor pro ně znamená „tady“. Podobně lze rozlišit dva různé přístupy k času. Kultura může čas jednak kontrolovat, „domestikovat“ uchopit a symbolicky uzavřít v astronomických observatořích, neolitických pasážových hrobech, v objektech typu „henge“ nebo v rondelech. To je typický přístup usedlých zemědělských komunit. V kontrastu s tímto přístupem žijí nomádi „teď“: změna v čase je eliminována mobilitou a uchopování času představuje jen marginální téma v kontextu jejich kultur. Komplementarita času / prostoru a usedlých / nomádských (pasteveckých) kultur pokračuje napříč celým jejich socio-kulturním uspořádáním a souvisí s jevy jako zdůraznění mužského / ženského principu, a zdůraznění významu rostlinných / živočišných domestikantů.

Abstract:

This dissertation discusses various kinds of time / space perception in the sedentary and mobile cultures context. According to phenomenologists but also physicians, the fashion of the perceived world is nothing but the result of the manner of observation. Thus, this is the position, from which one observes the world, what is crucial for creation one´s “reality“. There are indefinite positions of various views; the person´s subjective reality depends on his or her physical, psychical and other characteristics. Analogically, human cultures will “inhabit” different “worlds” according to their subsistence, ecologic conditions, historical experiences etc. The extent of mobility has been identified as one of the most important moments, shaping the approach to time / space. Two cultural systems were posted as opposites: pastoral-nomadic cultures on the one side and sedentary peasants on the other. Hunters and gatherers were taken into account as well. The studied cultures were chosen on the basis of purity in their way of subsistence, the culture of Khalkha Mongols were investigated in the field. A peculiar way of time / space perception was recognized, consisting in the strategy of catching these categories. For the nomadic people space is the entity, which has to be controlled and caught by different sorts of cultural means. It can be manifested as enculturation of the landscape by rock carvings or paintings, songlines, by creation of objects like ovoo or bichigt chad and using carpets, as space-building artifacts. In contrast to nomads the sedentary communities create unity with their land. Space means “here“ for them. Similarly, it is possible to distinguish two different approaches to time. The culture can control the time, “domesticate“, and close it in astronomical observatories, Neolithic passage-graves, in henge-like objects or rondels. This strategy is typical for sedentary peasants. On the contrary, nomads live in “now“: the change in time is eliminated by their mobility and the “time catching“ is just a marginal theme in nomadic context. The complementarities of time / space and sedentary / nomadic (pastoralists) cultures continues throughout the whole socio-cultural structure and it inter-relates with phenomena as emphasis of male / female principle and emphasis of vegetable / animal domesticants.

Keywords

nomádi, zemědělci, krajina, prostor, čas, měření času, kalendáře, skalní umění, koberce, domestikace, obydlí, monumentální architektura, Mongolové

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 22. 10. 2009

Thesis defence

• Date of defence: 30. 11. 2009
• Supervisor: prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.
• Reader: prof. PhDr. Josef Unger, CSc., doc. PhDr. Jaromír Kovárník, CSc.

Masaryk University

Faculty of Science

Doctoral programme / field:
Biology (4-years) / Anthropology