Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou – Bc. Štefan Vašek
Bc. Štefan Vašek
Diplomová práce
Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou
Women as the victims of domestic violence in Veselí nad Moravou
Anotace:
Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky ŽENY JAKO OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ VE VESELÍ NAD MORAVOU Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: Mgr.Tomáš Dvořáček, DiS. Bc. Štefan Vašek BRNO 2008 Poděkování: Upřímně děkuji Mgr.Tomáši Dvořáčkovi DiS., za odborné vedení diplomované práce, za konzultace a pomoc při řešení problémů spojených s touto diplomovou prací. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen ty prameny, které jsou uvedeny v seznamu literatury. Souhlasím, aby má diplomová práce byla uložená na Masarykové univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněná ke studijním účelům. Bc. Štefan Vašek Obsah Úvod 7 Teoretická část 1. Vymezení termínu „domácí násilí“ 9 1.1. Domácí násilí v definicích 10 1.2. Členění domácího násilí 12 1.3. Domácí násilí na ženách 13 1.4. Domácí násilí v historických souvislostech 14 2. Agresivita jako průvodní znak domácího násilí 16 2.1. Teorie agresivity 17 2.2. Projevy agresivního jednání 18 2.3. Příčiny agresivity 19 2.4. Nejčastější příčiny agresivity v případech domácího násilí 20 3. Druhy a formy domácího násilí 21 3.1. Druhy domácího násilí 22 3.1.1. Fyzické násilí 23 3.1.2. Psychické násilí 25 3.1.3. Sexuální násilí 30 3.1.4. Ekonomické násilí 31 3.1.5. Emociální násilí 32 3.1.6. Sociální násilí 33 3.2. Formy domácího násilí 34 4. Dopady v životě osob, které domácí násilí prožily nebo prožívají 35 4.1. Dopady v životě ženy jako oběti domácího násilí 36 4.1.1. Následky agresivity 37 4.1.2. Způsoby a fáze vyrovnání se s násilím 40 4.1.3. Soužití s násilnickým mužem 42 4.2. Dítě jako svědek domácího násilí 44 5. Profil agresora a mýty spojené s domácím násilím 47 5.1. Agresor z pohledu společnosti 48 5.2. Některé mýty spojené s domácím násilím ovlivňující společnost 50 6. Prevence a pomoc vůči domácímu násilí 52 6.1. Ochrana z pohledu společnosti 53 6.1.1. Policie 54 6.1.2. Lékař 56 6.1.3. Odbor sociálních věcí 58 6.1.4. Nezisková organizace 59 6.1.4.1. Neziskové organizace zabývající se problémem domácího násilí 60 6.1.4.2. Azylové ubytování v praxi 62 6.2. Ochrana z pohledu oběti 63 6.2.1. Rada pro ženy – oběti domácího násilí 64 7. Legislativa a právní pomoc osobám, které byly vystaveny domácímu násilí 67 7.1. Postup při projednávání domácího násilí 74 7.2. Komplikace při odhalovaní domácího násilí 76 7.3. Shrnutí co může udělat oběť domácího násilí pro trestní stíhání 78 8.Výzkumná část 80 8.1. Cíl výzkumu 81 8.1.1. Hlavní hypotézy výzkumu 82 8.2. Typ výzkumu 83. 8.2.1. Metody získávání a zpracování dat 84 8.3. Výzkumný vzorek 85 8.4. Vyhodnocení dotazníku 86 8.5. Vyhodnocení hypotéz 101 8.6. Závěr výzkumu 102 9. Souhrn 107 9.1. Resume 111 10. Závěr 112 10.1. Použitá literatura 115 10.1.1 Přílohy 118 Motto: „…jednoho dne se vrátil domů zase opilý, začal křičet na mne, že jsem coura, že jsem k ničemu, nic neumím a jenom překážím…pak vzal dlouhý nůž, ten, kterým se porcuje maso a bodl mne do ruky, všude kolem byla krev…chytil mne za pas, hlavu mi strčil do dřezu, pustil vodu a potom mne zezadu znásilnil…“ (Záznam z výpovědí paní J. – klientky Poradny pro ženy v tísni v roce 2001, Pramen: HUŇKOVÁ, M., VOŇKOVÁ, J. Domácí násilí v ČR z pohledu práva. Justiční akademie: ČR, 2001) TEORETICKÁ ČÁST ÚVOD V průběhu několika málo let, kdy naše republika přešla z poklidných vod socializmu do bouřlivých vln kapitalismu, změnil se i názor a chování lidí. Velmi dlouho jsem přemýšlel nad projektem a následně i nad tématem své magisterské práce, kdy jsem se rozhodl pokrač …víceméněAnotace:
ovat v podobném tématu své dlouholeté praxi a zkušenosti u Policie ČR. Jedná se o téma práce, jenž bych mohl nejenom popsat ale i svým způsobem hledat i možnosti jeho řešení. Rozhodl jsem se tedy zpracovat konkrétní problém,týkající se nejenom mikro složky - rodiny, ale i makro složky společnosti. Je všeobecně známo, že rodina je základem státu, a proto každá mikro složka ať již jakémkoliv odvětví ovlivňuje ve svém důsledku makro složku tety celek. Vybrané téma domácího násilí je hodně široké, zahrnuje násilí páchané nejenom na ženách ale i na partnerech, dětech, seniorech a na ostatních členech rodin. Jelikož jsem dlouhodobě pracoval u Policie ČR na obvodním oddělení ve Veselí nad Moravou a téměř každou směnu jsem byl přítomen již u zrodů nebo na začátcích domácího násilí v rodinách při výjezdech mohu adekvátně považovat toto téma práce vzhledem ke zkušenostem za potřebné. Myslím si, že v dřívější době „tolerance“ starší generace vůči domácímu násilí byl dán nedostatečnou legislativou, či malou informovaností okolí, malým výběrem možností pomoci proti domácímu násilí. Rozhodl jsem se proto, že tuto oblast vědeckého bádání podrobně prozkoumám. Myslím si, že i z pohledu rodiče, který vychovává své dvě dospívající děti bude vypracované téma prospěšné. Práce bude demograficky začleněna v regionu Veselí nad Moravou, kde mám velmi dobrou osobní a místní znalost domácího prostředí v návaznosti a souvislostí se zaměstnáním, ve kterém jsem pracoval. K vypracování magisterské práce mně zaujaly otázky, například typu „jaký postoj sama společnost zaujímá, jaká míra tolerance panuje mezi partnery, jaká je právní ochrana oběti domácího násilí, jaké jsou názorové rozdíly mezi generacemi atd“. Bádáním a sběrem otázek a informací, začalo mi vyvstávat čím dál tím více otázek, které mně zajímaly a postupem času jsem nacházel odpovědi. Jsem přesvědčen, že v oblasti domácího násilí, by se mohlo zareagovat včasněji již v prvních náznacích a věci dotahovat do konce. Jsem přesvědčen a kladu velký důraz na preventivní opatření, která mají velký podíl při postupném prošetřování domácího násilí. -7- Práce je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. V teoretické části nalezneme vymezení pojmu „domácí násilí, kvalitu života oběti domácího násilí, různé typy agresorů, jak se bránit proti nim, ale také díky některým institucím, organizacím, které se problémy domácího násilí zabývají. Jelikož ne jenom stát může obětem domácího násilí pomoci, má tato práce za úkol nalézt co nejvíce možnosti a forem pomoci, které by vedly nejenom k zmírnění dopadu domácího násilí, ale i k jejich následnému vyšetření. Což můžeme považovat jako jeden z přínosů celé práce, neboť žádná práce hledající východisko, není marností. Je naprosto samozřejmé, že jinak se chová policie při šetření a řešení problému násilí na ženách, jinak sociální pracovnice, jinak lékař, jinak neziskové organizace a jinak oběť, příbuzní, přátelé. Proto bude jistě zajímavé, podaří-li se nám jednotlivé postupy a přístupy zachytit do této práce. Jak už z názvu vyplývá, budeme se domácím násilím zabývat především z hlediska násilí mezi partnery, přesněji násilím páchaným muži na ženách v partnerském vztahu, ať již sezdaném nebo nesezdaném. Domácí násilí muže na ženě se často bezprostředně dotýká i dětí a dalších příslušníků rodiny. Následná výzkumná část by měla dokreslit postoje společnosti, která se díky společenskosociálním podmínkám neustále proměňuje a měla by se pokusit nalézt stopy v posunech dvou od sebe věkově vzdálených generací. Ve výzkumu se snažíme zjistit jejich postoje a názory na problematiku domácího násilí, kterou by mohly mít některé ženy zažitou na vlastní kůži nebo si jí mohly odnést ze svých nukleárních rodin. První vzorek by měly tvořit mladé ženy ve věku 20-30let, tedy ročníky 1976-1986. Druhý vzorek by měly tvořit generace dnešních padesátnic, tedy ročníky 1951-1967. Dalšími měřítky by mohly být sociální postavení respondentech,dosažené vzdělání, avšak na začátku práce zatím nemůžeme zcela jistě určit, zda i tato kritéria hrají velkou roli při vyhodnocování výzkumu. Souhrnný cíl práce je tedy jednoznačný. Nejenom popsat domácí násilí páchané na ženách ale také najít možnosti, jak se proti němu bránit, kde hledat pomoc. Následně bych chtěl zjistit pomocí dotazníkového šetření, zda ve společnosti došlo k posunu při vnímání tohoto fenoménu, nebo názory a tendence vůči domácímu násilí zůstávají stejné. Vždyť cílem celé společnosti je hledat a naplňovat lepší cestu, a proto jsem se pokusil najít stopy po nové cestě, kterou by se společnost mohla vydat. -8- 1. Vymezení termínu „domácí násilí“ Než jsem začal hledat v odborné literatuře vysvětlení termínu „domácí násilí“, nahlédl jsme do všeobecných a všem dostupným encyklopedií, abych se dozvěděl, jaké informace jsou pomocí těchto médií široké veřejnosti předkládány. Avšak k našemu údivu ani jedna ze současných i minulých všeobecných encyklopedií tento jev nepopisuje a nekomentuje ani poznámkou při výkladu slova „násilí“. V Ottově slovníku naučném a Masarykově slovníku pak nalezneme termín „domácí kázeň“, kterým je míněno právo rodičů, příbuzných a poručníků rozhodovat o dobré vůli nad osudem svých neplnoletých svěřenců ale nic víc. Překvapující bylo, že ani ve specializovaných slovnících typu pedagogický, psychologický, sociologický odkaz na termín „domácí násilí“ nenalezneme. Zde dokonce nenalezneme ani termín „násilí“. A proto většina definicí vychází z různých zdrojů prezentovaných v rozličných pramenech. Samozřejmě, že se v něčem opakují, možná i opisují, ale zároveň se i obohacují, byť o pár slov, širší či užší význam. A tak jak to u sociologicko-psychologických problémů bývá, žádná z těchto uvedených definic není mylná, lepší či horší, avšak žádná z nich není ani ta nejpravdivější a nejjasnější. -9- 1.1. Domácí násilí v definicích DEFINICE RADY EVROPY, 19851: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin, nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některých z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“ DEFINICE PEKINGSKÉ DEKLARACE2: (přijata na 4. světové konferenci o ženách v roce 1995 v Pekingu) „Výsledné ponižování, sexuální násilí a fyzické útoky končící vážnými následky, zraněními, či nucení partnera a stejně tak děti, které byly svědky násilí, které se děje v rámci rodiny či domácnosti.“ JIHOAFRICKÝ ZÁKON O DOMÁCÍM NÁSILÍ3: „Jakékoliv kontrolující nebo hrubé chování, které poškozuje zdraví, bezpečnost nebo blaho jiné osoby, která je s pachatelem v poměru rodinném nebo obdobném („domestic relationship“) nebo dítěti, které je v péči této osoby a zahrnuje (demonstrativní výraz): fyzické týrání, nebo výhružky fyzickým násilím, sexuální násilí nebo výhružky jiné, psychické a verbální násilí, citové vydírání, ekonomické násilí, zastrašování, harassment, sledování partnera, poškozování či ničení majetku, nebo vstup do partnerova obydlí bez jeho souhlasu, pokud partneři nežijí ve společné domácnosti.“ ¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬____________________________________ __________________________________ 1 MARTÍNKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R., Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha: Kufr 2001. s. 122 2 MARTÍNKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R., Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha: Kufr 2001. 11 s. 3 MARTÍNKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R., Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha: Kufr 2001. s. 122 -10- OBECNĚ4 „Jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad osobou, ve vztahu k níž pachatel může nebo někdy v minulosti mohl být považován za osobu blízkou. Zahrnuje různorodé projevy hrubého chování agresorů či agresora k oběti. Jen někdy bývá ojedinělé, spíše jde o opakované násilí, které se postupně stává běžnou součástí vztahu mezi násilnickou osobou a její obětí.“ V ŠIRŠÍM POJETÍ 5 „Jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad osobou, ve vztahu k níž pachatel může nebo někdy v minulosti mohl být považován za osobu blízkou. Konkrétně se může jednat o fyzické útoky, které mohou mít formu fyzického a sexuálního násilí jako strkání, škrcení, plivání, kopání, bití a údery pěstí, či kolen, dušení, pálení ohněm, bodání nebo polévání vroucí vodou nebo kyselinou.“ TERMÍN „domácí násilí“ V ZAHRANIČNÍ A VĚDECKÉ PRAXI Domácí násilí je v anglicky psané literatuře označováno jako intimní násilí = intimate violence nebo také jako partnerské zneužívání = partner abuse. V německy mluvících zemích převažuje termín násilí v rodině a domácnosti = Gewalt in der Familie und naher Umgebung (Voňková, Huňková, 2004). ______________________________ 4 MARTÍNKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R., Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha: Kufr 2001. 11 s. 5 MARTÍNKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R., Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha: Kufr 2001. s. 121 -11- 1.2. Členění domácího násilí V současné odborné literatuře se můžeme setkat se širším pojmem „násilí v rodině“ nebo „rodinné násilí“, které zahrnuje veškeré podoby násilí, které se vyskytují uvnitř rodiny (Čírtková, 1998). Domácí násilí podle Čírtkové může být : • mezi dospělými partnery (domácí násilí) • páchané členy rodiny na dětech (týrání a zneužívání dětí v rodině) páchané uvnitř rodiny na seniorech V úžším slova smyslu je domácí násilí chápáno jako násilí mezi partnery : • manželi • bývalými manželi • partnery bývalými i současnými • osobami v příbuzenském vztahu V zásadě je možné, aby násilí vycházelo od kohokoliv a směřovalo vůči komukoliv v rodině, avšak výsledky výzkumu z celého světa, které byly provedeny, nám z drtivé většiny poukazují na násilí páchané především muži na ženách. -12- 1.3. Domácí násilí na ženách Domácí násilí na ženách je jen jednou částí velkého pojmu „domácí násilí“. Domácím násilí na ženách ve vztahu muže a ženy je všeobecně vnímáno jako násilí mezi partnery, kteří spolu měli nebo mají intimní vztah. O to víc je problém tohoto druhu násilí komplikovaný neboť do vztahu mezi oběť a násilníka vstupuje i rovina jejich citového vztahu. V naší práci se tak snažíme popsat především tento typ domácího násilí, které se vyvíjí mezi mužem a ženou jakožto současnými či bývalými partnery. Ve většině případů domácího násilí na ženách se nejedná o projevy deviantních, patologických nebo zvrhlých mužů, ale je nutné ho pochopit jako důsledek širších společenských a kulturních souvislostí. Násilí mužů vůči ženám bylo akceptováno po staletí jak církevním, tak občanským právem. -13- 1.4 Domácí násilí v historických souvislostech Než si začneme všímat problém domácího násilí z pohledu historie, je zapotřebí podotknout, že samo násilí bylo dříve považováno za jeden z prostředků výchovy, prostředkem pro ukájení ega, vyjadřování nadřazenosti a podřazenosti mezi lidmi. Násilí sloužilo k udržování pořádku, k dosažení lepších výkonů nejenom při práci, ale například i při učení ve škole (tělesné tresty při nápravě nepozornosti a poslušnosti). Avšak tehdy člověk mohl jen tiše nesouhlasit, ale protestovat nikoli nejenom z důvodu neexistujících zákonů, ale především sama společenská atmosféra, všeobecné mínění společnosti se v tu dobu nedokázalo poprat s dominancí silnějšího nad slabšími. A ani dnes, i když o násilí mnohé víme, i když jsme se dobrovolně zavázali dodržovat základní ustanovení práv a svobod každému člověku, násilí není v potřebné míře odstraněno a zůstává celosvětovým problémem. Stačí navštívit západní Afriku, být účastníkem balkánských nepokojů nebo sledovat denní zprávy, v nichž se dozvídáme, které významné město má ve hledáčku skupina teroristů. Všude tak nalezneme reálné, kruté a pravdivé násilí. A i když vyspělá část světa se dušuje proti násilí, sama ho páchá. I když jsme více „civilizovaní“ než dříve, naše soudnictví přesto neustále řeší potyčky jednoho násilníka proti druhému, stále řeší různé podoby násilí, lékaři, policie ve své praxi jsou s ním v neustálém kontaktu a tak nemalé peníze daňových poplatníků jsou vynakládány na jejich řešení. Dnes nadávkou a urážkou pro nás jsou různá označení jednotlivých druhů zvířat, avšak zvířata většinou páchají násilí za účelem přežití, zachování rodu. A z jakého důvodu pácháme násilí nyní my? Také domácí násilí existovalo odnepaměti, dříve však bylo pokládáno za čistě soukromou záležitost, která nejenže byla často tabuizována, ale byla také přijímána jako přirozená součást každodenního chodu rodiny. Teprve s příchodem ženské emancipace, kulturně-společenské osvěty se začalo domácí násilí vnímat jako něco nepatřičného, „hanebného“, co do vztahů rodiny nepatří. Ale až mnohem později, ve 20. století, se začala zvedat vlna odporu proti němu, která měla za následek změnu v posuzování takovéhoto činu jako trestného.Ve středověku násilníkovi (většinou muži) nebyla přičítána vina za páchání násilí vůči ženě, dětem, starým lidem aj. a jen zřídka kdy, když došlo např. k vraždě, musel své počínání zdůvodňovat. I pro západní svět přestaly takové praktiky platit až na začátku 20. století. -14- Díky státním a neziskovým organizacím se v průběhu 20. století začalo o problému domácího násilí veřejně diskutovat. Začaly se vypracovávat různé studie, které odhaloval „škodlivost“ násilnického jednání v rodině. Mnohé oběti se tak poprvé dověděly, že to v čem žijí, není zcela normální, ale že společnost takovéto jednání odsuzuje. Postupně vznikly zákony s různými úpravami, domácí násilí se však nepodařilo ani do dnešních dnů eliminovat na požadované minimum. První snahy pro odtaburizování „domácího násilí“ jako celospolečenského problému začaly v 70. letech 20. století v USA. Amerika byla první zemí, ve které se konečně začalo otevřeně mluvit o znásilňování, zneužívání a týrání. Teprve pak začaly vznikat první neziskové organizace zaměřené na pomoc domácímu násilí. Byly vystavěny první azylové domy pro matky s dětmi a krizová centra nabízející pomoc postiženým osobám. Ještě i dnes je nejenom žena, ale i dítě považováno za součást majetku muže, který rozhoduje o způsobech trestů za cokoliv, ale vůbec rozhoduje o celém jejich životě. Možná je na čase tyto předsudky změnit. -15- 2. Agresivita jako průvodní znak domácího násilí Agresivita a násilí, dva neodlučitelné termíny, které společně vytvářejí podstatu každého z nás a zároveň podstatu většiny trestných činů souvisejících s ublížením na zdraví. A proto není možné hovořit o násilí, aniž bychom si popsali samu agresivitu. A není možno popsat agresivitu, aniž bychom nepopisovali samo násilí. Proto oba dva termíny zároveň slučujeme, ale i vnímáme odděleně. Je těžké nalézt hranice „násilí“, neboť o vždy souvisí s vnímáním mezi lidmi, jichž se týká. Ještě těžší je nalézt hranice „zdravé“ agresivity, bez niž si dnešní svět nedokážeme představit. Ale zde se nejspíš dostáváme k jádru rozlišení termínů. Agresivita je považována za součást našeho života, kdežto násilí je již pejorativně spojeno se dvěma stranami a na každé z nich stojí proti sobě v nestejné pozici dva soupeři. Jeden je silnější, dominantnější a druhý zákonitě slabší, podřadnější. -16- 2.1. Teorie agresivity Agresivita 6 jako biologická vlastnost: - pro člověka stejně jako pro ostatní živočišné druhy má důležitou funkci, neboť se jedná o přirozenou genetickou výbavu = instinkt - dle S. Freunda je agresivita projevem tzv. instinktu smrti, tzn. Vrozené potřeby destrukce, která je namířena proti opačnému prvku libida, jež slouží k zachování života. Agresivita v interpersonálních vztazích: Život každého z nás utváří nepotřebné množství sociálních podnětu, mezi nimiž hraje prim kontakt s osobami různého pohlaví. V nastalých situací řešíme závažné či méně závažné problémy, které ve své podstatě mají vést k uspokojování našich základních biologických i sociálních potřeb. Každý chceme tuto touhu naplnit, ale e každý dokáže bezhlavě za svými cíli jít. A zda se také projevuje zdravá či nadměrná agresivita – dravost, soutěživost při dosahování svých cílů. Je přirozené, že všichni chceme vyhrát, být úspěšní, avšak ne všichni hledají ty pravé hodnoty a těmi správnými asertivními způsoby. Proto jsou společností nastaveny hranice např. v trestním právu, jež by člověk neměl překročit. 6 agresivita = útočnost, tendence napadat jiné, dominovat nad nimi -17- 2.2. Projevy agresivního jednání Projevy agresivního jednání můžeme rozdělit na: • AKTIVNÍ – přímý útok, reakce, skutek zaměřený vůči osobě, předmětu • PASIVNÍ - neúčast, zanedbávání povinností a základních životních potřeb. Pasivní agresivita se často vysvětluje v interpersonálních vztazích - zejména u skupiny osob žijících v těsné blízkosti v rodině např. přehlížení potřeb partnera či dítěte. Obzvláště děti vede tento způsob chování k deprivaci. Zaměření agresivního chování: 1. vůči ostatním lidem – může se projevovat přímou fyzickou agresí, agresí verbální (narážky, nadávky, zesměšňování, zvýšený hlas, křik, obsah řeči) nebo i nonverbální (gestikulace, pohledy očí atd.) 2. vůči předmětům – zde můžeme mluvit o přenesené agresi, která není zaměřena na vyvolávající zdroj, ale buď díky sebekontrole získané učením, nebo díky tomu, že se agresor cítí slabým na to, aby napadl a zaútočil, nebo z jiných důvodů nenapadne fyzicky osobu, ale svoji zlost si vybije na předmětu (např. dítě zničí hračku, protože nemůže zaútočit na rodiče, žák ničí školní pomůcky, protože nemůže napadnout učitele, muž zničí zařízení bytu místo útoku na svou ženu) 3. vůči sobě samému – projevuje se různým sebepoškozováním. V krajních případě může skončit až sebevraždou. Sebevražda nemusí znamenat jen agresivní způsob řešení problému, ale může také jít o způsob únikového řešení subjektivně neřešitelné situace. -18- 2.3. Příčiny agresivity Příčiny agresivního chování: 1. Agresivita jako následek frustrace Frustrace-pocit, který člověk prožívá jestliže je mu zabráněno uspokojit určité potřeby, u kterých jedinců vede frustrace k depresím, zoufalství, smutku. 2. Agresivita jako reakce na zátěžovou situaci V zátěžových situacích se dostáváme do nečekaných situací, s kterými se většinou setkáváme poprvé a které řešíme ve stresu, ve stavech beznaděje, pod určitým tlakem času, či pod tlakem jiných událostí. Patří sem i situace, které řešíme při strachu z následného trestu. 3. Agresivita jako vyústění emocionálních rozrušení Může být vyvolána např. útokem na inteligenci, urážkou na cti, útokem na hodnoty, které daný člověk vyznává. 4. Agresivita jako následek fyzické bolesti V blízkosti subjektivně nadměrných podnětů, např. nepříjemné zvuky, nepříjemný tón hlasu (se sarkasmem), dlouhodobý pobyt v oblasti značného hluku, tepla, zimy, větru apod. 5.Agresivita jako výsledek sociálního učení Rodina - zdůrazňován je především vliv nápodoby socializace. Nápodoba je jedním z nejzákladnějších socializačních mechanizmů, kterým se dítě, nerozumí-li tomu, co se kolem něj děje, podvědomě učí. V dospělém životě pak napodobuje v podstatě své rodiče a využívá získaných zkušeností při řešení svých životních problémů. S jistou kauzálností se pak dá předpokládat, že dítě vyrůstající v prostředí, kde je agresivní chování běžné, bude v neznámých a emočně silně vypjatých situacích uplatňovat získaný vzorec chování během jeho vývoje (určitá transformace z generace na generaci). Je možné, že vlivem racionálního takováto chování dokáže ovládat, většinou zůstává časovanou bombou, která může kdykoliv vybuchnout. Jistě by pro potvrzení této domněnky bylo nejideálnější najít výzkumnou baterii, vzorek oběti a zároveň dospělých lidí, kteří by byli ochotni spolupracovat pro takovýto typ výzkumu, ale v praxi se tento druh výzkumu zdá být nemožný. -19- 2.4. Nejčastější příčiny agresivity v případech domácího násilí Příčiny agresivity v domácím násilí: - alkohol – není spouštěčem, ale pouze kumulátorem - majetkové spory - žárlivost - spory o děti - konfliktní osobnost původce násilí - finanční závislost napadené osoby na útočníkovi - obranná agrese - reakce útočníka na agresivitu - agresivita útočníka z důvodů užívání drog - vydíraní ze strany osoby, která se později stala obětí násilí - finanční závislost útočníka na oběti násilí - rozvod nebo problémové rozvodové řízení - průměrná až podprůměrná životní úroveň -20- 3. Druhy a formy domácího násilí Pro agresivního jedince je charakteristické, že nerespektuje osobnost druhých lidí, svých cílů dosahuje na jejich úkor, používá ostatních lidí jako prostředku k dosažení svých cílů nebo takovýmto druhem jednání vytěsňuje vlastní pocity méněcennosti či naopak jimi chce ukojit své mocenské chtíče. Agresivní chování tak omezuje ve vzájemné komunikaci toleranci k osobnosti druhého a respekt k právům druhého. -21- 3.1. Druhy domácího násilí Druhy domácího násilí a) Fyzické násilí b) Psychické násilí c) Sexuální násilí d) Ekonomické násilí e) Emocionální násilí f) Sociální násilí -22- 3.1.1. Fyzické násilí Jedná se o bití prováděné pomocí nějakého předmětu (nejčastěji pomocí biče, řemene atd.) na citlivou část těla (hlava, břicho, genitálie), tam, kde hrozí snadné poškození. Po ranách pak zůstávají stopy. Jedná se tedy o přehnané tělesné trestání, hrubé zacházení s menšími či většími dopady na zdraví oběti. Fyzické násilí zahrnuje: - cloumání, strkání, tahání za vlasy - znehybňování oběti, svazování - škrcení, kopání - bití pěstmi či jinými částmi těla - ohrožování bodnou nebo palnou zbraní nebo různými předměty - útoky proti životu - mučení – je jakýkoliv čin, jímž je nějakému člověku úmyslně působená bolest nebo fyzické či duševní utrpení proto, aby od něho nebo nějaké třetí osoby byly získávány informace nebo přiznaní, aby byl trestán skutek, kterého se dopustil, byl zastrašován nebo k něčemu donucen7 Fáze fyzického násilí: 1. Proces obviňování Násilníkovo chování se objevuje pozvolna a nenápadně. Jakmile však násilník rozpozná svou moc, objeví se fyzické násilí. První reakcí oběti na násilí bývá nedůvěra, násilník přiznává svou vinu a slibuje, že se násilí nebude opakovat. Oběť partnerovi odpustí a spouští se cyklus násilí, ve kterém se opakují fáze násilí a omluv. Fáze omluv a klidu budou stále kratší, násilí se ovšem bude nejen opakovat, ale i stupňovat. S vírou ve změnu násilníkova chování jej oběť omlouvá a postupně přijímá vinu za násilí na sebe. Často se stává, že dojde-li k násilí před svědky, oběť se snaží chování agresora bagatelizovat nebo dokonce omluvit a svoji reakci hodnotí, jako přemrštěnou. Ženy se tak ocitají v paradoxní situaci, kdy hájí toho kdo je napadá, aby „nepřilily olej do ohně“ a odůvodnily si samy sobě chování milované osoby. -23- 2 Reakce oběti Obětí na agresora mohou reagovat dvěma způsoby: 1.) buďto se mu podřídí a budou jeho agresivní chování akceptovat 2.) nebo se vzbouří a odejdou Spousta žen však není schopná se vymanit z takovéhoto vztahu. Někdy tyto ženy vyhledají pomoc psychiatry, psychologa, psychoterapeuta, ale většinou se potřebují jen vypovídat, neboť ve skutečnosti se bojí situaci řešit, nebo jim dokonce do jisté míry podřízení se vyhovuje (může to být způsobeno naučeným chováním z nukleálrní rodiny). Nejjednodušší je pak sáhnout po psychofarmacích, ve kterých marně ženy budou hledat záchranu. Nejčastěji se ženy odhodlají k odchodu, až když najdou k sobě spojence, který nasilí také prožil. Ve fázi odchodu je pro ženy velmi důležitá podpora svého nejbližšího okolí.Řada obětí fyzického týrání však není týrána „natolik tvrdě“, aby se odvážily vyhledat pomoc u lékaře, nebo u policie. Většina žen cítí stud za to, že se něco takového děje právě v její rodině a je problematické o svém problému hovořit natož aby se odvážily němu otevřeně přiznat. Mnohé ženy tak raději následky bití makují a doufají, že se to nebude příliš často opakovat. Fyzické násilí má mnoho forem a podob, je nejviditelnější ze všech uváděných násilí, jeho míra a intenzita závisí na praktikách násilníka. Je ve své podstatě zákeřné, neboť sebou přináší nejenom fyzickou ale i duševní újmu, která se hojí ještě hůře než fyzická 7 mučení existuje jako trest odnepaměti,ale teprve v 19. století bylo zakázáno na podnět H. Dunana, který v roce 1863 založil Mezinárodní výbor Červeného kříže -24- 3.1.2. Psychické násilí Jedná se o skryté násilí bez podlitin a jiných viditelných stop, které je vyvoláno pomocí verbálních i neverbálních prostředků. Při tomto násilí agresor vědomě působí na psychiku oběti tak, aby jí ponížil, znemožnil ostal do stavu “psychické bezmocnosti“. Agresor se snaží domáhat svých práv a potřeb až za hranice únosnosti a svobody. Jeho následky jsou pro oběť sebezničující a ponižující. Oběť se často ocitá v kruhu, ve kterém si není jista ani vlastními myšlenkami, hodnotami. Její sebevědomí, sebeúcta a sebehodnocení se tak jako v případě fyzického násilí dostávání na minimum. U této kapitoly se zastavíme podrobněji, neboť psychické násilí je mnohem hřeji postihnutelné než fyzické násilí a právně obtížně prokazatelné. Psychické násilí zahrňuje: • nadávky, výhružky, urážení • obviňování , ponižování • pokořování,ponižování, slovní podceňování • zákazy zastrašování • zesměšňování na veřejnosti i v soukromí • vydírání • hrubé chování • ničení vlastnictví oběti zejména oblíbených věcí • omezování svobody nemožnost svobodného rozhodnutí, projevení vlastního názoru Podle Marie-France Herigoyen -25- 1. Ovládnutí Zahrnuje akt přivlastnění provázený vyvlastněním druhého, akt nadvlády, kdy oběť je udržovaná v podřízeném a závislém stavu a akt otisku stopy, kdy tyran chce druhého nějakým způsobem poznamenat.Ve vztahu postupně dochází k nerovnoměrnému rozdělení rolí. Agresor, který se cítí dominantně postaven, se snaží svého partnera důmyslně zmanipulovat tak, aby se ho zmocnil. Vytváří si majetnický vztah ke své partnerce do té míry, že partnerka zpočátku reaguje nevolí, postupně však partnerka ztrácí schopnost oponovat, získává strach a raději se staví do tzv. pozice „stále k službám“, jen aby nevyvolala konflikt. Člověk, který se cítí stále manipulován, pociťuje často stavy úzkosti, i když mu chybí láska cítí se stále zamilovaný ale zbytečný. Zajímavé také je, že partneři k vyjádření nevole nepřestávají používat mimoslovní komunikaci tzv. gesta, pohledy a i na základě těchto signálů okáží oběti dobře vyhodnotit situaci, lépe fází,ve které se vedená komunikace nachází. Agresor postupně ovládá oběť na tolik, že ta ztrácí schopnost kritiky, přestává samostatně myslet, dochází postupně i ke snížení koncentraci postižení v přítomnosti agresora. 