Pozdní skladby Mortona Feldmana

Petr Zvěřina

Doctoral thesis

Late works of Morton Feldman

Abstract:

Ve své disertační práci se snažím vytyčit teoretický model, na jehož základě bychom mohli lépe proniknout do hudebního dění v pozdních skladbách Mortona Feldmana (např. Piano and String Quartet, For Bunita Marcus atd.). Tyto skladby jsou extrémně dlouhé, „opakuje“ se v nich omezené množství hudebního materiálu, nesměřují k žádnému vrcholu, nenacházíme zde žádný „zastřešující“ kompoziční systém, v jejich průběhu dochází k volnému střídání či kombinování hudebních ploch a jsou zdůrazňovány akustické kvality využitého tónového materiálu. Součinnost uvedených atributů vytváří zvláštní druh „hudebního uspořádání“, které označuji termínem rhizomatická forma (v návaznosti na koncept rhizomu Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho). Ve své práci se nejprve zabývám Feldmanovými vlastními texty a současným stavem bádání. Následně nastiňuji postavení tohoto skladatele v kontextu poválečné hudební avantgardy („newyorská škola“, Anton Webern, Pierre Boulez a Karlheinz Stockhausen, musique informelle). Hlavní část textu tvoří kapitola o rhizomatické formě; před diskuzí tohoto pojmu se věnuji příbuzným tématům: kompoziční a akustická realita, diference a opakování, rychlost a intenzita. Své poznatky se neustále snažím dávat do souvislosti s Feldmanovými ranými skladbami (např. Intermission 5 a 6). Na vhodných místech rovněž srovnávám skladatelův přístup k hudební struktuře s postupy a technikami abstraktních expresionistů (např. Mark Rothko či Jackson Pollock) a spisovatelů jako Samuel Beckett a Franz Kafka. V návaznosti na koncept rhizomatické formy se pokouším analyzovat Feldmanovu kompozici Patterns in a Chromatic Field pro violoncello a klavír.

Abstract:

In my dissertation, I’m trying to establish a theoretical model for better understanding of processes that occur in Morton Feldman’s late works (e.g. Piano and String Quartet, For Bunita Marcus etc.). These compositions are extremely long and not climax-oriented, we can observe „repetition“ of limited amount of musical material, there is no „general“ compositional system, musical sections can be freely interchanged or combined, acoustical qualities of tone material are emphasized. These attributes are interconnected, they are creating a specific type of „musical assemblage“ that I define as rhizomatic form (in reference to Deleuzo-Guattarian concept of the rhizome). First of all, I’m elaborating Feldman’s own texts and current studies about his music. Subsequently, I’m discussing Feldman’s compositional procedures in the context of post-war musical avantgard (The New York School, Anton Webern, Pierre Boulez and Karlheinz Stockhausen, musique informelle). Main part of my dissertation is dedicated to rhizomatic form; before the discussion of this term, I’m focusing on related topics: compositional and acoustic reality, difference and repetition, speed and intensity. I’m constantly trying to confront my findings with Feldman’s early works (e.g. Intermission 5 and 6). I’m also comparing composer’s overall attitude towards musical structure with methods and techniques of abstract expressionists (e.g. Mark Rothko, Jackson Pollock) and novelists like Samuel Beckett and Franz Kafka. Following the concept of rhizomatic form, I’m trying to analyze Feldman’s composition Patterns in a Chromatic Field for violoncello and piano.

Keywords

hudba

Keywords

novodobé kompoziční směry

Keywords

Feldman, Morton, 1926-1987

Keywords

americká hudba

Keywords

hudební analýzy

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 28. 4. 2017

Thesis defence

• Date of defence: 30. 6. 2017
• Supervisor: Vladimír TICHÝ
• Reader: Jaroslav Šťastný

Akademie múzických umění v Praze

Hudební a taneční fakulta

Doctoral programme / field:
Hudebního umění / Hudební teorie