Princip ochrany a obrany povinného v exekučním řízení

Mgr. Ondřej Svoboda

Diplomová práce

The Princip of Protection and Defence of Debtor in Execution

Anotace:

Tato práce se snaží čtenáři přiblížit vývoj principu ochrany a obrany povinného v exekučním řízení za dobu samostatného Československa a následně České republiky. Zmíněný princip je poměrně obtížně popsatelný bez alespoň základní znalosti právních předpisů, proto je součástí této práce i krátký exkurz do provádění exekucí na našem území v jednotlivých obdobích, které jsem rozdělil dle vývoje právní úpravy na první období od roku 1918 do 1950, kdy byly na území českých zemí exekuce prováděny podle zákona č. 79/1896 ř.z. a dalších prováděcích předpisů a na Slovensku podle exekučního zákona čl. LX z roku 1881, pak od roku 1951 do 1963, kdy byla právní úprava exekuce shrnuta do jednoho právního předpisu, zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), dalším je pak období od r. 1964, kdy se stal účinným zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, který je platný dodnes a zpočátku upravoval výkon rozhodnutí ve své páté části a od novely z.č. 519/1991 Sb. byla tato pasáž posunuta do části šesté. V poslední částí, kterou je období od r. 2001, tedy od přijetí zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, do současnosti se věnuji změnám pojetí ochrany a obrany povinného při provádění exekuce podle exekučního řádu, jehož subsidiárním pramenem je stále zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Provedení exekuce, příp. výkonu rozhodnutí, je v každém případě výrazným zásahem do základních práv povinného, a to zejména do práva na vlastnictví, které je nuceným výkonem rozhodnutí silně omezeno, resp. ve vztahu k povinnému prakticky zrušeno (převedeno na jinou osobu). Princip ochrany a obrany povinného zahrnuje soubor právních zásad a ustanovení jednotlivých právních předpisů, které mají povinnému zajistit jednak alespoň minimální úroveň společenského života, včetně zachování základních kulturních hodnot, ale na druhou stranu má i zabránit ekonomické likvidaci povinného nepřiměřeným způsobem provedení exekuce, jejímž důsledkem by bylo přivedení povinného do, pro sociálněprávní společnost, nepřípustné existenční nouze a zároveň by znemožnilo další provádění exekuce, pokud by se hned prvním likvidačním úkonem nebylo vymohlo vše, co vymoženo být mělo. Je tedy třeba také hledět na ochranu povinného i z pohledu věřitele, který od provedení exekuce oprávněně očekává, že jejím prostřednictvím bude uspokojen jeho nárok. Při úvahách o míře ochrany povinného se tedy nutně dostáváme do sporu se dvěma odlišnými zájmy, tedy, že přílišná ochrana povinného oddaluje uspokojení věřitele, který samozřejmě od soudního donucení očekává rychlé splnění, a na druhé straně zanedbání jeho ochrany může způsobit jednak znemožnění provedení exekuce v celém rozsahu, neboť způsobí ekonomický zánik povinného, ale zároveň může vést až ke společenské likvidaci, a tím i zbytečně vyšší náklad státu, jakožto garanta existenčního minima, na sociální zabezpečení těchto osob. Základem principu ochrany povinného je zásada, že exekuce nesmí být provedena ve větším rozsahu, než jaká je povinnost stanovená exekučním titulem. Tato zásada byla v podstatě ve stejném znění uvedena ve všech právních úpravách exekučního řízení od roku 1918 do současnosti. Povinností však je myšleno i povinnost uhradit náklady exekučního řízení a dle posledního exekučního řádu i odměnu a náhradu exekutora. Dalším ochranným prvkem zmíněného principu, je ustanovení, které bylo též obsaženo ve všech právních úpravách, a to, že bylo lze exekuci provést pouze způsoby, které byly v zákoně uvedeny - dodržení zásady legality. Proti nesprávnému, příp. nezákonn

Anotace:

ému postupu orgánů činných v exekučním řízení byly povinnému dány v jednotlivých obdobích různé prostředky obrany, ať to byl rekurs, impugnační nebo oposiční žaloba, nebo stížnost pro provedení exekuce za první republiky, případně omezení těchto prostředků v následujícím období na námitky proti nařízení exekuce a stížnost proti provedení exekuce, nebo následném rozšíření na možnost odvolání proti usnesení, kterým se exekuce nařizovala a námitky podjatosti proti osobám znalců a správců, příp. i exekutorů a námitky proti způsobům řízení. Současně exekuční zákony omezovaly, v souladu s výše uvedeným, i jednotlivé způsoby provedení exekuce. Tak nesměla být např. povinnému ze mzdy sražena základní částka, která měla postačit k zachování obživy sobě a své rodiny, přikázání jiných pohledávek smělo být provedeno pouze do výše jedné pětiny (dnes dvou pětin) postižené pohledávky. S příchodem nového exekučního prostředku – srážkami z účtu u peněžního ústavu v roce 1955, byla zásada minimálního zůstatku poněkud prolomena, neboť žádný ani z následujících zákonů neomezoval výši odepsané částky z účtu, což vede, zejména v dnešní době kdy je bankovní účet nejpoužívanějším prostředkem k výplatě mzdy, k vážnému porušení zásady ochrany povinného. Vývojem se od roku 1918 měnily také zdroje příjmů, které mohly být postiženy srážkami. Při prodeji movitých věcí byl a je povinný chráněn před zabavením věcí, které mu poskytují základní zdroj obživy a umožňují mu uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny. Naproti tomu, při prodeji nemovitosti nikterak zvláštní ochrana, kromě zákonnosti provedení, povinnému poskytnuta nebyla. K obranným prvkům exekučního řízení patří také možnost domoci se odkladu nebo zastavení exekuce. Tyto instituty byly obsaženy také ve všech dotčených právních předpisech, měnily se pouze důvody, na jejichž základě bylo lze odklad nebo zastavení provést. Zejména v současné době jsou tyto důvody doplňovány bohatou judikaturou Ústavního a nejvyššího soudu ČR. Zvláštní kategorií ve vztahu k rozsahu provedení exekuce a současně k ochraně povinného před libovolným určením jejich výše jsou náklady exekučního řízení a stanovení, který z účastníků je povinen k jejich náhradě. Obecně byla tato povinnost uložena povinnému, přičemž se však vychází a opět po celou dobu vycházelo ze zásady procesního zavinění účastníka řízení. To bylo obzvlášť významné zejména při stanovení povinnosti k úhradě nákladů při zastavení exekuce pro nemajetnost povinného a v diskusi o tom, zda lze ukládat povinnost k náhradě nákladů nemajetnému povinnému nebo, zda v takovém případě lze oprávněného vinit z nedostatku obezřetnosti při zvažování úspěšnosti případné exekuce a ukládat povinnost k náhradě jemu. Současná judikatura Ústavního soudu se nepřiklání ani k jednomu z uvedených východisek a zastává názor, že v odůvodněných případech lze nepřiznat náhradu ani jednomu účastníkovi, a to dokonce ani soudnímu exekutorovi. Tato práce tedy poskytuje přehled právního vývoje exekučního řízení na našem území od roku 1918 do současnosti, s ohledem na prvky, kterými jednotlivé právní předpisy chránily minimální životní úroveň povinného, včetně zákonnosti postupů a instituty, kterými se mohli povinní bránit jak vůči samotnému nařízení exekuce proti své osobě, tak proti způsobům, jakými byla již probíhající exekuce prováděna.

Abstract:

This thesis is trying to show the principle development of protection and the debtor defense in executory procedures in the time of independent Czechoslovakia and the Czech Republic. This mentioned principle is quiet hardly to be described without the basic knowledge of the law regulations that is why this work includes the short view to the carrying executions out in our state in these periods. Which I divided according to the development of the law regulations to the first period – form 1918 until 1950, when the executions in the Czech republic followed the law number 79/1896 of the Austro-Hungarian law system and the following law regulations. In Slovakia the executions followed the executory law article number LX from the year 1881, from 1951 to 1963 the executory regulations were summarized in to one law regulation – number 142/1950 C. o L. of proceedings in the civil law (Civil Codex). The following has been the period since 1964 when the law number 99/1963 C. o L. come to work. Civil Codex which has been followed until today and from the beginning it regulated executions in its fifth part and since the change of the law number 519/1991 C. o L. this part has been moved in to the sixth part. In the last part which covers the period from 2001 until today, in other words from the acceptance of the law 120/2001 C. o L. – The Executory Regulations – I cover the changes in the principles of the protection and the debtor defense during the execution according to Executory Regulations with its subsidiary root – the law number 99/1963 C. o L., Civil Codex. Carrying out the execution, or enforcements, is by all means very significant interference with the debtor rights, above all the property rights, which is highly restricted by the enforcement, in other words practically annulled (transferred to another person). This principle of protection and debtor defense covers the collections of law fundamentals and regulations, which are supposed to grant the debtor the minimal standard of living including the cultural standards but on the other hand it should prevent economical liquidation of the debtor by the illegal execution procedures which could follow in to the state of need and no following execution acts could be done if during the first act had not been taken everything which could have been. We have to look at the debtor defense from the point of view of the payee, who rightfully expects that his needs will be satisfied. Concerning the level of debtor defense we are getting in to the arguments of two difference needs, which means the very high debtor defense prolongs the satisfying the payee, who rightfully expects the fast result, but on the other hand the neglecting of the debtor rights could end up in disabling the execution in the full range, because it could cause the economical liquidation of the debtor and it could also cause the social liquidation which will increase the state cost – the Garand of the living wage of the needed people. The principle base of the debtor defense is the thesis that the execution could not be carried out in the high level than stated in the execution title. This thesis has been mentioned in all the law regulations since the year 1918. The duty is also meant the duty of covering the executory charges and according the latest Executory Regulations even the executor fee and his gratuity. The next protection item of the mentioned principle is the regulation which has also been included in all law systems – the execution could be carried out only by the means mentioned by the law – by the legal way. Against the wrong or illegal procedures done by the execution enforcement bodies in execution processes the debtor has been given different types of defense. Not only the rekurs (the recourse given by the Austro-Hungarian law system), impugnation or counter charge or the complaint against the execution in the First Republic, or restraining these items in the following period – the obj

Abstract:

ections against the execution and complaint against it, or the following improvement with the ability of appealing the decision which ordered the execution and complaint against the prejudice of the experts, controllers, and executors and the complaint against the process. These above mentioned executory laws also restricted different ways of carrying out the executions. For example, the debtor‘ s wage could not be decreased more than to the point of the minimal wage level needed for him and his family, other payment orders could be set up to the level of one fifth (these days it is two fifths) of the debt. Coming of a new executor regulation in 1955- deductions from the debtor‘ s account- the regulation of leaving the minimal wage level was broken because there was no limit of the deducted amount of money- this has not been changed by any of the following executory laws. This can lead to the violation of the debtor defence especially in these days when the bank account is the most common way of paying the salary. There has also been a development of the ways of income which could be deducted since 1918. When selling the debtor‘s movable assets the items needed for his and his family basic life and income needs cannot be taken from him. On the other hand when selling the debtor’s real assets there is no protection set except the legal way of carrying out the execution. The other way of the debtor’s protection is the right of the stay of execution or its cassation. These possibilities have been included in all the law regulations so far only the reasons for their application have changed. Especially in these days the reasons are filled in by the practise of the Constitutional and Supreme Courts. The special category in terms of execution level and the debtor’s defence against the random payment range is the category of the execution charges and definition who is the payer. In general it has been set as the debtor’s due but also the level of procedural blame has been valued. It has been obviously important in cases of setting the charges payment due to a needy debtor and the discussion about the possibility of ordering the payment from the needy debtor or if the payee could be blamed from the lack of foresight when establishing the effectiveness of the execution and to set the charges payment due to the payee. The present practise of the Constitutional Court does not tend to any of the above mentioned solutions and has the opinion that in reasonable cases the charges payment due could be set to none of these two parties not even to the executor. This work describes the overview of the law development in executory proceedings in our area since 1918 regarding the ways used in the law regulations to protect the minimal living standard of the debtor including the legal way of proceeding and the possibilities of the debtor defence against the execution order and also the way of execution proceedings.

Klíčová slova

právní princip, princip ochrany, princip obrany, povinný, oprávněný, věřitel, dlužník, exekuce, exekuční řízení, výkon rozhodnutí, občanský soudní řád, exekuční řád, exekutor, exekutorský úřad, právní norma, subjektivizace, zásady právní, státní donucení, nařízení exekuce, exekuční titul, exekuční příkaz, příkaz k úhradě nákladů, náklady řízení, odklad exekuce, zrušení exekuce, zastavení exekuce, rekurs, impugnační žaloba, oposiční žaloba, inhibitorium, arrestatorium

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 31. 3. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 14. 5. 2009
• Vedoucí: doc. JUDr. Jaruška Stavinohová, CSc.
• Oponent: JUDr. Ing. Radovan Dávid, Ph.D.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Právo a právní věda / Právo