2. Násilí Ve fázi, kdy už je oběť připoutána a ovládnuta dochází k přímému psychickému násilí. Toto násilí se začne nejprve projevovat v krizových situacích, když jedinec s obrannými mechanismy nedokáže převzít zodpovědnost za obtížnou volbu. Jedná se o nepřímé násilí, spočívající především k neúctě k druhému člověku. Problémy se začínají objevovat rovněž v sexuálním soužití, jakoby to „přestávalo klapat“. Ženy se často uchylují k tomu, že problémy, které v partnerském soužití vnímají, se snaží zahnat, odmítají uvěřit tomu, co se děje a začnou prožívat fyzickou úzkost pokaždé při konfliktu. Navíc vázne komunikace mezi nimi a muž narážky, prosby slzy, výčitky ženy jakoby nevnímal. Nepřipustí si, že vztah nefunguje kvůli jeho bezcitnosti. Je zahalen do vakua a nic k němu neprostoupí. Vyhýbá se jakýmkoliv pokusům o rozhovor. A přesto násilím mezi ním a oběti probíhá formou komunikace, jak verbální tak neverbální. Agresor používá hanlivé a jinak zesměšňující a ztrapňující narážky i na veřejnosti, nadávky atd. Odmítání rozhovoru, který by oběma vysvětlil, proč se tyto věci dějí může být jen dalším stupněm útoku, kterým se násilník snaží oběť dusil svým klidem, svým přesvědčením, že se vlastně nic neděje, že problém neexistuje. Oběť je pak vystavena nejistotě, pocitu nedůležitosti, úzkosti, která v ní vyvolává pocit viny. Hledá pak chyby v sobě, snaží se je odstraňovat, často se pak omlouvá i za to co neudělala. -26- V dobrovolném soužití s agresorem pak oběť dokáže časem velice dobře rozpoznat změny v barvě hlasu, pomocí níž agresor vyvolává pocity napětí i strach. Bezcitný chladný hlas tyrana způsobuje jen další pocity strach z jeho reakce. Ve společnosti se pak muž takto jednající mnohdy projevuje klidným, vyrovnaným a rozumným dojmem, oproti ženě, která svým chováním (obranným mechanizmem) vytváří dojem (hysterky). K destabilizaci partnera pak stačí vysmívat se jeho přesvědčení, politickým názorům, vkusu, dále nevšímat si ho, neoslovovat, zesměšňovat na veřejnosti, očerňovat ho před druhými lidmi, nedat mu žádnou příležitost se vyjádřit, útočit na jeho slabá místa, dělat nezdvořilé narážky a nikdy je nevysvětlovat zpochybňovat jeho schopnosti úsudku a rozhodování. Cílem agresora po získání dominantní pozice je si jí stále upevňovat právě takovými útoky, které oběť oslabí a zraní. Oběti se snaží získat lásku druhého - agresora darováním sebe sama, dávají se tak k dispozici a zakoušení velké zadostiučinění, když mohou druhému prokazovat službu a dělat mu radost. V případě obtíží zesilují své úsilí, přetěžují se a doufají, že se situace změní. Realitou se pak cítí zaskočeny, obviňují se pracují čím dál více, načež dojde k pocitům únavy a ztrátě výkonnosti. Po dvaceti letech života s takovýmto partnerem se zhroutí vyčerpáním a sebe osočováním. Společný život není naplněn a násilnickému partnerovi, když prohlédnou,vyčítají ztracená léta. Jak uvádí B. Lempetr psychické násilí může přerůst až v jakýsi druh smrti – psychické vraždy, například když tyranovo chování zdomácní a v zoufalství pak zůstane žena osamocená, dostaví se smrt v podobě pocitu nebytí. Pachatel, vědom si společensky ale i uvnitř v sobě nepřijatelní násilné vraždy, spřádá a organizuje psychickou vraždu, což docílí postupnou destrukcí osobností tak aby z ní na konci nezbylo nic. Tato smrt je bezpečná po pachateli nezůstane ani stopa, žádná krev, žádná fyzická mrtvola. Vždyť přece mrtvola žije a je v pořádku. Ideální oběti jsou ženy z nedostatkem důvěry, které bez mezně milují tyrana. Ve své zamilovanosti se mu snaží nejprve porozumět,následně přizpůsobit se a neposlední řadě mu odpustit. Naděje, že se všechno v dobré obrátí je pro ně důvodem, proč ve vztahu zůstávat. Dalším důvodem, proč v takovém to vztahu zůstávají, je strach zůstat sama opuštěná. Jistou souvislost lze hledat i s výchovou v dětství, která mohla potlačovat projevy vlastní vůle, citlivosti a tvořivosti. -27- Ve fázi násilí dochází k dalším fázím vztahu mezi agresorem a obětí: ustupování - snahou je vyhnout se otevřenému konfliktu, agresora útočí občas, snaží se druhého vyvést z rovnováhy, oběť ustupuje, podřizuje se a snaží se a snaží se tímto jednáním konfliktu vyhnout, dává přednost kompromisu před rozchodem, tím se nevědomky vztah udržuje ještě na větší úrovni dominance a podřízenosti. pochybnost – v momentě, kdy se násilí projeví naplno a otevřeně, oběti se snaží najít příčinu, co jej vyvolalo. Často se táži sami sebe, co udělaly tak špatného, nebo dokonce žádají vysvětlení od partnera. Z toho vztahu je těžké se vymanit, protože rány, nadávky, trýznění vyvolávají v oběti pocity viny a odpovědnosti za to, co se děje. Okolí sice vysloví svůj názor, ale v konečné fázi nehodlá obětem skutečně pomoci vymanit se z područí násilníka. Povětšinou padnou od okolí rady typu: “Ty to s ním neumíš, zbytečně ho dráždíš.“ Agresoři navíc dokážou velice brilantně i před okolím svést vinu na oběť. Stres - oběť se podřídí a doufá, nebude spokojen. Oběť žije téměř v neustálém napětí, čímž se organismus dostává do stavu pohotovosti, tlumí vlastní imunitní systém, obzvlášť pokud se stresové situace opakují v krátkých intervalech. První příznaky stresu v závislosti na citlivosti každého jedince: - bušení srdce, svíravé pocity, dušnost, únava, nervozita, úzkost, podrážděnost - poruchy spánku, bolesti hlavy, poruchy trávení, bolesti zad - dlouhodobý stresový stav může vést až organickým a funkčním poruchám, které jsou způsobené neurohormonálními změnami - chronický stresový stav se může projevit generalizovanou, úzkostnou poruchou provázanou pocity strachu a nepřetržitého předbíhání událostem, úzkostným přemíláním myšlenek, které je obtížné ovládat, neustálím napětím a nespavostí. Strach - je pociťován téměř nepřetržitě. Oběti se postupně naučí číst a analyzovat různé pohledy, gesta, tóny hlasu. Oběť se buď podrobí nebo reaguje na nátlak, pohrdání, výsměch, a sarkasmus útokem na agresora (slovním i fyzickým). Avšak většinou oběti žijí v přesvědčení, že čím více lásky budou dávat, čím více budou laskavé a hodné, tím spíše se partner změní. -28- izolace a osamění - v této fázi se žena dostává do rozporu, zda se má svým přátelům, rodině, okolí svěřit s tím, co se u ní doma děje, neboť si není zcela jista jejich reakcí. Za stav doma se stydí. Stydí se nejenom, za to co se doma děje, ale stydí se i za sebe, muže, za to, že nedokázala vytvořit dobrý vztah. Trýzní ji myšlenky, zda má zůstat v osamění se svým problémem, nebo svěří-li se, zda jí přátelé pomohou, uvěří. 3. Rozchod, rozvod Při rozchodech a rozvodech obvykle dochází k opětovnému násilí zpravidla také proto, že partneři mohou žít, bydlet ve stejném bytě, domě. Při rozvodu, rozchodu může agresor vlivem jeho určité pomstychtivosti nadále terorizovat svou partnerku, zvláště zůstaly-li po jejich soužití děti, přes které si násilník může vyřizovat své násilnické perverze. Svého bývalého partnera může agresor neustále obtěžovat telefonováním, pronásledováním, protože se ho nehodlá vzdát. V nejhorším případě sáhne agresor po tzv. nepřímém násilí, kterým chce svoji partnerku zničit. Nebojí se k tomu využit svých dětí, které vnímají jako něco „co patří tomu druhému.“ Jako svědkové konfliktu se také děti stávají terčem zlovolných projevů určených druhému rodiči. Zraněný rodič si pak rovněž, jakoby na oplátku vylévá zlost na dětech, protože se mu ji nedaří projevit před agresorem. Tváří v tvář jsou děti vystavené stálému osočování a pomlouvání rodičů a jim pak nezbývá než se stáhnout do sebe a ustát přicházející návaly agrese a výčitek z obou stran. Co je na tom všem nejproblematičtější je, že dítě hledá uznání u obou rodičů a jejich chování si pak různými domněnkami omlouvá a vědomě tak do sebe nasává a přijímá předkládané vzorce chování. Dopadů s symptomů na dětech může být nepřeberné množství. Některé děti mohou prožívat permanentní utrpení týrajíc se představou, že za všechno mohou ony, jiné děti ač zkoušeny, tím, co se mezi rodiči děje a tím, jak si zlost vylévají na nich, se dokážou být silné aby byly fundovanou oporou své matce v období rozchodu. -29- 3.1.3 Sexuální násilí Sexuální násilí představuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány a které oběť podstupuje nedobrovolně. Odhalení a utvrzení tohoto násilí je velmi problematické, neboť samy oběti se za tento čin stydí a raději ho zatajují. Sexuální násilí zahrnuje: • zneužívání, znásilnění • donucení k sexu či sexuálním praktikám, které oběť odmítá K partnerskému vztahu neodlučitelně patří intimita a sexuální projevy, jsou-li však na partnerovy vyžadovány nedobrovolně - násilím, lze takovéto činy považovat za zničující a nebezpečné pro oběť, ale i vztah obou partnerů. -30- 3.1.4. Ekonomické násilí Znamená pro oběť velmi ponižující zamezení disponovat s finančními prostředky ať již v rodinném nebo vlastním přičiněním nabitými. Případy tohoto násilí jsou opět velmi těžce prokazatelné a oběť se ve svém životě musí potýkat často s finanční nouze na hranicích lidské důstojnosti. Ekonomické násilí zahrnuje: • omezování přístupu k penězům • neposkytování prostředků na společnou domácnost, případně i dětí • absolutní kontrola nad příjmy a výdaji dětí • zatajování ekonomické situace pachatele a rodiny • snahu zakázat chodit do práce -31- 3.1.5. Emocionální násilí Jedná se o určitý druh psychického násilí, u emocionálního násilí je více působeno na citovou stránku oběti. Citové vydírání tak má u oběti vyvolat pocit viny za její nedostatečné chování Násilník pro své záměry velmi umí využívat city oběti. Oběť jelikož k násilníkovi pociťuje náklonnost, je jí vázána a často tak vykonává činy proti své vlastní vůli, které by za normálních okolností nevykonávala. Emociální násilí zahrnuje: • soustavná kontrola toho co oběť dělá, s kým se stýká, kam chodí • zesměšňování, prohlašování oběti za blázna • obviňování vydírání např. výhružky, odebráním dětí, vydírání vlastní sebevraždou -32- 3.1.6. Emocionální násilí Jedná se o určitý druh sociální izolace. Agresor pomocí zákazů naprosto izoluje oběť od okolí, přátel, rodiny, jednostranně se snaží uplatňovat svá privilegia a rozhodovat o všech oblastech společného života. Využívá děti nebo jiných osob jako prostředek nátlaku na oběť. Toto jednání sebou také přináší určitý druh znemožňování oběti v sociálním prostředí. Sociální násilí zahrnuje: • bránění v návštěvách rodiny, přátel • schovávání telefonátů • pronásledování, kontrolování Každý z nás v životě pociťuje pocity odporu, nenávisti vůči druhému. Každý z nás se alespoň jednou v životě snažil někoho zmanipulovat ve svůj prospěch a agresivita je tak člověku přirozenou vlastností, proto každý jednou,dvakrát,sem tam tak učiní, ale činí-li tak cíleně, stále,stane-li se z toho jeho způsob komunikace s partnerem (o to horší, že tak činí na „milované osobě“). Je to cesta do hlubin a záhuby, která ničí nejenom vztah, ale i oba jeho protagonisty. Není jednoduché odsoudit jen tak násilníka, neboť většinou nejenom oběť, ale sám násilník potřebuje odbornou pomoc psychologa, díky niž by zvládl nejenom vztah, ale i svou vlastní osobu.Není možné myslet si, že lidé z nižších sociálních vrstev a s nízkým IQ se dopouštění agrese (domácí násilí) častěji než-li lidé s vysokým IQ, nebo lidé zastávající vyšší sociální statut. Je ovšem pravděpodobné, že lidé s nižším statutem budou častěji používat přímou agresi (tělesné týrání, sexuální zneužívání), oproti tomu lidé s vyšším statutem dokáží schopněji používat rafinované podoby nepřímé agrese (citové vydírání, týrání, psychické utrpení atd.). Nasnadě je otázka, co je lepší? V praxi se pak setkáváme v jednotlivých případech domácího násilí mezi partnery s různými kombinacemi těchto druhů domácího násilí. Je totiž běžné, že mezi partnery s různými kombinacemi těchto druhů domácího násilí. Je totiž běžné, že násilník - agresor k demonstrování své moci používá nejenom jeden druh, ale více druhů a forem násilí. Důležité je ale podotknout, že každý násilník a každá oběť mají svůj vlastní stupeň snesitelnosti agrese. To, co jedna žena vnímá jako absolutní vrchol násilí, může pro druhou být pouze deštníkem před bouří. -33- 3.2. Formy domácího násilí Nejčastější formy násilného jednání: • sociální izolace - absolutní uzavření rodiny, zákaz styku s příbuznými a s přáteli, zákaz telefonování, vycházení, přikazování chování, oblékání, rozhodování o tom, co je a co není vhodné. Vyčerpávající dohled nad životem, zákaz nebo naopak určování literatury, poslouchání televize, rádia, omezování nebo zákaz jakýchkoliv zájmů. • Zastrašování - použitím křiku, demonstrace síly, vyvoláním strachu gesty, ničením majetku, týráním oblíbených zvířat, vyhrožováním. Dále používáním výhružek typu opuštění rodiny, spácháním vraždy dětí nebo partnerky, vlastní sebevraždy, uzavřením partnerky „do bláznice“, odnětím dětí. • Vyčerpání – přikazování někdy nesmyslné práce, odpírání spánku, potravin, tekutin. • citové vydírání - permanentní nadávky, kritizování, sekýrování, vyvolávání pocitu viny za situaci, popírání faktu násilí s tím, že „oběti se za něco zdá „občasné poskytování laskavosti, odpírání pozornosti, demonstrací milostného poměru s jinou osobou. • ekonomické týrání - zákaz získání nebo udržení zaměstnání, přidělování kapesného, přinucení žádat o prostředky na obživu, každodenní kontrola nákupů, znemožnění přístupu k rodinným příjmům nebo naopak neposkytování finančních prostředků na chod rodiny, vystavování rodiny hladu, chladu, nedostatku oblečení nebo hygieny. Rozprodávání zařízení domácnosti, neplacení nákladů spojených s bydlením, nerespektování a popírání potřeb dětí. • Vydírání - jehož nástrojem jsou zejména děti, označování oběti za špatnou matku, navádění dětí proti druhému rodiči, vulgární a násilné chování, pohrůžky, že v případě odchodu druhých rodič už děti neuvidí. • zneužívání „práv“ muže - zacházení s oběti jako se služkou, nadřazené a povýšené chování, osvojení si práva o všem rozhodovat, být tím, kdo určuje role v domácnosti. Jak vidíme jednotlivé formy a druky domácího násilí spolu úzce souvisí a jedna druhou překrývají tak, jak se to děje i v praxi. Proto ponechávám tato rozdělení v celé své šíři. -34- 4. Dopady v životě osob, které domácí násilí prožily V této kapitole by se dal vypsat celý výčet osob, které byť jen v malé míře jsou ovlivněni ve svých životech domácím násilím. Avšak já touto kapitolou chci popsat útrapy a následky s nimiž se potýká především žena a popřípadě i děti, které jsou svědky hrubých násilných činů. -35- 4.1. Dopady v životě ženy jako oběti domácího násilí Agrese je zbraň a má nejenom mnoho podob a druhů, ale také následků na osobu jak na agresora, tak oběti. Ten, kdo bolestně a vždy trpí je oběť, která čelí nejenom následkům fyzických ale i psychickým. Bylo by možno vyjmenovat různé druhy poranění oběti od vyražených zubu, modřin na těle, až zpřelámaných kostí a zaplnit tak celý oddíl, avšak modřiny, odřeniny a zlomeniny mnohem rychleji odejdou a zmizí než bolest a tlak na duši oběti. Psychické následky bývají mnohem skrytější a trvalejší než ty fyzické. Dlouhodobé oběti domácího násilí velmi často vykazují neurotické příznaky. Téměř vždy agresivita zasahuje do oblasti sebe pojetí a sebehodnocení. Často má oběť narušen vztah důvěry ke světu. Není výjimkou, že ženy svými muži přímo, nebo nepřímo bývají naprosto odtrženy nejen od svých bývalých přátel, rodiny ale i od všech aktivit, radostí a koníčků, které žena dříve vykonávala a láskou a s nadšením. Žena, která se dennodenně potýká s problémem domácího násilí je nejenom ve svém životě, ale i v životě profesním naprosto odevzdaná, bez zájmu tvořit, vymýšlet a plánovat. Často se u ní objevují stavy nenadálé úzkosti, nenávisti, radosti i zklamání. Tyto ženy pak bývají velmi přecitlivělé na projevy násilí na pracovišti, v životě. Tato hladina příjímání a prožívání života úzce souvisí se střídavými obdobími klidu a násilí, kdy žena v období klidu často zidealizovanou podobu svého vztahu. Důležitá je také fáze vztahu mezi obětí a agresorem, ve které se nacházejí. -36- 4.1.1. Následky agresivity Následky agresivity mohou být velmi různorodé. I zde platí, že každá žena pociťuje na sobě různé dopady těchto změn. a) Fyzické změny V této souvislosti bychom mohli hovořit spíše o následcích, které se po určité době zahojí, vyléčí anebo zůstanou na těle jako upomínky na předešlou událost. Může se jednat o bolestivé modřiny,viditelná poranění, pohmožděniny, popáleniny, úrazy a další formy poškozující zdraví, které mohou vést nejenom ke krátkodobému oslabení organismu, ale i k pracovní neschopnosti krátce či déletrvající. V horším případě fyzické újmy mohou vést buď k udělení částečného nebo plného invalidního důchodu, což prakticky pro oběť znamená další izolaci od okolí, až následnou asocializaci. Dalšími obtížemi můžou být psychosomatické obtíže, které tělo vyvolává jako obranou reakci při dalším stresu a zátěži. Může docházet k pocitům horka, ke svalovým třesům, k přerušení vnímání reality, dočasná hluchota, slepota. Fyzických následků, jak již bylo uvedeno je nepřeberné množství a každý z nás si je dokáže představit, domyslet a pospořádat. Horší je to s psychickými změnami, které jen málokdo pochopí, nezažije-li si na vlastní kůži domácí násilí. Proto se u následující kapitoly zdržíme o něco déle. b) Psychické změny Jak již zde bylo uvedeno psychické změny jsou pro oběť závažnější a problematičtější než fyzické. A stejně tak jako fyzické změny působí na psychiku oběti, tak i psychické změny vyvolávají různé reakce organismu z pohledu fyziologického. Jak u změn fyzických tak i u psychických můžeme nejčastěji hovořit o mnohonásobných obětí, které ženy podstupují během svého života. Opakovaně je oběť zraňována osobou, které původně důvěřovala na tolik, že sní navázala pevný partnerský vztah. -37- Psychické změny mohou být: • aktuální – emocionální reakce na agresi • pocit strachu – bolesti,úzkosti • pocit křivdy a viny • pocit bezmoci • fragmentární – prožívání reality,poruchy spánku • bolesti hlavy – vegetativní potíže V této fázi dochází k tendenci minimalizovat rozsah a stupeň násilí. Pravidlo pro posuzování domácího násilí říká: Když jsou dvě verze, pachatelova a oběti, není pravda uprostřed, nýbrž je ještě horší než uvádí to závažnější líčení. Jestliže oběť nevyhledá pomoc ve fázi akutní krize to je po vážném výbuchu domácího násilí zhruba do šesti týdnů od incidentu je těžké přítomnost týrání odhalit, právě kvůli tendenci k minimalizaci. • Trvalé změny osobnosti: nastávají při dlouhodobém styku nucené toleranci s agresivním chováním • Snížení sebevědomí • Únava • Rezignace • Ztráta smysluplnosti života • Ztráta motivace k činnostem • Deformace sebehodnocení do té míry, že týraný jedinec na sebe pohlíží z pohledu násilníka • Postupné akceptování mínění nadřazenosti agresora • Citová deprivace, neuspokojení psychických potřeb lásky a bezpečí přijetí a význam člověka ve společnosti • Manipulace - oběť začíná vnímat realitu pokřiveným zmanipulovaným způsobem, postupně ztrácí schopnost rozlišit co je a co není normální. Popírá vážnost násilného jednání a tím redukuje svůj strach z útočníka. -38- • Zablokované ventilování vzteku-oběti se usilovně snaží utéct před konfliktem, nejsou schopny se přiměřeně bránit, pokud si na nich někdo vylévá vztek. Odnaučily se vyjadřovat přímo své pocty, raději používají pasivně agresivní techniky – ironie sarkasmus. • Disociace – jedná se o obraný mechanismus otupení prožívání emocí, který chrání oběť před úplným zhroucením a může nabývat různých podob od selektivní, přes absolutní psychogenní amnézii. V extrémním případě může dojít až ke vzniku mnohočetné osobnosti. • Minimalizace násilí - manipulování s realitou, když si oběť popíráním vážnosti incidentů pomáhá redukovat strach z budoucího vývoje, činí problém menším. • Přílišná ochota vyhovět - nápadná tendence vyhovět, která má eliminovat startéry výbuchu agresory. Tento naučený postup pak oběti uplatňují i vůči jiným autoritám. • Naučená bezmoc – pasivní, rezignované chování, je důsledkem vnitřního přesvědčení že neexistuje žádná způsob, jak uniknout z tíživé situace. -39- 4.1.2. Způsoby a fáze vyrovnání se z násilím Šok - nastává, když oběť prohlédne, připustí násilí, které je na ni pácháno, když před tím sami přátelé, rodina poukazovali na to, že se příliš často nechává ponižovat, přes to oběť sama neviděla. V okamžiku šoku se jí zhroutí svět a pochopí, že nejedná sama za sebe, že potlačuje v sobě to, co má ráda, jen aby nevyvolávala zbytečné konflikty. V další fází začne hořekovat nad svým životním údělem, cítí se podvedena, ale málo kdy je schopna se vzbouřit se vymanit se z moci agresora. Stydí se za úslužnost, ochotu, kterou věnovala tomu druhému. Dekompenzace – oběť není schopna donekonečna odolávat psychickým i fyzickým útokům, což vede k psychickému vyčerpání, úzkosti, psychosomatické potíže, depresivní stavy nebo dokonce se sama oběť může stát agresivní. Tyto stavy také mohou vést k naprosté fyzické únavě. Bolestné vzpomínky - agresor nebo ponížení se vepíšou do paměti a při vzpomínce na události jsou znovu prožívány v intenzivních a opakujících se představách, myšlenkách a emocích buď ve dne a to s náhlými pocity hrozivé blízkosti již prožité situace, nebo ve spánku, kdy způsobují nespavost a noční můry. Oběti potřebují o traumatických událostech mluvit, ale evokování minulosti vede pokaždé k psychosomatickým projevům, které se shodují s projevy strachu. Dostavují se poruchy paměti a soustředění. Někdy oběti ztrácejí chuť k jídlu nebo se u nich naopak objeví bulimické tendence. Dokonce začnou zvyšovat spotřebu alkoholu a tabáku. Posttraumatický stresový syndrom - tento pojem se poprvé objevil v roce 1968 ve druhém vydání diagnostického a statistického manuálu nemoci. Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí tuto poruchu jako samostatnou jednotku a připojuje ji k poruchám přizpůsobení. Jedná se o úzkostnou poruch, která se typicky rozvíjí v řádu měsíců po emočně těžké, stresující události a projevu je se četnými změnami na fyzické, emoční i sociální rovině. -40- Zahrnuje následující symptomy: • Tendence k opakování znovuprožívání traumatické události v podobě myšlenek, obrazů souvisejících události, náhlé pocity, jako by událost znovu nastala. • Přetrvávající projevy zvýšené dráždivosti. Oběť je nastražena jakoby stále hrozilo nebezpečí, je přítomen psychomotorický neklid, neschopnost odpočinout si. Objevují se poruchy soustředění, obtížní usínání, přemrštěná úleková reakce, zvýšená fyziologická reaktivita na podměty připomínající trauma. Organismus není schopen se uvolnit a odpočinout si. • Ztráta životních iluzí, neschopnost předjímat pozitivní možnosti a změny budoucnosti, nápadný úbytek zájmů o dříve oblíbené aktivity, pocit izolace od ostatních lidí. • Velmi typickou součástí posttraumatické reakce jsou somatizace. Neprožité a nevyjádřené emoce, posilované přetrváváním tělesným napětím se začnou projevovat jako tělesné bolesti či jiné obtíže. Neléčená posttraumatická porucha může vést k osobnostním změnám. Objevuje se jak v dětství tak v dospělosti a k jejímu vzniku nemusí vést jen fyzické násilí, ale i společenská izolace, emoční zneužívání, psychická deprivace či setrvalé vyhrožování násilím. Touto poruchou mohou trpět i nepřímé oběti domácího násilí - především děti, zejména v případech dlouhodobé přítomnosti násilí v rodině. Vedle posttraumatické stresové poruchy se začíná v souvislosti s problematikou domácího násilí objevovat termín stockholmské banky, ve které útočníci drželi několik dní rukojmím. Se syndromem, kterým trpěla propuštěná rukojmí, se často setkáváme u dlouholetých obětí domácího násilí. Uvádějí se čtyři podmínky vzniku stockholmského syndromu: -41- 4.1.3. Soužití s násilnickým mužem a) život oběti je v ohrožení b) oběť je přesvědčena, že ze stávající situace není úniku c) oběť je izolována od lidí d) oběť pociťuje přechodnou náklonnost k násilníkovi. Za těchto podmínek se může vytvořit specifický emocionální vztah, když se oběť identifikuje s jednáním násilníka. Snaží se mu zavděčit a podvědomě si vykupuje shovívavost, čímž chrání svůj život. Takto traumatizovaní jedinci mohou také vyhledávat situace podobné těm, které je poškodili. Viz ženy zneužívané v dětství mohou mít tendenci navazovat vztahy s agresivními muži. Psychodynamické teorie vysvětlují toto jednání tak, že je zde určitá touha znovu prožít to, co oběť jako dítě prožívala v dětství. Vychází z předpokladu, že pokud člověk prožije určité trauma a nezpracuje ho, má tendenci opakovat trauma do té doby, pokud ho sám nějak vnitřně nepřekoná. Proto taková žena může podvědomě opakovat do nekonečna traumatizující situaci s násilným otcem-partnerem s tím, že tentokrát to zvládne. Touha změnit a napravit manžela není motivována ani tak touhou napravit partnera, jako spíše podvědomou touhou vyrovnat se s dětstvím, neuvědomělým traumatem. Pro oběť i pro pomáhající profesionály je nutné si uvědomit, že popsané symptomy představují zcela normální reakce na nenormální situace. Pracovat s představou, že oběť domácího násilí je duševně nemocná, je chybné a neprofesionální. Poškozuje to samotnou oběť, která se něčeho podobného při hledání pomoci intuitivně obává. Uznání agrese jako nepřijatelného způsobu chování, sejmutí viny z oběti a normalizace psychických problémů je prvním krokem. Jakmile se oběť vnitřně zklidní, je možné začít s rekonstrukcí zdravých způsobů myšlení a chování. I když jsem v předchozí části uvedl možné následky a dopady domácího násilí v životě žen, obětí domácího násilí, přesto mnohé z nich ve svazku, který se sebou přináší různé psychické i psychické poruchy, zůstávají a i nadále dobrovolně trpí. Neziskové organizace ROSA vypracovala šest nejčastějších důvodů, kvůli kterým, jak uvedly klientky, zůstávají s násilnickými partnery. -42- Důvody snášení domácího násilí: 1) Láska – ženy jsou na tolik do partnera zamilovány, že si nevšímají násilnických sklonů partnera a upínají se k naději, že násilí jednou přestane a jejich partner bude jako dřív, či bude časem takovým, po jakém ony touží. 2) Strach – existence, hrozby násilím,mučením, smrti, žena má strach nejen o sebe, ale také o děti. 3) Ekonomická závislost – násilník většinou dokáže zařídit, aby oběť neměla přístup k rodinným financím, přátelé a příbuzní jí nepomohou či nechtějí pomoci. 4) Izolace - časem násilník izoluje oběť od přátel a od rodiny, prohlubující se pocit osamění a nemožnost nalézt podporu u jiné osoby ovlivňuje vnímání situace oběti tak, aby odpovídala názorům násilníka. 5) Tradiční hodnotový systém - víra oběti, že jejím hlavním úkolem je udržet rodinu,tyto názory jsou velmi časté zejména v církevních společenstvích. -43- 4.2. Dítě jako svědek domácího násilí Jelikož násilí páchané na ženách se odehrává v soukromí rodinného domova a jelikož samy děti, pokud ve svazku jsou, obývají stejné prostory jako partneři, nelze opomenou jejích přítomnost a účast v zakletém kruhu domácího násilí. Děti se často stávají prvními a mnohdy jedinými svědky domácího násilí páchaného na své matce. Pod vlivem takového zážitku se pak i ony samy přímo či nepřímo stávají oběťmi domácího násilí. Mnohdy i ony bývají napadeny agresorem, když se například svým tělem snaží bránit matku a naopak matka se zase své děti snaží bránit před agresorem. Je-li dítě na straně oběti-matky i v období poměrného klidu, agresor to vnímá jako cílenou práci matky, která podle jeho soudu děti navádí proti němu a nabádá je k odtaživosti a chladnosti vůči němu. Avšak agresor nechápe, že děti v těch to situacích jednají instinktivně a samy cítí, že něco v jednání otce není správně. Ale když děti nejsou oběťmi fyzického útoku agresora a i když zůstane násilí orientováno jenom na ženu - matku, prožívají děti další trauma, a to v podobě psychické destrukce, jsou to neustále v pozoru před další slovní hádkou mezi matkou a otcem, která pak následně může vyústit v útok. Dalším psychickým traumatem je pocit bezmocnosti, kdy se dítě utápí v malosti a v bezmocnosti svého konání, neboť agresor je silnější než on i jeho matka. Dítě pak často je svědkem ponižujících a bolestných příhod, což ho samotné matce v obrazu vnímaní jak matky tak agresora - otce. Všechny tyto vzorce chování se v něm ukládají a on si je často odnáší do svého dospělého života. Děti jsou pak v tomto světě rodiny dezorientováni, neboť agresor často svými slovy a nadávkami staví matku role viníka nastalé situace. Obvinuje ji ze všemožných prohřešků a dítě je pak vystaveno konfrontaci uvnitř sebe sama, zda otec agresor má či nemá pravdu. Někdy se pak může stát, že dítě uvěří slovům agresora a chybu pro nastalou situaci hledá společně s otcem v matce. I toto naučené chování – hledat viníka a příčinu si odnášejí do svého dalšího života. Případů vlivů je mnoho a každý je jiný a přec podobný, neboť trpí-li matka, trpí většinou i dítě. -44- Díky naučeným a vnitřně uloženým vzorcům chování není pak výjimkou, že ženy, které byly svědky domácího násilí, snadněji přijímají roly oběti ve svých dospělých životech. Naopak muži, kteří byli svědky domácího násilí ve svém dětství, pak snadněji přijímají roli agresora a opakují tak naučení vzorec chování a pokračují oni sami v páchání domácího násilí ve svých vlastních rodinách. Samotné neustálé střídání období klidu a hrůz je pro děti zatěžující a pro některé i neúnosné. Tak jako oběť i dítě ve svých projevech na veřejnosti reaguje jinak. Jak už bylo uvedeno některé děti, to co se děje doma užírá, zabíjí a ničí, jiné děti i přes hrůzu prožívanou doma se dokáží radovat a veselit ze života. Je smutné a zároveň zarážející, jak si rodiče, pokračovatelé rodu, mnohdy neuvědomují, že hlavním prostředkem výchovy je jejich chování v rodině, k jednotlivým členům, odtud se odráží i následné chování ke světu. Dítě zpočátku vidí svět skrze oči svých rodičů. Někteří toho však zneužívají a nerozvíjejí, ale utápějí děti ve svých traumatech, ve svém naučeném vzorci chování. Otec a matka si neuvědomují, že jsou prvními a nejdůležitějšími učiteli budoucím vývoji dětí. Dítě, které vidí násilí, když je jeho matka napadena, se většinou neutíká schovat, ale do sporu se snaží zasáhnout. Atak se oběti často stává ono samo. Dítě tak nedobrovolně platí za neshody svých rodičů a násilnický boj i jeho dopady prožívá společně s nimi. Důležité deklarace na ochranu dítěte: Zákon o rodině 1963 Charta práv dítěte 1924 Konvence o právech dítěte 1959 Úmluva o právech dítěte 1989 (ratifikace ČSFR 7. 