Socha na okraji: české sochařky tvořící od druhé poloviny dvacátého století zaměřující se na figurální tvorbu

Bc. Alžběta HORÁČKOVÁ

Master's thesis

Statue at the periphery: Czech Female Sculptors Producing Figural Art from the Second Half of the Twentieth Century

Abstract:

Diplomová práce s názvem Socha na okraji: české sochařky tvořící od druhé poloviny dvacátého století zaměřující se na figurální tvorbu představuje fenomén figurální sochařské tvorby, jež se v našem uměleckém prostředí začal projevovat od šedesátých let v rámci proudu nové figurace. Práce tak konfrontuje české prostředí se zahraničním vývojem tohoto trendu, a to přímo s konkrétním zaměřením na české sochařky, u jejichž uměleckých projevů získala lidská figura a její fragmenty velkou oblibu. Kromě ukotvení a charakterizování výtvarného termínu nové figurace tak diplomový výzkum pochopitelně prezentuje známá sochařská jména prvotní generace. Ovšem nejvíce se zaměřuje na sochařky mladší generace, konkrétně narozené v letech 1936-1949, povětšině dosud žijící, které se pro figurativní tvorbu rozhodly v momentě, kdy na rozdíl od konceptuální tvorby nebyla figura až tak žádanou, a tak se, i díky často zvolenému materiálu keramiky, tyto umělkyně ocitly na pomyslné periferii české umělecké scény. Umělecké vývoje a projevy Hany Purkrábkové, Stanislavy Kavanové, Jindry Vikové, Ellen Jilemnické a Šárky Radové jsou v mnohém podobné, avšak při hlubším komparativním dialogu se ukazují diference, kterých si tato práce všímá a srovnává je s principy nové figurace.

Abstract:

The diploma thesis entitled Statue at the periphery: Czech Female Sculptors Producing Figural Art from the Second Half of the Twentieth Century represents the phenomenon of figurative sculpture which began to show itself in our artistic environment from the 1960s, within the art movement of new figuration. The thesis confronts the Czech environment with foreign process of this trend, with a particular focus on Czech female sculptors whose artistic expression have made the human figure and its fragments very popular. Except for anchoring and characterising the artistic term of new figuration, the research also presents well-known female sculptores of the first generation. However the main focus is on the younger generation of sculptor specifically born between 1936 and 1949 and mostly still alive, who decided that figure artwork at the moment of conceptual work, the figure was not so much in demand. Because of this, and owing to the chosen material of ceramics, these female artists found themselves on the imaginary periphery of the art Czech scene. The artistic progresses and expressions of Hana Purkrábková, Stanislava Kavanová, Jindra Viková, Ellen Jilemnická and Šárka Radová are similar in many ways but in deeper comparative dialogue differences are revealed which this thesis observes and compares with the principles of new figuration.

Keywords

nová figurace, sochařství, sochařky, druhá polovina dvacátého století, historicko-srovnávací metoda, pomyslná výtvarná periferie, Hana Purkrábková, Stanislava Kavanová, Jindra Viková, Ellen Jilemnická, Šárka Radová

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 20. 5. 2020

Accessible from:: 31. 12. 2999

Thesis defence

• Supervisor: Mgr. Anna Vartecká, Ph.D.

JAN EVANGELISTA PURKYNĚ UNIVERSITY IN ÚSTÍ NAD LABEM

Faculty of Art and Design

Master programme / field:
Fine Art / Curatorship Studies