Územně plánovací politiky a jejich míra reflexe vybraných environmentálních témat

Mgr. Tereza AUBRECHTOVÁ

Disertační práce

Integration of chosen Environmental Issues into Spatial Planning Policy

Anotace:

Územní plánování je oborem, kde se střetávají rozdílné socio-ekonomické a environmentální požadavky meziresortního charakteru. Jeho úkolem je tyto požadavky koordinovat v zájmu udržitelného rozvoje území. Předložená disertační práce se zabývá mírou integrace vybraných environmentálních témat v územně plánovacích politikách. Pro účel této studie byly vybrány meziresortní problematiky narušení vodního režimu a fragmentace krajiny. Územně plánovací politiky a na ně napojené klíčové strategické dokumenty podléhají čtyřem stupňům analýzy. Individuální hodnocení dokumentů se zaměřuje na percepci vybraných environmentálních témat skrze tzv. tematické rámce. Ty vypovídají o celistvosti pojímání dané problematiky strategickým dokumentem. Následně je u vybraných dokumentů zjišťována míra tzv. vnitřní konzistence, která je založena na sledování přítomnosti 12 kritérií vycházejících z teorie SMART. Vnitřní konzistence dokumentů popisuje specifičnost a komplexnost, se kterou je vybrané téma formulováno. Kromě individuálních charakteristik jsou analyzovány také vzájemné vazby dokumentů mezi resorty (tzv. horizontální integrace) a napříč administrativními úrovněmi (tzv. vertikální integrace). Územně plánovací politiky ve vztahu k vybraným environmentálním problémům: (i) dostatečně pojímají problematiku vodního režimu krajiny vzhledem k povinné integraci evropských směrnic, avšak fragmentaci krajiny výrazně redukují, a vnímají ji jako pozitivní jev s ohledem na prostupnost území pro člověka; (ii) jsou vnitřně nekonzistentní a orientují se především na definování cílů a opatření, které jsou však formulovány velmi vágně a nespecificky; (iii) horizontální integrace je velmi slabá především u fragmentace krajiny, nicméně i u vodního režimu se soustřeďuje převážně na integraci cílů a opatření; (iv) vertikální integrace územně plánovacích dokumentací je právně závazná a tedy absolutní. Opatření spojená s plánováním volné krajiny jsou velmi generalizována, což vypovídá o přetrvávající orientaci územního plánování na zastavěné území. V porovnání českého systému územního plánování se skotským, je zřejmé, že plánování v ČR netrpí nedostatkem nástrojů pro integraci environmentálních témat do politik. Jejich potenciál je však nevyužitý a ještě prohlubuje silně sektorový přístup ke krajině. Hlavním nedostatkem v ČR je nepropojenost strategického a územního plánování, nízká flexibilita a ochota úřadů "učit se" a nedostatečná komunikace napříč resorty, která by měla být podpořena např. vznikem pracovních skupin, tvorbou akčních plánů, vyšší mírou zapojení veřejnosti atp.

Abstract:

Land use planning is an area where different inter-departmental socio-economic and environmental requirements meet. Its task is to coordinate these requirements in accordance with the idea of sustainable development. The presented thesis deals with the degree of environmental policy integration into spatial planning. For the purpose of this study were chosen complex inter-departmental issues of water regime disturbation and landscape fragmentation. Planning policies and key strategic documents attached to them are the subject of four levels analysis. Individual assessments of documents focus on the perception of selected environmental issues through the so-called thematic frames. They testify about the understanding complexity to the issue by a strategic document. The level of internal consistency of selected documents is subsequently analysed. It is based on the observation of the presence of 12 criteria, which develop the SMART theory. The internal consistency of documents describes the specificity and complexity of the issues formulation by the documents. In addition to these individual characteristics, the linkage of documents among departments (i.e. horizontal integration) and through administrative levels (i.e. vertical integration) is also analysed. The spatial planning policies (i) address the issue of water regime distribution sufficiently due to the mandatory integration of the European directives. However, the landscape fragmentation is significantly reduced and is perceived as a positive phenomenon with regard to the permeability of the land by humans. (ii) The documents are internally inconsistent and focus primarily on goals and measures identification, which are however formulated very vaguely and in general. (iii) The horizontal integration is very weak, especially in the case of landscape fragmentation. The water regime is horizontally well integrated, but only through designated goals and measures. The other criteria are omitted. (iv) The vertical integration of planning documents is legally binding and therefore absolute. Measures related to the landscape planning are however very generalized, which suggests the persistent orientation of land-use planning on the developed area only. Comparing the Czech system of spatial planning with the Scottish, it is clear that planning in the Czech Republic does not suffer from the lack of tools for the environmental policy integration. However, their potential is not effectively used and the sectoral approach to the landscape is deepening. The main weakness of the Czech system is mutual disconnectivity of the strategic and spatial planning, the low flexibility and willingness of the authorities to "learn" and the lack of cross-sectoral communication, which should be supported, for example, by the establishment of working groups, the action plans introduction etc.

Klíčová slova

územní plánování, strategické dokumenty, integrace environmentálních politik, SMART, vnitřní konzistence, vodní režim krajiny, povodně, eroze, fragmentace krajiny

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 2. 10. 2017

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. RNDr. Jan Hradecký, Ph.D.

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA

Přírodovědecká fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Geografie / Environmentální geografie