1. 1991) Světová deklarace o přežití dítěte jejich ochraně a rozvoji 1990 (New York) V roce 1924 přijala Liga národů Deklaraci práv dítěte. Po II. Světové válce byla Liga národů nahrazena OSN a ta r. 1946 vyhlásila Všeobecnou chartu lidských práv, v r. 1959 pak druhou Deklaraci práv dítěte. Dne 30. 11. 1989 byla přijata Valným shromážděním OSN Úmluva o právech dítěte. Česká republika je Úmluvou vázána od 1. 11. 1993. -45- Význam rodiny pro dítě Člověk se rodí jako nepsaná kniha. Nelze opomenou význam genetiky a vrozenou podstatu dítěte. Socializace a výchova dané předpoklady mohou nejenom obrušovat, ale i měnit, nebo dítě se snaží přizpůsobovat se podmínkám, ve kterých vyrůstá. Všichni cítíme a mnozí i známe velmi dobře funkci rodiny, neboť je to především místo, ke bychom měli pocítit bezpečí, lásku, jistotu. Rodina by měla pomáhat poznat svět, ukázat směr, cestu životem a zároveň právě rodina nám zpětně pomáhá utvářet si obrázek sám o sobě, formuje, utvrzuje i vyvrací naše sebehodnocení. Rodina je ale také tou, která nás má nechat jít vlastní cestou a nejenom poznat svět, ale i vyznat se v něm. Důležité jak pro ženu, tak pro dítě jsou podmínky, ve kterých rodina žije, neboť celkové prostředí ovlivňuje přijetí či nepřijetí způsobu chování. Děti právě pod vlivem nečistoty domácího prostředí se bojí svěřit s bolestivou situací v rodině. Tak jako oběť i ono se svým způsobem zato stydí. Děti jsou svědky rozpadu partnerského vztahu, avšak někdy i bohužel prostředníky či nárazníky při řešení partnerských problémů ať již oběti či agresora. Zajímavým názorem pak zůstává prohlášení doc. Říčana, který říká, že násilí je neodmyslitelnou součástí lidského spolužití, jde ale o to, naučit mladé, kdy a jak násilí užívat a jak se vyrovnávat s faktorem násilí ve svém okolí, jde pak o výchovu k násilí, která je dosti nesnadná. Výchova společně s kulturním prostředím, které člověka utváří, vštěpuje dítěti normy společnosti, ale také temperament a charakter ovlivňující u člověka následnou formu agrese, kterou použije. Důležitou roli kromě temperamentu a charakteru osoby pak hrají faktory genetické, socializační a tzv. postižení, kdy dochází ke změnám v chování právě v důsledku soužití s agresorem. -46- 5. Profil agresora a mýty spojené s domácím násilí V České republice se na problematiku mužů- násilníků dosud nespecializuje žádné centrum či jednotliví psychologové. O tom jací jsou pachatelé domácího násilí můžeme usuzovat z výpovědí žen, které s násilníky žijí, nebo žily, dále z poznatků neziskových organizací zabývajících se tímto problémem, pomocí generových analýz, z výstupů zahraničních výzkumů a z hodnocení zahraničních terapeutických programů (Voňková, Huňková, 2004). Já se však nechci zabývat jednotlivými studiemi, pouze hodlám nastínit profil agresora a mýty s domácím násilím související. -47- 5.1. Agresor z pohledu společnosti Obecně převládá názor, že násilníkem je většinou osoba závislá na alkoholu nebo trpí různými poruchami osobnosti. Průzkumy a bádání v této oblasti dokazuje, že násilníky bývají průměrní občané nelišící se od běžné populace mužů. Základní typologie pachatelů domácího násilí: I. Násilníci sociálně problémoví, kteří páchají násilí jak na veřejnosti tak doma a mají obvykle záznamy v rejstříku trestu. II. Násilníci dvojí tváře • Pocházejí ze všech socioekonomických, etnických, rasových a náboženských skupin • Chování násilníků doma se velmi liší od jejich chování na veřejnosti • Spousta z nich bývá extrémně žárlivých a majetnických • Často kontrolují své partnery ve všech jejich činnostech • V některých případech se velmi snažně pokoušejí partnerky izolovat od rodiny, přátel • Zastávají tradiční představu o roli muže ve vztahu • Často je však při násilí přítomen alkohol a drogy • Z násilí viní partnerku nebo drogy nebo alkohol • Zlehčují závažnost způsobeného násilí Podle zahraničních kriminologických a psychologických výstup jde o jedince, kteří si vytvořili vlastní obraz dokonalého muže. Silného, úspěšného, konkurenceschopného, který dokáže finančně zabezpečit rodinu. Přesto že nesplňují všechna tato kritéria, propadají frustraci a nespokojenosti se sebou samým, která si demonstruje proti členům rodiny. Pachatelé domácího násilí se vyznačují selektivně tyranizujícím chováním, které poukazuje na existenci kontrolních mechanizmů. Mají dvě strany osobnosti, veřejnou a soukromou. Jejich stížnosti jsou triviální, emocionálně nabité. -48- Pachatelé domácího násilí jsou většinou osobnosti s nízkou sebeúctou, ale s vysokou sebedůvěrou, věří v nadřazenost mužů, určenou roly muže v rodině, mužství, pro ně znamená fyzickou sílu a dominanci.Fyzická síla a zastrašování jsou pro ně platnými metodami řešení problémů. Za jejích činy může někdo jiný - nemají náhled. Své chování a jednání popírají a bagatelizují.Klasičtí pachatelé domácího násilí vedou dvojí život. Mají zachovanou inteligenci, jinak se chovají na veřejnosti, jinak v soukromí. Chybí ji empatie, altruismus, tolerance, pohrdají fyzicky slabšími, platí na ně spíše tvrdší postup, protože mají pragmatický přístup k zákonům (Voňková, Huňková, 2004). Typologie pachatelů dle Vitoušové (Spilková, Vitoušová, 2003) Na základě dlouholeté práce s oběťmi domácího násilí sestavily autorky orientační typologii, která nabízí několik výrazných a častých typů pachatelů domácího násilí. Rozpadlý alkoholik, stresový slaboch Tento typ potřebuje odreagovat vlastní nedostačivost, domnělá či skutečná životní krize bývá spouštěčem násilí. Agresor potřebuje sám podporu, násilí na partnerce je zástupným odreagováním. Nepolepšitelný násilník či sociální sadista- jedná se o patologickou osobu. Domácí násilník jedná se o nejčastější typ pachatele.Tito jedinci jsou charakterističtí dvojí tváří. Ve společnosti často působí jako slušní lidé, většinou mají vysoké společenské postavení a značnou kvalifikaci ve svém oboru. Normální násilník oběť vlastního špatného dětství, kopíruje model původní rodiny. Jest-li že sám cítí vinu a přijímá zodpovědnost, existuje zde dobrá šance na zlepšení vztahu. Reaktivní násilník násilí je reakcí na domnělé nebo skutečné ústrky ze strany partnerky, začátek incidentů je jasný, předvídatelný. Pokud násilník příjme vlastní zodpovědnost za násilné chování, existuje zde celkem dobrá prognóza na udržení vztahu. Jiný pachatel Jsem spadají osoby duševně nemocné, jednající pod vlivem halucinací a bludů. Rizikové jsou v tomto kontextu především žárlivecké bludy a bludy pronásledovanosti. Jedná se o početnou okrajovou skupinu. -49- 5.2. Některé mýty spojené s domácím násilím ovlivňující společnost Mýty spojené s domácím násilím jsou ve společnosti velmi rozšířené a značně rigidní. Způsobují závažné problémy především obětem domácího násilí, ale často jim podléhají i orgány a organizace, které by měly obětem domácího násilí primárně pomoci. Přesto, že tato nepravdivá přesvědčení jsou opakovaně vyvracena všemi výzkumnými daty, tvrdošíjně přetrvávají jak u laické tak i u nemalé části odborné veřejnosti. Průzkumy vyvracejí neustálý názor, že násilníci jsou psychopatické osobnosti. Obecně je rozšířeno přesvědčení, že k podobným jevům dochází jen v rodinách alkoholiků. Většina výzkumů vztahů mezi alkoholem a rodinným násilím dospěla k shodnému závěru, že alkohol není ani nezbytnou podmínkou pro spáchání násilí v rodině, ani jeho potlačujícím vysvětlením. Může však být jedním z důležitých faktorů, které jsou s nimi spojeny. Alkohol, včetně ostatních drog pokud je přítomen se stává katalyzátorem, nikoli příčinou domácího násilí. Důraz kladený na psychopatoligii pachatelů a zakonzervovanost představ o pachateli násilných trestných činů (fyzických, sexuálních, psychických) jako netvora vede k přesvědčení, že slušní muži se násilí nedopouštějí. Tento mýtus spolu s dalšími, které přežívají ve společenském povědomí, vede k obtížnosti prokazování a odsouzení násilných vztahů v rodině a domácnosti (Voňková, Huňková 2004). Mezi neprokázané mýty patří názor, že syndrom bité ženy se týká jen velmi malého procenta populace a děje se v rodinách sociálně exkludovaných, žijících na okraji společnosti. Podle tohoto názoru, by ženy z rodin s nižšími příjmy se častěji stávaly oběťmi domácího násilí než ženy ze střední vrstvy společnosti. Jde o snahu vidět tyto jevy jako něco, co se v běžném životě rodiny nemůže stát. -50- Domácí násilí však není typické pro primitivy agresory, jak z mnohých výpovědí vyplývá. Naopak často se agresory stávají lidé s vysokým IQ, kteří zneužívají své schopnosti pro rafinovanou nepřímou agresi, citové vydírání nebo psychické vydírání. Pravdou není ani další laická představa, že oběťmi jsou většinou nevzdělané ženy mající nízkou kvalifikaci či vůbec nepracují. Podle průzkumů neziskových organizací zabývajících se oběťmi domácího násilí v České republice má více než 50% týraných žen minimální středoškolské vzdělání. Koordinační kruh proti násilí na ženách uvádí, že k domácímu násilí dochází ve všech společenských vrstvách bez ohledu na dosažené vzdělání čí výši příjmů partnerů. V evidovaných případech domácího násilí mělo podle údajů Bílého kruhu bezpečí 35 % agresorů vysokoškolské vzdělání a 24 % agresorů středoškolské vzdělání (Spilková, Vitoušová, 1999). K nejzávažnějším mýtům patří domněnka, že postižená osoba násilí provokuje, že si ho nějakým způsobem zaslouží, případně názor, že žena má možnost od násilníka kdykoliv odejít, nebo v opačném případě, se jí násilí určitým způsobem líbí a nevadí jí, protože jinak by přece v tomto soužití nezůstala. V České republice se však žena- oběť domácího násilí bez pomoci rodiny, či potřebných přátel se nemá kam uchýlit na delší dobu. Státní byty nejsou volné, pronájmy a koupě drahé, domovy pro matky s dětmi často vzdálené nebo přeplněné. I nadále platí teorie, ž rodina je největší hodnota, která se má zachovat za každou cenu. Rozšířenou domněnkou je také přesvědčení, že domácí násilí je věcí čistě soukromou a do takové by stát by neměl vůbec zasahovat. Vzhledem k rozšíření tohoto jevu se společnosti a k vzhledem dlouhodobým následkům, které domácí násilí zanechává především na psychice oběti, se jeví nejenom tento postoj jako velmi nebezpečný, zejména spojíme-li si tento postoj se obvyklou liknavostí státních institucí. Český stát se tak výrazně liší od vyspělých zemí, které si dnes jasně uvědomují jak závažné škody pro celou společnost může napáchat násilí v nejintimnějším prostředí jedince a kde se v posledních dvaceti letech stalo domácí násilí z čistě soukromé záležitosti rodiny vážným sociálním problémem. -51- 6. Prevence a ochrana vůči domácímu násilí Většina výzkumů provedených v ČR byla soustředěna především na zjišťování postojů a názorů obyvatel. Zjištěné údaje mnohdy vypovídaly o značné tolerantnosti české společnosti vůči nejrůznějším podobám domácího násilí jak mezi partnery, tak i používání trestů při výchově dětí. V posledních letech přestává být fenomén domácího násilí řešen pouze za zavřenými dveřmi osobní bariery jsou překonávaný i díky činnostem neziskových organizací, které se snaží o osvětu, což je jedním z nejmocnějších nástrojů společnosti proti prevenci před domácím násilím. Tyto organizace často publikují tak, aby byla veřejnost oslovena a přestala být benevolentní vůči těmto signálům. Zároveň se tyto organizace snaží o dosažení úprav v legislativě tak, aby jednotlivé případy obětí domácího násilí nezůstaly ležet pouze jako kus papíru na stole, ale aby oběti domácího násilí pocítily, že mají šanci proti němu samy bojovat. -52- 6.1. Ochrana z pohledu společnosti Každý z nás je jedinečným tvorem, který vytváří a utváří většinovou společnost, patří do ní a její trendy, hodnoty a výchova ho přímo či nepřímo ovlivňují každodenním životě. Jakožto civilizovaná společnost jsme si vytvořily mechanismy, jimiž se dokážeme bránit proti činům a myšlenkám, které nepokládáme pro zdravý vývoj společnosti za prospěšné. Do tohoto systému pak patří jak činnost státních či veřejných složek, ochrana práv policie a soudy, ochrana zdraví - lékaři, ochrana - životní úrovně -sociální obory, tak činnost nestátních, neziskových organizací. V této kapitole se budu zabývat jejich činnosti s návaznosti na domácím násilí. -53- 6.1.1. Policie Jelikož více jak s 80 % v řešení případů domácího násilí je prvním kontaktním orgánem policie je důležité, aby tento státní orgán postupoval citlivě a obezřetně, neboť může být prvním pomocníkem, který může vlekoucí se násilí na oběti zastavit, proto je důležitá příprava policistů pro práci s oběti trestného činu. Násilnický čin domácího násilí je však novou podstatou ještě komplikovanější než jakýkoliv jiný zásah policie u případu trestných činů. Samotní policisté jsou tak často vystaveni psychicky velmi náročné situaci, kdy sami cítí, že překračují hranice soukromí občanů. Proto policisté musí být speciálně školeni, aby v takovýchto případech dokázali obětem pomoci, poradit a ne, jak se často v praxi děje, ženu od podání trestného stíhání odrazovat. Policie si je vědoma nedostatečné připravenosti policistů při práci s oběťmi domácího násilí. Je si také vědoma nedostatečnosti při pokusu o trestní stíhání v případě domácího násilí, a proto na základě potřeb vypracovala Metodický pokyn, kterým se upravuje postup policie ČR při oznamování prověřováním a vyšetřováním případů domácího násilí. Oběť sama nahlásí čin na policii většinou použitím tísňové linky nebo upozorněním policii podají spoluobčané,méně častěji pak sama oběť nahlásí násilí na obvodním úřadu. Pokud již žena přivolá policii, situace je většinou vyhrocená a dá se předpokládat, že násilí vyústilo již v takovou míru, že již není snesitelné. § 43 zák. o Policii ČR ukládá policii poskytnout v rozsahu své působnosti pomoc každému, kdo se na ni obrátí. Výjezdy k případům násilí v rodině by měly mít vždy přednost například před krádežemi, protože se jedná o úrok proti životu a zdraví osob. Když se policista stane svědkem domácího násilí v době, kdy je mimo službu, má podle § 7 zák. o Policii ČR povinnost zasáhnout. Hlavním cílem každé policejní intervence je zajistit ochranu majetku, zdraví, a život oběti. -54- Postup policie při výjezdu k případům domácího násilí Policie zasahuje v bytě, kde na základě oznámení mohlo dojít k domácímu násilí, pokud však nebude policie dobrovolně vpuštěna do bytu, dává jí zákon tyto možnosti: • Do bytu můžete vstoupit, jestliže věc nesnese odkladu a vstup je nutný pro ochranu života, zdraví, a jiných práv a svobod (§83 c) tr. řádu, zák. č. 141/61Sb. o trestním řízení soudním) • Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby a nebo hrozí-li větší škoda na majetku je policista oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor otevřít vstoupit tam a provést (služební zákroky, služební úkony nebo jiná opatření) Vše potřebné k odvrácení nebezpečí. • Po předchozí marné výzvě je možné překonat odpor osoby, která by vstupu do bytu bránila (§ 85 a) odst. 2 tr. řádu, zák.č. 141/61 Sb. o trestní řízení soudním) V případě domácího násilí jsou tyto podmínky skoro vždy splněny! Po uklidnění situace mezi partnery by policie měla začít s výslechem účastníků- násilníka,oběti a svědků odděleně, popřípadě v prostředí, v kterém se bude oběť se bude cítit bezpečněji než v blízkosti svého partnera,neboť oběti většinou v přítomnosti násilníka nevypovídají pravdu. I když žena bude vyslýchána odděleně od násilníka, může se stát, že se ho bude najednou zastávat a bude popírat, že jí ubližoval. Tento jev psychologové popsali jako stockholmský syndrom. Policie by měla pak oběť informovat o možnostech podání trestního oznámení, neměla by jí ale nutit ani ji odrazovat. Oběť se musí rozhodnout sama. Následně by policie by měla poskytnout kontakt na poradny, organizace zabývající se problematikou domácího násilí nebo dát kontakt na azylový dům, kde by mohla nalézt další pomoc. 6.1.2. Lékař Po policii jsou lékaři druhým státním orgánem, který může mnohém ovlivnit další kroky oběti. Oběť nesoucí následky domácího násilí se většinou k lékaři dostaví sama za účelem ošetření, nebo při vážných situacích bývá do bytu, kde se odehrává domácí násilí, přivolána i záchranná služba. V případě osoby, která je zletilá a způsobilá k právním úkonům, může lékař podat trestní oznámení pouze za souhlasu poškozené osoby. Jinak lékař provede pouze lékařský zápis, který může být v budoucnu předložen jako důkazní materiál v případě soudního řízení. Lékař by si měl všímat těchto traumat: • Kožní leze - hematomy, zvláště v obličeji, ve vlasech, na těle (poškození na dolních končetinách jsou méně významná) • Popáleniny - opařeniny, bodové popáleniny od cigaret, popálení dlaně, plosky • Rány - těžko vysvětlitelné, zvláště v oblasti anální a kolem dutiny ústní • Alopecie - vytrhané vlasy • Zlomeniny - těžko rozpoznatelný mechanismus úrazů (úrazy hlavy, obličeje, žeber, páteře) • Subdurální hematon (otok na mozku) • Pohmoždění vnitřních orgánů • Lékař, který si všimne těchto zranění by neměl za každou cenu naléhat na pacientku aby sdělila příčiny těchto zranění,avšak měl by v případě žádosti pacientky, dokázat pomoci, podat náležité informace týkající se násilí, které bylo na ní spácháno. Lékař by měl pacientku poučit, že její zranění by eventuálně pro svojí závažnost a způsob provedení mohlo být kvalifikovány jako trestný čin nebo přestupek a může jí zároveň doporučit, aby se svým případem obrátila na Policii ČR. Pokud ale zdravotní poškození pacientky svědčí o opakovaném týrání ,není souhlas pacientky s trestním stíháním nutný ani v případě, je-li pachatel osobou blízkou nebo žijící ve společném obydlí. -56- Ve zdravotnické dokumentaci je nutné zaznamenat, zda pacientka uvádí, že jí zranění způsobila konkrétní osoba. Ve zprávě by mělo být pečlivě zaznamenáno, jakým způsobem ke vzniku zranění došlo, popsat rozsah a typ zranění, jakou dobu si léčení pravdě podobně vyžádá, případně jak pacientku omezí. Důležité je zaznamenat do protokolu jméno konkrétní osoby, která zranění způsobila. Někdy si soud vyžádá i znalecký posudek z příslušného oboru, který musí obsahovat všechny skutečnosti, a okolnosti rozhodné pro stanovení závěru soudu. Lékařská zpráva (nejlépe i opakovaná) je pro oběť velmi důležitým důkazním materiálem a pokud je podpořena i zásahem policie na místě činu, může vést k rychlému usvědčení pachatele. Není-li v lékařské zprávě prokazatelně zaznamenána újma na zdraví způsobená pachatelem, dochází k tzv. důkazní nouzi, aby obviněný spáchání fyzického násilí téměř vždy popře a druhá strana žalující mnohdy nemůže svá tvrzení doložit. V soudní praxi, když je zranění zaznamenáno v lékařské zprávě, je považováno jen jako nepřímý důkaz, neboť pokud se pachatel sám nepřizná z hlediska policie je možné uvažovat o tom, že si oběť mohla způsobit viditelná poranění někým jiným. -57- 6.1.3. Obor sociálních služeb a zdravotnictví Oddělení péče o rodinu a děti O problém domácího násilí a sním spojené poradenství především ohledně dětí se zabývá Odbor sociálních služeb a zdravotnictví – oddělení péče o rodinu a děti. Některé činnosti oddělení péče o rodinu a děti: - rodičům, dětem a těhotným ženám,poskytuje sociálně-právní poradenství při řešení rodinných, osobních a sociálních problémů v akutních a krizových situacích, zprostředkovává odborné poradenství - podává zprávy soudu státnímu zastupitelství a policii - podává návrh na předběžná opatření ocitne-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, zajišťuje kompletní dokumentaci, místo a přijetí do příslušného zařízení, účastní se výkonu rozhodnutí. - provádí funkci opatrovníka nezletilých dětí, na základě ustanovení soudem a to v případě jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmu dědí týchž rodičů, vystupuje u soudních jednání i v trestním řízení - provádí funkci výchovnou a poradenskou činnost a pomoc občanům, zejména dětem, kteří žijí v mimořádně obtížných poměrech - vytváří podmínky a organizuje výchovu k partnerským vztahům a k rodinnému životu, provádí poradenskou činnost rodičům, dětem, těhotným ženám při řešení jejich obtížných rodinných a sociálních problémů. Sociálně právní ochranou dědí jsou pověřeny především obce. Návrh na zahájení řízení může podat zákonný zástupce, pracovník Oddělení péče o dítě, nebo může soud rozhodnout bez návrhu. V práci bývá dítě o řízení informováno minimálně a jeho názor je posuzován dle znaleckého posudku odborníka z oblasti psychologie. Velkou měrou může také sociální úřad ovlivnit nejenom vnímání pomoci postižené a státu, ale může také ovlivňovat soudní rozhodnutí, vůbec proces celého řešení problému spojeného s domácím násilím. -58- 6.1.4. Neziskové organizace Aktivity v české republice směřované k citlivěji veřejnosti k problému domácího násilí Na počátku 90 let poprvé vystoupily neziskové organizace proti domácímu násilí. Po dlouhou dobu, i přes opakované interpelace v parlamentu, byla reakce státu na snahy neziskových organizací nulová. Neziskové organizace se v tu dobu snažily poukázat na nedostupnost kvalifikace při pomoci obětem domácího násilí. V roce 1993 zavedla nezisková organizace Bílý kruh bezpečí do svých záznamových listů pojem domácí násilí samostatně - tento termín je převzat z anglického domestic violence. Také občanské sdružení ROSA začalo používat termín domácí násilí k označení týrané osoby současným nebo bývalým partnerem a termínem násilí v rodině označuje násilné jednání, jehož oběti jsou děti a další členové domácnosti. 1998-1999 seminář uspořádaný neziskovou agenturou ProFem 1999- seminář uspořádaný na Pomoc obětem domácího násilí Bílým kruhem bezpečí 2001 seminář Domácí násilí - staré problémy, nová řešení 2001 zřízení telefonické poradenské linky pro oběti domácího násilí pod záštitou Bílého kruhu bezpečí V roce 2002, díky prohlášení komise OSN pro lidská práva, která upozorňovala na nedostatečnou ochranu obětí domácího násilí a díky zvyšujícímu se tlaku zemí EU na ČR, se situace začala měnit a v dubnu 2002 byla vytvořena meziresortní komise, která dostala za úkol zpracovat interdisciplinární projekt zaměřený na prevenci, odhalování a stíhání domácího násilí (Ministerstvo vnitra ČR 2003). -59- 6.1.4.1. Neziskové organizace zabývající se problémem domácího násilí ROSA - informační a poradenské centrum pro ženy oběti domácího násilí Podolská 25, 147 00 Praha 4 KRIZOVÁ LINKA - poskytuje speciální poradenství a konzultaci ženám, které mají nebo někdy měly zkušenost s domácím násilím. Vznikla jako nadace v roce 1993 a od roku 1998 funguje jako občanské sdružení. BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ - Duškova 20, 150 00 Praha 5 DONA - linka pro oběti domácího násilí Pobočky v Brně, v Ostravě, Olomouci, Pardubice, Plzni Občanské sdružení zaměřené na pomoc obětem trestné činnosti vzniklo 1991, pomoc zde poskytují hlavně psychologové a právníci. V poradnách BKB- hledají oběti DN: - radu, co v dané situaci dělat, fyzickou ochranu - zprostředkování azylu - stanovení hranic, co je a co není v soužití normální - intervenci u úřadu včetně policie - právní informace potřebné pro rozhodování o tom zda podat trestní oznámení nebo žádat o rozvod, zda podat žádost o předběžné rozhodnutí orgány péče o dítě, zda podat trestní oznámení. - hledá pomoc ale také poskytuje důvěru a psychickou podporu ACORUS - psychosociální centrum Legerova 20, 120 00, Praha 2 PROFEM o.p.s.- advocats for women Gorazdova 20, 120 00 Praha 2 Linka právní pomoci pro ženy - oběti násilí RIAPS – Chelčického 39, 130 00 Praha 3 ELEKTRA - o.s.-centrum pomoci ženám zneužívaných v dětství Michnova 1622, 149 00 Praha 4 -60- Občanské sdružení se sídlem v Praze, vzniklo v roce 1995 na pomoc ženám, obětem sexuálního násilí v dětství a ženám znásilněným. Poskytuje krizovou intervenci i individuální a skupinovou psychoterapii. Hlavní činnosti-poskytnout krizové intervence obětem sexuálního násilí Terapeutická pomoc ženám, které byly v dětství sexuálně zneužívány a ženám znásilněným, poskytování podpůrné terapie rodinným příslušníkům, partnerům, a partnerkám obětem sexuálního násilí.Cílovou skupinou jsou bývalé dětské oběti sexuálního násilí, znásilněné ženy bez oledu na jejich životní historii, matky zneužívaných partnerů žen – obětí sexuálního násilí, pracovníci v oblasti práce s rodinou a další odborná pomoc. Další pomoc Když jde o život, volejte záchranou službu Linka Bezpečí Linka Právní porady pro ženy SOS obětem domácího násilí Nadace Gender studies On-line poradny : Liga proto domácímu násilí Bezplatná právní poradna Bezplatná právní poradna České advokátní komory Národní 16,110 00 Praha 1 Azylové ubytování Informace o nejbližším azylovém ubytování je možné obdržet u obecních/městských úřadů. Jednotlivá města-Brno Poradna pro ženy v tísni - program Ligy lidských práv Ženy bez násilí – Magdalénkám, Havířov Slezská diakonie –Poradna ELPIS Hradec Králové ADRA - Poradna pro oběti násilí a trestných činů třída E. Beneše 575, Hradec Králové Trutnov-Most k životu – Poradna a azylové ubytování -61- 6.1.4.2. Azylové ubytování v praxi Informace z Domova pro matky s dětmi v Hodoníně V roce 2005 bylo v Domově pro matky s dětmi v Hodoníně evidováno 48 maminek s případy domácího násilí. V roce 2006 byl Domov zařazen do projektu Persefona-monitorování domácího násilí kdy bude možno využít i služeb Bílého kruhu bezpečí. Pokud sama žena přijde do Domova s žádostí o pomoc, dostane kontakt na psychologickou poradnu, pro rodinu a mezilidské vztahy. Jsou jí podány informace o možnostech podání trestního oznámení na Policii, ale rozhodnutí je již na ní, zda si schůzky u jednotlivých poraden domluví sama, nebo za podá trestní oznámení. Pokud přijde žena v doprovodu s policii je to stejné, jenom podání trestního oznámení bývá většinou pravděpodobnější. Když je situace vážná a žena chce v Domově přespat na krizové jednotce, může kdykoliv za určitou úhradu na dobu nezbytně nutnou. Matka pak podepisuje s Domovem smlouvu o ubytování. Pokud je šance, že by se mohl uvolnit byt v Domově, je zde možnost bydlet na krizové jednotce až o jeho uvolnění. Pak matka podává žádost o ubytování. -62- 6.2. Ochrana z pohledu oběti Nejdůležitějším ze všech účastníků procesu zbavení se domácího násilí je sama oběť, které chce se s tímto problémem vypořádat, nesmí zůstat pasivní a musí vytvořit vlastní aktivitu. Jen málo která žena je natolik silná, aby si v této fázi dokázala pomoci úplně sama. Proto zde budeme uvádět rady nejenom pro oběti ale i pro příbuzné, přátelé, a osoby, které jsou ochotny pomoci těm, kteří se z této situace chtějí vymanit. Jak uvádí psycholog Petr Šmolka oběti mají tendenci epizody týrání vytěsňovat z paměti nebo zlehčovat či alespoň je zakrývat. Skutečnost je zpravidla mnohem horší než oběti popisují. Někdy nejsou schopné mluvit o svém utrpení vůbec straní se lidí nebo se obviňují tím, že partnera k násilnickému chování samy provokují. Jako by přijaly jeho verzi jejích společného příběhu. Postupně nedokážou reálně zhodnotit situaci a neobejdou se bez pomocí zvenčí. Většinou však potřebují spíše pomalý postup, drobné krůčky než radikální řešení, ačkoli jim doslova hoří půda pod nohama. Proto je dobré jak pro ženu, která se rozhodne něco se svou situací dělat, tak pro nejbližší okolí snažit se držet několika následujících rad. -63- 6.2.1. Rada pro ženy-oběti domácího násilí - snažit se okamžitě domácí násilí zastavit, vyhledat radu odborníků , vyhledat pomoc policie, lékaře adresu azylového domu, organizace pro pomoc obětem domácího násilí - v případě akutního bezpečí volat policii ČR - při zranění, či psychických problémech vyhledat okamžitě lékaře, plně ho informovat ho a žádat zápis do zdravotní dokumentace - řešit problém dokud máte sílu, nevzdávat se, informovat se v poradnách, krizových centrech, v místech sociální pomoci - poučit děti a určitým jím bezpečné místo v bytě, poučit je, že je jejich úkolem zůstat v bezpečí a ne ochraňovat - schovat si klíče, náhradní oblečení, peněžní hotovost, důležité dokumenty u někoho komu věříte . - nepopírat násilí před dětmi - sbírat důkazy -64- Obecný přístup při řešení domácího násilí 1.) Odhalit násilí K tomu, aby si člověk uvědomil přítomnost násilí, je rozhodující objektivní pohled na skutečnost, nikoli z pohledu zamilovaného pohledu člověka, ale z pohledu rozumně uvažujícího člověka. Jedině pak si můžeme připustit, že ten koho máme nebo měli jsme rádi, nám je ve své podstatě nebezpečný. Pro oběť je důležité znát agresorovy taktiky a způsoby agresivního chování, aby mohla těmto útokům předejít. Pokud je to proveditelné, je dobré využívat pro rozhovory, v nichž dochází k výměnám názorů, někoho třetího, aby pozdější usvědčení bylo opřeno o více výpovědí. Odejde-li oběť od agresora a presto týrání a vydírání i nadále pokračuje třeba prostřednictvím telefonátů, pak je dobré změnit číslo, a nebo dochází-li k napadáním prostřednictvím korespondence, je dobré nechat otvírat dopis někým jiným. 