Bangladesh’s Foreign Policy: A Comparative Study on India, China, and Pakistan During and Beyond the Sheikh Hasina Era

Atul Sureshan

Diplomová práce

Zahraniční politika Bangladéše: Komparativní studie o Indii, Číně a Pákistánu během a po éře Šajch Hasiny

Anotace:

Bangladéš je relativně malý jihoasijský stát nacházející se v těsné blízkosti dvou hlavních regionálních mocností, Indie a Číny. Dříve byl znám jako Východní Pákistán a svou nezávislost získal v roce 1971 po násilném a zdlouhavém konfliktu, který byl charakterizován rozsáhlými zvěrstvy páchanými pákistánskou armádou. Tato práce zkoumá vývoj zahraniční politiky Bangladéše vůči Indii, Číně a Pákistánu během a po období vlády šajch Hasíny, která zastávala funkci předsedkyně vlády od roku 2009. Jejím cílem je identifikovat hlavní faktory, které formovaly posun v strategickém směřování země. Studie využívá teoretický rámec neoklasického realismu, neboť se zaměřuje především na roli šajch Hasíny a na domácí determinanty ovlivňující zahraniční politiku Bangladéše vůči státům zahrnutým do této případové studie. Analýzou vývoje zahraniční politiky Bangladéše vůči Indii, Číně a Pákistánu za vlády šajch Hasíny i po pádu její vlády výzkum odhaluje, že Bangladéš během jejího působení prosazoval výrazně proindické směřování. Po jejím sesazení však zahraniční politika zaznamenala posun k více antagonistickému postoji vůči Indii. Naopak politika vůči Pákistánu byla za vlády šajch Hasíny výrazně nepřátelská, zatímco prozatímní vláda, která ji nahradila, podnikla kroky k obnovení a zlepšení bilaterálních vztahů. Zajímavé je, že Čína dlouhodobě funguje jako „spojenec za všech okolností“ a obě země udržují stabilní a silné bilaterální vztahy jak během, tak po období vlády šajch Hasíny.

Abstract:

Bangladesh is a relatively small South Asian state located between two major regional powers, India and China. Formerly known as East Pakistan, it achieved independence in 1971 after a violent and protracted conflict characterized by widespread atrocities perpetrated by the Pakistani Army. This thesis examines the evolution of Bangladesh’s foreign policy toward India, China, and Pakistan during and in the aftermath of the tenure of Sheikh Hasina, who served as Prime Minister from 2009 onward. It seeks to identify the principal factors shaping the country’s shifting strategic orientation. The study employs Neoclassical Realism as its theoretical framework, given the emphasis on the role of Sheikh Hasina’s leadership and the domestic determinants influencing Bangladesh’s foreign policy behavior toward the states included in the case study. By tracing the trajectory of Bangladesh’s foreign policy toward India, China, and Pakistan under Sheikh Hasina and following the collapse of her government, the research finds that Bangladesh pursued a distinctly pro-India orientation during her time in office. However, after her removal from power, this orientation shifted toward a more antagonistic stance vis-à-vis India. Conversely, Bangladesh’s policy toward Pakistan remained markedly hostile under Sheikh Hasina, while the interim government that succeeded her initiated efforts to restore and improve bilateral relations. Notably, China has consistently functioned as an “all-weather friend” of Bangladesh, with both states maintaining a strong and stable bilateral relationship throughout and beyond the Sheikh Hasina era.

Klíčová slova

Pákistán, zahraniční politika, Sheikh Hasina, Čína, Indie, Bangladéš

Keywords

Bangladesh, Foreign Policy, India, China, Pakistan, Sheikh Hasina

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 4. 12. 2025

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 4. 2. 2026
• Vedoucí: Jaroslav Weinfurter
• Oponent: Micah Christie

Vysoká škola ekonomická v Praze

Magisterský studijní program:
International and Diplomatic Studies