Potenciál vlivu psychoedukace u pacientů v postakutní fázi cévní mozkové příhody v kontextu faktorů jejich kvality života

Mgr. Eva PRUŠOVÁ

Disertační práce

Quality of Life in Patients Suffering with Cerebrovascular Disease

Anotace:

Úvod: Cévní mozkové příhody jsou dlouhodobě nejčastější příčinou úmrtí, ale také nejčastější příčinou invalidity a zdravotních problémů s výrazným dopadem na kvalitu života pacientů. Cíle: Cílem disertační práce bylo zjistit, zda aplikovaná vícesložková psychoedukace ovlivňuje u pacientů v postakutní fázi CMP vnímanou kvalitu života, důstojnost, depresi, bolest a soběstačnost. Dále také zjistit vliv vybraných faktorů (věk, pohlaví, vzdělání, sociální situace, komorbidity, důstojnost, deprese, soběstačnost v ADL, bolest) na hodnocení kvality života při vstupním hodnocení a určit prediktory změny kvality života při výstupním hodnocení. Metodika: Do randomizované kontrolované studie byli zařazeni dospělí pacienti po první prodělané CMP, kteří byli pro přetrvávající neurologický deficit přijati k postakutní lůžkové rehabilitační péči. Současně ale byli částečně soběstační a neměli demenci ani poruchu fatickou nebo vážné postižení zraku a sluchu. Intervenční skupině byla ke standardní rehabilitační léčbě poskytována navíc vícesložková psychoedukace. Sběr dat probíhal při zařazení pacientů do studie a následně po třech měsících s použitím české verze standardizovaných dotazníků pro kvalitu života (EQ-5D-5L), depresi (BDI-II), důstojnost (PDI-CZ), zvládání běžných denních činností (BI) a bolest (VAS). Statistické vyhodnocení bylo provedeno pomocí univariantní a multivariantní analýzy. Všechny testy byly provedeny na hladině statistické významnosti 0,05. Výsledky: Výzkumné šetření dokončilo studii 201 pacientů, v intervenční skupině 102 (65 mužů; věk 60 +/- 13,6 let) a ve skupině bez intervence 99 (58 mužů; věk 63 +/- 13,4 let). Na začátku studie (vstupní hodnocení) patřily k faktorům, které signifikantně ovlivňovaly kvalitu života důstojnost, deprese, soběstačnost a věk. Korelační analýza prokázala středně silný pozitivní vztah mezi kvalitou života a závislostí v ADL (r = 0,579; p < 0,0001), středně silný negativní vztah s důstojností (r = -0,388; p < 0,0001) a slabě negativní korelaci s věkem (r = -0,252; p = 0,0002), depresí (r = -0,219; p = 0,001) a bolestí (r = -0,290; p < 0,0001). Porovnáním vstupního a výstupního hodnocení byly v intervenční skupině oproti skupině bez intervence zjištěny statisticky významné rozdíly (zlepšení) v hodnocení kvality života, deprese, důstojnosti a soběstačnosti (u všech p < 0,0001), nikoli však bolesti. Dynamiku změny vnímané kvality života predikovaly psychoedukační intervence, soběstačnost v ADL, deprese a bolest. Závěr: Výsledky této studie ukazují, že standardní rehabilitační léčba doplněná o vícesložkovou psychoedukační intervenci přináší pacientům po CMP efekt, který spočívá v lepší kvalitě života a pocitu důstojnosti, vyšším stupni soběstačnosti a nižší míře deprese. Implementace psychoedukačního programu do praxe by měla být společným cílem jak managementu rehabilitačních zařízení, tak tvůrců politik.

Abstract:

Introduction: Stroke has been, in the long run, the most frequent cause of death as well as the cause of consequent health disabilities which immensely affect patient´s quality of life. Aims: This dissertation aims at showing whether (1) applied multi-component psychoeducation exerts any effect in treatment of post-acute stroke stage patients, more specifically, whether it has any effect over the perceived quality of life in areas of age, sex, education, social background, comorbidities, dignity, depression, pain and self-sustainability levels. Furthermore (2) we explored these selected factors and their potential during quality of life initial assessment by patients; followed by determining the number of predictors in the perceived change in quality of life, as shown by final evaluation by patients. Methods: The randomized controlled trial included adult patients after their first stroke who were admitted to post-acute inpatient rehabilitation care for neurological deficit. At the same time, however, they were partially self-sufficient and did not display dementia or a phatic disorder or severe visual or hearing impairments. In addition to the standard rehabilitation treatment, the intervention group was provided with multi-component psychoeducation. Data collection took place when the patients were included in the study and subsequently after three months using the Czech version of standardized questionnaires for quality of life (EQ-5D-5L), depression (BDI-II), dignity (PDI-CZ), coping with daily activities (BI) and pain (VAS). Statistical evaluation was performed using univariate and multivariate analysis. All tests were performed at the 0.05 level of statistical significance. Results: Totally 201 patients completed the study, in the intervention group 102 (65 men, age 60 +/- 13.6 years) and in the non-intervention group 99 (58 men, age 63 +/- 13.4 years). At the beginning of the study (initial assessment), dignity, depression, self-sufficiency and age were among the factors that significantly influenced the quality of life. Correlation analysis showed the existence of a moderately strong positive relationship between quality of life and dependence in activities of daily living (ADL) (r = 0.579; p < 0.0001), an average strong negative relationship with dignity (r = -0.388; p < 0.0001) and a weak negative correlation with age (r = -0.252; p = 0.0002), depression (r = -0.219; p = 0.001) and pain (r = -0.290; p < 0.0001). By comparing the initial and final evaluations, statistically significant differences (improvements) were found in the evaluation of quality of life, depression, dignity and self-sufficiency in the intervention group compared to the no-intervention group (for all p < 0.0001), but not pain. The dynamics of change in perceived quality of life were predicted by psychoeducational interventions, self-sufficiency in ADL, depression and pain. Conclusion: The results of this study show that standard rehabilitation treatment supplemented with a multi-component psychoeducational intervention brings to patients after CMP an effect that consists in a better quality of life and a sense of dignity, a higher degree of self-sufficiency and a lower level of depression. The implementation of a psychoeducational program into practice should be a common goal of both the management of rehabilitation facilities and policy makers.

Klíčová slova

cévní mozková příhoda, kvalita života, psychoedukace, důstojnost, deprese, soběstačnost, bolest

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 19. 6. 2024

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: prof. MUDr. David Školoudík, Ph.D., FESO, prof. MUDr. David Školoudík, Ph.D., FESO

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Fakulta zdravotnických věd

Doktorský studijní program / obor:
Ošetřovatelství / Ošetřovatelství