2) Psychicky odolávat Je dobré najít psychickou oporu v osobě, která ze všech okolností zůstane sama sebou a bude ochotna být přítomna s obětí násilí. Není příliš vhodné hledat podporu u rodinných příslušníků, přátel, protože se cítí být prostředníky a nedokáží být zcela objektivní a neutrální ve vyhodnocení situace. V této fázi není na škodu vyhledat pomoc odborného psychoterapeuta, který by měl dokázat nejenom naslouchat, ale i následně klientku povzbudit. 3) Odvolat se k soudu Soud může proběhnout jedině na základě důkazů. Při fyzickém násilí může lékař posoudit stopy po fyzickém násilí a provést záznam, která pak následně bude součástí spisu. Případy psychického násilí lze jen těžko prokázat. Je dobré si uchovat všechny písemné projevy, které by mohly být důkazem. Telefonické obtěžování lze dokázat odposlechem telefonických hovorů za účelem určení jejich původu. 4.) Jednat Oběti je nutné dopomoci k tomu, aby začala jednat rázněji a neobávala se konfliktu. To umožní, aby vystoupila z bludného kruhu a začala znovu žít. -65- Praktické rady jak být obětem oporou - věřte oběti, nevyčítejte, neobviňujte, buďte plní pochopení - nehledejte příčiny násilí – nikdo nemá právo působit jinému člověku bolest - řekněte postižené, že v tom není sama, podobné trápení má mnoho žen. Nestavte se však do pozice zachránce nebo mstitele. - pozorně naslouchejte, ale neponoukejte k líčení detailů - nabídněte pomoc, například doprovod k advokátovi, lékaři, na Policii, poskytněte kontakty na specializovaná centra pomoci, avšak do ničeho jí nenuďte-týraná osoba se musí k řešení rozhodnou sama. - ponechte jí svobodu, nemanipulujte, nespřádejte rychlé plány na vysvobození. - proberte s ní jak případně bezpečně opustit domov, ale nenuťte ji k chování podle své strategie. - nenavrhujte, že si promluvíte s násilnickým partnerem. -66- 7. Legislativní opatření a právní pomoc osobám, které byly vystaveny domácímu násilí Legislativní opatření chránící ženu proti formám násilí ze strany jejího partnera: Ústava č. 1/1993 Sb. Listina základních práv a svobod (Mezinárodní úmluva o lidských právech) 2/1993 Všeobecná deklarace lidských práv (VDLP) 1946 Zákon o rodině, 140/1961 Sb. (Zákon o rodině z. č. 94/1963 Sb.) Trestní zákon č. 140/1961 Sb. –Trestní právo hmotné Přestupkový zákon č. 200/1990 Sb. Mám-li být právně přesní, je třeba poznamenat, že tato otázka není zcela přesně formulována, neboť proti domácímu násilí nechrání přímo jeho oběti žádný paragraf, resp. Ustanovení trestního zákona. Žádné ustanovení totiž neobsahuje ochranu, ale stanoví sankce pro pachatele toho kterého trestného činu následně až po jeho spáchání. Legislativní vymezení pojmu domácí násilí v českém trestním právu neexistuje, ani pojem násilí dosud není v trestních zákonech definován, když se s ním v rámci trestního práva běžně operuje. Domácí násilí je podle platných právních norem posuzováno jako jednotlivé přestupky nebo jednotlivé trestné činy. Často naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů, proti rodině a mládeži, proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti nebo činů hrubě narušujících občanské soužití. Z právního hlediska není ani rozhodující pro posouzení jednání chápaného jako domácí násilí, zda pachatel a poškozený spolu žijí trvale v jedné domácnosti. Domácí násilí, přesněji násilí na ženách páchané jejich partnery, proto můžeme ve většině případů posuzovat podle stejných právních norem jako jakýkoliv násilnický trestný čin. Ústava a Listina základních práv a svobod Cituji „Ústava České republiky ve svém článku 4 garantuje ochranu základních práv a svobod soudní mocí . Tuto ochranu zajišťují všechny soudy“. Ústava a Listina základních práv a svobod jako právní normy nejvyšší právní síly předurčují charakter celého právního řádu, zakotvují základní práva a svobody a stanoví nejvýznamnější zásady, na kterých je náš právní řád postaven. Patří sem především právo na život a na ochranu zdraví. Podle článku 1. Listiny jsou lidé svobodní a rovni v důstojnosti a právech. Základní práva a svobody se zaručují všem bez jakékoliv diskriminace. Listina zaručuje i osobní svobodu člověka a stanoví, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno (článek 10). Právo každého na život bez rozdílu zaručuje článek 6 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu zdraví č.31 a č. 7. Listiny garantuje nedotknutelnost osoby a zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení. Judikatura k článku 7. Listiny základních práv a svobod uvádí, že k porušení nedotknutelnosti osoby, resp. K zásahu do ní nemusí dojít jen fyzickým dotknutím, jakým je např. fyzické zranění ale i jakékoliv i jiné. Zmíněný článek zakazuje v ods.2 ponižující zacházení s člověkem. Takové zacházení definovala Evropská komise pro lidská práva špatné zacházení, které má vzbudit u oběti pocity strachu, úzkosti a podřazenosti a které je schopní pokořit ji, ponížit a případně zlomit její fyzický nebo morální odpor. Evropský soud pro lidská práva jej definoval jako zacházejí, které hrubým způsobem pokořuje jednotlivce před jinými osobami nebo ho nutí jednat proti své vůli, nebo proti svému svědomí. Stejně tak požívá ochrany rodina rodičovství, neboť pole článku 32 Listiny jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona. Zaručena je též i zvláštní ochrana mladistvých a dětí . Z této skutečnosti pramení povinnost státu chránit základní práva a svobody svých občanů a stát nemůže a nesmí tolerovat žádné případy porušování základních práv a svobod, a to ani pokud k nim dochází v okruhu blízkých osob, v rodině. Stát má tedy povinnost řešit všechny případy porušování základních práv a poskytovat ochranu ohroženým osobám. Je třeba konstatovat, že stát v plnění této úlohy dosud v případech domácího násilí poměrně často naprosto selhává. Všeobecná deklarace lidských práv (VDLP) Podstatou je rovná hodnota každého člověka. Byla přijata většinou členských států OSN na Valném shromáždění 10 prosince 1948. Od roku 1948 se stala mezinárodním standardem pro lidská práva. V roce 1993 se konala Světová konference o lidských právech a znovu byla potvrzena jejich platnost. Obsahuje seznam práv každého člověka kdekoliv na světě, bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné přesvědčení, národnost, sociální nebo rodinný původ či majetek. V roce 1995 99% světové populace znovu potvrdilo její platnost. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. V § 18 přiznává oběma manželům stejná práva a ukládá jím stejné povinnosti -povinnost žít spolu, vzájemná věrnost, vzájemné respektování důstojnosti druhého, povinnost pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Podle obecného ustanovení § 24 Zákona o rodině soud může manželství rozvést na návrh některého z manželů, jestli že je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Rozsudky musí předcházet rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí po dobu rozvodu podle § 25 Zákona o rodině. Bez toho manželství nelze rozvést. Je možné podle §24 Zákona o rodině použít tzv. kvalifikovaný rozvod tzn. Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok a manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí, předloží-li manželé písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy, kde upravují podobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti spolu, bydlení a případnou vyživovací povinnost a pravomocná rozhodnutí soudu o schválení dohody a úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu porozvedu. Kvalifikovaný rozvod v případě násilí manželů by byl ideálním řešením, leč z praktického hlediska nemožným. Jsou-li manželé i po rozvodu nuceni obývat společný prostor, samotný rozvod v podstatě nic neřeší. Trestní zákon 140/1961 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 Trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, platný na území České republiky, neobsahuje žádné speciální ustanovení, které by postihovalo pachatele deliktu charakteru domácího násilí. Trestní zákon pojmy domácí násilí či násilí mezi blízkými osobami nezná a nejsou obsaženy ani ve výkladovém ustanovení § 89 či jiných ustanoveních obecné části. -69- Je tedy patrné, že z legislativního hlediska není problém domácího násilí postaven na stejnou úroveň ostatním formám delikventního chování. Jednotlivé akty domácího násilí je tedy možné posuzovat podle existujících ustanovení trestního zákona chránicích zejména fyzickou a psychickou integritu občanů. Příslušná ustanovení nacházíme zejména v sedmé a osmé hlavě zvláštní části trestního zákona, tedy mezi trestnými činy proti životu a zdraví a trestnými činy proti svobodě a lidské důstojnosti, bez rozlišení, zda existuje příbuzenský či obdobný poměr mezi pachatelem a obětí, či nikoliv. Násilné jednání proti osobám, které jsou s pachatelem v příbuzenském vztahu nebo s ním sdílí společné domácnosti, postihuje legislativa bez ohledu na tyto vztahy jako jakékoliv jiné delikty prostřednictvím jednotlivých ustanovení trestního zákona. Trestným je kromě dokonaného činu také pokus, v některých případech i příprava trestných činů uvedených v § 167 a 168 trestního zákona je trestné i jejich neoznámení. Přehled trestných činů, kterých se agresoři v rámci domácího násilí dopouštějí: § 171/1,3 maření výkonu úředního rozhodnutí § 174 křivé obvinění § 175 křivá výpověď § 179 obecné ohrožení § 185 nedovolené ozbrojování § 197a) násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 202 výtržnictví § 205 ohrožování mravnosti § 206 pomluva § 209 Poškozování cizích práv § 213 Zanedbání povinné výživy § 215 a) Týrání svěřené osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě § 216 Únos § 217 Ohrožování mravní výchovy mládeže § 218 Podávání alkoholických nápojů mládeži § 219 Vražda § 221,222 Ublížení na zdraví -70- § 225 Rvačka § 227,227 Nedovolené přerušení těhotenství § 230 Účast na sebevraždě § 231 Omezování osobní svobody § 232 Zbavení osobní svobody § 233 Zavlečení do ciziny § 234 Loupež § 235 Vydírání § 237 Útisk § 238 Porušování domovní svobody § 239 Porušování tajemství dopravovaných zpráv § 241 Znásilnění § 242 Pohlavní zneužívaní § 245 Soulož mezi příbuznými § 247 Krádež § 248 Zpronevěra § 250 Podvod § 249 Neoprávněné užívání cizí věci § 249 a) Neoprávněný zásah do práva k domu. Bytu nebo nebytovému prostoru § 257 Poškozování cizí věci Trestní právo přímo oběť domácího násilí nechrání. Zjednodušeně řečeno - trestní právo hmotné sankcionuje jednání násilníka, které nese znaky trestného činu, a trestní právo procesní potom upravuje pravila trestního řízení s ním vedeného. Pro oběť je důležité podat trestní oznámení na základě něhož může být pachatel - agresor souzen. Přestupkový zákon č. 200/1990 Sb. § 49/1c) přestupky proti občanskému soužití § 28/1e) přestupky na úseku sociálních věcí (ve vztahu k dětem) Jednotlivé akty domácího násilí, ať již psychického či fyzického, jsou v praxi velmi často posuzovány jako přestupky s ohledem na jejich dlouhodobost a opakovanost lze hovořit o chronicky páchaných přestupcích. -71- Při posuzování násilného činu mezi partnery podle zákona o přestupcích se bude jednat zejména o přestupek proti občanskému soužití podle § 49/1, který se bude uplatňovat při nedbalostním ublížení na zdraví nebo při vyhrožování újmou na zdraví, drobném ublížení na zdraví nebo jiném hrubém jednání. Časté důvody k nepodání návrhu: • nedostatek důkazů • nepřítomnost svědků • sankce, která by mohla být násilníkovi uložena, by mohla postihnout i samu oběť • oběť nepodá návrh, proto že má pocit, že by přestupkové řízení nepomohlo ke zlepšení vztahů v rodině • následná nemožnost oběti násilí se od agresora odstěhovat • víra, že se situace na nějaký čas zase uklidní • strach z pomsty násilníka • nepodání kvalifikovaného návrhu Nepodá-li oběť návrh na projednání přestupku, dochází k odložení přestupkového řízení, což znamená v praxi, že se přestupková komise případy násilí v rodině nezabývala. K zastavení přestupkového řízení dochází často kvůli důkazní nouzi a spáchání přestupku není obviněné osobě prokázáno. -72- Zajímavosti Za povšimnutí stojí skutečnost, že na rozdíl od trestního zákona neřeší zákon o přestupcích otázku zohlednění recidivy přestupku. Přestupkový zákon neobsahuje žádné ustanovení, které by zakotvovalo zvláštní přístup při opakovaném páchání stejných přestupků totožným pachatelem. V praxi tak dochází k tomu, že jednotlivé incidenty páchané v rámci domácího násilí, které vzhledem k menší společenské nebezpečnosti nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu, jsou opakovaně posuzovány jako přestupky bez možnosti zpřísnit sankci při recidivě. Platná právní úprava nenabízí možnost zohlednit opakování páchání přestupků v určitém časovém období v tom směru, že by toto opakované jednání bylo možno kvalifikovat jako trestný čin. Před domácím násilím nechrání jeho oběti žádné ustanovení trestního zákona. Domácí násilí je zvláštním druhem násilí, liší se svým charakterem od ostatních forem delikventního chování. Jako takové vyžaduje proto specifické přístupy založené na skutečnosti, že znaky nebezpečnosti získávají jednotlivé incidenty často teprve jako součást chronicky se opakující situace. Domácí násilí má v sobě eskalační potenciál. Při posuzování izolovaného incidentu může vzniknout dojem, že se nejedná o nic vážného, tím méně o trestný čin. Z hlediska trestního práva je domácí násilí nedefinované a je stále považováno za záležitost privátní, která má být řešena především v rámci rodiny. V případech jednotlivých aktů domácího násilí při značné intenzitě jednání a při viditelných následcích je posuzováno zejména podle ustanovení obsažených v sedmé a v osmé hlavě trestního zákona. -73- 7.1. Postup při projednávání domácího násilí Policejní orgán sepíše spis, který je v optimálním případě doplněn lékařskou zprávou, postoupí příslušnému obecnímu úřadu k projednání přestupků. Správní orgán vyčká, zda-li bude skutečně podán návrh na zahájení řízení. Ve spise by mělo být obsaženo prohlášení o poučení navrhovatele v tom smyslu, že byl seznámen se skutečností, že se jedná o tzv. návrhovém řízení, to znamená, že přestupky podle § 49/1 b,d) zákona o přestupcích spáchané mezi blízkými osobami se projednávají jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka. Je-li návrh podán opožděně, pak správní orgán, aniž by řízení věc zahájil, věc odloží podle § 66/3 písm.f) zákona o přestupcích. Pokud spis poučení neobsahuje, pak správní orgán zašle navrhovateli vlastní formulář. Návrh na projednání přestupku a opět vyčká, zda bude návrh podán v zákonné lhůtě třech měsíců, po uplynutí lhůty je věc odložena. Trestní stíhání Zahájí vyšetřovatel neprodleně podle ustanovení § 160/1 trestního řádu, pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Trestní stíhání vyšetřovatel zahajuje tím, že nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí dotyčné osobě, že jí stíhá jako osobu obviněnou. Ta může být stíhána na svobodě, nebo může být vzata do vazby jestliže jsou zde konkrétné skutečnosti, které odůvodňují obavu, že uprchne, nebo se bude skrývat aby se vyhnula trestnímu stíhání. Pachatel může být zajištěn pouze 24 hodin v případě, že má policie podezření, že vznikl přestupek či trestní čin, ale policejní orgán musí podat návrh státnímu zástupci na vzetí do vazby. Jsou-li dány důvody vzetí do vazby, celý spis je pak předán soudci, který má 24 hodin na rozhodnutí vzetí do vazby a nebo obviněného musí propustit. Pachatel může být zadržen maximálně 48 hodin jako podezřelá osoba z trestního činu, ale musí existovat důvodné podezření ze spáchání domácího násilí podle § 215. Pachatele domácího násilí, když spáchali trestný čin, bývají často vyšetřováni na svobodě díky ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu je téměř nemožné dosáhnou toho, aby násilník společný byt opustil. Poškozený a pachatel tak sdílí po celou dobu trestního řízení i nadále společný prostor. -74- Díky této skutečnosti dochází k tomu, že pachatel má dostatek času, aby oběť násilí přesvědčil o stažení obvinění. V tomto směru by jistě nebylo od věci vzít si překlad ze zahraničních právních úprav, které na základě soudního nařízení můžou pachateli zakázat přístup do společného bytu či domu, zákaz přiblížení se k poškozené osobě, domu či bytu nebo k místu jejího zaměstnání. Další výhodou je, že soudy o těchto opatřeních rozhodují velmi rychle (Rakousko USA). Řízení před soudem Poškozená - se před soudem překvapivě ocitá v procesním postavení svědka. Náš právní řád umožňuje výslech osoby poškozené násilným nebo sexuálně motivovaným trestným činem v nepřítomnosti obžalovaného. V trestním řádu je tato možnost zakotvena v ustanovení § 209/1 trestního řádu, které umožňuje předsedovi senátu vykázat obžalovaného po dobu výslechu svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí. Obžalovaný pak musí být seznámen s obsahem výpovědi a může se k ní vyjádřit. Právní zastupování Možnosti žen k dosažení odpovídajícího právního zastoupení v současné soudní a advokátní praxi. Z praxe vyplývá, že problém právního zastupování v civilním či trestním řízení je oběťmi domácího násilí považován za poměrně palčivou otázku. To souvisí se skutečností, že domácí násilí má podoby nejenom psychického či fyzického týrání, ale též ekonomického a finančního vydírání. Násilník bývá nikoli ojediněle jediným živitelem rodiny, který oběti poskytuje pouze minimální finanční prostředky a vystavuje jí tak ponižujícímu stavu závislosti. V souvislosti s nutností problémy spojené s domácím násilí řešit prostřednictvím soudních orgánů pak vyvstává otázka právního zastupování těchto obětí, zejména pak otázka úhrady nákladů s tímto zastupováním spojených. Náš právní řád umožňuje podat žádost o osvobození od soudních poplatků. -75- 7.2. Komplikace při odhalování domácího násilí Přestože existují potřebné zákony na ochranu zneužívaných osob, v našem případě žen, dochází i nadále k bagatelizaci jevu nejenom kvůli různým osobním pohnutkám, ale také tím, že se většinou odehrává beze svědků, skrytě v soukromí domovů. Je zde trochu ironie, neboť domov má být místem bezpečí a radosti, kdežto takto je místem strachu, obav z toho, co bude. Cambell uvádí, že násilné útoky nekončí samovolně. Násilí většinou začíná drobnými útoky, které mívají tendenci se zintenzivňovat ve frekvenci, rafinovaností i krutostí .Díky tomu, že pachatel a poškozený se dobře znají, ze strany oběti existují zábrany podat trestní oznámení na intimního partnera. Důležité je, aby mezi všechny složky orgánů činných v trestním řízení na pomoc obětem domácího násilí fungovala vzájemná spolupráce. Nedílnou součástí jejich práce by měly být speciální výcviky a školení zaměřené na vyšetřovaní a stíhání pachatelů, ale také na komunikaci s obětí a vhodný způsob vyslýchání. Domácí násilí je charakterizováno jako jev dlouhodobý a není možno jej posuzovat pouze jako jednotlivé izolované útoky směřující zejména proti tělesné integritě. Je třeba si uvědomit celou šíři tohoto druhu násilí, kdy vedle intenzivních forem fyzického násilí jsou přítomny i mírnější podoby permanentního psychického, ekonomického či citového ponižování a vydírání. Sama policie z kriminologického hlediska charakterizuje fenomén domácího násilí následujícími faktory, které velmi často maří vyšetřování: a) na rozdíl od všech ostatních činů oběti znají velmi dobře pachatele a navíc s ním sdílejí mnoho společného (děti, byt, bankovní účty, majetek, okruh příbuzných a známých) b) přítomnost emoční vazby mezi pachatelem a obětí, intimní vztahy blokují ochotu oběti trestný čin oznamovat a spolupracovat s policii a soudy c) opakovanost a dlouhodobost násilí, které není dost dobře možné podrobit veřejné kontrole -76- d) toto násilí je obtížné udržet pod kontrolou jen pomocí právních sankcí a zastrašování, mimo jiné i proto, že se předpokládá, že většina tohoto násilí zůstává neodhalena e) logika zastrašení kriminalizací mnohdy u domácího násilí ztroskotává, protože zde často nepůsobí kalkulace pachatele a zisku z rizikového chování, ale ve hře bývají spíše silné emoce, kognitivní zkreslení f) v případě násilí páchaného mezi partnery navzájem je někdy velmi obtížné jednoznačně stanovit, kdo je skutečná oběť a kdo skutečný pachatel konkrétního trestného činu. g) následně se pak oběťmi a pachateli domácího násilí můžou stát téměř všichni členové domácnosti (nejenom partneři) -77- 7.3. Shrnutí - co může udělat oběť domácího násilí pro trestní stíhání 1) U lékaře - informovat ho o zranění, které bylo způsobené partnerem a požádat ho, aby tuto informaci včetně údajů o násilném jedinci zapsal do zdravotní dokumentace - požádat lékaře, aby vyplnil formulář hlášení o úrazu nebo jiném poškození zdraví pro pojišťovnu a poslal ho příslušné zdravotní pojišťovně 2) U policie - oznámí ústně nebo písemně trestní stíhání policii ČR, nebo Státnímu zastupitelství - přiloží kopii formuláře Oznámení o zranění osoby - při oznámení trestného činu žena uvede, že souhlasí s tím, aby byl pachatel za svůj čin stíhán a tento souhlas neodvolá - souhlas s trestním stíháním není třeba, pokud jde o podezření ze spáchání trestného činu podle §215a) - týrání osoby žijící ve společném obydlí nebo osoby blízké. Policie zahajuje trestní stíhání po oznámení z podezření tohoto trestného činu sama. - požádat policii, státní zastupitelství nebo obecní úřad aby do 30 dnů byla žena informována o tom, jaká opatření v této záležitosti byla z jejich stran učiněna - požádat policii aby odeslala zdravotní pojišťovně vyplněný formulář Oznámení o zranění osoby - pokud je podáváno trestní oznámení ústně, zkontrolovat, že je žádost v protokolu zapsána - informovat policii nebo státní zastupitelství, že bude uplatňována náhrada škody, která byla zraněním způsobena. Dále zkontrolovat, že je tato skutečnost v protokolu zaznamenána 3) Při žádosti o poskytnutí peněžité pomoci je nutné: - souhlasit s trestním stíháním pachatele-osoby blízké - odmítnout vypovídat s odvoláním na svůj poměr s pachatelem - připojit se k trestnímu řízení s návrhem na náhradu způsobené škody - celková výše bodového ohodnocení zdravotního poškození (bolestné) musí dosáhnout 100 bodů - podat žádost o poskytnutí peněžité pomoci na Ministerstvu spravedlnosti nejpozději do prvního roku ode dne podání oznámení -78- 4) Při žádosti náhrady škody v občansko-právním řízení - podat k okresnímu soudu žalobu o náhradu škody - uplatnit nárok na bolestné na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění a na náhradu výdělku a náhradu účelně vynaložených nákladů 5) Ochrana dítěte - informujte příslušný odbor sociálně právní ochrany dětí, pokud byly zranění přítomny nezletilé děti Doporučení - nechat se zastupovat zvoleným nebo určeným advokátem České advokátní komory - bezplatné právní zastoupení tzv. obecným zmocněncem je možné získat u specializovaných poraden některých neziskových organizací - další možnost je požádat předsedu senátu příslušného okresního soudu o ustanovení právního zástupce buď bezplatně nebo za sníženou sazbu - rovněž je možné požádat předsedu senátu příslušného soudu o osvobození od soudního poplatku, jestliže se příjmy poškozené pohybují na hranici životního minima -79- VÝZKUMNÁ ČÁST 8.Stručná charakteristika Veselí nad Moravou Město leží v rovině Dolnomoravského úvalu převážně na levém břehu řeky Moravy. Na východní straně sousedí se Slovenskou republikou, jižně s pověřeným městem Hodonín, západně s pověřeným městem Kyjov a severně s pověřeným městem Uherské Hradiště . Z historického pohledu město Veselí nad Moravou vzniklo na začátku 13. století při nové obchodní cestě do Uher .Za prvního doloženého držitele se považuje břeclavský komorník Sudoměr z Veselí . Původní veselská osada ležela na levém břehu řeky Moravy při dopravní cestě ze severu na jih podle toku řeky . Tato cesta byla nazývána Svobodná cesta královská .Původní veselský hrad, v podstatě vodní pevnost, měl za úkol zabezpečovat přechod na pravou stranu řeky po písečné lavici směrem k Písku . Je pravděpodobné, že veselská vodní pevnost byla v 11 století jednou z uherských pohraničních pevností podél řeky Moravy, v místech častých střetů mezi českými a uherskými vojsky. Svou rozlohou a správou 24 obcí s 69 500 obyvatel se řadí ke středně velkým pověřeným městem . Při demografickém pohledu je město Veselí nad Moravou členěno na lokality Zarazíce,Milokošť a ve středu města na části sídlišť Hutník, Chaloupky a Kovářská .Ve Veselí nad Moravou podle posledního průzkumu je 12.400 obyvatel.Ve své závěrečné práci jsem se hlavně zaměřil na jednotlivá sídliště ve Veselí nad Moravou, kde jsem opakovaně na oznamované případy vyjížděl k případům .Vycházel jsem z velmi dobrých osobních a místních znalostí s ředitelem Obchodní akademie ve Veselí nad Moravou a ředitelem podniku EUROTEC, u něhož jsem tento výzkum mohl provést . Taktéž proto, že zaměstnankyně tohoto podniku bydlí převážně na těchto sídlištích ve Veselí nad Moravou . -80- 8.1.Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit a zmapovat postoje české populace dívek a žen k sociálně patologickému jevu-domácímu násilí a to nejenom v celospolečenském kontextu, ale i z pohledu dvou generačně a sociálně odlišných skupin, u nichž jsem dotazníkové šetření prováděl. První skupinu tvořily středoškolské studentky ve věku 16-20 let, druhou skupinu zaměstnankyně společnosti EUROTEC-Konečný vyrábějící komponenty do osobních vozidel, ve věku od 40-55 let. Rozdílnost ve vnímání a chápání domácího násilí tak měla být důležitým atributem výzkumu. Hlavní cíle výzkumu: ZJIŠTĚNÍ 1.) Jak se ženy staví k domácímu násilí? 2.) Co považují za projevy domácího násilí? 3.) Existují ženy, které jsou ochotny snášet domácí násilí (pokud ano, za jakých podmínek)? 4.) Chtěly by ženy svoji situaci řešit? Pokud ano, pomocí zásahu institucí či pouze v rámci rodiny? 5.) Svěřily by se svým problémem rodině? 6.) Svěřily by se patřičným institucím? 7.) Nalézt rozdíly v postojích a vnímaní domácího násilí mezi dvěma odlišnými generacemi .Celý výzkum je prováděn napříč dvěma generacím, které jsou od sebe odděleny dvacetiletou věkovou hranicí, proto se dá předpokládat, že mezi starší generací a mladší generací nalezneme rozdíly v postojích, ve vnímání domácího násilí. -81- 8.1.1. Hlavní hypotézy výzkumu Pracovní hypotézy k předkládanému problému jsou následující: 1) Ženy generačně starší jsou ochotny více snášet fyzické i psychické násilí než ženy generačně mladší . 2) Ženy nepovažují psychický nátlak za formu domácího násilí . 3) Ženy jsou ochotny snášet domácí násilí kvůli dětem a finančnímu zázemí . 4) Svoji situaci by většina žen chtěla řešit, avšak míra radikálního odhodlání většině žen schází . 5) Ženy řeší problém domácího násilí ve většině případů pouze v rámci rodiny . 6) Především starší ženy neznají možnosti obrany vůči domácímu násilí . 7) Většina žen se setkala s domácím násilím . -82- 8.2. Typ výzkumu Jelikož při bádání a studiu se mě nepodařilo narazit na standardizovaný dotazník vyhovující mým cílům a hypotézám, byl jsem nucen sestavit si svůj vlastní nestandardizovaný dotazník. Pro analýzu výzkumného problému byl zvolen kvantitativní metodologický přístup. K ověření mých hypotéz byly použity výsledky z našeho nestandardizovaného dotazníku. . Dotazník byl zaměřen na postoje společnosti k domácímu násilí a zároveň jsem pomocí něho chtěl zjistit míru informovanosti jednotlivců, zda vědí v případě potřeby, kam se obrátit. Vlastní dotazník tvoří 15 položek, které na sebe v logickém uspořádání navazují. Otázky č. 1, 6, 9-11 jsou čistě zjišťovacími, v kterých respondentky označovaly jen jednu možnou odpověd' „ano" či „ne. Tyto otázky měly spíše informativní charakter. Dále v otázkách 2-5 bylo možno zakroužkovat jen jednu odpověd' z pěti možností a to: „ANO, považuji"; „ANO, částečně považuji"; „SPÍŠE nepovažuji"; „NE, nepovažuji"; „Jiná odpověd' (doplňte)..." Tyto otázky jsou zaměřeny na zjišťování sounáležitosti domácího násilí s rodinnou výchovou. Poslední typ otázek v sobě zahrnoval více možností, které respondentky mohly zakroužkovat. Otázky č. 7, 8, 13-16 nám mohou ukázat různé druhy a možnosti, proč domácí násilí snášet, kam by se ženy obracely v případě hledání pomoci atd. -83- 8.2.1. Metoda získávání a zpracováni dat Jednotlivá data byla získávána pomocí vyplňování mého nestandardizovaného dotazníku respondentkami. Přímé získávání dat proběhlo v rozmezí měsíců února a března 2007 v podniku EUROTEC a na Obchodní akademii ve Veselí nad Moravou. Předpokládaný počet respondentek byl stanoven na hranici 80-ti respondentek, proto jsem rozdal 40 dotazníků výzkumnému vzorku č. 1.= mladší generace, a 52 dotazníků výzkumnému vzorku č.2 = starší generace. Rozdal jsem 52 dotazníků studentkám a nazpět se jich vrátilo 51. Procento návratnosti je tak 98%. Dále jsem v podniku EUROTEC rozdal 40 dotazníků, avšak nazpět se vrátilo 33 dotazníků. Procentuální návratnost tak činila 75%. Již zde by se daly vyvozovat určité závěry. U vzorku č. 1.- mladší generace dotazníky s ochotou vyplnily a odevzdaly ne déle jak za dva dny. Kdežto ženy z výzkumného vzorku č. 2.