Vývoj osídlení kraje

Když nahlédneme do minulosti, zjistíme, že osídlení Moravskoslezského kraje prošlo výrazným vývojem. Dále můžeme poukázat na to, že dnešní hlavní centra, vzrostla na svém významu velice rychle, a to celkem nedávno. Jak k tomuto vývoji došlo si spolu s významnými milníky popíšeme v následujícím textu.

Jelikož skoro celé území Moravskoslezského kraje bylo ve čtvrtohorách zaledněno, nebyla tato oblast vhodná pro člověka k životu. První lidé se zde, podle dochovaných nálezů, objevili asi před 40 tisíci lety. Dalším významným bodem v osidlovaní krajiny bylo 5.-6. stol. n. l., kdy zde přišly slovanské kmeny.

Posuneme se dále do středověku. V tomto období bylo postaveno velké množství hradů. Slované budují postupně osady i na výše položených místech. Od konce 12. století se začíná intenzivně kolonizovat Opavsko. Na osidlování se podílí převážně církev. V průběhu 13. století jsou zakládána hornická města – Bruntál. V 15. až 16. století přichází na území kraje Valaši. Ti se usadili hlavně v horských oblastech Těšínska a Beskyd. Valašská kolonizace je charakteristická rozptýlenou zástavbou. Valaši vytvářeli pro potřeby chovu ovcí paseky. Ty vznikaly vypalování zdejších lesů. Tím vytvořili v Beskydech unikátní výskyt luk a pastvin. Ty jsou dnes chráněny v rámci CHKO.

Hlavním zlom ale přichází s průmyslovou revolucí. Ta zamíchá nejen s postavením jednotlivých obcí, ale i s vývojem celého kraje. Do této doby vévodila v regionu textilní výroba, dobývání rud a nerostů. To se postupně změnilo, když bylo v roce 1763 objevené černé uhlí na území Slezské Ostravy.

Na svém významu uhlí nabylo postupně, hlavním zlomem je zavedení výroby koksu. Kvalitní černouhelný koks nahradil dřevěné uhlí jako palivo pro zpracování železné rudy. To pak souvisí s rozvojem hutí, a právě i s první velkou vlnu migrace. Tu zejména Ostravsko zaznamenalo právě v průběhu 19. století. Nová pracovní místa lákají obyvatele nejen z Čech, Moravy a Slezska, ale i tehdejšího Haliče (historický kraj na území dnešního jihovýchodu Polska a západní ukrajiny) a Pruska. Kvůli tomuto rychlému nárůstu bylo vybudováno několik desítek obytných kolonií. Ty byly často financovány majiteli dolů a závodů. Jejich umístění bylo mnohdy hned vedle průmyslových zón. Nejvíce těchto sídel vzniklo v Ostravě, Karviné a Orlové.

Pokles obyvatel pak sledujeme krátce po 2. světové válce. Kdy z původních Sudet byli vyhnáni Němci. Do těchto oblastí se ale postupně vrací Češi. Nicméně dodnes je Jesenicko velice řídce osídlenou oblastí.

Po roce 1945 přichází asi největší vlna migrace do Moravskoslezského kraje. Ta výrazně promění i vzhled krajiny a strukturu sídel. V té době je Ostravsko lákavým regionem, který nabízí plno volných pracovních příležitostí. To láká zejména mladé lidi, kteří se do této jádrové oblasti sestěhovávají nejen v rámci kraje, ale i celé ČR. Kapacita volných obydlí pomalu nestačila, a proto zde vznikala početná sídliště. Tyto velké bytové komplexy byly stavěny především na okraji měst. Rozmachu se také dočkaly i průmyslové zóny. Ostravsko tedy bylo po válce jedním velkým staveništěm.

Vedle stavby rozsáhlých sídlišť, která mnohdy utvořila celé nové městské části, si musíme zmínit i Havířov. Prakticky byl celý postaven po druhé světové válce. Dalším příkladem toho, o jak masivní výstavbu se jednalo může být Karviná. Ta rozšířila svoji zástavbu o ¾ nových bytů. Dalšími obcemi, které byly rozšířeny o velké urbanistické celky jsou např. Hlučín, Třinec, Kopřivnice. Intenzita výstavby se po roce 1970 pomalu snižovala.

Bujná výstavba po skončení 2. světové války ale nepřinesla pouze vícepatrové věžáky a sídliště. Vznikaly také stavby ve stylu socialistického realismu. Tzv. sorela je architektonický a umělecký styl. V architektuře kombinuje symetričnost a bohaté zdobení. Užité dekorace přejímá z jiných stylů – setkáme se s prvky renesance, antiky a dalších. Jmenovitě se jedná například o sloupy, pilíře, sochy a sgrafita.

Sorela zažila svoji „zlatou éru“ právě v padesátých letech, kdy byly v tomto stylu navrhovány nejen jednotlivé budovy, ale i celé části měst. Typickým příkladem je vybudování městského jádra Havířova nebo výstavba v Ostravě. Zde mělo z městské části Poruba vzniknout nové velkoměsto Nová Ostrava. Projekt nebyl ale dokončen a z ambiciózních cílů jako 40 km dlouhého vodního kanálu nebo 100 m vysoké budovy sešlo. Jak jádro Havířova, tak i stavby v Porubě jsou vyhlášeny za chráněnou památkovou zónu.

Kraj byl ovlivněn několika vlnami migrace. Vrcholu počtu obyvatel dosáhl v 80. a 90. letech 20. století. Po rozpadu ČSR ale začíná převažovat migrace ven z kraje. Ta je způsobena hlavně nezaměstnaností a špatným životním prostředím. Jednotlivé migrační vlny ale nezasáhly celou oblast Moravskoslezského kraje stejně. Můžeme si to demonstrovat na vývoji počtu obyvatel jednotlivých obcí. Dnešním jádro kraje je lokalizováno především v oblasti Ostravské pánve. Nejlidnatějšími městy jsou dnes Ostrava, Havířov, Opava, Frýdek-Místek a Karviná. Všechna tato města mají nad 50 tisíc obyvatel.