= starší generace s odevzdáním otálely někdy až tři týdny. -84- 8.3. Výzkumný vzorek Výzkumný vzorek byl rozdělen na: Výzkumný vzorek č.1.: tvořily ženy ve věku 16-201et, všechny v době výzkumu studovaly na Obchodní akademii ve Veselí nad Moravou , kde proběhl i výzkum. Výzkumný vzorek č. 2.: tvořily ženy ve věku 40-55 let, všechny v době výzkumu pracovaly několik let ve firmě EUROTEC, která se zabývá výrobou komponentů do osobních vozidel. Z toho 9 žen dosáhlo základního vzdělání, 6 žen má výuční list, 1 respondenta má vystudovanou vyšší odbornou školu a 17 respondentek uvedlo, že dosáhly středoškolského vzdělání. Ženy každý den dojíždí za prací v rozmezí 1-22 km z okolí. Dle uvedených údajů by bylo možné sledovat vliv vzdělání a vliv regionální příslušnosti. Avšak toto členění by bylo příliš podrobné a zdlouhavé. Základní kritéria výběru: Pro výzkumnou skupinu č. 1.: 1. Věk žen musel být v rozmezí 16-20let 2. Všechny ženy musely být studentkami OA Veselí nad Moravou Pro výzkumnou skupinu č. 2.: 1. Věk žen se musel pohybovat v rozmezí 40-55 let 2 Ženy musely být zaměstnankyněmi závodu EUROTEC -85- 8.4.Vyhodnocení dotazníku Otázka č. 1 Znáte termín domácí násilí ? Pokud ano, co si pod termínem domácí násilí představujete ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 51 ANO 92% 47 NE 8% 4 Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 33 ANO 70% 23 NE 30% 10 Většina respondentek shodně odpovídala, že za domácí násilí pokládá fyzické a psychické týrání jak členů rodiny tak spolubydlících, zahrnuje do něho slovní agresi, bití dětí, partnera a psychické vydírání .Respodentky ve věku nad 40 let ( vzorek č. 2) navíc výstižně poznamenaly, že se domácí násilí často odehrává za dveřmi domova . -86- Otázka č. 2 Považujete fyzické násilí jako prostředek výchovy ( facky) ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 51 ANO,považuji 4% 2 ANO,částečně považuji 33% 17 SPÍŠE,nepovažuji 16% 8 NE,nepovažuji 39% 20 Jiná odpověď 8% 4 Respondenty uváděly, že plácnutí po zadku, facka, či jiný fyzický počin jako náznak fyzického násilí, který musí být bezbolestný, nelze považovat za prostředek fyzického násilí a navíc člověku někdy ani nic jiného nezbývá . Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 33 ANO, považuji 15% 5 ANO,částečně považuji 15% 5 SPÍŠE,nepovažuji 9% 3 NE nepovažuji 55% 18 Jiná odpověď 6% 2 Respodentky uváděly, že facku nelze považovat za projev násilí a její občasné užití může být účinným výchovným prostředkem obzvláště u dětí . -87- Otázka č. 3 Považujete psychický nátlak za formu domácího násilí ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 51 ANO,považuji 4% 2 ANO,částečně považuji 33% 17 SPÍŠE,nepovažuji 33% 17 NE,nepovažuji 28% 14 Jiná odpověď 2% 1 Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 33 ANO,považuji 15% 5 ANO,částečně považuji 15% 5 SPÍŠE,nepovažuji 9% 3 NE,nepovažuji 55% 18 Jiná odpověď 6% 2 Tato otázka je klíčová pro potvrzení, nebo vyvrácení hypotézy č. 2 -88- Otázka č. 4 Považujete verbální výpovědi typu : jest-li nechceš dostat facku, tak se seber a ukliď to ! jako výchovný prostředek ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respodentů 100% 51 ANO, považuji 4% 2 ANO, částečně považuji 32% 16 SPÍŠE, nepovažuji 35% 18 NE,nepovažuji 29% 15 Jiná odpověď 0% 0 Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respodentů 100% 33 ANO, považuji 18% 6 ANO, částečně považuji 15% 5 SPÍŠE, nepovažuji 21% 7 NE,nepovažuji 40% 13 Jiná odpověď 6% 2 Respondenty uváděly, že tento prostředek lze užit pouze u dětí . -89- Otázka č. 5 Považujete nadávky typu : nesaháš mi ani po kotníky ! jako výchovný prostředek ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 51 ANO, považuji 0% 0 ANO, částečně považuji 4% 2 SPÍŠE,nepovažuji 2% 1 NE,nepovažuji 94% 48 Jiná odpověď 0% 0 Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 33 ANO, považuji 3% 1 ANO, částečně považuji 0% 0 SPÍŠE,nepovažuji 6% 2 NE,nepovažuji 91% 30 Jiná odpověď 0% 0 Tato otázka je poslední, která se týká hypotézy č.2 Nejedná se o fyzické násilí, ale o psychický nátlak, jehož záměrem často bývá u osoby takto nazývané snížení sebevědomí a následně může vyvolat pocit, že člověk je pod nadvládou druhého . -90- Otázka č. 6 Setkala jste se někdy s domácím násilím v blízkém okolí ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 51 ANO 33% 17 NE 67% 34 Respodentky, které označily možnost ano byly vyzvány k zodpovězení podotázky : Pokud ano, řešila jste nějak či pomáhala jste řešit nastalou situaci ? 7 - respodentek (41%) odpovědělo, že ANO, že pomáhaly řešit situaci 10-respondentek(59%) odpověděla NE a jako důvod velmi často uváděli skutečnost,že v té době byli ještě malými dětmi . Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 33 ANO 51% 17 NE 49% 16 Tato otázka je klíčová pro potvrzení, nebo vyvrácení hypotézy č. 7.Respodentky, které označily možnost ANO byly vyzvány k zodpovězení pod otázky : Pokud ano, řešila jste nějak či pomáhala jste řešit nastalou situaci ? 14 respondentek ( 82%) odpovědělo, že ANO, pomáhaly řešit situaci . 3 respondentky (18 %) odpověděly NE nepomáhaly . -91- Otázka č. 7 V případě, že byste věděla o někom z vašich blízkých přátel či osob, že se ocitly v situaci domácího násilí, snažila byste se jim pomoci ? V této otázce mohly respondenty označit více možnosti, z toho důvodů není uvedeno procentuální vyčíslení, které by mělo vypovídací hodnotu . Vzorek č. 1 Celkem respondentů Odpovědi Radou 35 Oznámením na PČR 0 Doporučením,kam se obrátit 42 Poskytnutím nezbytného zázemí 31 Nezasahování 0 Jiná odpověď 1 Je však vhodné poukázat na skutečnost, že mladší generace neoznačila možnost oznámení na PČR, ale naopak si uvědomovala, že je nutné poskytnou nejprve obětem domácího násilí nezbytné zázemí a ochranu, která je pro ně v této situaci zřejmě tím nejdůležitějším . Jen jediná respondenta využila možnosti jiná odpověď, v niž uvedla rozhovor, což by se ale dalo zařadit do kategorie rada . Vzorek č. 2 Celkem respondentů Odpovědi Radou 16 Oznámením na PČR 3 Doporučením,kam se obrátit 11 Poskytnutím nezbytného zázemí 7 Nezasahování 3 Jiná odpověď 2 V jiných odpovědích bylo uvedeno oznámení na PČR by byla ochotna jen v případě, že by jí o to oběť sama požádala . Druhá respondenta poznamenala, že mohou existovat páry, které násilí považují za součást soužití a nabídka jakékoliv pomoci by se mohla později obrátit vůči její osobě, toto vyjádření samo o sobě má svou výpovědní hodnotu . -92- Otázka č. 8 Co jste ochotna tolerovat ze strany partnera ? Vzorek č. 1 Celkem respondentů Odpovědi Nadávky 15 Ponižování 1 Bití rukou, pomocí předmětu 0 Kopání 0 Přinucení k pohlavnímu styku 0 Jiná odpověď 35 Zarážející je srovnání s odpověďmi respondentek na otázku č. 12,kde velká část žen uvádí,že by byla ochotna snést mírné násilí .Je možné to vysvětlit tím, že v okamžiku kdy se ze svobodné , nezávislé ženy stane žena vdaná, případně i matka dětí považuje za prioritu udržení úplné rodiny i za cenu toho, že bude snášet mírné násilí . Vzorek č. 2 Celkem respondentů Odpovědi Nadávky 16 Ponižování 2 Bití rukou, pomocí předmětu 2 Kopání 2 Přinucení k pohlavnímu styku 2 Jiná odpověď 16 Dalším ukazovatelem posunu v míře tolerance je fakt, že nadpoloviční většina dotázaných žen v tomto vzorku je ochotna snášet nejrůznější formy domácího násilí . V jiných odpovědích ženy jednoznačně uváděly, že nejsou ochotny snášet nic . -93- Otázka č. 9 Pokud by došlo k násilí domníváte se, že se bude násilí v budoucnu opakovat ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Cekem respondentů 100% 51 Ano 96% 49 Ne 4% 2 Vzorek č.2 Procentuální vyjádření Celková četnost Cekem respondentů 100% 33 Ano 91% 30 Ne 9% 3 Obě skupiny se shodují s obecnými zkušenostmi týkajícími se domácího násilí . Drtivá většina respondentek obou vzorků je si vědoma, že pokud se ve vztahu násilí jednou objeví, je pravděpodobné, že se bude opakovat . -94- Otázka č. 10 V případě násilí jste ochotna opustit domov ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 51 ANO 94% 48 NE 6% 3 Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentů 100% 33 ANO 91% 30 NE 9% 3 Tato otázka je klíčová pro potvrzení, nebo vyvracení hypotézy č. 4 Přestože většina responentek v obou skupinách uvedla, že by byly kvůli domácímu násilí ochotny opustit domov, je zde rozdíl mezi jednotlivými skupinami, která spočívá v rozdílném zodpovězení otázky následující, která ale velmi úzce souvisí s touto otázkou . -95- Otázka č. 11 Byla byste ochotna po opuštění domů vrátit se zpět ? Vzorek č. 1 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentu 100% 51 ANO 45% 23 NE 49% 25 Jiná odpověď 6% 3 Tato otázka je další klíčová pro potvrzení, nebo vyvrácení hypotézy č. 4 . Přestože v dotazníku nebyla uvedená jiná odpověď, respondenty si jí samy vytvořily a tři z nich odpověděly nevím .Tuto odpověď jsem uvítal, jelikož se do situace, kdy musely řešit problém domácího násilí ještě nedostaly. Tato forma odpovědi také svědčí o tom, že k vyplňování dotazníků přistupovaly zodpovědně a v případě, že si nebyly jisté, nebo jim žádná možnost z nabízené odpovědi nevyhovovala, samy aktivně navrhly jinou odpověď . Vzorek č. 2 Procentuální vyjádření Celková četnost Celkem respondentu 100% 33 ANO 24% 8 NE 76% 25 K odpovědí vyplývá, že na základě zkušeností jak v osobních, tak zprostředkovaných je domácí násilí jev, o kterém v případě, že se vyskytuje jedenkrát, lze předpokládat, že se bude i v budoucnosti opakovat .V následujících čtyřech otázkách mohly respondenty označit více možností, z toho důvodů zde již není uvedeno procentuální vyčíslení, které by nemělo vypovídací hodnotu . -96- Otázka č. 12 Mírné násilí bych byla ochotna snášet kvůli ? Vzorek č. 1 Celkem respondentů Odpovědi Udržení úplné rodiny 20 Okolí 1 Dětem 33 Finanční situaci 4 Protože partnera milují 15 Nechci žít sama 0 Jiné důvody 10 Významná část respondentek uvádí jako důvod snášení domácího násilí skutečnost, že partnera milují .Z toho je možno vyvodit priority věkové skupiny respondentek č. 1, což ale současně vypovídá o chybějících zkušenostech získaných díky dlouhodobému soužití partnerů . Vzorek č. 2 Celkem respondentů Odpovědi Udržení úplné rodiny 12 Okolí 0 Dětem 18 Finanční situaci 5 Protože partnera milují 1 Nechci žít sama 0 Jiné důvody 9 Tato otázka je klíčová pro potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 3 Pouze jedna ze starších respondentek uvedla jako důvod snášení domácího násilí lásku k partnerovy, což je opět odlišné od věkově mladších responentek .Obě skupiny uvádí jako hlavní důvod možného snášení domácího násilí děti, ale pokud děti nevidí domácí násilí, není důvod, aby byl narušen vztah mezi partnery. Pokud se však děti účastní jakékoliv formy násilí, postaví se zpravidla na stranu napadené osoby, pomáhají jí chránit a nevědomě si tak mohou vybudovat odmítavý vztah k násilníkovi .Ani jedna respondenta z obou skupin neuvedla jako důvod okolí, i když v naší společnosti ať si to chceme nebo nechceme připustit, k názorům okolí často přihlížíme . V souvislosti s tím je možné zmínit, že důvodem k utajování domácího násilí je i obava ze stigmatizace osoby, která se stala oběti násilí . -97- Otázka č. 13 Výrazné násilí bych byla ochotna snášet kvůli : Vzorek č. 1 Celkem respondentů Odpovědi Udržení úplné rodiny 1 Okolí 0 Dětem 11 Finanční situaci 2 Protože partnera milují 4 Nechci žít sama 0 Jiné důvody 35 Vzorek č. 2 Celkem respondentů Odpovědi Udržení úplné rodiny 4 Okolí 0 Dětem 9 Finanční situaci 3 Protože partnera milují 0 Nechci žít sama 0 Jiné důvody 24 Tato otázka je klíčová pro potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 3 Jak vyplývá z provedeného šetření většina respondentek z obou vzorků se shodla, že výrazné násilí by nebyla ochotna snášet vůbec.Do možnosti jiné důvody obě skupiny respondentek ve většině případů shodně uváděly, že výrazné násilí nejsou ochotny vůbec snášet . -98- Otázka č. 14 V případě, že by na vás bylo pácháno domácí násilí častěji než jedenkrát svěřila byste se někomu, oznámila byste to někomu ? Vzorek č. 1 Cekem respodentů Odpovědi Nikomu 2 Nejbližšímu příteli 33 Rodině 23 Přátelům 12 Lékaři 3 Psychologovi 6 Linka bezpečí 8 Neziskové organizace 2 Policie ČR 4 Policie ČR 0 Někomu jinému 1 Tato otázka je klíčová pro potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 5 ,6 . Z odpovědí respodentek vzorek č. 1 jasně vyplývá, že domácí násilí probíhá za zavřenými dveřmi a agresorovi tak hrozí minimální riziko, že by mohl být postižený za své chování . Vzorek č. 2 Cekem respodentů Odpovědi Nikomu 5 Nejbližšímu příteli 9 Rodině 14 Přátelům 4 Lékaři 3 Psychologovi 2 Linka bezpečí 3 Neziskové organizace 2 Policie ČR 6 Policie ČR 1 Někomu jinému 1 U vzorku č. 2 lze vypozorovat, že pomoc by vyhledaly u více institucí a nespoléhaly by pouze na pomoc nejbližší rodiny a přátel, přesto ale rodiny zůstává stále největší oporou . To lze přisuzovat životním zkušenostem a osobností vyzrálostí respondentek. Jedna respondenta odpověděla, že by podala návrh partnerovi jít do manželské poradny . -99- Otázka č. 15 Která z následujících institucí dle vašeho názoru, by měla a mohla pomoci obětem domácího násilí ? Vzorek č. 1 Celkem respondentů Odpovědi Psychologická poradna 24 Nezisková organizace 43 Policie ČR 15 Úřad sociální péče 11 Jiná instituce 3 Vzorek č. 2 Celkem respondentů Odpovědi Psychologická poradna 6 Nezisková organizace 20 Policie ČR 9 Úřad sociální péče 3 Jiná instituce 1 Obě skupiny vkládají největší důvěru při pomoci obětem domácího násilí neziskovým organizacím, ale vzorek č. 1 by využíval více možností nabízené pomoci než vzorek č. 2.To lze přisoudit tomu, že mladší generace je aktivnější v přístupu k informacím a řešení problémových situací, že starším generacím nebyl umožněn jednoduchý přístup k informacím týkajících se domácího násilí . -100- 8.5. Vyhodnocení hypotéz Hypotéza č. 1: Ženy generačně starší jsou ochotny více snášet fyzické i psychické násilí než ženy generačně mladší se potvrdila, neboť 72% z výzkumného vzorku č. 2, tedy žen ve věku od 40-55 let bylo ochotno snášet různě formy násilí, zatímco ženy z výzkumného vzorku č. 1, tedy ženy ve věku 20 až 30 let jsou ochotny snášet různé formy násilí v 31 %. Hypotéza č. 2: Ženy nepovažují psychický nátlak za formu domácího násilí. se potvrdila, neboť 61% žen z výzkumného vzorku č. 1 a 64% žen z výzkumného vzorku č. 2 uvedly, že psychický nátlak nepovažuji za formu domácího násilí. Tento fakt potvrzuje i výsledek otázky č. 8, kde se nadávky ukázaly jako nejakceptovatelnější forma domácího násilí. Hypotéza č. 3: Ženy jsou ochotny snášet domácí násilí kvůli dětem a financím se potvrdila., protože děti se ukázaly jako nejzávažnější důvod, kvůli kterému by byly ženy ochotny snášet jak mírně, tak výrazné domácí násilí. Hypotéza č. 4: Svoji situaci by většina žen chtěla řešit, avšak míra radikálního odhodlání většině žen schází. se potvrdila., neboť drtivá většina žen z obou výzkumných vzorků (č. 1. 94% a č. 2. 91%) je ochotna řešit radikálně svou situaci, za což je možné opuštění domova bezesporu považovat. Hypotéza č. 5: Ženy řeší problém domácího násilí ve většině případů pouze v rámci rodiny se potvrdila, neboť respondentky z nabízených alternativ nejvíce využily možnost, že by se s případným domácím násilím svěřili rodinným příslušníkům. Hypotéza č. 6: Především starší ženy neznají možnosti obrany vůči domácímu násilí. byla vyvrácena, neboť jak respondentky vzorku č. 1, tak respondentky vzorku č. 2 uvedly, že by využily všech možností, které jsou k obraně vůči domácímu násilí k dispozici Hypotéza č 7: Většina žen se setkala s domácím násilím. se nepotvrdila, protože pouze 42% respondentek uvedlo, že se setkaly ve svém blízkém okolí s domácím násilím. -101- 8.6. Závěr výzkumu V provedeném výzkumu byly zjišťovány postoje české populace dívek a žen vůči domácímu násilí. Pohled dvou generačně odlišných skupin nám měl osvětlit vnímání tohoto sociálně-patologického jevu ve společnosti. Hlavním cílem výzkumu bylo tedy zjištění a následné porovnání obou generací v jejich postojích a názorech. Pomocí dotazníkového šetření jsem chtěl nejenom zjistit, jak se ženy staví k domácímu násilí ale také, co považují za projevy domácího násilí a zda ho pokládají za prostředek výchovy. Chtěl jsem také zjistit, zda by ženy byly ochotny snášet domácí násilí a z jakých důvodů. Zajímalo mě také, zda by svoji situaci řešily a jak by ji řešily, jestli pouze v okruhu přátel a rodiny, nebo by hledaly potřebnou pomoc u státních či neziskových organizacích. To vše z pohledu dvou generací. Pro tyto účely jsem si pak stanovil sedm hypotéz, které jsou rozvedeny v předchozím oddílu: Výzkumný soubor tvořily dva vzorky. Vzorek č. 1. tvořily ženy, studentky OA. Veselí nad Moravou, ve věku 16-20 let. Výzkumný vzorek č. 2. tvořily zaměstnankyně společnosti EUROTEC ve věku 40-55 let. Pro zvolený výzkumný soubor bylo stanoveno hlavní kritérium věk a zařazení do lokality jedné firmy-EUROTEC a jedné OA.ve Veselí nad Moravou . Jistě by bylo zajímavé posuzovat jednotlivé odpovědi z hlediska dosaženého vzdělání a místa, kde ženy žijí, zda ve městě či na vesnici, ale toto kritérium se podle všech dostupných informací a již provedených výzkumů nijak neodráží na výsledném výstupu. Jsem si také vědom toho, že tato výzkumná baterie je jen sondou do problematiky domácího násilí, ale přesto se domnívám, že výzkum přinesl řadu zajímavých zjištění, která by se mohla uplatnit při tvorbě preventivních programů v oblasti domácího násilí. Pro analýzu výzkumného problému byl zvolen kvantitativní metodologický přístup. Pro zjištění mých cílů a hypotéz bylo použito vlastního nestandardizovaného dotazníku. Celý dotazník byl koncipován tak, aby obsahoval i kontrolní otázky, které se svým způsobem opakovaly, ale zároveň jsem se snažil, aby se jednotlivé otázky nestaly příliš osobní a nezasahovaly do soukromí respondentek. Při vyhodnocování dotazníku bylo kromě uvedených hypotéz a cílů zjištěno několik zajímavých skutečností, které jsem se rozhodl zařadit do závěru dotazníku. -102- Dospěl jsem k následujícím zjištěním: V otázce č. 1. Znáte termín domácí násilí? bylo zajímavé, že ve skupině mladších respondentek označily skoro všechny ženy možnost „ano", možnost „ne" označily jen 4 respondentky z 51. Kdežto u respondentek starší generace označilo odpověď „ne" 10 z 33. Tato skutečnost by mohla vypovídat o celkové informovanosti a dostupnosti informací, které se k jednotlivým generacím dostávají. Překvapivé bylo i zjištění u otázky č. 2.: Považujete fyzické násilí jako prostředek výchovy (např. facky)?, že spíš ženy nad 40 let nepovažovaly facky za výchovný prostředek. Ženy do 20 let pak uváděly, že facky lze pokládat za účinný prostředek výchovy, pokud je jich užito v rozumné míře. Kde je ale hranice rozumné míry? U této otázky jsem jasně předpokládal, že ženy nad 40 let budou spíš uvádět možnost „ano" zkušeností z vlastní výchovy. Došlo zde ale nejspíše k posunu, neboť většina starších respondentek již zaujímá roli babiček, či osob, které již nikoho nevychovávají. A jak víme jinak se chová rodič a jinak prarodič k dítěti. Prarodiče tak mají většinou tendenci svá vnoučata rozmazlovat. Na druhé straně středoškolské studentky, které z menši poloviny označily facky za účinný prostředek výchovy, jsou buď stále vychovávány anebo zanedlouho budou samy vychovávat. Tento fakt by nás mohl dovést k tvrzení, že středoškolské studentky ač informovanější, považují facky za jeden z prostředků výchovy díky výchovnému vlivu svých rodičů (přejímání vzorů). Při zodpovídání otázky č. 7.: V případě, že byste věděla o někom z Vašich blízkých přátel či osob, že se ocitli v situaci domácího násilí, snažila byste se jim pomoci? bylo příjemným zjištěním, že respondenty ve věku do 20 let uváděly jako nejčastější formu pomoci, kterou by byly ochotny nabídnout, poskytnutí nezbytného zázemí, pocit bezpečí a ochrany V ,jiných odpovědích" dále uváděly ochotu naslouchat a poradit. Oproti tomu ženy ve věku nad 40 let byly ochotny poskytnou pomoc pouze v podobě rady, která by obsahovala informace, kam se mají obrátit. V podtextu těchto zjištění cítím souvislost s režimem, ve kterém tato generace žen vyrůstala, kdy se každý snažil starat především o své blaho a svůj prospěch. Pro mladší generaci vyrůstající v demokratičtější a otevřenější společnosti, proto není problémem angažovat se pro druhé mnohem víc a osobněji. -103- Otázka č.8.: Co jste ochotna tolerovat ze strany partnera? je hodně hypotetická a zároveň velmi osobní, neboť ženy, které se s domácím násilím setkaly ve svém vztahu, měly jasnou představu, co jsou ochotny tolerovat a co již ne. Hned na úvod je nutné uvést, že tolerance k slovnímu napadání a mírnému fyzickému násilí se kupodivu snižovala v souvislosti se změnou rodinného stavu. Vdané ženy byly méně ochotny snášet nadávky než ženy svobodné. Ženy do 20 let uváděly, že jsou ochotny tolerovat nadávky (tuto možnost označilo 15 respondentek), ale zároveň 35 respondentek označilo možnost netolerovat „nic", která však v možnostech odpovědí nefigurovala a respondenty si ji spontánně samy doplnily. Ženy nad 40 let, pokud uváděly že už jsou ochotny tolerovat nadávky tak ne sprosté a vulgární, Tyto ženy zároveň označily odpověď „nadávky" a také „nic", kterou samy do dotazníku vepsaly ve shodném počtu patnácti respondentek. Jelikož v této otázce byla možnost. Ženy zakroužkovaly jak možnost „nadávky" tak možnost „nic", což vede nejenom u respondentek starší generace k určité rozpolcenosti. Tato rozpolcenost ale může být dána specifikem označení slova „nadávky", pod nímž si každá z žen mohla představit úplně něco jiného. Díky nedostatečnosti vymezení termínů jsem si však dozvěděl, že většina žen dotazník vyplňovala svědomitě a neváhala kreativně pracovat. U středoškolaček byl tento jev častější než u zaměstnankyň EUROTECU. Blok otázek číslo 9-10 spolu úzce souvisí, a proto je uvádím pospolu. Otázka č. 9. zjišťovala: Pokud by došlo k násilí, domníváte se, že se bude násilí v budoucnu opakovat?, otázka č. 10.: V případě násilí jste ochotna opustit domov?, otázka č. 11: Byla byste ochotna po opuštění domova vrátit se zpět? Na tyto otázky byly jednoznačné odpovědi buď „ano" či „ne". Ženy generačně starší na základě životních zkušeností nejen svých, ale i zprostředkovaných si při vyplňování byly nejspíše dobře vědoma toho, že objeví-li se domácí násilí jednou, bude se s velkou pravděpodobností opakovat, proto by byly ochotny opustit domov, avšak už jen v malém procentu by byly ochotny se vrátit (8 respondentek by se vrátilo, tedy 24 %). I ženy mladší generace byly přesvědčeny v 96% objeví-li se domácí násilí jednou, že se bude opakovat, většina z nich 94% by byla ochotna kvůli tornu opustit domov, avšak 45 % z nich by byla ochotna se k násilníkovi vrátit zpět. -104- Otázky č. 12. a 13. spolu také úzce souvisí. Nastal zde opět problém ve vnímání pojmů „mírné násilí", „výrazné násilí", které v dotazníku nebyly přesně definovány, a proto si ženy jejich znění mohly vysvětlovat různé. Pro obě dvě otázky bylo možno zakroužkovat několik možností. V otázce č. 12. ženy odpovídaly na: Mírné násilí bych byla ochotna snášet kvůli: v otázce č. 13. odpovídaly na: Výrazné násilí bych byla ochotna snášet kvůli: V odpovědích obou skupin převažovala odpověď kvůli „dětem". V návaznosti na tuto odpověď můžeme spekulovat o tom, zda to není jen výmluva pro ženy, které se podvědomě snaží zachovat úplnou rodinu za každou cenu, anebo jsou ženy motivovány opravdovým přesvědčením, že by tahanice o dítě v případě například rozvodového řízení byla pro dítě větší újmou než přihlížení domácímu násilí. Možná by nám v této problematice pomohl výzkum zaměřený na zjišťování postojů dětí žijících v domácnostech s prvky násilní, zda je pro ně život v násilí s oběma rodiči přijatelnější, než život s jedním rodičem ale bez násilí. Za velmi zajímavý postřeh považuji také to, že generace mladších respondentek zakroužkovala jako jeden z hlavních důvodů pro setrvání s partnerem-násilníkem odpověď „protože partnera miluji". Pouze jedna respondenta u starší generace zakroužkovala tento důvod taktéž. Mohlo by to souviset s rozdílnými prioritami ve vztahu vybraných vzorků. Když je člověk mladý je pro něho ve vztahu nejdůležitější láska a až postupem času, kdy zamilovanost odchází, hledá i jiné hodnoty a důvody proč ve vztahu setrvávat. Je však skličujícím zjištěni, že u starší generace došlo kromě snad jednoho vztahu k vyhoření lásky mezi partnery, neboť jinak by ženy starší generace tuto možnost využily více. V předposlední otázce č. 14. byly ženy dotazovány: V případě, že by na Vás bylo pácháno domácí násilí častěji než lx svěřila byste se někomu, oznámila byste to někomu? Na základě odpovědí bylo zjištěno, že rodina zaujímá u obou generací stěžejní místo, kde by v případě pomoci hledali útočiště. Na druhém místě byli uváděni přátelé, výrazněji pak lékaři. Z mladší generace by to „nikomu" neřekly pouze 2 ženy, u starší generace to bylo již 5 žen. Poslední otázka č. 15.: Která z následujících institucí, dle Vašeho názoru, by měla a mohla pomoci obětem domácího násilí? poukázala na to, že ženy generačně mladší se nebojí hledat pomoc u více institucí, což nám opět vypovídá o lepší schopnosti práce s informacemi a vlastní emancipaci žen mladší generace. -105- Shodně obě skupiny vyjadřují největší důvěru neziskovým organizacím, které se na pomoc obětem domácího násilí specializují. Důvodem je zřejmě komplexnost poskytovaných služeb a nepřetržitá dostupnost. K zajímavým zjištěním jsem také došel při vzájemné komparaci jednotlivých otázek. Ženy, které odpovídaly na otázku, zda byly svědky doma nebo v blízkém okolí domácího násilí, později odpovídaly, že po osobním zážitku domácího násilí by byly ochotny se vrátit zpět nebo dokonce domov neopustit. Oproti tomu, ženy nad 40 let, které odpověděly, že se staly svědky či oběťmi domácího násilí, většinou odpovídaly, že by byly ochotny opustit domov, avšak návrat zpět je pro ně nepřípustný. Podle tohoto zjištění lze tedy předpokládat, že s přibývajícím věkem a zkušenostmi žena, která by se rozhodla opustit domov, by se již nevrátila. Kdežto žena v mladším věku, po méně letech prožitého partnerského vztahu, by byla ochotna partnerovi odpustit a vrátit se k němu. Budu-li nadále operovat s touto metodou porovnání, zjistím, že ženy od 40 let, které uvedly, že nebyly svědky či oběťmi domácího násilí, by přesto byly ochotny snášet „mírné násilí" kvůli dětem, nebo proto, že partnera milují a „výraznější násilí" by byly ochotny snášet už jen kvůli dětem. Lze tak konstatovat, že ženy, které dosud nepřišly do styku s domácím násilím nemohou přesně říci, co by byly a nebyly ochotny snášet a tolerovat. Protože výsledky výzkumu nelze vzhledem k rozsahu výzkumné baterie zobecnit, domnívám se, že výzkum i tak přinesl řadu zajímavých poznatků, které mohou být využity v praxi. Zejména při tvorbě preventivních programů a informačních kampanní zaměřujících se na problematiku domácího násilí. -106- 9. Souhrn Diplomová práce s názvem „Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou" je rozdělena do dvou oddílů, na část teoretickou a výzkumnou. Teoretická část obsahuje sedm hlavních kapitol, které se zabývají problematikou domácího násilí, především mezi partnery . Výzkumná část je zastoupena jedinou kapitolou, která uzavírá a dotváří naši badatelskou činnost v této oblasti. Práce je také opatřena závěrem, použitou literaturou a zajímavými přílohami. Výběr tohoto tématu nebyl vůbec náhodný, neboť podle průzkumů jsou z 95-96% oběťmi domácího násilí (mezi partnery) ženy, pouze 4-5% připadá na mužskou populaci jako oběť domácího násilí. Toto procentuální rozložení nejenom alarmuje, ale také vypovídá o útlaku žen ve společnosti (přesněji v domácnosti). Výsledky výzkumu tak zcela potvrzují skutečnost patriarchální společnosti. Společnost stále žije v zažitém uspořádáni jednotlivých rolí. Muž je i nadále stavěn do role vůdce rodiny, živitele i mluvčího. Tato role byla mužům přisuzována po celá staletí a ve skloubeni s nepopiratelnou a mnohdy nepřemožitelnou fyzickou silou muže oproti ženě, se žena stává snadnou obětí pro muže-agresora, který si svým bitím často vyřizuje a vylévá své vlastní pocity strachu, tísně, nepokoje, nevyzrálosti atd. Důvodem agresivity pak bývá nejčastěji frustrace, vliv nukleární rodiny (zažitá role muže-agresor a ženy-oběti), alkohol (v případě domácího násilí funguje pouze jako stimulátor), majetkové spory, žárlivost, spory o děti, konfliktní osobnost původce násilí, finanční závislost napadené osoby na útočníkovi, obranná agrese (reakce útočníka na agresivitu napadené osoby, agresivita útočníka z důvodu), užívání drog (nedostatek potřebné dávky, život ve stálém kolotoči-stresu), vydírání ze strany osoby, která se později stala obětí násilí, finanční závislost útočníka na oběti násilí, rozvod nebo problémové rozvodové řízení, průměrná až podprůměrná životní úroveň. Dalším zarážejícím zjištěním je výsledek výzkumné agentury STEM z roku 2001, z něhož vyplývá, že v České republice je domácím násilím postiženo minimálně 16% populace ve věku od 15 let. Nejnovější výzkum této agentury z roku 2004 dokonce uvádí, že domácímu násilím v České republice je vystaven každý čtvrtý člověk. Je ale důležité připomenout (pro tento tip výzkumu), že v širším slova smyslu je za domácí -107- nejenom násilí mezi partnery, ale také mezi dospělými partnery v příbuzenském vztahu, dále násilí páchané členy rodiny na dětech (týrání a zneužívání dětí v rodině) a násilí páchané uvnitř rodiny na seniorech. Což tento výzkum plně nerozlišuje. Ale i v tomto širším pojetí procentuálně převažuje násilí mezi partnery ostatní druhy domácího násilí. V užším slova smyslu je pak domácí násilí chápáno jako násilí mezi partnery, tedy mezi manželi, bývalými manželi, partnery bývalými i současnými. A jak již bylo zmíněno, v tomto směru převažuje násilí páchané muži na ženách v jasném poměru (95-96%). I zahraniční výzkumy uvádějí alarmující čísla, neboť podle odhadu v zemích Evropské unie žije 170 miliónů dívek a žen, z nichž je mužským násilím postiženo 42-56 miliónů z nich (což je hranice mezi 24-33%). Mezi nejčastější druhy domácího násilí patří fyzické, psychické, sexuální a ekonomické násilí. Práce rozvádí nejenom tyto druhy domácího násilí, ale zabývá se i jejich formami a následnými důsledky v životě osob, které v takovémto prostředí žijí. Jejich život je pak často prožíván ve strachu, bezmoci a beznaděje. Domácí násilí je popisováno a rozebíráno z různých zorných pohledů, ale nezůstávám jen u popisu. Proto jsem do jedné kapitol zařadil prevenci a pomoc pro oběti domácího násilí. V této části naleznete odkazy na různé neziskové organizace, které se snaží obětem domácího násilí pomoci. U mnohých jsou i uvedena telefonní čísla krizových linek, kam se mohou oběti či ostatní lidé obrátit pro pomoc. Neopomenul jsem ale ani možnost pomoci státním sektorem, který by měl být vzorem a určujícím mantinelem pro chování celé společnosti. Jednalo se tak o lékaře, policii, obvodní úřady, úřady sociální péče, soudy, u kterých jsem zkoumal přístup a rozsah pomoci, kterou mohou obětem poskytnout. Pro úplné řešení situace jsem pak samozřejmě nemohl opomenout Legislativní řád ČR s doplněním o příslušné zákony, které by mohly obětem domácího násilí posloužit při řešení jejich svízelné situace . -108- Další specifika: bití a násilí se odehrává za zavřenými dveřmi, v „bezpečí domovů", bez svědků (nebo za přítomnosti nezletilých dětí). Je těžké pak prokázat spáchání trestného činu, pokud přímo nedojde k vážným újmám na zdraví, nebo pokud nevypovídají svědci, kteří svou výpovědí podpoří oběť. U soudu tak často stojí proti sobě dvě odlišné výpovědi a jedna popírá druhou. Následně pak může docházet k další trestné činnosti jako vydírání, odpírání občanské svobody, což jsou další trestné činy, které se ženě u soudu těžko dokazují. A tak i tato práce je dalším apelem, který jasně stvrzuje, že byl učiněn posun k hlavní roli státu, jako hlavní občanská instituce, která novými zákonnými opatřeními k domácím násilím vypořádává na úrovni společenské, především pomocí novelizací trestného práva, pomocí propracovaného systému, který by tak zaručoval bezpečí všem osobám, ženám i dětem, na kterých je domácí násilí pácháno, pomoci těmto obětem. V celém výzkumném souboru jsem vytvořil sedm hypotéz: l)ženy generačně starší jsou ochotny více snášet fyzické i psychické násilí než ženy generačně mladší, 2)ženy nepovažují psychický nátlak za formu domácího násilí, 3) ženy jsou většinou ochotny snášet domácí násilí kvůli dětem a finančnímu zázemí, 4)svoji situaci by většina žen chtěla řešit, avšak míra radikálního odhodlání většině žen schází, 5)ženy řeší problém domácího násilí ve většině případů pouze v rámci rodiny, 6)především starší ženy neznají možnosti obrany vůči domácímu násilí, 7)většina žen se setkala s domácím násilím. Většina mých hypotéz se potvrdila.V hypotéze č. 6 bylo zjištěno, že jak respondentky vzorku č. 1, tak respondentky vzorku č. 2 uvedly by využily všech možností, které jsou k obraně vůči domácímu násilí k dispozici . Dotazníkového šetření se zúčastnilo 84 žen, které byly rozděleny do dvou generačně rozdílných vzorků. První vzorek tvořily ženy-středoškolské studentky ve věku 16-20 let. Druhým vzorkem byly ženy-zaměstnankyně podniku EUROTEC ve věku 40-55 let. U druhého vzorku bylo sesbíráno 33 dotazníků ze 40 podaných, u druhého 51 z 52 padaných. -109- Jelikož byl použit nestandardizovaný dotazník, výsledky takovéhoto šetření nelze celoplošně zobecňovat a pokládat je za určující. Avšak význam výzkumu zůstává, neboť se stal jedním ze způsobů, jak zjišťovat stav a posléze i bojovat proti domácímu násilí. Celá práce se tak zařazuje mezi preventivně-vzdělávací spisy, které by mohly pomoci ke zcitlivění a k ochraně před tímto fenoménem sžírajícím nejenom oběť ale i celou rodinu a v neposlední řadě i agresora a společnost. Děti bývají často jedinými svědky domácího násilí a odnášejí si pak do budoucna nejenom děsivé zážitky, ale i určité vzorce chování, jež mají za následek u dívek v dospělém věku přijmutí role oběti (pod vlivem role matky), u chlapců v dospělém věku pak přijmutí role agresora (pod vlivem role otce}. Samozřejmě nelze toto zjištění zevšeobecňovat a nesedí na každou situaci, ale z mnohých výzkumů tato podmíněnost často vyplývá. Obě dvě cesty jsou však pro další pokračování rodu zcela slepé. Diplomová práce se tak celkově stává jakousi mini-encyklopedickou příručkou, která by mohla posloužit jako inspirace k dalšímu a možná ještě hlubšímu bádání v oblasti této problematiky. Avšak nejdůležitějším odkazem celé diplomové práce zůstává výzva pro všechny, neboť nejvíce vzorů si děti odnáší ze své vlastní rodiny, a proto být dobrým partnerem, rodičem je ten nejlepší způsob, jak bojovat jako společnost jedinec proti domácímu násilí. První signál samozřejmě musí vyslat sama instituce státu, který musí právně ošetřit takovéto jednání a trestně zamezit jejímu dalšímu páchání. Avšak samo právo by nestačilo, kdyby stát ženám i mužům dal na srozuměnou, že domácí násilí je nepřípustné. Musí se vytvořit celospolečenské klima, v kterém budeme schopni dokázat pomoci jedincům, konkrétním obětem. Stát musí umět pomocí svých orgánů včasně zareagovat a podpořit ženu, která se rozhodne vystoupit ze slepého kruhu domácího násilí. Musí být propracován systém, musí fungovat osvěta, aby se fenomén domácího násilí nerozrůstal, ale zužoval. Je potřeba se umět naučit vnímat oběti z jejího pohledu a nehledat chybu v ní, neboť jak v mnohých deklaracích a lidských právech zní, žádný člověk nemá právo, i když je mocnější, i když je inteligenčně na výši, i když je silnější, páchat na druhém člověku násilí, utlačovat, vydírat, zesměšňovat ho, což se v domácím násilí vyskytuje . -110- 9.1. Resume The domastic violence is the serious social problem in the world, that has been taken as a private phenomena. Aggressor makes many reasons for using physical, sexual or psychic, emotional, social and economic violence. In the most situations men are the aggressors and the women are the victims. It is very difficult for woman to give evidence to some violence. The theoretical part is about the theory of the problem and give us also the main guide how to solve the concrete problem. The second part gives us a lot of information, attitude, opinion on the domestic violence. The empirical research is something like comparative study between two generations. I wanted to give you a view to the theory, theoretical and empirical basics of domastic violence. I know that the phenomena is very difficult for solving, because it is about many other aspects and my diplomy work deals with them. I hope my work may be an inspiration for further researching. -111- 10. Závěr Domácí násilí je celosvětově závažným společenským problémem, který byl až příliš dlouho vnímán jako soukromá záležitost. Snad právě díky demokratizaci západního světa a zvyšující se emancipaci žen, které začaly pronikat čím dál více do světa politiky, přestal být problém domácího násilí tolik tabuizován a začalo se o něm hovořit i na veřejnosti. Veřejnost poprvé v 70. letech 20. století přistoupila k diskuzi týkající se domácího násilí. Nebezpečí domácího se skrývá zejména v jeho dlouhodobosti, skrytém průběhu, krácení doby mezi jednotlivými útoky a postupně se zvyšující intenzitě útoků. Období klidu a pohody-lásky se tak pravidelně střídají s obdobími násilí a nenávisti. Žena se doslova stává obětí. Je často paralyzovanou, snadno manipulovatelnou a šance na to, že se rozhodne odejít od agresora, odpoutat se jsou od něho jsou mizivé, v nedohlednu. Postupem času se oběť sama začne obviňovat za násilí, výbuchům ze strany agresora se snaží se předejít paradoxně tím, že se začne podřizovat jeho přáním, kterým však nikdy zcela nevyhoví. Agresor si tím vytváří stále nové a nové záminky proč použít některou podobu fyzického, sexuálního, psychického, emocionálního, sociálního a ekonomického násilí. V naprosté většině případů jsou pachateli domácího násilí muži a oběťmi ženy. Neexistuje typický osobnostní profil pachatele domácího násilí, stejně jako neexistuje typický profil obětí. Jedno však nelze pachatelům domácího násilí popřít. A to: umění vyvolat u oběti jakýmkoliv způsobem strach, kterým ji paralelizuje a ničí. Strach se stává prostředkem, jak ovládat oběť. Většina z pachatelů umí dokonale využít dvojí tváře. Veřejnou, díky které je okolím viděn v tom „nejlepším světě" a soukromou, v které zastává principy patriarchálního rozdělení rolí muže a ženy. Toto jednáni násilníka vůči oběti má nedozírné následky v jejím životě, psychickém i fyzickém stavu. Nemůžeme ale ani opomenout častou přítomnost dětí partnerů, které se stávají ať již přímými či nepřímými svědky domácího násilí. Míra následků jak pro ženu tak dítě je ovlivněna věkem, vývojovou fází, schopností adaptace, ale i získanými zkušenostmi. U dítěte, které vyrůstá v tomto prostředí pak mohou až do dospělosti přetrvávat problémy. -112- U žen můžeme nacházet stopy změn v chování a prožívání života, odolává-li žena takovémuto násilí dlouhodobě. Značnou část problémů spojených s domácím násilím se nám podařilo probádat a zaznamenat do naší práce. Při postupném a hlubším bádání jsem se dostával k jádru problému čím dál tím více, a proto i narůstaly oblasti, v kterých a pomocí nichž lze domácí násilí řešit. V teoretické části se mi podařilo nashromáždit materiál, který není jenom popisem problému, ale který je zároveň i příručkou při jeho řešení. Jak jsem zjistil bádáním v této oblasti probíhají, avšak nejsou uceleny a nezaštiťují je většinou vládní organizace, ale spíše ty neziskové. O domácím násilí můžu napsat a vyhledat si nepřeberné množství informací, avšak i má práce má své meze. Snažil jsem se především vyzvednout a zastavit se u toho nejdůležitějšího. I když mnohé neziskové organizace již od 90. let 20. století upozorňují na nedostatečnost našich zákonů, teprve od I. 6. 2004 se podařilo do trestního zákona zavést skutkovou podstatu. Týrané osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Řešení problému domácího násilí tak zůstává na bedrech oběti, která musí vynaložit hodně velkou aktivitu a snahu, aby pachatele trestného činu usvědčila. Bylo by však mylné domnívat se, že sebelepší zákon podstatně sníží počet obětí domácího násilí. Domácí násilí je problém celospolečenský a ať chceme nebo ne k jeho odstranění je potřeba větší části společnosti. Jistě by k tomu mohla pomoci jednotná strategie státu, která nám v České republice chybí. Tím spíše je důležité, aby jednotlivé instituce a složky, kterých se problém týká, co nejvíce spolupracovaly. Toto uvádím v první části práce a ve druhé části jsem pokračoval ve zjišťování informací, postojů a názorů, které by osvětlily problém domácího násilí. Výzkum byl pojat jako komparativní studie, v nichž jsem srovnával názorové postoje žen vůči domácímu násilí napříč dvěma generacím. -113- Předpokládal jsem, že generace žen ve věku od 16-20 let bude zaujímat komplexnější postoj v řešení otázek domácího násilí, než-li generace žen ve věku 40-50 let, které neměly ve svém mládí tolik možností svobodné volby. Z výzkumu vyplynulo zajímavým zjištěním, že většina respondentek by pomoc při řešení domácího násilí hledala u neziskových organizací. Což vypovídá nejenom o dobré práci neziskových organizací jejich osvětě, ale také důvěryhodnosti. Naopak funkce státu i z tohoto šetření se ukázala jako nedostatečná a méně důvěryhodná. Ve výzkumu bylo stanoveno sedm hypotéz z nichž se dvě nepotvrdily. Nepotvrdila se hypotéza, kdy jsem předpokládal , že s domácím násilím se setkala většina žen a hypotéza, v níž jsem předpokládal, že starší generace nebude znát možnosti pomoci proti domácímu násilí. To by mohlo být odrazem skutečnosti, že se o tomto sociálně-patologickém jevu začíná hovořit veřejně jako o „problému". Mou snahou tak bylo poskytnout ucelený přehled teorie, teoretických i praktických východisek k problematice domácího násilí. Snažil jsem se tento jev přiblížit i z pohledu praxe Azylového domu v Hodoníně, z pohledu policie, lékaře, odboru sociálních věcí a soudu. Pomohlo mi to uspořádat si strukturu pro jednání v případech postihnutí domácím násilím. Jsem si vědom toho, že domácí násilí je složitý, komplexně podmíněný jev s řadou aspektů,.které nelze obsáhnout v jediné diplomové práci. Přesto věřím, že tato diplomová práce bude inspirací k dalšímu bádání v dané oblasti. V dlouhodobější perspektivě se mi jeví jako slibný směr pravidelné opakovaní a sledování změn v postojích k domácímu násilí ve společnosti. V nich by se mohl odrazit efekt přijatých strategií, nárůst informovanosti a tendence zvýšené společenské netolerance vůči domácímu násilí. -114- 10.1. Použitá literatura BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí na komunitní úrovni. Model Bílého kruhu bezpečí ověřený pilotním projektem v Ostravě v letech 2003-2004.Praha:Bílý kruh bezpečí, 2005. 45 s.ISBN: 80-239-5441-5BORŮVKA, N., HUBKOVÁ, V. a kal. Domácí násilí: staré problémy, nová řešení? Sborník z konference nadaci Friedricha Berta Praha: Friedrich-Bert-Stiftung e. V., zastoupení v ČR, 2001. BŮŽEK, A., MICHALÍK, J. Informatorium (nejen) o právech dítěte se zřetelem k otázkám výchovy a vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 170 s. ISBN: 80-244-0054-5 ČIHÁKOVÁ, D., NOVOTNÁ, V. Násilí v rodině a jeho důsledky. In: Sborník vybraných přednášek z 9. konference Společnosti sociálních pracovníků. Praha: MPSV, 1999. 95 s. ISBN: 80-85529-56-4 ČÍRTKOVÁ, L., MACHÁČKOVÁ, R. a kol. Domácí násilí přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Praha: Bílý kruh bezpečí, 2002. 143 s. ISBN: 80-86284-19-0 ČÍRTKOVÁ, L. Kriminální psychologie. Praha: Eurounion, 1998. 255 s. ISBN: 80-85858-70-3 HIRIGOYEN, M-F. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Praha: Akademia, 2002.229 s. ISBN: '80-200-0994-9 HUŇKOVÁ, M., VOŇKOVÁ, J. Domácí násilí v ČR z pohledu práva (efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). Praha: Justiční akademie ČR, 2004.24$ s. CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého, 1 998.257s. ISBN: 80-7067-798-8 INFORMAČNÍ KANCELÁŘ RADY EVROPY. Násilí na ženách. Praha: Infornriační kancelář Rady Evropa, 2004. 32 s. JELÍNEK, J., SOVÁK, Z. Trestní zákon a trestní řád. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství, 1997.ISBN 80-7201-068-9 -115- KLAPILOVÁ, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc:Univerzita Palackého, 1996.63s. ISBN: 80-7067-669-8 MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001. ISBN: 80-86008-98-3 NAZARE-AGA, I. Láska a manipulace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN: 80-7178-682-9 POTOČKOVÁ, D. PROKOPOVÁ, Z., ŠVECOVÁ, P. Domácí násilí záležitost nikoli soukromá. Praha: Koordinační kruh prevence násilí na ženách, 1997. STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philips Morris: Statistické šetření: „Desatero o domácím násilí". Praha: Autor, 2001. SZCZEPANIKOVÁ, A., ŽÁKOVÁ, M. a kol. Jak jednat v případech domácího násilí? Praktická doporučení pro příslušníky/příslušnice PČR. Brno: Liga lidských práv, 2004. 24 s. ISBN: 80-239-2207-6 VÁLKOVÁ, H.: Domácí násilí ve světě teorií, výzkumů a praktických řešení. Praha: In: Referát na 3. kulatém stole MV ČR k domácímu násilí, 2003. VANÍČKOVÁ, E., HAJD-MOUSSOVÁ, Z. a kol.: Násilí v rodině: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Karolinum, 1995. 64 s. ISBN: 80-7184-008-4 HOLOUŠKOVÁ, D., KROBOTOBÁ, M.: Diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 117 s. ISBN: 80-244-0458-3 Ústava České republiky Listina základních práv a svobod. Ostrava: Sagit, 2002. 224 s. ISBN: 80-7208-327-9 VITOUŠKOVÁ, D. Dynamika násilí na ženách v partnerských vztazích - poznatky z pětileté pomoci obětem trestných činů v ČR. Praha: In Sborník příspěvek českých a zahraničních odborníků přednesených na konferenci Koordinačnl`ho kruhu prevence násilí na ženách,1997. VOŇKOVÁ, J. HUŇKOVÁ, M., ČACKÁ, I.: Domácí násilí v ČR v roce 2002 z pohledu práva. Praha: Profem, 2002. VOŇKOVA, J. Vaše právo! první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí. Litomyšl: proFem, 2005. 70 s.ISBN: 80-239-4025-2 VOŇKOVÁ J., MACHÁČKOVÁ, R. a kol. Domácí násilí: právní minimum pro lékaře. Praha: proFem, 2404.62 s. ISBN: 80-239-4026-0 -116- Časopisy: ČÍRTKOVÁ, L. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí. In: Policista 712002, str. 1-8 ELEKTRA - centrum pomoci ženám zneužívaných v dětství: Výroční zpráva za rok 2000, str. 15 VYKOPALOVÁ, H.: Násilí v rodině. In Kriminalistika 4, 2001, str. 253-263 VYMĚTALOVÁ, S.: Domácí násilí: přirozený jev? Kpostojům české společnosti kproblematice domácího násilí. In Sociologický časopis č. 1., 2001, str. 103-121 Elektronické zdroje: VITOUŠKOVÁ, P. a kol. Dopad domácího násilí na oběť In: http:l/www.bkh.cz/80343/old (únor 8, 2005) VITOUŠKOVÁ, P. a kol. Znaky a tendence domácího násilí v ČR. In: http:l/www.bkb.cz180347/old (leden 13, 2005) http:/lwww.mvcr.cz12003/odbor/rovnost4.doc (prosinec 8, 2004) http:l/www.mvcr.cz/nasililakiuality/otazl.html http:l/www.mvcr.czlnasililaktualiíy/obeti.himl http://www.profem.cz http:l/www.radaevropy.cz/sbirka.htni (prosinec 16, 2005) http:l/wvyw.domacinasili.cz http:l/www.amnesty. cz/vychovaldokumenty.php. -117- 10.1.1 Přílohy Příloha č. 1. Nová legislativní praxe Na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byla 10 října 2002 z iniciativy Bílého kruhu bezpečí a Phillip Morfia ČR a.s. založena Aliance proti domácímu násilí .Šest základních členů přijalo konkrétní program, jehož prioritou bylo připravit a prosadit koncepční změny na ochranu před domácím násilím . Na začátku roku 2004 vznikla při Alianci expertní skupina, která zpracovala návrh nového zákona . Návrh 10 odborníků z oblasti legislativy a exekutivy byl téhož roku ho podpořila skupina 55 poslanců v čele s Janem Kasalem . Parlament ČR schválil předložený zákon na ochranu před domácím násilím v ČR dne 14 března 2006, 31 března 2006 byl podepsán prezidentem republiky . Pod č.135/2006 Sb. nabývá účinnosti dnem 1 ledna 2007 .Zákon zavádí v ČR institut vykázání, který dává policistům pravomoc vykázat násilnou osobu na 10 dní ze společného obydlí . Po tuto dobu se budou oběti věnovat pracovníci intervenčních center, která budou informována policii a budou mít povinnost do 48 hodin od vykázání kontaktovat ohroženou osobu a poskytnou jí psychosociální a právní pomoc, společně s ní vyhodnotit vzniklou situaci a nastínit možné způsoby řešení ohrožující situace . V současné době běží legisvakanční lhůta, která poskytuje dotčeným institucím poprvé prezentován odborné veřejnosti na Národním kongresu Aliance v říjnu 2004, v listopadu a subjektům prostor pro vypracování metodických pokynů,adaptaci zahraničních metod a jejich zavedení do praxe,zavedení dokumentace případů domácího násilí, výcviky policistů, soudců a sociálních pracovníků,vznik intervenčních center a nastavení mezioborové spolupráce na komunální úrovni . -118- Zákon č.135/2006 Sb. -,kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, sestává ze tří částí, v části první pojednává o změnách zákona o policii ČR . Opravňuje policisty k rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj . Popisuje podrobně, jak má policista vykázání provádět a o povinnosti provést kontrolu nad dodržováním vykázání a učinit úřední záznam . Část druhá obsahuje změnu občanského soudního řádu, kde je mimo jiné stanovena možnost stanovení předběžného opatření, o kterém rozhoduje soud, toto opatření může prodloužit vykázání .Za § 273 a) se vkládá nový § 273 Sb., který včetně nadpisu zní : Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,-cit.odst. 1-Nařídí-li soud předběžným opatřením, aby povinný dočasně opustil společné obydlí jako i jehož bezprostřední okolí, nebo se zdržel setkávání s osobou, kterou soud v usnesení označil a nenavazoval kontakty s ní, zajistí také bezodkladný výkon tohoto rozhodnutí . Část třetí –změna trestního zákona – v zákoně č. 413/2005 Sb. se vkládá nové písmeno e) . e) dopustí se závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil rozhodnutí o vykázání vydané podle zvláštního předpisu 2b) nebo na základě předběžného opatření soudu . 2b) §21a) zákona č. 283/91 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů . Část čtvrtá se týká změny zákona o sociální zabezpečení – za § 74 se vkládají nové §74a) a §74 b) , Pomoc osobám ohroženým násilí-v § 74a) je uvedeno, že osobám, které jsou ohroženy násilným chováním ze strany osob blízkých nebo žijících s nimi ve společném bytě nebo domě, se poskytuje bezprostřední individuální psychologická a sociální pomoc , ambulantní nebo azylové povahy . Součásti pomoci dle odst. 1) je i spolupráce a vzájemná informovanost mezi orgány sociálně právní ochrany dětí, obcemi, orgány Policie ČR a obecní policii, nestátními a charitativními organizacemi . Intervenční centra plní koordinační úlohu mezi zúčastněnými institucemi při pomoci osobám ohroženým násilným chováním a vyhodnocují vzájemnou spolupráci . Část pátá sestává ze změny zákona o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení. Část šestá- ÚČINNOST- tento zákon nabývá účinnosti 1.ledna 2007 . -119- Příloha č. 2 ZÁVAZNÝ POKYN policejního prezidenta ze dne 27.listopadu 2006 , kterým se stanoví postup příslušníků Policie České republiky v případech domácího násilí K zajištění jednotného postupu příslušníků Policie České republiky (dále jen „ policista „) v případech domácího násilí a při užití oprávnění podle § 21a) až 21d) zákona č. 283/91 Sb., o Policii České republiky , ve znění zákona č. 135/2006 Sb., s t a n o v u j e : ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ Čl.1 Výklad pojmů Pro účely tohoto pokynu se rozumí a) domácím násilím jednání, které má znaky uvedené v čl. 2, b) násilnou osobou osoba, která ohrožuje osobu ohroženou osobu na životě, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti a žije s ohroženou osobou ve společném obydlí, a je či byla spolu s ohroženou osobou v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu, a lze důvodně předpokládat, že se tato osoba bude dopouštět i nadále domácího násilí vůči ohrožené osobě, c) ohroženou osobou osoba, proti které směřuje domácí násilí ze strany násilné osoby, d) společným obydlím byt nebo dům, který násilná a ohrožená osoba obývají společně, přičemž se vyžaduje jen faktický stav společného bydlení, nikoliv vedení společné domácnosti,právním titulem společného bydlení může být např. vlastnictví nemovitostí, nájemní či podnájemní vztah, ale i faktické společné bydlení na základě rodinných i jiných vztahů, -120- e) vykázáním, zásah do vztahu mezi násilnou a ohroženou osobou v podobě rozhodnutí policisty o tom, že násilná osoba musí na dobu 10 dnů opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí, f) vykázanou osobou násilná osoba, vůči které bylo rozhodnuto o vykázání nebo o zákazu vstupu do společného obydlí. Čl. 3 Příslušnost 1) Rozhodnout o vykázání je oprávněn policista služebně zařazený u Policie České republiky obvodního oddělení a Policie České republiky oddělení železniční policie vyjma policistů zařazených u hlídkové služby . 2) Je-li konáno prověřování nebo vyšetřování věci policejními orgány služby kriminální policie a vyšetřování, rozhoduje o vykázání policista služebně zařazený u tohoto policejního orgánu . 3) Nejblíže nadřízeným orgánem k řečení řádných a mimořádných opravných prostředků jsou u policistů uvedených v odstavci 1 a 2 Policie České republiky správy krajů a správa hl.m. Prahy , jde-li o policisty služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky správ krajů a správy hl. m. Prahy je tímto orgánem Policejní prezidiu České republiky . 4) Policisté uvedeni v odstavcích 1 a 2 jsou při rozhodování o vykázání úředními osobami oprávněnými konat úkony správního orgánu . Čl.4 Zásady pro úkony a zákroky policisty v případě domácího násilí 1) Úkolem Policie České republiky je nejen vyšetřování trestného činu nebo přestupku, ale i ochrana ohrožené osoby . 2) Pozornost policisty v případech domácího násilí musí být přednostně zaměřena na pomoc ohrožené osobě a zastavení dalšího násilí . 3) Žije-li ve společném obydlí nezletilá osoba, je policista povinen zabývat se otázkou, zda jednání násilné osoby současně nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu týrání svěřené osoby , případně trestného činu ohrožování výchovy mládeže . 4) Rozhodnutí o vykázání je opatřením netrestního charakteru, které je preventivní reakcí na nebezpečné chování násilné osoby z hlediska rizika hrozby budoucího útoku, a které nenahrazuje sankcí za chování násilné osoby . 5) Vykázání je přípustné pouze tehdy, je-li to nezbytné k ochraně života, zdraví, práv a svobod ohrožené osoby, a je přípustné i proti její vůli . 6) Při vykázání je upřednostněno právo na ochranu života, zdraví a lidské důstojnosti před právem vlastnickým a právem na nedotknutelnost obydlí . 7) Policista je povinen jednat s násilnou i ohroženou osobou tak, aby v souvislosti s policejním zákrokem nevznikla bezdůvodná újma a byla zachována přiměřenost zásahu do ústavně zaručených práv a svobod . ČÁST DRUHÁ POSTUP V PŘÁPADECH DOMÁCÍHO NÁSILÍ Čl. 5 Postup policisty na místě incidentu se znaky domácího násilí 1) Policista je vždy povinen přijmout oznámení incidentu se znaky domácího násilí a zajistit provedení všech nezbytných úkonů .Policista, který příjme telefonické oznámení, je povinen získat k incidentu maximum potřebných informací, které neprodleně předá policistům vyslaným na místo incidentu . 2) Po provedení nezbytných úkonů provede policista přijímající oznámení incidentu lustraci v dostupných evidencí a informačních systémech za účelem zjištění, zda ohrožená nebo násilná osoba nejsou držiteli střelných zbraní, zjištění jejich trestní minulosti a předchozích evidovaných incidentů . Zjištěné informace neprodleně předá policistům vyslaných na místo incidentu . 3) Je-li to možné, policista kontaktuje oznamovatele za účelem získání aktuálních informací o situaci na místě incidentu a o násilné a ohrožené osobě . 4) Je-li oznamovatelem incidentu přímo ohrožená osoba nebo jiný uživatel obydlí, pokusí se policista zkontaktovat tuto osobu a vyžádat si její souhlas se vstupem do obydlí . V případě více uživatelů postačí ke vstupu do obydlí souhlas kteréhokoliv z nich . 5) Pokud ke vstupu do obydlí nebude dán souhlas podle odstavce 4, policista posoudí možnost užití oprávnění podle právních předpisů . Pokud nebude možné učinit závěr o existujícím ohrožení, kontaktují policisté na místě incidentu operační středisko policie, které se pokusí navázat kontakt s ohroženou osobou. 6) Policista zasáhne okamžitě v případě trvajícího násilného jednání, aby zamezil dalšímu bezprostřednímu napadání ze strany násilné osoby . V případě zranění osoby zajistí lékařské ošetření . 7) Budou-li splněny podmínky podle právních předpisů policista příjme opatření k omezení osobní svobody násilné osoby .V opačném případě se pokusí před započetím komunikace s násilnou a ohroženou osobou tyto od sebe oddělit, co do viditelnosti i slyšitelnosti, aby násilná osoba nemohla ovlivňovat výpověď ohrožené osoby . 8) Policista zjistí, zda v domácnosti žijí nezletilé osoby, kdy se nacházejí a zda jsou v pořádku. Policista dbá vždy na to, aby nezletilé osoby byly odděleny od násilné osoby . 9) Policista ověří totožnost násilné a ohrožené osoby a svědků incidentu a požádá je o podání vysvětlení . Pokud to situace umožní, osoby podají vysvětlení odděleně . Účelem komunikace je kladením vhodných otázek rozpoznat, zda se jedná o domácí násilí, a zjistit další skutečnosti z hlediska jeho závažnosti či hrozících rizik . Při komunikaci s násilnou a ohroženou osobou policista použije zejména instrukční kartu s 15 otázkami podle dotazníku SARA DN, kterou je povinen mít u sebe . Hodnocení rizikových faktorů podle č. 7 policista v této fázi neprovádí . 10) Zjistí-li policista v průběhu podání vysvětlení, že násilná osoba setrvává v obydlí ohrožené osoby neoprávněně, vyzve násilnou osobu, aby obydlí opustila .Zároveň násilnou osobu poučí, že neoprávněným setrváním v obydlí ohrožené osoby se může dopustit trestného činu . 11) V rámci shromažďování poznatků o incidentu policista požádá operační středisko Policie o lustraci násilné osoby v dostupných evidencích a informačních systémech za účelem zjištění, zda v minulosti došlo ze strany násilné osoby k útoku vůči ohrožené osobě, pokud nebylo možné, aby policista přijímacího oznámení sdělil policistům vyslaným na místo incidentu informace o předchozích útocích . 12) Policista vyslaný na místo incidentu je povinen zadokumentovat informace o incidentu za použití strukturovaného „Úředního záznamu o výjezdu k incidentu se znaky domácího násilí „. Tento policista je odpovědný za následné zanesení informací o incidentu do informačního systému (čl. 18) . Čl. 6 Identifikace domácího násilí 1) Na základě shromážděných poznatků policista posoudí, zda v konkrétním případě vykazuje jednání násilné osoby všechny znaky domácího násilí uvedené v čl. 2.Přítomnost či nepřítomnost znaků domácího násilí je policista povinen zaznamenat v části A úředního záznamu o výjezdu k incidentu . 2) Dojde-li policista k závěru, že se jedná o domácí násilí a mohlo by přicházet v úvahu vykázání, je povinen vyrozumět policistu příslušného k vydání rozhodnutí o vykázání podle čl. 3, který se dostaví na místo incidentu a příjme adekvátní opatření . 3) Adekvátním opatřením podle odstavce 2 se rozumí zejména a) vykázáním b) zajištění násilné osoby na dobu nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody c) Umístění násilné osoby, která je pod vlivem alkoholu nebo návykové látky, do záchytné stanice d) Zadržení násilné osoby, která je podezřelá ze spáchání trestného činu e) Zajištění převozu ohrožené osoby do bezpečí (azylové domy, přátelé, příbuzní). 4) Jsou-li splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o vykázání podle čl. 7 policista rozhodne o vykázání bez ohledu na to, zda zároveň příjme některé z dalších opatření uvedených v odstavci 3 . ČÁST TŘETÍ VYKÁZÁNÍ Čl. 7 Podmínky pro vydání rozhodnutí o vykázání a hodnocení rizika budoucího nebezpečného útoku 1) Policista rozhodne o vykázání, pokud útok násilné osoby vykazuje znaky domácího násilí, násilná a ohrožená osoba obývají společné obydlí a po zhodnocení rizika budoucího nebezpečného útoku proti životu, zdraví 2) Policista hodnotí riziko budoucího nebezpečného útoku zejména podle a) počtu uskutečněných výjezdů či hlášených útoků, zda se jedná o opakované útoky či nikoli, přičemž předchozí útoky mohou dosahovat i nižší intenzity b) Aktuální situace na míst+ incidentu, zajištěných stop a jiných důkazů, informací získaných zejména od násilné i ohrožené osoby nebo svědků incidentů . c) Intenzity všech předchozích útoků d) Reálné hrozby stupňování násilného jednání, rizika hrozby dalších útoků po odjezdu policie- vyhodnocení stupně nebezpečnosti násilné osoby e) Závěrů učiněných na základě použití diagnostické metody SARA DN 3) Pro vyhodnocení rizika budoucího nebezpečného útoku je policista povinen použít soubor otázek SARA DN a vyhodnotit stanovené rizikové faktory . Vyhodnocení policista zapracuje do úředního záznamu o výjezdu k incidentu 4) Informace potřebné pro vyhodnocení rizika budoucího nebezpečného útoku získává policista zejména z vysvětlení podaných ohroženou osobou, násilnou osobou a svědky incidentu a z dostupných evidencí a informačních systémů (čl.5 odst.2) -126- Čl.8 Postup při vydávání rozhodnutí o vykázání 1) Při provádění úkonů souvisejících s rozhodnutím o vykázání je policista povinen Zajistit přítomnost nezúčastněné osoby, ledaže hrozí nebezpečí z prodlení . 2) Před vydáním rozhodnutí o vykázání je policista povinen ústním prohlášením oznámit násilné osobě , že vůči ní zahajuje řízení o vykázání . Oznámení, které policista poznamená do úředního záznamu o výjezdu k incidentu, obsahuje a) označení správního orgánu b) předmět řízení,kterým je vykázání podle § 21a) až 21d) zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění zákona č. 135/2006 Sb. c) Jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby (policisty). 3) Policista je povinen poučit ohroženou osobu o následcích vyplývajících z uvedení vědomě nepravdivých údajů, k nimž policista při rozhodování o vykázání přihlíží. 4) Rozhodnutí o vykázání vydá policista bez projednání věci a z úřední povinnosti předpokladem pro jeho vydání je zjištění stavu věci 5) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne vydání rozhodnutí .Desetidenní lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni vydání rozhodnutí a končí ve 24.00 hodin desátého dne . 6) Před vydáním rozhodnutí o vykázání policista nepřihlíží k právní kvalifikaci již spáchaného jednání z pohledu právních předpisů , rozhodnutí o vykázání je na právní kvalifikaci skutku nezávislé . 7) Pokud to vyžaduje bezpečí ohrožené osoby, můře být násilná osoba vykázána nejen ze společného obydlí, ale i z jeho bezprostředního okolí . Policista jasně specifikuje prostor, na který se vykázání vztahuje, a to včetně rozsahu bezprostředního okolí společného obydlí, s přihlédnutím k potřebám ohrožené osoby . O takto stanoveném prostoru poučí vykázanou i ohroženou osobu. 8) Policista rozhodnutí o vykázání vyhlásí zvlášť násilné i ohrožené osobě . a) Výrokovou část ve které uvede : 1) Že násilná osoba se vykazuje ze stanoveného prostoru na dobu 10 dnů od dne vydání rozhodnutí o vykázání . 2) Že stanovenou lhůtu nelze zkrátit . 3) Právní ustanovení, podle něhož bylo postupováno . b) Podstatné části odůvodnění rozhodnutí o vykázání, jimiž jsou skutečnosti, na základě, kterých policista dospěl k závěru, že existuje důvodný předpoklad budoucího nebezpečného útoku . c) Poučení o opravném prostředku, možnost podání odvolání do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o vykázání, informace o orgánu, u kterého se odvolání se podává, a o odvolacím orgánu, a zejména o vyloučení odkladného účinku odvolání s uvedením příslušného ustanovení právního předpisu 9) O ústním vyhlášení rozhodnutí o vykázání policista na místě incidentu vždy vydá písemné potvrzení násilné i ohrožené osobě . 10) Policista před vyhlášením o rozhodnutí o vykázání upozorní násilnou i ohroženou osobu, že rozhodnutí bylo učiněno bez ohledu na vůli ohrožené osoby a je nutné, jej pod hrozbou sankce respektovat, přičemž případné námitky lze uplatnit v rámci odvolání . 11) Poté, co bylo rozhodnutí o vykázání prokazatelně sděleno násilné osobě, je tato povinna sbalit si věci osobní potřeby, osobní cennosti a doklady a neprodleně opustit prostor, na který se rozhodnutí o vykázání vztahuje . 12) Věcmi osobní potřeby podle odst. 11 jsou zejména a) hygienické potřeby b) běžné oděvní součásti c) léky a zdravotní pomůcky, které osoba užívá d) mobilní telefon 13) Odmítne-li vykázaná osoba opustit prostor, na který se rozhodnutí o vykázání vztahuje, je policista oprávněn použít po předchozím poučení donucovacích prostředků za účelem prosazení rozhodnutí o vykázání . 14) Není-li násilná osoba v době zákroku policisty přítomna ve společném obydlí, postupuje policista podle právního předpisu a vydá rozhodnutí o zákazu vstupu do společného obydlí. Rozhodnutí policista vyhlásí násilné osobě po jejím návratu do společného obydlí .Rozhodnutí policista vyhlásí násilné osobě po jejím návratu do společného obydlí nebo na jiném místě, kde se násilná osoba zdržuje, například v zaměstnání .Informace o místě pobytu násilné osoby, případně o jejím návratu do společního obydlí může policista získat od ohrožené osoby, jiných osob nebo z vlastních poznatků .Nepodaří-li se rozhodnutí o zákazu vstupu násilné osobě ústně vyhlásit, doručí se jí písemné vyhotovení rozhodnutí spolu s písemným oznámení o zahájení řízení . Čl.9 Postup při vydávání rozhodnutí o vykázání ve zvláštních případech 1) V případě, že násilná osoba má ve společném obydlí místo svého podnikání, je možné vykázáním postihnout jen ten prostor, který slouží k bydlení, za podmínky, že tento prostor lze prakticky oddělit od prostoru určeného pro podnikání násilné osoby .Není-li takové oddělení možné, a pro vykázání jsou dány podmínky, vykáže policista podle právního předpisu . 2) Pokud je vykázání spojeno s ohrožením provozu objektu nebo znemožněním výkonu zaměstnání vykázané osoby postupuje policista podle právního předpisu . 3) Dojde-li k násilnému jednání mimo společné obydlí například v hotelu, na chatě a jsou-li splněny podmínky pro vykázání, policista vykáže násilnou osobu ze společného obydlí, které tato osoba spolu s ohroženou osobou dlouhodobě obývá, nikoliv z prostoru, ve kterém tyto osoby pobývají pouze přechodně či krátko době, například hotelový pokoj . 4) Je-li násilnou osobou mladiství nebo osoba mladší 15 let a jsou-li dány podmínky pro vykázání, policista rozhodne o vykázání pouze v případě, že bezpečnost ohrožené osoby nelze zajistit jinak . Přitom je povinen ustanovit takové osobě opatrovníka, kterým může být nezúčastněná osoba nebo jiná úřední osoba .Dále je povinen neprodleně vyrozumět orgán sociálně právní ochrany dětí, který zajistí umístění mladistvého nebo osoby mladší 15 let do diagnostického ústavu . 5) Je-li ohroženou osobou stará, nemohoucí nebo nemocná osoba, která je odkázána na péči či pomoc násilné osoby . Policista je povinen uvědomit příslušný odbor sociální péče městského úřadu. Nelze-li například v nočních hodinách zajistit péči či pomoc ohrožené osobě jinak, policista zajistí převoz ohrožené osoby do zdravotnického zařízení a uvědomí o tom příslušný odbor sociální péče městského úřadu . Čl. 10 Činnost policisty po vydání rozhodnutí o vykázání a) Vyzve vykázanou osobu, aby mu vydala všechny klíče od společného obydlí, které drží a vydá jí potvrzení o vydání klíčů. b) Umožní vykázané osobě, aby si vzala v okamžiku vykázání ze společného obydlí výlučně věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a dokumenty. c) Poskytne vykázané osobě informace o možnostech jejího dalšího ubytování a v souvislosti s tím i nezbytnou součinnost, zejména předá seznam ubytovacích zařízení v místě bydliště a nejbližším okolí, za jehož vyhotovení je odpovědný nadřízený služební funkcionář s personální pravomocí, dále například umožní vykázané osobě, aby si z policejní služebny telefonicky zajistila jiné ubytování . d) Poučí vykázanou osobu, přičemž jedno vyhotovení poučení podepsané ohroženou osobou přiloží ke spisu a jedno vyhotovení předá vykázané osobě . e) Poučí ohroženou osobu, přičemž jedno vyhotovení poučení podepsané ohroženou osobou přiloží ke spisu a jedno vyhotovení předá ohrožené osobě . f) Předá ohrožené osobě informace o institucích, které poskytují pomoc obětem domácího násilí, včetně intervenčního centra , a to i v případě, že nebylo rozhodnuto o vykázání, za vyhotovení seznamu institucí v místě bydliště a nejbližším okolí, včetně kontaktů na tyto instituce je odpovědný nadřízený služební funkcionář s personální pravomocí . g) Vyžádá si informace o telefonickém spojení od ohrožené i vykázané osoby, včetně adresy, kam si vykázaná osoba přeje doručovat poštu od policejního orgánu v době platnosti vykázání, na tuto adresu jí bude doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí o vykázání . Čl. 11 Písemné rozhodnutí a jeho náležitosti 1) Policista, který v souladu s čl. 3 rozhodl o vykázání vyhotoví písemné rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí. 2) Písemné rozhodnutí obsahuje náležitosti uvedené v právním předpise .Odůvodnění písemného rozhodnutí bude vedle popisu skutkových zjištění obsahovat zejména hodnocení kritérií rizika budoucího nebezpečného útoku (čl.7 odst.2), která vedla policistu k závěru, že ze strany násilné osoby takový útok hrozí . 3) Policista, který vyhotovil písemné rozhodnutí, zajistí doručení jeho opisu vykázané a ohrožené osobě .V případě, že není známa adresa, na které se bude vykázána osoba v době platnosti vykázání zdržovat, může jí být písemné rozhodnutí doručeno kdekoliv bude zastižena, jinak se doručí opatrovníkovi .Vykázána osoba si může vyzvednout písemné rozhodnutí po uplynutí lhůty 24 hodin na příslušné policejní služebně .Policista dále zajistí, aby ve lhůtě a za podmínek stanovených právním předpisem byl opis písemného rozhodnutí spolu s opisem úředního záznamu o výjezdu k incidentu doručen příslušnému intervenčnímu centru a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí . Čl.12 Další povinnosti policisty v souvislosti s vydaným rozhodnutím o vykázání . 1) Na základě žádosti vykázané osoby je policista pověřený služebním funkcionářem povinen umožnit vykázané osobě, aby si ve lhůtě 24 hodin od výkonu rozhodnutí o vykázání vzala za jeho přítomnosti z obydlí, z něhož byla vykázaná, další osobní věci a věci nezbytné pro její podnikání nebo výkon povolání . 2) Policista pověřený služebním funkcionářem dohodne s vykázanou osobou termín vyzvednutí věcí tak, aby byla dodržena lhůta podle odstavce 1..Přitom přihlédne k oprávněným zájmům vykázané osoby, nebude-li tím ohrožen důležitý zájem . Čl. 13 Kontrola dodržování rozhodnutí o vykázaní 1) Ve lhůtě třech dnů od vydání rozhodnutí o vykázaní provede policista, který rozhodl o vykázaní, alespoň jednou kontrolou, zda rozhodnutí o vykázaní dodržuje vykázaná i ohrožená osoba .Hrozí-li s přihlédnutím k okolnostem vykázaní nebezpečí, že vykázaná osoba nebude rozhodnutí o vykázaní respektovat, provede policista kontrolu ve lhůtě 10 dnů od vydání rozhodnutí opakovaně . Ke kontrole dodržování rozhodnutí o vykázaní policista může též využít informaci od intervenčního centra, či osob žijících v místě bydliště vykázané a ohrožené osoby . 2) Nemůže-li kontrolu podle odst.1 provést policista, který rozhodl o vykázaní, pověří jeho nadřízený služební funkcionář provedením kontroly jiného policistu . 3) O kontrole vyrozumí policista ohroženou osobu až bezprostředně před samotným provedením kontroly, přičemž jí požádá o součinnost, zejména v souvislosti se vstupem do obydlí . 4) Cílem kontroly je získání informace, za se vykázaná osoba přes vydané rozhodnutí o vykázaní nezdržuje ve společném obydlí nebo do něj nedochází .Tyto informace získá policista zejména s výpovědí ohrožené osoby, případně jiných osob v místě bydliště vykázané a ohrožené osoby . 5) Zjistí-li policista, že se vykázaná osoba nachází v prostoru, odkud byla vykázána, vyzve ji, aby ten to prostor opustila .Pokud tak vykázaná osoba neučiní, je policista oprávněn použít po předchozím poučení donucovacích prostředků za účelem prosazení rozhodnutí o vykázaní . 6) Policista, který se dozví o porušení rozhodnutí o vykázaní dá s ohledem na závažnost či opakovanost takového jednání podnět k zahájení trestného řízení pro trestný čin . Bylo-li na základě jednání násilné osoby, pro které byla vykázaná, zároveň zahájeno trestní řízení, informuje policista zpracovatele spisu o porušení vykázaní . 7) Policista není oprávněn za účelem kontroly otevírat uzavřené společné obydlí a vstupovat do něj, nejsou-li současně splněny podmínky uvedené v právním předpise . 8) O provedené kontrole a jejich výsledcích je policista povinen sepsat Úřední záznam o provedení kontroly dodržování rozhodnutí o vykázaní . ČÁST ČTVRTÁ ČINNOST POLICISTY PO UKONČENÍ VÝJEZDU K INCIDENTU Čl.14 1) Po ukončení výjezdu k incidentu policista bez ohledu na to, zda došlo k vykázaní. neprodleně sepíše úřední záznam o výjezdu k incidentu .Policista je povinen sepsat úřadní záznam o výjezdu k incidentu i v případě, dospěl-li v průběhu zákroku nebo úkonu prováděném v soukromí zúčastněných osob k závěru, že v konkrétním případě nebyly naplněny všechny znaky domácího násilí ve smyslu čl.2 . 2) Služební funkcionář policisty, který se zúčastnil výjezdu k incidentu zajistí zaslání zprávy o výjezdu na příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí , jsou-li v domácnosti nezletilé osoby, součástí zprávy je opis úředního záznamu o výjezdu k incidentu . 3) Policista, který vydal rozhodnutí o vykázaní a) uloží klíče převzaté od vykázané osoby na místě určeném nadřízeným služebním funkcionářem, klíče se ukládají v zapečetěné obálce označené příslušným číslem jednacím b) vyhotoví písemné rozhodnutí čl. 11 ,pokladem je zejména úřední záznam o výjezdu k incidentu, další informace získané od ohrožené a násilné osoby či jiných osob, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o vykázaní, záznamy o předchozích incidentech . Čl. 15 Obsah úředního záznamu o výjezdu k incidentu a) Informace o situaci na místě incidentu b) Okolnosti, za nichž byly úkony či zákrok provedeny c) Výpovědi zúčastněných osob k incidentu a jeho vzniku, předešlé útoky udávané ohroženou osobou případně svědky incidentu. d) Další skutečnosti, které mohou mít význam z hlediska dalšího šetření trestného činu či přestupku . 2) Pokud bylo rozhodnuto o vykázaní, obsahuje úřední záznam o výjezdu k incidentu též : a) důvody,proč policista případně nezajistil přítomnost nezúčastněné osoby b) důvody vedoucí policistu k závěru o nebezpečnosti situace a násilné osoby čl.7 součásti úředního záznamu o výjezdu k incidentu je podepsané písemné poučení ohrožené a vykázané osoby a potvrzení o vydání klíčů . 3) Náležitosti uvedené v odst.1 a 2 písm. a) a b) uvede policista do kolonky úředního záznamu o výjezdu k incidentu . Čl.16 Obsah úředního záznamu o provedení kontroly a) Informace o situaci na místě incidentu. b) Okolnosti za nichž byly úkony či zákrok provedeny. c) Informace o tom, zda vykázaná osoba dodržuje rozhodnutí o vykázaní- na základě výpovědi ohrožené osoby, případně jiných osob v místě bydliště násilné a ohrožené osoby . d) Další skutečnosti, které mohou mít význam z hlediska dalšího šetření trestného činu či přestupku . e) Náležitosti uvedené v odst.1 uvede policista do kolonky úředního záznamu o provedení kontroly . Čl.17 Evidence 1) Pro účely plnění úkolů stanovených právním předpisem policie zpracovává osobní údaje : a) ohrožené osoby b) násilné (vykázané osoby ) c) nezletilé osoby, která bydlí s osobami uvedenými v písmenech a),b) ve společném obydlí d) oznamovatele e) nezúčastněné osoby 2) Zpracování osobních údajů podle odst. 1 se provádí v informačním systému ZIS 2000, resp.ETŘ podle zásad spisové služby pod čísly jednacími . 3) Osobní údaje podle odst.1 se zpracovávají v rozsahu úředního záznamu o výjezdu k incidentu, který je součásti spisu . 4) Uschovací lhůty osobních údajů podle odst.1 zpracovaných v informačních systémech uvedených v odst.2 jsou : a) u násilné vykázané osoby 10 let dopustí-li se násilná osoba v této lhůtě opětovně jednání, které má znaky domácího násilí, běží tato lhůta od data posledního incidentu . b) u ostatních osob 1) 10 let, byl-li incident šetřen jako trestný čin 2) 3 roky, byl-li incident šetřen jako přestupek 3) 1 rok, byl-li incident veden pod běžným číslem jednacím Čl.18 Spolupráce policie s jinými subjekty 1) Při plnění úkolů podle právního předpisu a tohoto závazného pokynu policie spolupracuje se státními orgány, orgány samosprávy, obecní policií , intervenčními centry a dalšími právnickými a fyzickými osobami . 2) Policie přijímá od subjektu uvedených v odst.1 oznámení případů domácího násilí, dále je zpracovává a příslušné údaje vkládá do informačního systému v souladu s čl.17 . V rozsahu stanoveném právním předpisem poskytuje policie subjektům uvedeným v odst. 1 informace o případech domácího násilí . Čl.19 Tento závazný pokyn nabývá účinnosti dnem 1.ledna 2007. Č.j.PPR-279/RPZP-2006 Policejní prezident plk.Mgr.Vladislav Husák Příloha č.1 k ZP PPč.179/2006 Policie České republiky ……………………….. POUČENÍ OHROŽENÉ OSOBY Podle ustanovení § 21a) až § 21d) zákona č. 283/1991 Sb.,o Policii České republiky,ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Policii České republiky) V ……………………dne………………………………………….. Ve věci vykázání podle ustanovení § 21a) zákona o Policii České republiky Proti…………………………..(jméno a příjmení vykázané osoby ) POUČENÍ Jako osobu ohroženou domácím násilím Vás poučuji tom, že bylo vydáno rozhodnutí o vykázání výše uvedené osoby z obydlí obývaného společně s Vámi.Toto rozhodnutí o vykázání je účinné v okamžiku, kdy bylo sděleno vykázané osobě, a bylo vydáno z úřední povinnosti i v případě vašeho nesouhlasu . Na základě rozhodnutí je vykázaná osoba povinna neprodleně opustit toto obydlí a po dobu 10 dnů je jí zakázáno se vrátit zpět do obydlí či jeho bezprostředního okolí . Porušením zákazu se vykázaná osoba vystavuje nebezpečí postihu za přestupek ve smyslu § 47 odst.1 písm. a) zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, nebo trestného činu ve smyslu § 171 odst. 1 písm.e) z.č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a to i v případě vašeho souhlasu s jejím vstupem do obydlí .V případě porušení podmínek vykázaní ze strany vykázané osoby neprodleně informujte Policii České republiky prostřednictvím tísňové linky 158 .Písemné vyhotovení rozhodnutí o vykázaní bude zpracováno do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí a po té vám bude doručeno na adresu trvalého bydliště, případně na jinou adresu, kterou za tím to účelem poskytnete . Písemné vyhotovení rozhodnutí bude obsahovat podrobné odůvodnění, poučení o opravném prostředku a další náležitosti podle zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů . Je vašim právem ve smyslu § 76 b) z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat u příslušného soudu návrh na vydání předběžného opatření spočívajícího v povinném opuštění bytu nebo domu násilnou osobou a v zákazu navazování kontaktu násilné osoby s vámi . -136- Podáním návrhu v průběhu vykázání, o kterém rozhodl policista, se zákonná 10 denní lhůta prodlužuje až do pravomocného rozhodnutí soudu o tomto návrhu .Předběžné opatření soudu trvá 1 měsíc ode dne následujícího po dni , v němž uplynula zákonná 10 denní lhůta, a bude-li před ukončením této doby zahájeno řízení ve věci samé,může předseda senátu na váš návrh rozhodnout o prodloužení doby trvání předběžného opatření, a to až na dobu jednoho roku .V této souvislosti vás žádáme, abyste informoval Policii České republiky o tom, že jste v průběhu policejního vykázání podal u soudu návrh na vydání předběžného opatření . O vykázaní bude v souladu s § 21b) odst.2 zákona o Policii České republiky .informovaného intervenční centrum poskytující psychologické , sociální a právní služby . Toto intervenční centrum vás bude do 48 hodin od doručení podnětu od Policie České republiky kontaktovat s nabídkou služeb .V případě potřeby se můžete obrátit i na jiné instituce , které poskytují psychologické , sociální a další služby v oblasti pomoci obětem domácího násilí .Za tím to účelem vám jsou předány kontakty na instituce v místě bydliště a kontakty na linky s nepřetržitým provozem. Dále vás poučuji o tom že uvedením nepravdivých skutečností se můžete dopustit trestného činu křivého obvinění podle § 174,pomluvy dle §206, a poškozování cizích práv dle § 209 z.č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, případně přestupku proti občanskému soužití dle § 49 z.č.200/90 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů . V době trvání vykázání bude provedena kontrola jeho dodržování ze strany vykázané osoby .V této souvislosti vás žádáme o poskytnutí součinnosti policistům provádějícím tuto kontrolu . Prohlašuji, že jsem byl(a) poučen(a) ve smyslu shora uvedených ustanovení a poučení jsem rozuměl (a), což stvrzuji svým podpisem :………………………………………….. Jméno příjmení a podpis osoby Poučení provedl(a) : …………………………………………… Hodnost, jméno, příjmení a podpis policisty -137- Příloha č.2 k ZP PP č. 179/2006 …………………………………... Č.j. POUČENÍ VYKÁZANÉ OSOBY Podle ustanovení §21a) až §21d) z. č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů(dále jen zákon o Policii České republiky) V………………………….dne ………………………………………………………….. Ve věci vykázaní podle ustanovení § 21a) zákona o Policii České republiky proti……..………………………..(jméno a příjmení vykázané osoby ) POUČENÍ Jako vykázanou osobu vás poučuji, že jste byl(a) v souladu s § 21a) zákona o Policii České republiky vykázán (a) na dobu 10 dnů z obydlí . …………………………………………………………………………………………….. Vykázaní se vztahuje na …………………………………………………………………………………………….. (specifikace prostoru, na který se vykázaní vztahuje, včetně rozsahu bezprostředního okolí společného obydlí) Na základě tohoto rozhodnutí jste povinen(a) neprodleně výše uvedené obydlí opustit a po stanovenou dobu je vám na základě zákona o Policii České republiky zakázán vstup zpět do tohoto obydlí a výše specifikovaného bezprostředního okolí, a to i v případě souhlasu ohrožené osoby s vaším vstupem.Rozhodnutí o vykázaní je účinné od okamžiku, kdy vám bylo sděleno. Neuposlechnutím uloženého rozhodnutí o vykázaní se dopustíte přestupku podle § 47 odst.1 písm.a) z.č. 200/1990 Sb.,o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nebo trestného činu podle § 171 odst.1 písm.e) z.č.140/1961 Sb.,trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.Podle §21c)z.o Policii České republiky jste povinen(a) vydat všechny klíče od společného obydlí, které držíte . Neuposlechnutím této výzvy se dopustíte přestupku podle § 47odst.1 písm. a) z.č.200/90 Sb. zákona o přestupcích .Podle § 21c) odst.1 zákona o Policii České republiky jste oprávněn vzít si ze společného obydlí před jeho opuštěním výlučně věci sloužící vaší osobní potřebě, osobní cennosti a dokumenty . Ve lhůtě do 24 hodin od opuštění společného obydlí si pak za přítomnosti policisty můžete vzít další osobní věci a věci nezbytné pro vaše podnikání nebo výkon povolání . Ve stanovené lhůtě můžete toto právo uplatnit pouze jednou, a to po předchozí dohodě na adrese . -138- …………………………………………………………………………………………… (adresa příslušné služebny Policie České republiky) (nebo na telefonicky na číslo 974 …..) Písemné rozhodnutí o vykázaní bude vyhotoveno do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí a následně vám bude doručeno na adresu, kterou za tímto účelem poskytnete .V případě, že vám není známá adresa, na které se budete v době platnosti vykázaní zdržovat, případně neposkytnete-li adresu z jiného důvodu, můžete si písemné rozhodnutí vyzvednou po uplynutí 24 hodin na adrese výše uvedené policejní služebny. Písemné vyhotovení rozhodnutí bude obsahovat odůvodnění, poučení o opravném prostředku a další náležitosti podle zákona č. 500/2004 Sb. správní řád .Po uplynutí lhůty 10 dnů si na policejní služebně si můžete vyzvednout klíče, které jste policistovi předal(a) podle § 21c) zákona o Policii České republiky .Klíče vám budou vydány za předpokladu, že nebyl podán návrh na vydání předběžného opatření podle §76 písm.b) z.č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů .V případě podání návrhu na vydání uvedeného předběžného opatření se zákonná 10 denní lhůta prodlužuje až do pravomocného rozhodnutí soudu o tomto návrhu .Předběžné opatření soudu trvá jeden měsíc ode dne následujícího po dni, v němž uplynula zákonná 10dení lhůta, a bude-li před ukončením této doby zahájeno řízení ve věci samé, může předseda senátu rozhodnout o prodloužení doby trvání předběžného opatření, a to až na dobu jednoho roku . Vykázaní je na základě výše uvedených ustanovení zákona o Policii České republiky provedeno z úřední povinnosti, přičemž ohrožená osoba nemá možnost toto rozhodnutí ovlivnit .V souladu se zákonem bude po vykázaní provedena ze strany Policie České republiky kontrola dodržování vykázaní, přičemž jeho nerespektování zakládá odpovědnost ze spáchání výše uvedeného přestupku či trestného činu, za který lze uložit trest odnětí svobody až na 6 měsíců nebo peněžitý trest . Toto rozhodnutí je správním rozhodnutím ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., a jako takové nemá vliv na odpovědnost za přestupek či trestný čin . Prohlašuji, že jsem byl(a) poučen(a) ve smyslu shora uvedených ustanovení a poučení jsem porozuměl(a), což stvrzuji svým podpisem : ……………………………………… Jméno, příjmení a podpis osoby Poučení provedl(a): ………………………………………. Hodnost, jméno, příjmení a podpis policisty -139- Příloha č.3 k ZP PP č. 179/2006 ……………………………….. Ve ………………………dne ………….. ÚŘEDNÍ ZÁZNAM O výjezdu k incidentu se znaky domácího násilí ČÁST A Událost datum čas místo Policejní hlídka 1) 2) Pol.útvar (služebna) Ohrožená osoba-jméno Nar. Telefonický kontakt Trvalé bydliště Násilná osoba-jméno Nar. Telefonický kontakt Trvalé bydliště Oznamovatel-jméno Nar. Telefonický kontakt Trvalé bydliště Vztah násilné a ohrožené osoby Násilná osoba společně obývá s ohroženou osobou Ano Ne Adresa společného obydlí Charakter násilného jednání Fyzické Jiné Zranění ohrožené osoby ANO NE Adresa zdravotního zařízení Zranění násilné osoby ANO NE Adresa zdravotního zařízení Zranění jiných osob ANO NE Adresa zdravotního zařízení Podezření na požití alkoh. Psychotropní látek Násilná osoba ANO NE Ohrožená osoba ANO NE Přítomnost dětí při útoku ANO NE Přítomnost dětí při zákroku ANO NE 1.jméno dítěte Nar. Poznámka Škoda na majetku ANO NE Poznámka Přítomnost znaků DN ANO NE Poznámka Opakované násilí ANO,od kdy NE Záznamy v evid.policie ANO,Č.j. NE Vzrůstající intenzita DN ANO NE Násilí mezi blízkými osob. ANO NE Násilí v soukromí ANO NE Jde o domácí násilí ANO NE Pomoc poskytnutá ohrožené osobě poskytnut kontakt na jiný st. orgán:……………………………………………………….. poskytnut kontakt na neziskovou organizaci……………………………………………… převoz ohrožené osoby na jiné místo……………………………………………………… zajištění přítomnosti jiné osoby…………………………………………………………… jiná pomoc…………………………………………………………………………………. ČÁST B-Otázky SARA DN Oddíl 1: Násilí ve vztahu k blízké osobě : dopouští se násilná osoba závažného fyzického nebo sexuálního násilí ?............................ vyhrožuje závažným násilím, sděluje své násilné úmysly ?................................................. dochází ke stupňovaní fyzického/sexuálního násilí ?........................................................... porušuje násilná osoba názory a postoje které schvalují násilí ?.......................................... Oddíl 2:Obecné sklony násilné osoby k násilí : dopouští se násilná osoba obecné kriminality ?.............................................................. ...... jsou informace o problémech v předchozích vztazích?...................................................... .. má násilná osoba pracovní nebo finanční problémy?...................................................... ..... má násilná osoba problémy s toxikomanií a závislostech ?................................................. má násilná osoba problémy v oblasti duševního zdraví ?..................................................... Oddíl 3: Zranitelnost ohrožené osoby chová se ohrožená osoba rozporuplně ve vztahu k násilné osobě?...................................... má z násilné osoby extrémní strach?........................................................ ............................ umí se ohrožená osoba zajistit bezpečí ?.............................................................. ................ existují objektivní překážky, které brání zajištění bezpečí ?................................................ má ohrožená osoba závažné problémy?...................................................... ......................... Splněné podmínky pro vykázaní………………ANO……………………………NE……. -142- ČÁST C Opatření proti násilné osobě vykázaní………………………………………………………………………………….... zajištění dle § 14 z.č. 283/1991 Sb………………………………………………………… umístění do záchytné stanice dle § 17 z.č. 379/2005 Sb………………………………….. zadržení dle § 76 z.č. 141/1961 Sb. ………………………………………………………. Jiné………………………………………………………………………………………… Osobní svoboda omezena………..čas…………………………………………………….. Důvod nepřijetí žádného opatření………………………………………………………… V případě vykázání Nezúčastněná osoba…….jméno……………trvalé bydliště……………………………… Prostor, na který se vykázání vztahuje……………………………………………………. Počet klíčů odevzdaných policistovi v souvislosti s vykázáním………………………….. -143- Příloha č.4 k ZP PP č. 179/2006 ………………………………… V……………….dne………………………. ÚŘEDNÍ ZÁZNAM o provedení kontroly dodržování rozhodnutí o vykázaní Kontrola……………………………….datum…čas……………………….místo………. Policejní hlídka…………………………služebna………………………………………… Rozhodnutí o vykázání …………………Č.j……………………….datum vydání………. Přítomnost násilné osoby ve společném obydlí………….ANO………………NE………. Přítomnost ohrožené osoby ve společném obydlí………..ANO………………NE………. Přítomnost dětí ve společném obydlí……………………..ANO………………NE……… Přijatá opatření v případě nedodržení rozhodnutí ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………..……………………………….. Další významné skutečnosti a poznámky k průběhu kontroly…………………………… …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………. Zpracoval : -144- Příloha č.5 k ZP PP č. 179/2006 ……………….………………… V…………….dne……………………… POTVRZENÍ O ÚSTNÍM VYHLÁŠENÍ ROZHODNUTÍ O VYKÁZÁNÍ Policie České republiky……………………jako věcně a místně příslušný správní orgán v souladu s § 21b) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, rozhodla(o) za přítomnosti nezúčastněné osoby pana(í)………….. nar…………………,trv. bytem…………….dne………….v……..hodin, takto : V y k a z u j e Podle § 21a) odst.1 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů pana(í)………………….nar. ……….trv. bytem…………………… ze společného obydlí………………………………………………………..,jakož i z jeho bezprostředního okolí…………………………………………………………………… ………………………………………………………..na dobu 10 dnů a současně mu (jí) z a k a z u j e návrat do takto vymezených prostor ve stanovené době. ………………………… (otisk úředního razítka) …………………………………………… (hodnost, jméno,příjmení,funkce nebo služební číslo) (oprávněné osoby) Účastníci řízení : ………………………..-vykázána osoba ………………………..-ohrožená osoba -145- Příloha č. 6 k ZP PP č. 179/2006 ………………………………….. V……………………..dne…………………. P O T V R Z E N Í O Ú S T N Í M V Y H L Á Š E N Í R O Z H O D N U T Í O Z Á K A Z U V S T U P U Policie České republiky………………jako věcně a místně příslušný správní orgán v souladu s § 21b) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, rozhodla(o) za přítomnosti nezúčastněné osoby pana(í)………… nar…………………..trv. bytem……………………….dne… v……..hodin… takto : Z A K A Z U J E Podle § 21a) odst.2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, panu (í)………..nar. trv. bytem…………………………………….. Vstup do společného obydlí……………………………jakož i do jeho bezprostředního okolí…………………………………………………….na dobu 10 dnů . ………………………………… (otisk úředního razítka) ……………………………………………………….. (hodnost, jméno,příjmení,funkce,služební číslo) Účastníci řízení : ……………………………………..-vykázána osoba ……………………………………..-ohrožená osoba -146- Příloha č.7 k ZP PP č. 179/2006 Č.j. ……………………………. V………………………….dne…………….. R O Z H O D N U T Í O Z Á K A Z U V S T U P U Policie České republiky……………….., jako věcně a místně příslušný správní orgán v souladu s § 21b) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, rozhodla(o) za přítomnosti nezúčastněné osoby pana(í) …………. Nar…………………..,trv. bytem……………………dne……………..v……………hod takto : Z a k a z u j e Podle § 21a) odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, panu (í)……………nar…………………trv. bytem………………… Vstup do společného obydlí……………………………………, jakož i do jeho bezprostředního okolí……………………………………………………………………… na dobu 10 dnů . O d ů v o d n ě n í Dne …………………..bylo oznámeno…………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………….. -147- Příloha č. 8 k ZP PP č. 179/2006 ………………………………….. V…………………………..dne……………. P O T V R Z E N Í O V Y D Á N Í K L Í Č U Dne ……………………v………hodin byl(a) podle ustanovení § 21c) odst.1 z.č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky vyzván(a) Jméno a příjmení……………………………………. Datum narození……………………………………… Průkaz totožnosti č………………………………….. Spojení………………………………………………. K vydání všech klíčů od obydlí, z něhož byl(a) vykázána(a) podle § 21a) zákona č. 289/1991 Sb., o Policii České republiky. Na základě této výzvy vydala vykázána osoba………….ks. klíčů. Specifikace klíčů (typ barva,popis, markanty) : ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………….. Vykázána osoba byla poučena o tom, že po uplynutí lhůty 10 dnů od vykázání si na policejní služebně…………………………………………………..(adresa)…………. Služebny a telefonický kontakt může klíče vyzvednout . Klíče jí budou vydány za předpokladu, že nebyl podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 76 b) občanského soudního řádu . Klíče převzal : …………………………………………….. Hodnot,jméno,příjmení a podpis policisty -148- Příloha č. 9 k ZP PP č. 179/2006 ………………………………….. V……………………..dne ………… Pan (í) …………………………… nar……………………….. trv. bytem ………………. O Z N Á M E N Í O Z A H Á J E N Í Ř Í Z E N Í Policie České republiky……………………….., jako věcně a místně příslušný správní orgán zahajuje v souladu s § 46 zákona č. 500/2004 Sb.,správní řád, vůči vám řízení oé vykázání podle § 21a) až 21d) z. č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky . ………………………………………………….. Hodnost jméno,příjmení, funkce,služební číslo -149- PŘEHLED INTERVENČNÍCH CENTER V KRAJÍCH KRAJ ORGANIZACE KOORDINÁTOR ADRESA Jihočeský Poradna Eva pondej á Kanovnická 405Č.Budějovice Jihomoravský pondej Hrabálková Sypká 25,Brno Karlovarský Manželská poradna Král Rokycanova 1756,Sokolov Královehra. OCH.H.Králové Chválívá Velké náměstí 37.H.Králové Liberecký Centrum s.s. Brát Tanvaldská 269,Liberec Moravskos. Dona centrum BK Mikulková 28 října 2556,Ostrava Olomoucký Středisko s.p. Čožíková Na Vozovce 26,Olomouc Pardubický SKP.centrum Toušková Bělehradská 513,Pardubice Plzeňský DCH Plzeň Vágnerová Hlavanová 359, Plzeň H.město Praha M centrum Šustrová Chelčického 39,Praha 3 Středočeský Poradna R.M.V Truxová Žižkovo n.168,Rakovník Ústecký OS Spirála Vojíšková K Chatám 22,Ústí n.Labem Vysočina Psychocentrum Volná P.příkopem 4, Jihlava Zlínský Poradna Hasoňová U Náhonu 5208,Zlín -150- Kazuistika Do své diplomové práci jako přílohu dokládám skutečné životní případy z oblasti domácího násilí a u kterých jsem ještě v době svého zaměstnání u Policie ČR byl osobně přítomen .Setkával jsem se denně ve službě s mnoha podobnými případy, snad právě proto jsem vzbuzoval důvěru a oblibu v rozsahu dohlédacího teritoria Obvodního oddělení Policie ČR . Z mé každodenní práce, a snad i z kladných vyřešených případů, si jednotliví obyvatelé ve Veselí nad Moravou mezi sebou tyto skutečnosti povídali, s důvěrou se mi svěřovali jak mají tyto vzniklé situace řešit . Do závěrečné práce uvádím případy pocházející pouze z části sídlišť ve Veselí nad Moravou a to ze sídliště Hutník, Chaloupky, Kovářská . Sídliště Hutník Oběť : Jana , ročník 1968, středoškolské vzdělání, pochází z náboženské rodiny Agresor : Petr, ročník 1962, základní vzdělání, neúplná rodina Pani Jana po současné zkušenosti by s manželem se nikdy neseznámila ani by si ho nevzala za manžela .Vdávala se velmi mladá, nezkušená a naivně si myslela, že budoucí manžel je ideální partner pro budoucí manželství .Záhy na to neuspokojovala požadavky manžela, který to řešil tím, že jí na počátku začal za maličkosti fackovat . Aby situaci zklidnila, snažila se mu ve všem vyhovět . Pokaždé když ona nebo děti udělaly něco, manžel trestal jí i děti . Oporu hledala u matky manžela, která v době svého mládí se svým mužem taktéž nevycházela . Tchýně tvrdila, že pro klid v rodině se musí něco vydržet a podřídit se . Situace u Jany se rapidně začala zhoršovat tím, že manžel od facek přešel k bití dřevěnou násadou od smetáku a vůbec nezajistil po finanční stránce svou rodinu . Z případu je vypozorováno, že trpěla jak pani Jana tak i její děti . Pani Jana se po mém rozhovoru rozhodla situaci řešit odstěhováním do azylového domu . Postupem času se pani Janě podařilo vyřešit svou situaci ve věci rozvodu a majetkoprávním vztahu a posléze i s dětmi . -151- Sídliště Chaloupky Oběť : Eva, ročník 1958, základní vzdělání, úplná harmonická rodina. Agresor : Milan, ročník 1957, středoškolské vzdělání, úplná rodina, hádky otec Milana alkoholik. Příběh pani Evy nezapadá do klasického domácího násilí . Její manželství trvalo 25 let a společně s mužem vychovali dvě dnes již dospělé děti . Obětí domácího násilí se stala až v době , kdy děti se z domu odstěhovaly a ona z manželem zůstali sami .Manželé společně pracovali v jednom podniku, kdy po převratu tento podnik zkrachoval a tím zůstali v evidenci Úřadu práce jako nezaměstnaní .Manžel tuto změnu těžce nesl, začal hodně konzumovat alkoholické nápoje a pravidelnou podporu v nezaměstnanosti utrácel ve hře výherních automatů .Domů chodil až k ránu a to jen se svými stejnými kamarády . Před kamarády si vynucoval obsluhu od manželky a při odmítnutí jí napadal slovními urážkami, a neobešlo se to i fyzickým napadením, manžel rozprodával společný majetek . Po žádosti pani Evy abych kontaktoval její děti a při jejich návštěvě si dcera matku vzala k sobě do rodinného domu svého manžela a zde jim opatruje vnoučata . Z manžela pani Evy se stala chátrající troska a bezdomovec v závislosti na alkoholu . -152-1 -1521-791212211Je také třeba222222 Sídliště Kovářská Oběť : Věra, ročník 1960, základní vzdělání, úplná rodina . Agresor : Jakub, ročník 1970, otec Jakuba ve výkonu trestu za ublížení na zdraví. Začátek příběhu pani Věry se datuje do doby kdy vládl komunizmus . Její manželství bylo velmi klidné a uspokojivé . Společně s manželem pracovali v podniku Železárny Veselí nad Moravou .Společně vychovali dvě děti holku a kluka . V době kdy pani Věra měla 48 let se manžel začal tajně scházet s mladší kolegyní z práce a jejich vztah narušoval klidný chod domácnosti pani Věry . Rozvod a majetkové vyrovnání urychlilo stěhování na nové bydliště Kovářská, které bylo v dostavbě . Manžel zůstal na původní adrese, syn se z pracovních důvodů odstěhoval a dcera zůstala s matkou na nové adrese . Ve svých letech zůstala sama s dcerou a samota jí skličovala . Pani Věra se domnívala, že může ještě ve svých letech poznat novou lásku a nový vztah . Pani Věra se spřátelila s přítelem, kde věkový rozdíl činil dvanáct let . Vztah s novým přítelem ze začátku fungoval, avšak posléze nastaly potíže, ze strany přítele, který holdoval alkoholu a byl velmi žárlivý na svou přítelkyni . Jednoho večera těsně po půlnoci při mém výkonu služby z vozidla jsem uslyšel vystrašený, ječící křik volání o pomoc z přízemí bytu kde pani Věra bydlela . Shodou okolností se jednalo o mou sousedku .Jednalo se o dceru pani Věry, která mi sdělovala, že matčin přítel matu nejprve slovně uráží a posléze jí vyhrožuje zabitím , kdy vzal do ruky nůž o délce střenky 10cm, se kterým postupoval proti matce, přičemž v ní vzbudil důvodnou obavu, že svoje výhružky vykoná .V jeho jednání bylo zabráněno pomocí mého kolegy a přítel Věry byl dopraven na Obvodní oddělení . Po propuštění opětovně její přítel vstoupil do bytu pani Věry, kde jí opět vyhrožoval zabitím, následně použil půllitrovou láhev s technickým benzínem, kterým polil podlahu a stůl v kuchyni i samotnou pani Věru .Dále jí přítel vyhrožoval, že podpálí celý byt a že je mu to jedno . Své jednání potvrdil zapálením sirek a držícího ohně, kdy se dožadoval pokračujícího vztahu s pani Věrou . Opakovaně jsem byl k místu přivolán dcerou Romanou a přítel byl eskortován do předběžné cely v Hodoníně a pak do vazby do Břeclavi .Pani Věře bylo doporučena psychologická pomoc . Tuto situaci velmi těžce pani Věra nesla, nemohla se zbavit opakujících se vzpomínek napadení . Pani Věře jsem nabídl možnost řešení její situace přes Bílý kruh bezpečí v Brně, kde společně se mnou tento navštívila . -153- Vlastní názor k případům Sociální prací potažmo sociální pedagogikou se zaobírají nebo v této profesy pracují jak profesionálové tak dobrovolníci. Mezi problémy a úskalí patří skutečnost, že potřeba sociálních pracovníků a dalších profesí související s touto problematikou vzrůstá. Výzkum vypovídá o tom, že vzorce chování v rodině jsou vystaveny vlivu transferu majetku, peněz, růstu bohatství na jedné straně a propadu životní úrovně až pod hranici chudoby na straně druhé. Řada rodin se musí adaptovat na nové podmínky a prohlubují se sociálně ekonomické rozdíly. Mění se jejich strategie a stereotypy, včetně proměn rolí mužů a žen. Změny objektivního postavení žen a mužů ve společnosti a reflexe v jejich vědomí nutně ovlivňuje podobu rodinného života.Účinnost nového zákona o domácím násilí, ale i příklady z praxe mě vedou k názoru, že domácí násilí není samozřejmě normální jev a nikdo není povinen snášet ponižování ze strany partnera. Fyzické týrání, psychické ponižování, či ekonomické vydírání, jsou jen některé z příkladů forem domácího násilí. Chyba je v tyranizujícím násilníkovi, nikoli v oběti! Skutečné domácí násilí se opakuje a stále stupňuje, oběti mají strach a domov tak přestává být domovem. Je nutné si uvědomit, že oběti domácího násilí nemají důvod za co se stydět a neměli by proto váhat obrátit se na odbornou pomoc. -154- Příloha č. 3 Dotazník Dotazník zkoumající problematiku domácího násilí Dobrý den, Jsem studentem Pedagogické fakulty, oboru sociální pedagogika v Brně . Ve své diplomové práci zkoumám postoje společnosti týkající se problematiky domácího násilí . Dovoluji si Vás tímto oslovit a požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který poslouží jako materiál pro výzkumnou část mé práce . Dotazníky jsou zcela anonymní .Vyplňte prosím jenom následující údaje . Hodící se odpovědi zakroužkujte (viz ukázka) UKÁZKA 1.Považujete násilí jako součást výchovy ? ANO,považuji ANO, částečně považuji SPÍŠE,nepovažuji NE,nepovažuji DOTAZNÍK Věk Rodinná stav Vzdělání Prosím zakroužkujte jen jednu odpověď 1) Znáte termín domácí násilí ? ANO NE -pokud ano, co si pod termínem domácí násilí představujete (doplňte) 2) Považujete fyzické násilí jako prostředek výchovy-(např.facky) ? ANO,považuji ANO,částečně považuji SPÍŠE,nepovažuji NE,nepovažuji Jiná odpověď (doplňte ) 3) Považujete psychický nátlak (výhružky) za formu domácího násilí ? ANO,považuji ANO,částečně považuji SPÍŠE,nepovažuji NE,nepovažuji Jiná odpověď (doplňte) -155- 4) Považujete verbální (slovní) výpovědi typu: “Jestli nechceš dostat facku, tak se seber a ukliď to !“ jako výchovný prostředek? ANO,považuji ANO,částečně považuji SPÍŠE,nepovažuji NE,nepovažuji Jiná odpověď (doplňte) 5) Považujete nadávky typu: „Nesaháš mi ani po kotníky.“jako výchovný prostředek ? ANO,považuji ANO,částečně považuji SPÍŠE,nepovažuji NE,nepovažuji Jiná odpověď (doplňte ) 6) Setkala jste se někdy s domácím násilím v blízkém okolí ? ANO NE Pokud ano, řešila jste nějak či pomáhala jste řešit nastalou situaci ? ANO NE V následujících otázkách můžete zakroužkovat jednu i více odpovědí : 7) V případě, že byste věděla o někom z Vašich blízkých přátel či osob, že se ocitli v situaci domácího násilí, snažila byste se jim pomoci ? a) radou b) oznámením na policii ČR c) doporučením, kam se obrátit d) poskytnutím nezbytného zázemí a ochrany e) nezasahovala byste,neboť to považujete za interní záležitost partnerů f) jiná odpověď (uveďte) 8) Co jste ochotná tolerovat ze strany partnera ? a) nadávky b) ponižování c) bití rukou,pomocí předmětu (např. řemen) d) kopání e) přinucení k pohlavnímu styku -156- V následujících otázkách zakroužkujte odpověď ANO nebo NE (jen jednu možnost) 9) Pokud by došlo k násilí domníváte se, že se bude násilí v budoucnu opakovat ? ANO NE 10) V případě násilí jste ochotna opustit domov ? ANO NE 11) Byla byste ochotna po opuštění domova vrátit se zpět ? ANO NE V následujících otázkách můžete zakroužkovat jednu i více odpovědi: 12) Mírné násilí bych byla ochotna snášet kvůli : a) udržení úplné rodiny b) okolí c) dětem d) finanční situaci e) protože partnera miluji f) nechci žít sama g) jiné důvody (uveďte) 13) Výrazné násilí bych byla ochotna snášet kvůli : a) udržení úplné rodiny b) okolí c) dětem d) finanční situaci e) protože partnera miluji f) nechci žít sama g) jiné důvody (uveďte) 14) V případě, že by na Vás bylo pácháno domácí násilí častěji než 1x svěřila byste se někomu, oznámila byste to někomu ? a) nikomu b) nejbližšímu příteli c) rodině d) přátelům e) lékaři f) psychologovi g) linka bezpečí h) neziskové organizaci pomáhající obětem domácího násilí i) policie ČR j) úřad sociální péče k) někomu jinému -157- 15) Která z následujících institucí, dle Vašeho názoru, by měla a mohla Pomoci obětem domácího násilí ? a) psychologická poradna b) nezisková organizace pomáhající obětem domácího násilí c) policie ČR d) úřad sociální péče e) jiná instituce Děkuji Vám za Vaše úsilí a energii, kterou jste při vyplňování dotazníku vynaložili.Všechny informace získané prostřednictvím tohoto dotazníku budou použity pro výzkum v mé diplomované práci a zůstanou v naprosté anonymitě . S pozdravem Bc.Štefan Vašek -158- Smlouva o nouzovém ubytování Diecézní charita Brno-Oblastní charita Hodonín Domov pro matky s dětmi v tísni Dukelských hrdinů 57,695 501 Hodonín /dále jen domov/ a Jméno a příjmení Datum narození rodné číslo Bydliště čp. Stav Děti Jména a příjmení rodná čísla ověřeno z /dále jen klientka/ Uzavírají : SAMLOUVU O NOUZOVÉM UBYTOVÁNÍ Na dobu nutnou, nejdéle však na 1 noc . V případě nutnosti lze tuto smlouvu o ubytování prodloužit na tři dny,nebo odůvodněním sociální pracovnice . I. Domov se zavazuje: 1.Poskytnout ubytování na dobu nezbytně nutnou od do tj. noc/den 2.Vybavit bytovou jednotku základním vybavením. Klientka se zavazuje: 1.Dodržovat provozní řád. 2.Zdržovat se pouze na ubytovací jednotce . 3.Bezpodmínečně dodržovat pokyny personálu Domova .4.Dobře pečovat o své děti . 5.Udržovat čistotu a pořádek.6.Dodržovat přísný zákaz konzumace alkoholických nápojů . 7.Předat při odchodu ubytovací jednotku v pořádku a v případě vzniklou škodu tuto uhradit . II. Klientka souhlasí: s tím, aby OCH používala údaje, které klientka předložila k řešení svého případu včetně sdělování adres, které poskytují informace pro vyřešení jejího případu, taktéž k účelům statistickým . Zároveň tímto dává souhlas ke zpracování těchto údajů po dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 10 let . Tuto smlouvu je vedoucí domova zmocněn podepsat za Domov pro matky s dětmi v tísni konající personál Domova . III. Poplatek za ubytování činí Kč Uhrazen neuhrazen-odůvodnění IV. V případě nedodržení těchto podmínek mají obě strany nárok ihned odstoupit od smlouvy .Obě strany stvrzují svůj souhlas s výše uvedenou smlouvou a podpisem stvrzují za domov klientka -159- Žádost o ubytování ŽÁDOST O UBYTOVÁNÍ V Domově pro matky s dětmi v tísni, Hodonín,Dukelských hrdinů 57 Sociální pracovnice Adresa telefon Žadatelka Jméno, příjmení OP adresa trv. bydliště RČ, národnost datum narození stav tel Děti Jméno, příjmení datum narození RČ trv. bydliště Žádám o umístění do DMT z těchto důvodů Možnost řešení bytové situace Žádost o byt podaná, kde, datum Beru na vědomí, že dnem, kdy mi bude sděleno, že se uvolnila bytová jednotka k nastěhování a já vyjádřím svůj souhlas, je mi počítán nájem . V Hodoníně Podpis žadatelky -160- Návrh na rozvod manželství ( z důvodů domácího násilí) Dvojmo,přílohy dle textu, kolek 1.000,-Kč Obvodní (okresní) soud (adresa soudu ) Navrhovatelka jméno, příjmení,trv. bydliště Odpůrce jméno, příjmení,trv. bydliště O ROZVOD MANŽELSTVÍ NÁVRH NA ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ I. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne (datum sňatku před OÚ,místo uzavření sňatku) Oba účastníci jsou národnosti, státními občany,u obou se jedná o manželství (děti) . Z manželství účastníků se narodil/a Důkaz: Oddacím listem rodičů Rodnými listy dětí Občanskými průkazy účastníků II. Manželství jsme uzavřeli Popsat průběh manželství, kdy se manžel změnil, jak to vypadá s materiálním zajištěním rodiny, s péčí o dítě. Čím Vám ubližoval, co nemůžete dále snášet. Má jeho chování špatný vliv na nezletilé/zletilé děti. Pokoušela jste se o nápravu, v manželské poradně, prostřednictvím péče o dítě, jinou cestou – neshody ohledně financí, času pro rodinu, výchovy dětí, příbuzných přesto pokračovaly. Vztah se nepodařilo s odpůrcem napravit, urovnat. Hádky, nadávky, násilí vůči Vám má špatný vliv na děti. Jsou neurotické, bojácné, mají zhoršený prospěch.–Staráte se o dítě v podstatě sama, máte s nimi pěkný vztah, jste schopná zajistit jim klidný domov Ze shora uvedených skutečností je patrné, že manželství je tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Jsem přesvědčen, že rozvod manželství není v rozporu se zájmy nezletilých dětí, naopak. -161- III. a) alternativa 1: Poměry nezletilých dětí jsou prozatímně upraveny usnesením zdejšího soudu ze dne ,spisovná značka který nabyl právní moci ze dne (předběžná opatření). Součastně byl taky podán návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. b) alternativa 2: Poměry nezletilých dětí byly upraveny po dobu rozvodu rozsudkem (zdejšího) soudu ze dne , spisovná značka , který nabyl právní moci dne Důkaz citovaným rozsudkem IV. Na základě z hora uvedených skutečností navrhuji, aby soud vynesl pro provedení řízení následující r o z s u d e k: Manželství navrhovatelky Vaše jméno, příjmení, rozené a odpůrce jméno, příjmení uzavřené dne před OÚ v , se rozvadí. Odpůrce je povinen nahradit navrhovatelce náklady řízení tak, jak budou určeny a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V místo,datum Váš podpis jméno, příjmení navrhovatelky Pozn: -Věcně příslušný je Obvodní/Okresní soud -Místně příslušný je Obvodní/Okresní sou, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště -Mají-li nezletilé děti, nemůže byt manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmy těchto dětí. Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. -162- Návrh na rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilého dítěte po dobu po rozvodu (§ 176 OSŘ) Obvodní (okresní) soud v adresa Trojmo Přílohy dle textu Bez soudního poplatku Matka: jméno, příjmení, bytem Otec: jméno, příjmení, bytem Ve věci péče o nezletilé dítě/děti jméno, příjmení dětí , názor. datum narození dětí Návrh Matky na zahájení řízení o úpravách práv a povinností k nezletilému dítěti pro období po rozvodu manželství I. Dne datum sňatku jsem uzavřela manželství s Jméno, příjmení, místo uzavření sňatku Z našeho manželství se narodil/-a/-y jména dětí, datum narození Důkaz: oddacím listem rodičů rodný/né listy nezletilých dětí občanskými průkazy účastníků II. Manželství jsme uzavřeli: kdy, kde popsat průběh manželství: např. pro hrubé chování manžela a jeho neochotu starat se o rodinu/a po marných pokusech o urovnání soužití za pomoci manželské poradce nemám zájem na další trvání manželství. K otci nezletilé/-ho nemám důvěru a žádný citový vztah. Mám proto v úmyslu požádat o rozvod manželství. Poměry nezletilé/-ho jsou za trvání manželství upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne , který nabyl právní moci dne Abych mohla požádat o rozvod manželství potřebuji soudní rozhodnutí, které upravý poměry nezletilých dětí po dobu po rozvodu Důkaz: výslechem matky nezletilý dětí výslechem otce nezletilých dětí s výhradou dalších důkazu -163- III. Otec nezletilý pracuje jako uvést povolání kde místo povolání , plat/příjmy výše příjmů Na výživu nezletilé/-ho přispívá dle již shora citované rozhodnutí Kč měsíčně Já jsem zaměstnaná jako uvést povolání , kde , lat, příjmy Kč. Nezletilý/nezletilá navštěvuje školu, školku, jiné O nezletilého/nezletilou plně pečuji. Styk otce s dítětem je vyhovující/nevyhovující, je /není V zájmu nezletilého ditěte. Důkaz: výslechem rodičů nezletilé/-ho daňovým přiznáním otce/matky alternativně: potvrzení příjmu otce/matky s výhradou dalších důkazů IV. Úprava poměrů nezletilé/-ho podle shora citovaného rozsudku mi vyhovuje/nevyhovuje Proč Domnívám se, že v zájmu nezletilé/-ho, aby zůstala/nezůstala zachována i po rozvodu manželství, aby výživné bylo upraveno/nebylo upraveno/ zůstalo stejné na Kč měsíčně a styk nezletilé/-ho s otcem omezen na dní v měsíci Navrhuji proto, aby soud vynesl po provedení řízení následující r o z s u d e k: Nezletilý/á , narozen/a , se po dobu po rozvodu svěřuje do péče matky. Otec je povinen přispívat na výživu nezletilé/lého jméno měsíčně částku Kč. Splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky počínaje dnem právní moci o rozvodu manželství . Styk otce s nezletilým/nezletilou se upravuje . V místo, datum Váš podpis Jméno, příjmení navrhovatelky -164- Trestní oznámení Kdo: Vaše jméno a příjmení, adresa Komu: Policie ČR,obvodní oddělení Nebo: Státní zastupitelství,adresa místo a datum Věc: Oznámení ve věci, domácí násilí-podezření z protiprávního Jednání Jméno podezřelého: Bydliště podezřelého: Domnívám se, že došlo k protiprávnímu jednání, kterého se dopustil : jméno, příjmení, narození, bydliště tím, že dne v době místo to vše za přítomnosti svědka -(děti) toto jednání může dále potvrdit přikládám-lékařskou zprávu V jeho činu spatřuji protiprávní jednání a proto činím toto oznámení za účelem dalšího šetření události . Ve místo, datum podpis navrhovatelky -165- Žádost o osvobození od soudního poplatku a bezplatnou právní pomoc Obvodní (okresní soud) Ve adresa Ke spisové značce Věc: Žádost o osvobození od soudního poplatku (§ 138 OSŘ ) a ustanovení právního zástupce (§ 30 OSŘ ) Vážený pane předsedo/Vážená pani předsedkyně, dne jsem u zdejšího soudu podala návrh na Vzhledem k tomu, že jsem na mateřské dovolené/bez zaměstnání/dlouhodobě nemocná a nemám jiný příjem a přitom se starám o nezletilé děti, žádám o osvobození od soudního poplatku . Životní mimimum pro mne a pro děti činí Kč,- Vzhledem k tomu, že odpůrce/otec nezletilých dětí pan jméno,příjmení,trv. bytem/vyrovnání společného jmění manželů neustále mně psychicky vydírá a navíc má k dispozici profesionální právní zastoupení, žádám Vás současně o stanovení právního zástupce, neboť je to třeba k chránění mých zájmů . Ve místo , datum Jméno, příjmení žadatelky -166- …víceméněAbstract:
Women as the victims of domestic violence in Veselí nad Moravou 9.1. Resume The domastic violence is the serious social problem in the world, that has been taken as a private phenomena. Aggressor makes many reasons for using physical, sexual or psychic, emotional, social and economic violence. In the most situations men are the aggressors and the women are the victims. It is very difficult for woman to give evidence to some violence. The theoretical part is about the theory of the problem and give us also the main guide how to solve the concrete problem. The second part gives us a lot of information, attitude, opinion on the domestic violence. The empirical research is something like comparative study between two generations. I wanted to give you a view to the theory, theoretical and empirical basics of domastic violence. I know that the phenomena is very difficult for solving, because it is about many other aspects and my diplomy work deals with them. I hope my work may be an inspiration for further researching. …víceméně
Jazyk práce: čeština
Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 26. 3. 2008
Identifikátor:
https://is.muni.cz/th/o0ivo/
Obhajoba závěrečné práce
- Obhajoba proběhla 19. 5. 2008
- Vedoucí: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.
Citační záznam
Citace dle ISO 690:
VAŠEK, Štefan. \textit{Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou}. Online. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 2008. Dostupné z: https://theses.cz/id/h71v1n/.
VAŠEK, Štefan. <i>Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou</i>. Online. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 2008. Dostupné z: https://theses.cz/id/h71v1n/.
VAŠEK, Štefan. Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou. Online. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 2008. Dostupné z: https://theses.cz/id/h71v1n/.
@MastersThesis{Vasek2008thesis,
AUTHOR = "Vašek, Štefan",
TITLE = "Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou [online]",
YEAR = "2008 [cit. 2024-11-09]",
TYPE = "Diplomová práce",
SCHOOL = "Masarykova univerzita, Pedagogická fakultaBrno",
NOTE = "SUPERVISOR: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.",
URL = "https://theses.cz/id/h71v1n/",
}
AUTHOR = "Vašek, Štefan",
TITLE = "Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou [online]",
YEAR = "2008 [cit. 2024-11-09]",
TYPE = "Diplomová práce",
SCHOOL = "Masarykova univerzita, Pedagogická fakultaBrno",
NOTE = "SUPERVISOR: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.",
URL = "https://theses.cz/id/h71v1n/",
}
@MastersThesis{Vasek2008thesis,
AUTHOR = {Vašek, Štefan},
TITLE = {Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou},
YEAR = {2008},
TYPE = {Diplomová práce},
INSTITUTION = {Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta},
LOCATION = {Brno},
SUPERVISOR = {Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.},
URL = {https://theses.cz/id/h71v1n/},
URL_DATE = {2024-11-09},
}
AUTHOR = {Vašek, Štefan},
TITLE = {Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou},
YEAR = {2008},
TYPE = {Diplomová práce},
INSTITUTION = {Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta},
LOCATION = {Brno},
SUPERVISOR = {Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.},
URL = {https://theses.cz/id/h71v1n/},
URL_DATE = {2024-11-09},
}
{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Vašek | jméno = Štefan | instituce = Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta | titul = Ženy jako oběti domácího násilí ve Veselí nad Moravou | url = https://theses.cz/id/h71v1n/ | typ práce = Diplomová práce | vedoucí = Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS. | rok = 2008 | počet stran = | strany = | citace = 2024-11-09 | poznámka = | jazyk = }}
Plný text práce
Obsah online archivu závěrečné práce
Zveřejněno v Theses:- světu
Jak jinak získat přístup k textu
Instituce archivující a zpřístupňující práci: Masarykova univerzita, Pedagogická fakultaMasarykova univerzita
Pedagogická fakultaMagisterský studijní program / obor:
Pedagogika / Sociální pedagogika
Práce na příbuzné téma
Seznam prací, které mají shodná klíčová slova.
-
Násilí z nenávisti vůči LGBT
Anna Erlerová -
Stereotypy a predsudky ako ukazovatele mýtu alebo faktu slovensko-poľských vzťahov
Katarína Paliderová -
Etnické předsudky ve vztahu k duševnímu zdraví
Adina Šťávová -
Pachatelé trestné činnosti, předsudky a problematika začlenění do společnosti
Milena Holá -
Názory žáků střední odborné školy na stáří a s ním spojené předsudky
Markéta Molinová -
Jak míra kontaktu ovlivňuje vytváření předsudků o druhých: Předsudky vůči environmentalistům
Veronika Wichová -
Vliv konzumace lesbického porna na předsudky heterosexuálních mužů vůči homosexuálům
Lea Centnerová -
Předsudky vůči lidem s duševním onemocněním
Markéta Lovecká